Pilulka PO nebo ne?

Anonymní
2.5.21 16:30

Pilulka PO nebo ne?

Ahoj, jdu si pro nezaujaty nazor na svou situaci, ktery mi treba pomuze utridit myslenky. Dnes v noci se nam s pritelem stala nehoda, v tu chvili jsem to neresila, ale rano me chytla hrozna panika, protoze jsem si uvedomila, ze je zhruba obdobi ovulace. Kdyz jsem rano rekla priteli, ze je celkem vysoka pravdepodobnost, ze otehotnim a ze si zajedu pro pilulku PO, tak na me zustal koukat, jestli jsem se nezblaznila a ze vubec nechape, jak me to mohlo napadnout. Pro pochopeni nastinim nasi situaci, obema je nam kolem 30, mame letity a velmi harmonicky vztah, dobrou praci a nadprumerne materialni zabezpeceni. Mam za sebou dve neplanovana tehotenstvi z jedineho nechraneneho styku v danem mesici, ktere ale skoncily samovolnymi potraty do 8tt, kvuli kterym jsme podstoupili mnoha vysetreni s vysledkem, ze jsme naprosto zdravy par, ale ja mam mirne srdcitou delohu, ktera je zrejme pricinou potratu a nemame snazeni o dite odkladat, protoze to bude zrejme trosku ruleta, nez se nejakemu vajicku podari zachytit na spravnem miste, aby z toho bylo prosperujici tehotenstvi. Vetsinu zen by tohle asi zasahlo a na diteti by aktivne pracovaly, jenze ja to mam tak nejak na salamu, ac vim, ze bezdetna zustat nechci, tak me nejaka touha po diteti stale nepotkala. Sice vim, ze objektivne neexistuje zadny duvod proc dite ted nemit, ale stejne mi pri predstave dvou carek na testu probehne hlavou, ze je to komplikace v mem momentalnim planu. A hrozne se to ve mne vsechno mele, na jednu stranu mam pocit, ze by pro me dite znamenalo zabiti slibne rozjete kariery, na stranu druhou vim, ze na materskou odchazet nemusim a mohu pracovat na kratsi uvazek i s novorozencem, mam pocit, ze me dite pripravi o aktivni zivot plny cestovani a sportu, na stranu druhou si uvedomuju, ze to vsechno muzu nadale vykonavat i s ditetem. Stale si rikam, ze mam na dite jeste mraky casu, ze jsem jeste moc mlada, ac vim, ze to neni pravda, je mi skoro 30 a ocividne mam zdravotni problem. Nikdy jsem nebyla matersky typ, mimina me nechavaji uplne chladnou, presto vim, ze kdybych zustala bezdetna, tak budu jednou nestastna a budu si to vycitat. Mozna je muj prispevek trosku zmateny, ale kdyz se zkusite vzit do me situace, co byste delaly? Nechaly to osudu nebo si zajely pro pilulku?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
410
2.5.21 16:32

Zajela bych si pro tu pilulku, když si uvědomujes jak píšeš, že nejsi mateřský typ. Ano, máš ještě tak do 38 let dost času

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
944
2.5.21 16:35

Pokud dítě nechceš tak se chraňte.. jestli máš teď strach tak si tu pilulku vem. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
63693
2.5.21 16:43

Vem si pilulku po.. Nejsi má mateřství zralá. Zároveň je za 5 let nediv, že to už nejde :think: co na to chceš slyšet? Buď jsi připravena to dítě mít, nebo ne.. Jiné Varianty nejsou

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14300
2.5.21 16:50

Očividně na dítě připravená nejsi, na druhou stranu máš zdravotní problém a myslím, že až na mateřství budeš připravená (pokud to nebude do roka, dvou) tak to už prostě vůbec nemusí jít.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1462
2.5.21 16:56

Tohle není něco co ti můžou radit lidi na internetu. To je něco s čím se musíš srovnat ty sama ve své vlastní hlavě.
Když cítíš, že na dítě momentálně nejsi z 80% připravená, tak na něj nejsi připravená, vem si pilulku a neřeš to. Hlavně se ale pro příště chraňte.
Ono je to těžké, každá normální ženská, která má mozek v hlavě má tak trochu obavy. Dítě není morče, je to obrovský doživotní závazek a člověk nemá absolutně ani tušení do čeho se to vlastně pouští, protože nikdy nevíš jaké to dítě bude.
Já taky nikdy nebyla odvařená z mimin, když přišly těhotné kamarádky a nebo s malým miminem, tak jsem nikdy nebyla z těch, co by strašně chtěly pochovat mimino a draly se ke kočárku aby mohly vzdychat, jak je dítě krásné. Ale stejně jako ty jsem věděla, že jednou dítě určitě chci. Vzhledem k tomu, že mě mateřský pud nějak nepopadal, jsem se rozhodla čistě logicky. S přítelem jsme byli dost dlouho spolu, oba zajištění, výpadek přijmu by nebyl problém, měli jsme kde bydlet s výhledem přestěhování se na barák. Došlo mi, že čím dřív děti budu mít, tím lépe a rozhodla se, že by bylo lepší mít je před třicítkou.
Jedno dítě už mám, druhé čekám. Cizí mě pořád nechávají víceméně chladnou, byť už teď alespoň vím co si s nimi počít. Vyšlo mi to tak, že zhruba půl roku po porodu začala ta magořina s coronavirem a tak si nemůžu ani vyčítat, že mi dítě zabrzdilo společenský život, protože stejně skoro žádný není :D Můj zaměstnavatel vypadá, že každou chvíli zavře krám úplně, takže ani kariéra není v troskách, protože by stejně nejspíš nebyla.
Jako třicetiletá zadaná žena jsi v očích potencionálních (občas dokonce i stávajících) zaměstnavatelů stejně diskriminovaná, protože je u tebe obrovské riziko, že odejdeš na mateřskou. Takže je jedno, jestli už na tobě nějaké dítě visí a nebo ho teprve plánuješ.
Proto jsem se rozhodla mít dvě děti před třicítkou, abych to nejnáročnější období alespoň fyzicky zvládala snáz a měla pak klid. Co jsem se tak bavila se známými co měli dítě později, tak většina si říkala, že kdyby věděli do čeho jdou, měli by děti dřív.

Pokud nevíš, vyškrtni emoce a hezky si to srovnej, třeba na papíře. Plusy a mínusy. A rozhodni se logicky. Ne každé ženské v životě švihne v bedně a naskočí ji mateřská touha. Některé (jako já) se k tomu musí dopracovat samy :D Hlavně se v tom moc nebabrej, protože se ničeho nedobabráš. Jediná otázka na kterou si musíš zodpovědět je, jestli jsi připravená.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
717
2.5.21 17:26

Možná jsem úplně mimo. Ale není to třeba tak, že to radši sabotuješ, aby jsi nebyla zklamaná, kdyby to na potřetí nevyšlo? :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11
2.5.21 17:42

@martina.se co blázni ať si srovná pro a proti

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.5.21 17:51

@LilyJane diky, tenhle prispevek mi pomohl. Popravde uz se v tom babram dlouhou dobu, jestli jsem dostatecne pripravena a nebo mam spis vyckavat, az to prijde samo. Poprve jsem otehotnela ve 26,mela jsem po VS, par let praxe, smlouvu na neurcito a toho pravyho chlapa, takze jsem si myslela, ze uz je cas, kdyz jsem pak drzela pozitivni test, tak jsem si uvedomila, ze jsem to podelala a mela jsem rok dva pockat. Jenze co uz, tak jsem se k tomu postavila jako dospely zodpovedny clovek a situaci nejak prijmula, jenze pak jsem potratila. Rekla jsem si, ze je to vlastne asi sance jeste stihnout to, co jsem mela v planu. Za rok jsem otehotnela znova, pocity se opakovaly a ja zacala pochybovat, jestli vubec nekdy ten pocit pripravenosti budu mit. V momente kdy jsem to v sobe zpracovala natolik, ze jsem se i zacinala tesit, prisel znovu potrat a kolecko po doktorech. Citila jsem, ze od cele situace potrebuju ziskat odstup a zacala se poradne venovat praci a konickum s tim, ze se treba dostaví i ta opravdova touha. Jenze jsem na prahu tricitky a mam pocit, ze cim dyl to odkladam, tim min si pripadam pripravena, ale zaroven dostavam strach, ze nez se rozhoupu a budu to tak skutecne citit, bude pozde.

  • Citovat
  • Nahlásit
9330
2.5.21 18:05

Všechno v životě se nedá nalajnovat… Biologicky nejvhodnější dobu na dítě jsi už prošvihla, máš za sebou 2 nevydařená těhotenství a zdravotní problémy. Já bych to teď nechala přírodě. Píšeš, že jednou děti chceš a ono není dáno, že za pár let tě nějaká výrazná touha po dítěti přepadne, ne každá žena to tak má, ne každá je odvařená z představy nonstop péče o kojence, někdo se k tomu dopracuje spíš rozumově. Klidně to můžeš i za pár let vnímat pořád stejně jako teď, jen biologicky se ty šance na dítě budou s věkem dále snižovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9330
2.5.21 18:08

A mimochodem, spoustu žen při zjištění těhotenství přepadnou pochybnosti, jestli jsou připravené, jestli je vhodná doba atd. A to i když těhotenství bylo plánované.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4185
2.5.21 18:21

I kdyby jste se trefili přímo do ovulace, pravděpodobnost otěhotnění je cca 20%. Mně to zas až tak vysoká pravděpodobnost nepřijde a ve 30 s životním partnerem bych si pro pilulku po neběžela.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
53281
2.5.21 18:26

Ono i kdybyste se perfektně strefili, je šance na otěhotnění nějakých 15 %, takže mnohem pravděpodobněji to prostě neklapne. Já se přiznám, že toho mám za sebou dost na to, abych ve třiceti letech, po dvou potratech a hlavně (!) s chlapem, se kterým jsem si stoprocentně jistá, že chci zakládat rodinu a i on o to stojí, s nějakýma pilulkama po vůbec neblbla. Ono hodně často je prostě vždycky něco, co se tak úplně nehodí. Ale abys pak v osmatřiceti po pár letech marné snahy a lítání po doktorech nepřemýšlela „co kdybych si tehdy tu pilulku nevzala…“. Ve třiceti rozhodně na dítě moc mladá nejseš, sama víš, že vám to nejde na první dobrou a pokud je zásadní problém „komplikace v momentálním plánu“, tak mám pocit, že on ten ideální stav asi neude nikdy. A třeba kdyby byl, tak zas bude mít jinej názor příroda.
Mluví ze mě teda dlouholetá neplodná, co byla v pětadvaceti děsně v pohodě, ve třiceti lehce panikařila, pak stihla jedno dítě po hdně moc IVF, v pětatřiceti jsme nad sourozencem zlomili hůl a zázračně jsem ho porodila před čtyřicítkou. Třicet je věk ideál, když má člověk toho správnýho chlapa :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
410
2.5.21 18:42
@Whitedog píše:
I kdyby jste se trefili přímo do ovulace, pravděpodobnost otěhotnění je cca 20%. Mně to zas až tak vysoká pravděpodobnost nepřijde a ve 30 s životním partnerem bych si pro pilulku po neběžela.

Ono to s tou pravděpodobností není až
tak zaručený..Mám zkušenost, že byla jen 12% a zadařilo se ihned

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
282
2.5.21 18:45

Podle me mas spravny vek, nech to na prirode. Pozdeji to nejde tak snadno. I je clovek unavenejsi, co se tyka pece o dite. Mam deti natozene v mych 32 a 36 a je to drina.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat