Po třicítce stále žádné tikající hodiny

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
5.1.22 10:49

po třicítce stále žádné tikající hodiny

Zdravím holky, omlouvám se, že to dávám jako anonym, ale je to takové citlivé a komplexnější téma…

Je mi 34 let a absolutně mi netikají biologické hodiny. Ba naopak, přijde mi, že se mi to s věkem zhoršuje, že dřív jsem byla schopna s dětmi kamarádek i komunikovat, hrát si s nima (nevyhledávala jsem to, ale když už taková situace nastala, nějak jsem to zvládla). Ale teď mě ty děti vyloženě odpuzují, vyhledávám sešlosti a společnost bez nich, doslova před tím utíkám - a to je má okolo mě už skoro každý. Rozhádala jsem se s jednou kamarádkou, že ke mě do bytu nesmí s dětmi, ať si zajistí hlídání - protože je má jak z divokých vajec, nehlídá si je, a vždy mi v bytě vše opatlají a zničí… mám jich doslova plné zuby, miminka mi roztomilá nepřijdou a nevím co s tím. Když někde v restauraci křičí nějaké dítě, chytám doslova nějakou paniku, nedokážu se soustředit a sedám si na druhý konec restaurace, a v duchu si říkám, proč když někomu brečí díte a obtěžuje tím celou restauraci, proč s ním nejdou pryč… nahlas to nikdy samozřejmě neřeknu.

Jsem vdaná, s manželem jsme se dohodli nad vysazením antikoncepce - on děti moc chce, ideálně dvě. Pere se to ve mě, že vím, že bych je měla mít (tlak okolí, manžela, reprodukční povinnost…), a že by mi to jednou mohlo být líto, až bude pozdě, že je nemám. Ale zaráží mě, že jsem jediná ženská v mém okolí, která nemá absolutně žádné tikající hodiny, natož mateřský cit k dětem. I kamarádky okolo mě, co jsou bezdětné, tak všude chovají cizí děti, hrají si s nimi… Já to neumím. Naopak až neúměrně miluju zvířata, máme doma kočky, a ty mám jako svoje děti. Když jsme někde na návštěvě, kde je třeba pes a děti, plazim se jako jediná po zemi a mazlím se se psem. Neustále někde zachraňuji nějaká opuštěná nemocná zvířátka, podporuji útulky a tak. Když mi někdo dává svoje dítě, ať ho pochovám, vymlouvám se, že se bojím, že ho upustím a doslova prchám.

Samozřejmě jsem slyšela variantu, že to je selekce přírody, a že bych prostě děti mít neměla… Proto právě zkoumám, jestli existuje někdo, kdo děti „nesnášel“ a teď má svoje vlastní a změnilo se to… nemůžu čekat až mi hodiny začnou tikat, myslela jsem, že se mi to sepne ve 30ti a nic… to mám čekat do 40ti na nějaký „pud“? Ve 20ti mě tyto pocity netížily, ale už mi přijde divné, kolik mi je, a že se ve mě stále nic nezapíná. Holky mi stále říkají, že až budu těhotná, příroda to zařídí a zapnou se mi ty správné pocity… jenže mi to říkají ty holky, co si ochotně chovají cizí miminka a já se trochu bojím, že se to u mě nestane, a hledám někoho, kdo mi potvrdí, že se tak u vás třeba stalo :-/

A druhý můj problém je, že se mi totálně nechutí kojení… Děsí mě to, jak se některé matky nemohou 2 roky odtrhnout od dítěte ani na dvě hodiny, protože kojí. Zároveň se mi ten akt nelíbí a nedovedu si představit, že nějaké stvoření saje z mého prsa :-( Mám kamarádky, které se rozhodly nekojit, obě žily ve Francii, kde je to běžné, ale své miminka samozřejmě milují a fungují s nimi perfektně. Ale říkaly mi, že je všichni okolo odsuzují, že to skoro nikde neříkají a nebo si vymýšlí, že se jim neudělalo mléko. Takže můj momentální stres a panika je z toho, že mi netikají hodiny a „bojím“ se otěhotnět a mít dítě, že se mi nesepne mateřský pud ani tak, a že pak nastane další anomálie/odchylka od ostatních, že nebudu chtít kojit… s tím kojením asi nechci otevírat další diskuzi typu proč kojit/nekojit, prostě každý kdo je pro něco rozhodnutý, si najde milion důvodů pro a proti.

Asi tuším, že tyhle pocity a fobii mám od svojí mámy - nikdy nebyla moc mateřská, taky mě nekojila (i když naše generace většinou buď nekojila nebo krátce, Sunar nebyl sprosté slovo jako teď - matky musely brzo do práce, byly jesle atd.), mimina a děti nesnáší - to u nás vždy doháněl táta, který se mnou většinu těch dětských aktivit podnikal… s mámou si rozumím až od puberty, protože se z nás staly kamarádky, ale nejsme matka s dcerou.

Můj dotaz a podnět k diskuzi zní: najde se tady prosím některá, která to takhle měla jako já, má teď svoje děti, miluje je, a „zaplo“ se to u ní až třeba těhotenstvím nebo porodem? Hledám na to neustále nějaké články a diskuze, ale nic moc nenacházím.

Prosím neodsuzujte mě, vím že jsem rozhodně divná a vybočuji s těmito pocity a názory, ale chtěla bych opravdu slyšet něco kloudného, nějaký názor/případ z vašeho okolí, kde to taky tak bylo a změnilo se to třeba…

Děkuji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5.1.22 10:55

Když jsem neměla vlastní dítě, tak jsem to měla stejně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3983
5.1.22 11:04

Mne je 30 a to tikani jsem taky nikdy nezazila. Z deti jsem mela vzdy stejne pocity, jako popisujes ty, veci kolem porodu a kojeni me vzdy odpuzovaly, planovane bych si dite asi neporidila, stale bych si pripadala nepripravena, jenze jsem proste otehotnela. A vis co, cizi deti me stale odpuzuji, mimina asi nejvic, nezabraly ani „tehotenske hormony“, ale citim ze to vlastni budu milovat. Sice nejsem z tech nadsenych tehuli, co prozivaji porizovani vybavicky, nemluvim k brichu ani k nemu nemam nijak zvlast kladny vztah, dlouho mi trvalo si predstavit, ze v tom brise vubec nejake skutecne dite je, prijmula jsem to az nekdy v druhe polovine tehotenstvi. Ted mam par tydnu do porodu a vis co, uz se toho nebojim, beru to proste jako fakt, pripravuju se na to zcela racionalne a ve vysledku jsem rada, ze se to takhle stalo. Planovane bych se k diteti nikdy neodhodlala, ale jsem presvedcena, ze to bude v mem zivote opravdu pozitivni prinos, citim to tak. Takze pokud stejne jako ja vis, ze by te jednou mohl bezdetny zivot mrzet, tak tomu nech volny prubeh a ono to nejak dopadne, priroda je v tomhle fakt mocna a zaridi, ze to vlastni dite budes milovat, ackoliv ostatni nemas rada ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
37712
5.1.22 11:04

Myslim, ze mas na situaci docela nahled a odpoved, jestli se to sepne, nemam. Spis myslim, ze jo, kdyz mas rada ta zvirata, ja taky nejsem moc na cizi deti (ale mam nekonecnou toleranci, jen je nemusim chovat)

Jen k tomu kojeni - ono je to ve skutecnosti (skoro) kazdemu fuk a pokud by ti nejaka vymyta hlava davala kazani, muzes to vypustit. Ja kojit nemohla a mela jsem potrebu to kazdemu vysvetlovat, nez jsem prisla na to, ze si to vyslechnou spis urtpne, aby me neurazili. Jo, ptali se „kojis?“, ale to je recnicka otazka, na co se mas ptat matky mimina? Odpoved je nezajima.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.1.22 11:05

Už je to pár let zpět, kdy jsem tohle na srazu řešila se svojí ex-třídní učitelkou. Ona byla v podobném věku jako ty, možná ještě o chlup starší. Bavili jsme se se spolužačkami - my cca pětadvacetileté o dětech a ona jak nám závidí, že to jsou pro nás spíš jen teoretické řeči, že nás nic netlačí. Ale ona už je ve věku, kdy to reálně musí řešit, protože brzy bude pozdě. Že děti vůbec nechce, ale asi si je pořídí, protože se bojí, že jí to bude jednou ve stáří líto. Nakonec má děti dvě celkem brzy po sobě.
Co se toho kojení týče, když budeš vystupovat sebejistě - ano nekojím, protože jsem nechtěla, prosím respektujte to - bude to na lidi rozhodně působit lépe než kdyby sis vymýšlela nějaké výmluvy. Stačí to téma utnout v začátku.

  • Citovat
  • Nahlásit
9487
5.1.22 11:06

Já mám okolo sebe kamarádky, co to měly jak ty a mají děti milují se, a nelitují, že je mají..
Jenom vidím, že jsou dva typy žen.. Jedny se můžou z druhých děti… a jedny zase opačně…
Prostě si ten typ, jak to někdy je vidět i ve filmech, jak věčně někdo nadává na smrady.. :mrgreen: :mavam: ber to tak trochu odlehčeně

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27774
5.1.22 11:06

Tak mít děti není povinnost, a ani si nemyslím, že je dobré, aby ze sebe ženská udělala inkubátor a chůvu, jen aby se zavděčila (komukoliv), pokud to tak necítí. Už v zájmu těch potencionálních dětí,

Nicméně pokud je dotyčná vdaná, tak předpokládám, že v základnívch životních prioritách a směřování vztahu (kam otázku mít či nemít děti počítám), by ty dva měli mít jasno a být na stejné vlně.

A já jsme teda žádné tikající hodiny ani pudy neměla, cizí děti me nějak netankovaly a netankují, zvířátka za bezdětna částečně, rozhodně nejsem primárně opečovávací typ.
Nicméně o tom, že děti chci jsem měla jasno tak od 18 a pak prostě přišel zcela racionální impuls, že už je ten správný čas (dostudováno, provdáno, něco odpracováno, bydlení zajištěné) to začít i něujak realizovat.

S pudama jsem bojovala až v okamžiku, jestli jít nebo nejít do třetího.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1246
5.1.22 11:07

Mám děti 3 a cizí děti taky nemusím, určitě si nechovám cizí mimina a nehraji si s cizími dětmi. Když jsme jen s manželem v restauraci a řvou tam děti, nervozní jsem taky, není mi to příjemné.
Já se vždycky snažila chovat ohleduplně a když moje děti někde brečely/rušily, snažila jsem se situaci vyřešit tak, aby neobtěžovaly okolí.

Svoje děti mám samozřejmě ráda, ale ta pravá mateřská láska u mě vypukla až když mělo 1.dítě tak 3 měsíce, do té doby jsem to brala jako povinnost postarat se.. u dalších 2 dětí vše propuklo hned po porodu. Jen pro info, že ani v těhotenství to přijít nemusí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16815
5.1.22 11:11

Odpor k cizim detem a ochrana vlastnich je vyvojove zcela normalni.
Kazdy jedinec uprednostnuje vlastni geny.

Vetsine to po porodu normalne secvakne.
Ta laska ke zviratum by tomu nasvedcovala (vlastni mimino je jako to kotatko ;) ).
Ale pokud tvoje mama byla bez materskych pudu, je to urcite varovani.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.1.22 11:11

Nenech se do ničeho tlačit, nemáš ani reprodukční povinnost, ani povinnost k manželovi.
Dítě budeš nosit, rodit a starat se o něj především ty.
Byla jsem sama něco podobného a otěhotněla jsem ve 40-ti, myslela jsem si, že děti mít nebudu a žilo se mi naprosto fajn. U mě se to zlomilo a dělám pro svoje dítě první poslední, život bych za něj dala, ale jsem ráda, že je jen jedno. :mrgreen:

  • Citovat
  • Nahlásit
11093
5.1.22 11:12
@Lucie_Sx píše:
Odpor k cizim detem a ochrana vlastnich je vyvojove zcela normalni.
Kazdy jedinec uprednostnuje vlastni geny.Vetsine to po porodu normalne secvakne.
Ta laska ke zviratum by tomu nasvedcovala (vlastni mimino je jako to kotatko ;) ).
Ale pokud tvoje mama byla bez materskych pudu, je to urcite varovani.

a co ty plné děcáky? :think: nespoléhala bych se na docvaknutí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1174
5.1.22 11:12

Já teda asi úplně neznám ženu, která by si sedla na zadek z cizího dítěte. Myslím, že je to normální a nic to neznamená.

Já to taky tak měla. Když kamarádky přišly s dětmi, nevěděla jsem vůbec, co s nima dělat, co jim říct. Bylo mi trapné na ně šišlat nebo tak. Když měl můj sourozenec dítě, tak jsem se trošku otrkala.

Teď mám vlastní dítě (chtěli jsme) a je to skvělý. Už mám i lepší přístup k cizím dětem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9487
5.1.22 11:19

Já si myslím, že je to jenom tom, že všude jsou různé články a debaty a hodně nad tím přemýšlíš..
Já bych do dítěte nešla, jenom tehdy, kdybych o tom byla přesvědčná opravdu celou dobu, hned to řekla na začátku vztahu partnerovi..
U tebe mě přijde, že si si něco přečetla, něco slyšela, a myslíš, si, že je to zlé, ale jako zase ono to neni o tom, že ty kamarádky umí s dětmi a jsou nadčené.. Víš, kolik to jenom předstírá??
Vím, kolikrát, když jsme byly na hřištích, jak jsou maminky falečné, jak tam některá přijde, a hned s dětmi a bábovičky a dávají třeba oplatek nebo něco, s maminkou usměv, a že mají přijít, a pak odejdnou a ona prohlásí, že její dítě je nevychovaný smrad..
Já bych tomu šanci dala, jeslti mám chlaoa, s kterýms i rozumím, máme se dobře, a vím, že i pomůže…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1169
5.1.22 11:22

Ano, cizí děti má rád málokdo. Mně přijdou cizí mimina ošklivý, batolata destruktivní a se staršíma nevím, co si mám povídat. Anejen cizí, i děti v rodině od bratranci atd.

Moje děti miluju, i když hrát si vydržím tak 15 minut.

Ještě edit: děti v restauraci mě teda dřív taky vytáčely, a sedala jsem si co nejdál (i teď jdu co nejdál, ale už mám víc pochopení), ale hodiny mi asi trochu tikaly to jo, věděla jsem, že prostě chci svoji rodinu. Zvířata ráda nemám a proto u mě nepripadalo v úvahu, že budu „stará kočičí dáma.“

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10520
5.1.22 11:32

Děti prostě nechceš :nevim: ne každá žena touží mít děti a kojit.Ja kojení přímo nesnášela a když někde čtu že si žena užívá kojení tak mi to přijde zvrácené. Do ničeho bych se nutit nedala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat