Péče o otce po infarktu

Anonymní
22.6.13 16:39

Péče o otce po infarktu

Přeji hezký den všem! :kytka:

Ráda bych se Vás zeptala na Váš názor. Pokusím se přiblížit a popsat situaci tak, aby se v tom dalo vyznat ;)

Můj otec /55 let/ byl v prosinci roku 2012 propuštěn z práce pro „nadbytečnost“ :(
Celý život pracoval jako pokrývač u jedné firmy, ale po smrti majitele, kdy firmu převzala jeho dcera, to šlo z kopce. Málo práce. Propouštěla… Došlo i na mého otce a tím to celé začalo…

Z platu mému otci ztrhávali dluh, který měl u zdravotní pojišťovny, tím pádem se dluh po ztrátě zaměstnání přestal platit. Otec se přihlásil na úřad práce. Svěřil se doma své přítelkyni, se kterou je asi 10 let. Její reakce ale byla taková, že mu řekla, ať se odstěhuje, jelikož se bojí, aby jí byt či zařízení exekutoři nezabavili… /podotýkám, že nejsou manželé, otec u ní nebyl trvale hlášený/, přesto ho ale vyhodila… V té době se otec svěřil i mě. Snažila jsem se ho podpořit, pomohla jsem mu vyřídit nějaké písemnosti ohledně exekutora - požádala jsem o trpělivost, když přišel o zaměstnání - to bylo ze strany exekutora kladně vyřízeno! Finančně jsem tátovi pomohla tím, že jsem mu poplatila nějaké věci, které zaplatit v té době musel… Nabídla jsem mu i bydlení u mě, ale to odmítl s tím, že bude zatím u známého v nějakém skladu, kanceláři /co jsem tak pochopila/, a že tam bude zároveň pracovat a vydělá si u něj nějakou tu korunu. Nechtěla jsem o tom slyšet, ale táta si nedal říct. Taťka říkal, že až se situace uklidní, určitě ho přítelkyně /říkejme jí třeba Jana/ vezme zpět.

Mě to tedy přišlo postavené na hlavu, říkala jsem si, že Jana tátu teda asi moc nemiluje, když je jí přednější pračka a televize před mým tátou! :pocitac: Bála se navíc podle mě zbytečně, jelikož táta u ní nebyl hlášen, tudíž si myslím, že by jí nic zabavit nemohli, nehledě na to, že kompletní zařízení bylo z prostředků mého otce! Nikdy jsem tedy o ní neměla nějaké iluze, ale tohle mi přišlo docela krutý od ní, v nejtěžší chvíli podrazit nohy!!! :nevim: Ale scházela se s tátou dál, na kafíčko, to jo… na práci na své chatě to taky! /Táta je dost šikovný a celou chatu jí krásně zvelebil - přistavěl, novou střechu udělal atd./… Ale aby ho vzala zpět, k tomu se neměla.

Já tátovi pravidelně volala, zjišťovala, jak je na tom, jestli něco nepotřebuje atd… Vždy mluvil v pohodě, klidně, že si sice nemůže vyskakovat, ale že to zvládá…

V květnu tohoto roku přišla zpráva, že táta je v nemocnici a prodělal infarkt! :,( :,( Ihned jsem tam vyrazila, ještě se svým bratrem. Plná obav, v jakém bude stavu! Taťka naštěstí vypadal celkem dobře, ale doktoři přesto říkali, že se to nemá podcenit, že se to může kdykoliv vrátit. Jana za tátou taky chodila do nemocnice, vypadala, že má i starost… Napadlo mě, že táta přeci nemůže po propuštění z nemocnice jít zpět do toho skladu, to je nesmysl. Ale říkala jsem si, že Jana ho určitě v takovém stavu vezme alespoň, než se dá do kupy, zase k sobě. Samozřejmě v opačném případě jsem byla rozhodnutá vzít ho k sobě, ať se mu to líbí nebo ne! A představte si, že Jana mu to ani nenabídla! Věděla, že ho pouští z nemocnice a nic! 8o 8o Mě pak táta volal, že už jede z nemocnice, a že by něco potřeboval. Přišel tedy ke mě, ale nedonutila jsem ho k víc, než aby u mě spal 1 noc, pak že pojede na tu chatu /Jany/, kde se dá dohromady…

Samozřejmě, že tam s prací na chajdě nešetřil, ona tam byla s ním taky o víkendu a „pohoda“ jako… No mě je z ní… :poblion: Když jsem tátovi řekla, že mi tohle nepřijde jako normální chování z její strany, tak mi na to odpověděl, že se zamiloval do tý chatičky a tý se nechce vzdát, a že je jinak Jana v pohodě… Proto, že jí to „toleruje“… :nevim:

Já mezitím nelenila a sehnala jsem tátovi krásnou garsonku, za pěkný peníz poblíž mého bydliště, na jejíž nájem mu bude stačit prozatím i podpora. Táta se nadšeně nastěhoval, s prvním nájmem jsme tátovi pomohli s bratrem - zaplatili jsme ho. Já tátovi udělala nějaký větší nákupy, občas mu šoupla nějakou tu stovku, pár stovek… a doufám, že se brzy opravdu zotaví, začne pracovat a vše bude fajn. Jasně, že už se po infarktu nebude moci vrátit ke své profesi a lézt po střechách, ale je šikovný a věřím, že práci si snad najde.

Rozčiluje mě ale to, že teď například je táta zase s tou „pipinou“ na chatě, maká jí tam, dělá jí tam blbečka a zatím co my se s bráchou staráme,, ona je vysmátá jak lečo! :zed: Další nájem musíme s bratrem ještě zaplatit, jelikož taťka měl ještě nějaké výdaje a musel něco zaplatit /dala bych ruku do ohně za to, že ho stáhla ONA Janička/…

Čím víc nad tím přemýšlím, tak nevím, co mám dělat, nejsem nějaká bůh ví jak bohatá, abych za tátu musela neustále něco platit, není to málo… Ale cítím zodpovědnost se jako jeho dcera o něj postarat a pomoci mu. Ale nejde to pořád, mám rodinu a už teď sahám do úspor. Věřím, že táta není typ člověka, který by se nechal vyživovat, je mu to určitě trapné. Věřím, že až se po infarktu krapet zmátoří, najde si slušnou práci a bude to ok! Ale strašně mi tam vadí ta jeho JANA!!! :zed: „Tady máte taťku, teď se starejte, ale práci na chatě, ať mi klidně dělá!“… To mi prostě žaludek nebere a mám sto chutí si koupit nějakou chajdu na hypotéku a tátu tam nastěhovat, ať dělá aspoň něco mě a né nějaký pipině, který na tátovi vůbec nezáleží! /Podotýkám, že ona se nemá špatně, plat má slušný, žije sama, dceru má dospělou…/…

Mám sto chutí nějak tátovi otevřít oči, ale on pořád říká, že Jana je v pohodě… Nevím, co s tím… Táta si naivně myslí, že na stáří na této chatičce „dožije“, ale myslím, že tvrdě narazí… že paní Jana je dost vyčůraná na to, aby ho kopla do zadku, až jí tam udělá vše, co potřebuje!

Jak byste situaci řešili Vy? Opravdu nemám tolik peněz nazbyt, abych tátu takhle „podporovala“ a u toho se navíc koukala, jak s ním nějaká Janička zametá… Nejde mi o to, že tátovi pomáhám, dělám to ráda, ale když mi pak řekne, že jede s Janičkou na chatu relaxovat, po tom, jak se k němu zachovala, tak se mi otevírá „kudla v kapse“!!!

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale muselo to ze mě ven! :twisted:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
64453
22.6.13 16:49

No nwm, ale asi mu to bude muset dojít samo, můžeš mu narovinu říct své pocity a tak, ale předpokládám, že je zamilovaný a má růžové brýle a takové věci nevidí :think: ono je jedno, jestli je mu 55 nebo 30, zamilovanému velmi často hodně věcí nedojde, nebo je přehlíží :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.6.13 16:56

@martina.se No taky si to právě myslím… :( Neřekla bych sice, že je zamilovaný jako malý kluk, ale tím, že sám nic nemá /žil trošku bohémský život, o všechno přišel vlastní hloupostí/, tak si jí snaží „udržet“, že se bojí samoty nebo začít znovu… Ale myslím si, že není tak starý na to, aby nemohl začít znovu, případně si někoho najít atd. Není špatný člověk… Přijde mi, že už se sám „odepsal“ a v Janě vidí jedinou naději… :think: A s tím já nejspíš nic neudělám… :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
64453
22.6.13 17:56

Bohužel, no.. na to fakt musí přijít sám.. I když chápu Tvé pocity, mě by to taky žralo :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat