Pes, patologické osobnosti: není na tom něco?

4181
24.4.21 12:18

Pes, patologické osobnosti: není na tom něco?

Četla jsem tady teď se zájmem diskuzi o tom, jak prarodiče odstrkují vnučku, ale gaučáky na hlídání mladým strčí. Kdo četl ví, asi doporučuji Prarodiče nehlídají…

zaujala mne tam myšlenková nitka, že citově chladní lidé přilnou snadněji ke psu než k člověku a pak jsou z toho rodiny, kde „mají radši psy než vlastní děti“. Protože možná pes ti olízne nohu, i když do něj kopneš.
Já nejsem pejskař, jako dítě jsem měla psa na vesnici, klasický hlídací oříšek, lnoucí na domově, své boudě a kypící radostí, když se mohl proběhnout po zahradě a po polích. Měla jsem ho ráda, skákali jsme spolu přes malé dětské překážky…

Ale tím můj život se psy skončil, neměla jsem dál možnost kvůli bydlení v paneláku se se psy kamarádit a poznat jejich povahu. I kvůli bydlení jsem přesedlala na kočky, které jsem teda i jako dítě milovala.
Ale nad psí povahou dost přemýšlím. Když psa, tak nějaké moudřejší plemeno, husky, labrador, retvívr… Psí poslání jsem obrečela, a ještě jeden film (pejsek se tam pak vrátil v podobě malého klučiny, závodníka F1). Jsou psí plemena taková i maková, ale faktem je, že když se v rodině dostaneme do hlubší diskuze, většinou skončím u toho, že:

1. ne vždy, ale pes je někdy moc úlisný, podlézavý, kočka se nenechá zlomit (už vůbec ne násilím).
2. jsem negativně ovlivněna chováním pejskařů ve městě obecně, udělali si z jediných zelených životních prostorů jeden velkej psí záchod. Ale tak za to nemůžou psi. Ale ti lidé…

Tak mi začalo nějak vrtat hlavou, jestli na tom něco není.
Jsou lidé srdeční, laskaví - a mají psy.
Pak jsou lidé chladní a byť skrytě si libující v manipulaci, v přezíravosti - a mají psy.
Stejně jako někdo se se psem vys…re těsně před vámi a tváří se jakoby nic, stejně jako jiný poctivě sbírá. Sakra, co já si mám o tom prvním myslet?

Ráda bych se na to podívala z vícero stran. Vy, co máte psy a necítíte kolem sebe auru „divných chladných lidí“, jací jste?
Ta druhá sorta sem asi psát nebude… ale já ve svém okolí moc pejskařů nemám. Vlastně žádné. Vynechám-li majitele psů na hlídání baráků.
Ale ta myšlenka z diskuze o hlídání prarodiči mi přišla zajímavá. A kdoví, jestli na ni něco není…
Nik

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
381
24.4.21 12:34

Kolem mě má psa skoro každý. A ti lidé jsou tak různí, že mi to přijde jako snažit se najít jednotnou charakteristiku majitelů automobilů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4181
24.4.21 12:39
@mokkk píše:
Kolem mě má psa skoro každý. A ti lidé jsou tak různí, že mi to přijde jako snažit se najít jednotnou charakteristiku majitelů automobilů.

Proto mi ta úvaha přišla zvláštní, ale je fakt, že ty chladné osobnosti možná psy přitahují víc.
Někdo zase ale o kočkařích říká, že jsou divní, že…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
381
24.4.21 12:46

@NiKina No.. Máme psa, kočku a ještě i želvu. Asi jsem divná 3× :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8334
24.4.21 12:47

Znám paní a ta má radši své psy jak děti a manžela. Další dvě paní, které vozí své psíky v kočárech. Oblékají je do různých oblečků.

A opravdu každý pejskař je jiný. I v mém okolí. Většinou vidím u lidí, kteří mají malé psy, že se je snaží polidšťovat. Mluví na ně jak na malé děti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8334
24.4.21 12:51

Já jsem kočkařka a od dětství jsem tíhla ke kočkám. Měli jsme kočky a kocoury. A to jsem vyrostla i se psy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4838
24.4.21 13:00
@NiKina píše: Četla jsem tady teď se zájmem diskuzi o tom, jak prarodiče odstrkují vnučku, ale gaučáky na hlídání mladým strčí. Kdo četl ví, asi doporučuji Prarodiče nehlídají…

zaujala mne tam myšlenková nitka, že citově chladní lidé přilnou snadněji ke psu než k člověku a pak jsou z toho rodiny, kde „mají radši psy než vlastní děti“. Protože možná pes ti olízne nohu, i když do něj kopneš.
Já nejsem pejskař, jako dítě jsem měla psa na vesnici, klasický hlídací oříšek, lnoucí na domově, své boudě a kypící radostí, když se mohl proběhnout po zahradě a po polích. Měla jsem ho ráda, skákali jsme spolu přes malé dětské překážky…

Ale tím můj život se psy skončil, neměla jsem dál možnost kvůli bydlení v paneláku se se psy kamarádit a poznat jejich povahu. I kvůli bydlení jsem přesedlala na kočky, které jsem teda i jako dítě milovala.
Ale nad psí povahou dost přemýšlím. Když psa, tak nějaké moudřejší plemeno, husky, labrador, retvívr… Psí poslání jsem obrečela, a ještě jeden film (pejsek se tam pak vrátil v podobě malého klučiny, závodníka F1). Jsou psí plemena taková i maková, ale faktem je, že když se v rodině dostaneme do hlubší diskuze, většinou skončím u toho, že:

1. ne vždy, ale pes je někdy moc úlisný, podlézavý, kočka se nenechá zlomit (už vůbec ne násilím).
2. jsem negativně ovlivněna chováním pejskařů ve městě obecně, udělali si z jediných zelených životních prostorů jeden velkej psí záchod. Ale tak za to nemůžou psi. Ale ti lidé…

Tak mi začalo nějak vrtat hlavou, jestli na tom něco není.
Jsou lidé srdeční, laskaví - a mají psy.
Pak jsou lidé chladní a byť skrytě si libující v manipulaci, v přezíravosti - a mají psy.
Stejně jako někdo se se psem vys…re těsně před vámi a tváří se jakoby nic, stejně jako jiný poctivě sbírá. Sakra, co já si mám o tom prvním myslet?

Ráda bych se na to podívala z vícero stran. Vy, co máte psy a necítíte kolem sebe auru „divných chladných lidí“, jací jste?
Ta druhá sorta sem asi psát nebude… ale já ve svém okolí moc pejskařů nemám. Vlastně žádné. Vynechám-li majitele psů na hlídání baráků.
Ale ta myšlenka z diskuze o hlídání prarodiči mi přišla zajímavá. A kdoví, jestli na ni něco není…
Nik
Presne
@NiKina píše: Četla jsem tady teď se zájmem diskuzi o tom, jak prarodiče odstrkují vnučku, ale gaučáky na hlídání mladým strčí. Kdo četl ví, asi doporučuji Prarodiče nehlídají…

zaujala mne tam myšlenková nitka, že citově chladní lidé přilnou snadněji ke psu než k člověku a pak jsou z toho rodiny, kde „mají radši psy než vlastní děti“. Protože možná pes ti olízne nohu, i když do něj kopneš.
Já nejsem pejskař, jako dítě jsem měla psa na vesnici, klasický hlídací oříšek, lnoucí na domově, své boudě a kypící radostí, když se mohl proběhnout po zahradě a po polích. Měla jsem ho ráda, skákali jsme spolu přes malé dětské překážky…

Ale tím můj život se psy skončil, neměla jsem dál možnost kvůli bydlení v paneláku se se psy kamarádit a poznat jejich povahu. I kvůli bydlení jsem přesedlala na kočky, které jsem teda i jako dítě milovala.
Ale nad psí povahou dost přemýšlím. Když psa, tak nějaké moudřejší plemeno, husky, labrador, retvívr… Psí poslání jsem obrečela, a ještě jeden film (pejsek se tam pak vrátil v podobě malého klučiny, závodníka F1). Jsou psí plemena taková i maková, ale faktem je, že když se v rodině dostaneme do hlubší diskuze, většinou skončím u toho, že:

1. ne vždy, ale pes je někdy moc úlisný, podlézavý, kočka se nenechá zlomit (už vůbec ne násilím).
2. jsem negativně ovlivněna chováním pejskařů ve městě obecně, udělali si z jediných zelených životních prostorů jeden velkej psí záchod. Ale tak za to nemůžou psi. Ale ti lidé…

Tak mi začalo nějak vrtat hlavou, jestli na tom něco není.
Jsou lidé srdeční, laskaví - a mají psy.
Pak jsou lidé chladní a byť skrytě si libující v manipulaci, v přezíravosti - a mají psy.
Stejně jako někdo se se psem vys…re těsně před vámi a tváří se jakoby nic, stejně jako jiný poctivě sbírá. Sakra, co já si mám o tom prvním myslet?

Ráda bych se na to podívala z vícero stran. Vy, co máte psy a necítíte kolem sebe auru „divných chladných lidí“, jací jste?
Ta druhá sorta sem asi psát nebude… ale já ve svém okolí moc pejskařů nemám. Vlastně žádné. Vynechám-li majitele psů na hlídání baráků.
Ale ta myšlenka z diskuze o hlídání prarodiči mi přišla zajímavá. A kdoví, jestli na ni něco není…
Nik

Presne, lidi si casto poridi psa, protoze ten je proste musi musi musi mit rad, protoze nejsou schopni zdravych vztahu s lidmi..zveda de me kotel kdyz obtliustla panicka pusinkuje nafika se sovy ty moje detatko :poblion:..jo kazdy d.il si poridi psa, je mu nekde ze nema cas na vychovu, pes mu preroste pres hlavu tak ho nekam privaze..takze to mimo klise o zviratech a lidech je uplne mimo, zvire si porizuji castokrat lide kteri by zjusta doplnili stavy ustavnich psychiatr. zarizeni

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2686
24.4.21 13:01

@topazio
to je vidět, že jsi kočka :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31288
24.4.21 13:04

Psa si může pořídit kdokoliv. Podivín, co sotva pozdraví. Společenský člověk, co s lidmi dobře vychází. Není na něj „řidičák“. Ale možná by měl být.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12380
24.4.21 13:06

Prej moudřejší plemena. :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13958
24.4.21 13:06

Všuchni pejskaři (chataři, rodiče, ženy, modroocí nebo Blíženci) nejsou stejní. Mají jen jednu věc, co je spojuje. Jsou pejskaři, co mají psy normálně hodně rádi, jsou pejskaři, co nepochopili, že to nejsou děti ani hračky, jsou pejskaři-kr. teni, co psům ubližují. A jako ve všech diskusích o sběru psích hromádek opět píšu - nikdo nesběrače nesnáší tolik jako my sběrači. Protože žádný nepejskař nešlápne do tolika exkrementů jako já, když jdu pro naši hromádku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4181
24.4.21 13:09
@Russet píše:
Psa si může pořídit kdokoliv. Podivín, co sotva pozdraví. Společenský člověk, co s lidmi dobře vychází. Není na něj „řidičák“. Ale možná by měl být.

to je další věc, no…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4181
24.4.21 13:10
@g.sandova píše:
Prej moudřejší plemena. :mrgreen:

a nemá naprosto jinou povahu jorkšír nebo husky? Já nevím, v jorkšírovi bych parťáka do nepohody nehledala, na huskyho bych měla (možná mylný pocit), že bych se mohla víc spolehnout někde v horách za chumelenice, že toho trošičku víc v hlavě vymyslí.
Nebo služební plemena.
Nechtěla jsem psát slovo „inteligentnější plemena“, aby se někdo neurazil, ale možná to je přece jen výstižnější slovo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
99350
24.4.21 13:16
@Ba-stet píše:
Všuchni pejskaři (chataři, rodiče, ženy, modroocí nebo Blíženci) nejsou stejní. Mají jen jednu věc, co je spojuje. Jsou pejskaři, co mají psy normálně hodně rádi, jsou pejskaři, co nepochopili, že to nejsou děti ani hračky, jsou pejskaři-kr. teni, co psům ubližují. A jako ve všech diskusích o sběru psích hromádek opět píšu - nikdo nesběrače nesnáší tolik jako my sběrači. Protože žádný nepejskař nešlápne do tolika exkrementů jako já, když jdu pro naši hromádku.

Přesně :kytka: často s hromádkou vytvořenou našim psem seberu ještě vedle ležící hromadu od jiného psa.
Máme psa a máme ho hodně hodně rádi, ale je to pes a pořád to vedeme v patrnosti, nedáváme psa výš než lidi. A mám vnučku pro kterou bych se přetrhla třikrát týdně, pokud to bude třeba. Nevim co teď z toho jako vychází :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13958
24.4.21 13:17
@NiKina píše:
a nemá naprosto jinou povahu jorkšír nebo husky? Já nevím, v jorkšírovi bych parťáka do nepohody nehledala, na huskyho bych měla (možná mylný pocit), že bych se mohla víc spolehnout někde v horách za chumelenice, že toho trošičku víc v hlavě vymyslí.
Nebo služební plemena.
Nechtěla jsem psát slovo „inteligentnější plemena“, aby se někdo neurazil, ale možná to je přece jen výstižnější slovo.

Pes Ti pomůže do té míry, do jaké je cvičený a socializovaný (nepočítám historky, jak kočka běžela zaťukat na sousedy, když doma unikal plyn, to jsou zhusta výmysly, někdy náhody). Nevychovaný husky ve vánici Ti bude úplně k ničemu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat