Po 11 letech zjistil že mě nemiluje...

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní  13.04.18 12:36
Po 11 letech zjistil že mě nemiluje...

Dobrý den,
nikdy by mě nenapadlo, že budu vystavená podobné situaci. S přítelem jsme spolu byly 11 let - od mých 17, jemu bylo 22. Dal nás dohromady náš velký společný koníček. Nejdřív jsme byly velice dobří kamarádi a pak spolu začali chodit a posledních 8 let společně bydleli. Nikdy jsme neměli žádnou větší a vlastně ani menší krizi. Ale ta co přišla teď, tak to bych nikdy nečekala.
Problém začal asi před dvěma lety, kdy jsem dokončila vysokou školu a začala chodit do práce, můj obor mě moc nebaví a nebyla jsem po pracovní stránce spokojená, tak to bylo jeden rok. Proto jsem loni v lednu odjela pracovat do zahraničí, původně na 3 měsíce, ale nakonec se to protáhlo na deset měsíců. Domů jsem jezdila každý měsíc na jeden týden. Největší problém byl, že přítel toho měl doma nad hlavu a já v zaměstnání taky, navíc jsem pořád kontrolovala stav věcí doma - jestli nezapomněl něco zařídit a zda už opravil co bylo třeba… On to bral jako, že ho neocením za to všechno, co musí zvládat, a pořád mu jen vyčítám, že neudělal nějakou drobnost.
Bohužel tomu chtěla náhoda, že se mu do cesty připletla jiná, která ho obdivovala za jeho úspěchy a byla mu vrbou co se našeho vztahu týče. Když jsem se vrátila, byla jsem spokojená, že jsem zase doma a konečně spokojenější než dříve, jediné co mě trápilo, že se ke mě přítel choval čtyři měsíce jako ke kamarádce. Přičítala jsem to stresu z práce a podnikání. Proto jsem mu se vším pomáhala co to šlo, na úkor vlastních věcí, a on mě mezitím podváděl. Už neviděl, že jsem se změnila.
V únoru mi řekl, že má jinou. Pochopila jsem z toho co mi řekl, že už nevěří, že bychom spolu mohli být. Odešla jsem. Druhý den mě prosil ať se k němu vrátím, že až když jsem odešla, tak si uvědomil, co by ztratil a že jsem tu pro něj vždy byla. Následující dva týdny byly krásné skoro jako na začátku, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí - měl hodně práce a práce kolem firmy a nebyl žádný čas na nás, byla jsem smutná a vyčítala mu to. Jednou odjel do práce a už se nevrátil, přišla mi jen zpráva že nemám chtít být s člověkem, co mě nemiluje. Jela jsem za ním přes půl republiky, aby mi to řekl do očí. To mi jen řekl, že se mnou chce být, že je se mnou spokojený, ale má strach, že nebudeme šťastní a že mu ona zamotala hlavu. Že to neznamená, že bude s ní, protože ona má svůj život, ale uznal, že jestli se rozejdeme, že jí zase kontaktuje…
Už je to skoro měsíc, párkrát jsem podlehla a zkoušela ho přemlouvat, ano, vím že je to to nejhorší co jsem mohla udělat, dozvěděla jsem se jen, že nechce být můj životní partner, že si mě pořád váží, líbím se mu, a tak, ale prostě mě už nemiluje, že to odloučení bylo tak velké a ona byla jen poslední kapka. prý mu už nemám psát, že si tím pod sebou jen podřezávám větev, že nejlíp udělám, když budu mlčet. Hrozně mě mrzí, že mi po jedenácti letech řekl, že nechce být můj životní partner, plánovali jsme společnou budoucnost, hledali dům… Je pravda, že nikdy neměl jinou, tak asi nebylo těžké, aby v té krizi podlehl. Pořád ho hrozně moc miluji, je hrozné co mi udělal, ale uvědomuji si svoje chyby. Myslím, že by to celé mohla být dobrá šance náš vztah zase dát dohromady a poučit se z chyb. Vždycky jsme se podporovali a pomáhali si a bylo nám spolu dobře. Taky mi řekl, že to nejhorší co by mi teď mohl udělat by bylo, kdyby mi dal další naději a rozešel se se mnou po třetí, že to už by prostě nezvládl. Prý to pro něj bylo hodně emočně náročné rozhodnutí, ale teď se prý cítí že může volně dýchat, pak uznal že se občas probouzí do úzkosti. Tak nevím, jestli už je vážně rozhodnutý a nebo někde uvnitř pořád pochybuje, ale nechtěl mi zase dávat naději. Z očí do očí mi nikdy neřekl že mě nemiluje. prý to nedokáže, že tam ve mě pořád něco je, co mu to nedovolí…
Myslím, že teď to zase táhne s milenkou. Je starší než on a má tři malé děti, je vdaná a dost vytížená. Asi mi nezbude nic jiného, než pracovat na sobě a čekat jak se věc vyvine dál… Je normální, že se takhle chlapi chovají, že opustí partnerku a cítí se tak volně, protože si můžou dle libosti užívat bez výčitek s milenkou, jak dlouho mám čekat, jestli mu dojde, že mu vlastně scházím? Je možné, že mě pořád miluje, jen to teď přebíjí ta zamilovanost k ní? Nemyslím si, že by mě nechal jen proto, aby byl sám…

Stránka:  1 2 3 4 Další »

Reklama

Reakce:
 
arinecka
Závislačka 4398 příspěvků 13.04.18 12:45

Já nevím no, nechala bych ho asi na čas být, nekontaktovala ho. 11 let je kus života a chápu že to nechceš jen tak hodit za hlavu ale ta jeho nerozhodnost ti moc nenahrává. Uvidíš co přinese čas ale asi bys měla začít plánovat svůj život bez něj :nevim:

 
Šarlota4
Echt Kelišová 9435 příspěvků 13.04.18 12:45

Myslim, ze tohle uz by byla fakt slepovacka. Z tveho popisu mi prijde, ze za situaci muzes ty ne on. Klika je, ze mas dobry vek a obrovskou sanci zacit nekde jinde a s nekym jinym. Mas cas vybudovat to co sis vzdy prala.

 
Russet
Echt Kelišová 8219 příspěvků 13.04.18 12:46
@Anonymní píše:
Dobrý den,
nikdy by mě nenapadlo, že budu vystavená podobné situaci. S přítelem jsme spolu byly 11 let - od mých 17, jemu bylo 22. Dal nás dohromady náš velký společný koníček. Nejdřív jsme byly velice dobří kamarádi a pak spolu začali chodit a posledních 8 let společně bydleli. Nikdy jsme neměli žádnou větší a vlastně ani menší krizi. Ale ta co přišla teď, tak to bych nikdy nečekala.
Problém začal asi před dvěma lety, kdy jsem dokončila vysokou školu a začala chodit do práce, můj obor mě moc nebaví a nebyla jsem po pracovní stránce spokojená, tak to bylo jeden rok. Proto jsem loni v lednu odjela pracovat do zahraničí, původně na 3 měsíce, ale nakonec se to protáhlo na deset měsíců. Domů jsem jezdila každý měsíc na jeden týden. Největší problém byl, že přítel toho měl doma nad hlavu a já v zaměstnání taky, navíc jsem pořád kontrolovala stav věcí doma - jestli nezapomněl něco zařídit a zda už opravil co bylo třeba… On to bral jako, že ho neocením za to všechno, co musí zvládat, a pořád mu jen vyčítám, že neudělal nějakou drobnost.
Bohužel tomu chtěla náhoda, že se mu do cesty připletla jiná, která ho obdivovala za jeho úspěchy a byla mu vrbou co se našeho vztahu týče. Když jsem se vrátila, byla jsem spokojená, že jsem zase doma a konečně spokojenější než dříve, jediné co mě trápilo, že se ke mě přítel choval čtyři měsíce jako ke kamarádce. Přičítala jsem to stresu z práce a podnikání. Proto jsem mu se vším pomáhala co to šlo, na úkor vlastních věcí, a on mě mezitím podváděl. Už neviděl, že jsem se změnila.
V únoru mi řekl, že má jinou. Pochopila jsem z toho co mi řekl, že už nevěří, že bychom spolu mohli být. Odešla jsem. Druhý den mě prosil ať se k němu vrátím, že až když jsem odešla, tak si uvědomil, co by ztratil a že jsem tu pro něj vždy byla. Následující dva týdny byly krásné skoro jako na začátku, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí - měl hodně práce a práce kolem firmy a nebyl žádný čas na nás, byla jsem smutná a vyčítala mu to. Jednou odjel do práce a už se nevrátil, přišla mi jen zpráva že nemám chtít být s člověkem, co mě nemiluje. Jela jsem za ním přes půl republiky, aby mi to řekl do očí. To mi jen řekl, že se mnou chce být, že je se mnou spokojený, ale má strach, že nebudeme šťastní a že mu ona zamotala hlavu. Že to neznamená, že bude s ní, protože ona má svůj život, ale uznal, že jestli se rozejdeme, že jí zase kontaktuje…
Už je to skoro měsíc, párkrát jsem podlehla a zkoušela ho přemlouvat, ano, vím že je to to nejhorší co jsem mohla udělat, dozvěděla jsem se jen, že nechce být můj životní partner, že si mě pořád váží, líbím se mu, a tak, ale prostě mě už nemiluje, že to odloučení bylo tak velké a ona byla jen poslední kapka. prý mu už nemám psát, že si tím pod sebou jen podřezávám větev, že nejlíp udělám, když budu mlčet. Hrozně mě mrzí, že mi po jedenácti letech řekl, že nechce být můj životní partner, plánovali jsme společnou budoucnost, hledali dům… Je pravda, že nikdy neměl jinou, tak asi nebylo těžké, aby v té krizi podlehl. Pořád ho hrozně moc miluji, je hrozné co mi udělal, ale uvědomuji si svoje chyby. Myslím, že by to celé mohla být dobrá šance náš vztah zase dát dohromady a poučit se z chyb. Vždycky jsme se podporovali a pomáhali si a bylo nám spolu dobře. Taky mi řekl, že to nejhorší co by mi teď mohl udělat by bylo, kdyby mi dal další naději a rozešel se se mnou po třetí, že to už by prostě nezvládl. Prý to pro něj bylo hodně emočně náročné rozhodnutí, ale teď se prý cítí že může volně dýchat, pak uznal že se občas probouzí do úzkosti. Tak nevím, jestli už je vážně rozhodnutý a nebo někde uvnitř pořád pochybuje, ale nechtěl mi zase dávat naději. Z očí do očí mi nikdy neřekl že mě nemiluje. prý to nedokáže, že tam ve mě pořád něco je, co mu to nedovolí…
Myslím, že teď to zase táhne s milenkou. Je starší než on a má tři malé děti, je vdaná a dost vytížená. Asi mi nezbude nic jiného, než pracovat na sobě a čekat jak se věc vyvine dál… Je normální, že se takhle chlapi chovají, že opustí partnerku a cítí se tak volně, protože si můžou dle libosti užívat bez výčitek s milenkou, jak dlouho mám čekat, jestli mu dojde, že mu vlastně scházím? Je možné, že mě pořád miluje, jen to teď přebíjí ta zamilovanost k ní? Nemyslím si, že by mě nechal jen proto, aby byl sám…

Normální ne, ale pokud jste svoji skoro první, stát se to může. Já bych dlouho čekat nevydržela a šla asi jinam. Tu milenu bych asi neskousla.

 
kontramatka
Závislačka 3673 příspěvků 13.04.18 12:49

Seš si vědoma chyb, které jsi spáchala na tomto vztahu, tak se z nich pouč v jiném vztahu. Tento vztah už skončil. Chlap ti to řekl čestně a otevřeně a ty ho jen nutíš aby řekl něco, co ti dá naději. Jak potupné pro oba.
Buď dospělá hrdá žena a přijmi to poučení, které ti už nikdo nevezme. Ale nežadoň. On tě už prostě nechce. :hug:

 
tomklaza
Stálice 77 příspěvků 13.04.18 12:55

Odpověděla jsi sama Asi mi nezbude nic jiného, než pracovat na sobě a čekat jak se věc vyvine dál… U mně trvá zamilovanost cca 2 roky, pak zamilovanost nahrazují jiné hodnoty a potěšení. Takže na mě by jsi případně čekala dva roky s nejistým závěrem. Rada zní, nečekat a podívat se po něčem jiném.

Příspěvek upraven 13.04.18 v 12:57

 
ontar
Ukecaná baba ;) 1094 příspěvků 13.04.18 12:57

Nic nového pod sluncem, normální přechozený vztah…nic neřeš a začni jinde…

 
sakulek
Kecalka 203 příspěvků 13.04.18 13:06

Na tom rozpadu vztahu máte oba svou vinu, ale ne ve stejným poměru… neviděl bych to jen jednostranně, na druhou stranu, pokud byste si za to stáli, tak byste na sebe počkali. Znám spoustu vztahů, kde podobná odluka po letech byla naopak tím, co vztah utužilo, kdy ty lidi zjistili, že si za to prostě stojí, že se milují… ale tady vidím tyhle problémy:

1. ze tří měsíců se stalo deset (nevím proč a jak, ale určitě by mi vadilo, kdybychom se domluvili na třech a najednou by z toho byl více než trojnásobek)

2. peskování (on tu zůstal na všechno sám, navíc delší dobu, než se plánovalo… takže to, že sem tam něco zapomene, je normální, pokud to předtím nebyl zvyklej dělat)

3. ty jsi za ním jezdila jednou měsíčně na víkend… proč nepřijel na oplátku on jednou měsíčně za tebou? Chápu, že mohla být složitější finanční/časová situace, ale tak když by si nevyšetřil čas jednou za měsíc, tak třeba jednou za dva měsíce si ho už najít mohl

4. je pochopitelný, že se nechal v týhle situaci pobláznit/okouzlit jinou a tys tomu hodně pomohla. Ale není omluvitelný, že si s ní něco začal, než si pokusil vyřešit vztah s tebou, zapracovat na tom.

Jak řekla @kontramatka jeho rozhodnutí určitě nebylo lehké, dlouho se trápil a promýšlel jej. Tím, že to vyslovil a řekl ti, co a jak, je vztah ukončen. Respektuj jeho přání a nenaléhej. Škodí to jak tobě, tak jemu… a může to způsobit více blbostí, než užitku. A s tím mám já obrovskou zkušenost. Čili, ber to tak, že je konec, rozešli jste se snad v dobrým. Teď si zařiď svůj vlastní život, dej si čas na srovnání věcí v hlavě, věnuj se práci, koníčkům a sama sobě. Třeba časem přileze a bude tě přemlouvat, abys mu to odpustila… ale třeba taky ne. Třeba ho zpátky ještě vezmeš a třeba taky ne… třeba si uvědomíš, co vlastně sama chceš… je to prostě teď nová stránka, nepopsanej list. A jakej si ho uděláš, takový to budeš mít. Tak hodně štěstí ;)

 
Nadavilero
Závislačka 4174 příspěvků 13.04.18 13:07

Bohužel se chlap naučil žít bez tebe :roll: Odjela jsi, podle mě, moc brzy nebo prostě v nevhodný čas. Pro tebe posun v kariéře, ale pro vztah zabiják :roll:
Už bych to neslepovala, začala bych jiný život. Přítel ti nechce ublížit, ale taky už ti řekl, že dál s tebou být nechce.

 
zudina
Ukecaná baba ;) 1939 příspěvků 13.04.18 13:08

Radu nemam ale chci ti rict ze te obdivuju, pusobis jako hrozne fajn clovek

 
lilith1
Ukecaná baba ;) 1088 příspěvků 13.04.18 13:08
@Anonymní píše:
Dobrý den,
nikdy by mě nenapadlo, že budu vystavená podobné situaci. S přítelem jsme spolu byly 11 let - od mých 17, jemu bylo 22. Dal nás dohromady náš velký společný koníček. Nejdřív jsme byly velice dobří kamarádi a pak spolu začali chodit a posledních 8 let společně bydleli. Nikdy jsme neměli žádnou větší a vlastně ani menší krizi. Ale ta co přišla teď, tak to bych nikdy nečekala.
Problém začal asi před dvěma lety, kdy jsem dokončila vysokou školu a začala chodit do práce, můj obor mě moc nebaví a nebyla jsem po pracovní stránce spokojená, tak to bylo jeden rok. Proto jsem loni v lednu odjela pracovat do zahraničí, původně na 3 měsíce, ale nakonec se to protáhlo na deset měsíců. Domů jsem jezdila každý měsíc na jeden týden. Největší problém byl, že přítel toho měl doma nad hlavu a já v zaměstnání taky, navíc jsem pořád kontrolovala stav věcí doma - jestli nezapomněl něco zařídit a zda už opravil co bylo třeba… On to bral jako, že ho neocením za to všechno, co musí zvládat, a pořád mu jen vyčítám, že neudělal nějakou drobnost.
Bohužel tomu chtěla náhoda, že se mu do cesty připletla jiná, která ho obdivovala za jeho úspěchy a byla mu vrbou co se našeho vztahu týče. Když jsem se vrátila, byla jsem spokojená, že jsem zase doma a konečně spokojenější než dříve, jediné co mě trápilo, že se ke mě přítel choval čtyři měsíce jako ke kamarádce. Přičítala jsem to stresu z práce a podnikání. Proto jsem mu se vším pomáhala co to šlo, na úkor vlastních věcí, a on mě mezitím podváděl. Už neviděl, že jsem se změnila.
V únoru mi řekl, že má jinou. Pochopila jsem z toho co mi řekl, že už nevěří, že bychom spolu mohli být. Odešla jsem. Druhý den mě prosil ať se k němu vrátím, že až když jsem odešla, tak si uvědomil, co by ztratil a že jsem tu pro něj vždy byla. Následující dva týdny byly krásné skoro jako na začátku, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí - měl hodně práce a práce kolem firmy a nebyl žádný čas na nás, byla jsem smutná a vyčítala mu to. Jednou odjel do práce a už se nevrátil, přišla mi jen zpráva že nemám chtít být s člověkem, co mě nemiluje. Jela jsem za ním přes půl republiky, aby mi to řekl do očí. To mi jen řekl, že se mnou chce být, že je se mnou spokojený, ale má strach, že nebudeme šťastní a že mu ona zamotala hlavu. Že to neznamená, že bude s ní, protože ona má svůj život, ale uznal, že jestli se rozejdeme, že jí zase kontaktuje…
Už je to skoro měsíc, párkrát jsem podlehla a zkoušela ho přemlouvat, ano, vím že je to to nejhorší co jsem mohla udělat, dozvěděla jsem se jen, že nechce být můj životní partner, že si mě pořád váží, líbím se mu, a tak, ale prostě mě už nemiluje, že to odloučení bylo tak velké a ona byla jen poslední kapka. prý mu už nemám psát, že si tím pod sebou jen podřezávám větev, že nejlíp udělám, když budu mlčet. Hrozně mě mrzí, že mi po jedenácti letech řekl, že nechce být můj životní partner, plánovali jsme společnou budoucnost, hledali dům… Je pravda, že nikdy neměl jinou, tak asi nebylo těžké, aby v té krizi podlehl. Pořád ho hrozně moc miluji, je hrozné co mi udělal, ale uvědomuji si svoje chyby. Myslím, že by to celé mohla být dobrá šance náš vztah zase dát dohromady a poučit se z chyb. Vždycky jsme se podporovali a pomáhali si a bylo nám spolu dobře. Taky mi řekl, že to nejhorší co by mi teď mohl udělat by bylo, kdyby mi dal další naději a rozešel se se mnou po třetí, že to už by prostě nezvládl. Prý to pro něj bylo hodně emočně náročné rozhodnutí, ale teď se prý cítí že může volně dýchat, pak uznal že se občas probouzí do úzkosti. Tak nevím, jestli už je vážně rozhodnutý a nebo někde uvnitř pořád pochybuje, ale nechtěl mi zase dávat naději. Z očí do očí mi nikdy neřekl že mě nemiluje. prý to nedokáže, že tam ve mě pořád něco je, co mu to nedovolí…
Myslím, že teď to zase táhne s milenkou. Je starší než on a má tři malé děti, je vdaná a dost vytížená. Asi mi nezbude nic jiného, než pracovat na sobě a čekat jak se věc vyvine dál… Je normální, že se takhle chlapi chovají, že opustí partnerku a cítí se tak volně, protože si můžou dle libosti užívat bez výčitek s milenkou, jak dlouho mám čekat, jestli mu dojde, že mu vlastně scházím? Je možné, že mě pořád miluje, jen to teď přebíjí ta zamilovanost k ní? Nemyslím si, že by mě nechal jen proto, aby byl sám…

To co k tobě nepatří tak nepřipoutáš..

 
murc
Nováček 4 příspěvky 13.04.18 13:20

Už by to nefungovalo. Využij tu zkušenost, a pouč se pro příště. Pokud máš pocit, že k tobě nějaké city stále chová, je to přirozené. City se na povel vypnout nedají, když se člověk rozhodne ukončit vztah, ještě nějakou dobu to doznívá. Ale to neznamená, že by to mělo smysl. Neztrácela bych čas.

 
lucie.krajcarova
Kecalka 365 příspěvků 98 inzerátů 13.04.18 13:20

Mrzí mě to i za tebe. taky mi po 12 letech končí vztah, manžel mě chce opustit a děti do střídavky. Jsou to tři měsíce, co mi řekl. sice pořád brečím,. ale už nebojuji, není za co.. tak jen co nejlepší podmínky pro mě a pro děti. Jsi na tom lépe, jsi mladší a bezdětná. Asi to ani u vás nemá už cenu, i když to strašlivě bolí..

 
Detsa
Kelišová 6994 příspěvků 13.04.18 13:45

Je mi to líto, ale nevypadá to uz nadějně :hug:. Sám ti to přiznal, jak to je a za ty měsíce našel někoho, kdo mu dal to, co mu scházelo. Neřekl bych, ze to ma bez výčitek a todle rozhodnuti mu dlouho trvalo. Nicméně nedostatek komunikace dělá taky svoje. Je fakt, ze te podvadel a to je pro mnohé neomluvitelné. Měla bys to uz nechat být a zkusit se posouvat dal. Každý konec je i nový začátek…

 
dedrichov
Závislačka 2592 příspěvků 13.04.18 13:49

Každý už jste někde jinde, životní cesty se oddělili. Nemyslím si, že by jsi to způsobila svým pracovním pobytem, ono by to k tomu rozchodu dospělo nejspíš i tak, jen se urychlil.
Jsi mladá, úspěšná, nezadaná žena a můžeš si vybírat, až bude čas, uvidíš že potkáš svého milého.
Nic už neslepuj, on Ti řekl, jak to cítí a odpoutal se už od Tebe.
Přeju hodně štěstí

Stránka:  1 2 3 4 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Nákup na AliExpressu: Jak ho zvládnout krok po kroku?

Dámské, pánské i dětské oblečení, hračky, dekorace, nábytek, šperky… zkrátka... číst dále >

Máma se vdává! Fotky malých svatebčanů vás dojmou

Princeznovské šaty velikosti panenky, fraky jako na tučňáka... a k tomu kopa... číst dále >

Články z Expres.cz

Tajný agent Bond by zbledl závistí: Tofi s krycím jménem Igas vydělal balík!

Sagvan Tofi (53) měl dlouho pověst barového povaleče, který miluje drahá... číst dále >

Ženy kolem slavného boxera Rockyho: Které z nich se to vymklo z rukou?

Představitel bájného boxera Rockyho byl na mušce naposledy před pár týdny,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Pro a proti: jedináčků přibývá. Je lepší mít jedno, nebo víc dětí?

Svět se mění a zavedený standard „rodina rovná se máma, táta a dvě děti“ už... číst dále >

Tajemství krásy herečky Halle Berry: cvičení a silný vývar z kostí

V jednapadesáti letech vypadá Halle Berry stále skvěle, může za to cvičení a... číst dále >


Reklama