Ahoj, potřebuji se vypovídat a třeba mi i některá maminka poradí. Máme doma sedmi týdenní holčičku a od porodu se s manželem skoro každý den hádáme. Já si připadám, že jsem skoro na vše sama, protože manžel chodí do práce, do toho přistavuje dětský pokoj a hlavně chodí na fotbal, takže je čtyřikrát týdně pryč kvůli fotbalu. To je potom koupání a uspávání jen na mně. Ja chápu, že chce s tou stavbou co nejvíc pohnout, ale nemá kam spěchat, protože ji stejně můžeme dokončit až příští rok. Taky chápu, že má koníček, kteremu se věnuje uz od dětství. Ale třeba dneska jsme se dohodli, že půjdeme s malou spolu odpoledne na procházku. On stavěl. Tak jsem ji nakrmila a šla mu říct, jestli teda půjdeme ven spolu. On že jo, ale ať mu dám čtvrt hodky. Tak jsem malou oblékla a už byla protivna, ze chce jít spinkat, tak jdu po půl hodině za ním co teda…a pak uz to zase začlo. Výčitky, ze jako nemuzu chvíli počkat, že dělám, jak kdyby to stavěl jen pro sebe a podobně…on ale nechápe, ze to dítě nebude čekat než on bude moct. Pak se šel totiž ještě sprchovat…takže dalsich 10 minut. No tak jsem se sebrala a šla sama jako vždy. Když jsem se vrátila, tak to opět pokračovalo. Začal řvát já už ani nevím co. Přitom jsem mu už milionkrat říkala, ze pred malou na mě řvát nebude, ale to mu je taky ukradený. Já se těšila, jak budeme šťastná rodinka, jak budeme spolu chodit s kočárkem…a misto toho se pořád hadame a spolu venku jsme byli tak 5krát. Někdy je to fajn, ale z toho se zase pohadame kvůli kravine. Potřebovala jsem se vypovídat. Měli jste to taky takhle některá? Co byste mi poradili? Jo, jsme spolu 11 let, z toho rok manželé. Děkuji a omlouvám se za anonym.
někde do půl roku jsem koupala já
neb se manžel bál, pak jsme začali že jednou týdně a dnes už se
střídáme, po ukončení kojení i v ukládání do postýlky. Nechala bych
mu čas a kdyby začal řvát tak bych se před ním zavřela a řekla, že až
bude chtít mluvit normálně a uklidní se ať přijde, že slyším
dobře..
