Tenhle věk byl asi nejhorší období. Vydrž, za rok to bude lepší a s dětmi bude méně práce, budou čím dál samostatnější. A v pěti letech jsou už děti neuvěřitelně rozumné - dá se s nimi normálně domluvit a zabaví mladšího sourozence. 

Příspěvek upraven 20.09.18 v 10:37

@Marie4444 problém jsou zřejmě i finance, když oba chodíte na brigádu, vylepší se to až děti odrostou, bude líp

Co nepocitat minuty, být s nimi co nejvíce venku, s kamoskami na mateřské na kafe? Jednou týdně na dopo do soukromé školky oba a nejít do práce, ale odpočinout si? Mám stejný věkový rozdíl, o rok starší a už to jde! Ale i tak jsme venku za každého počasí, jinak by nepřežil ani jeden 

@Marie4444 Hele tohle má akorát dvě řešení: Buď to vydrž, nebo si najděte pravidelný hlídání. Dřív se o děti starala celá široká rodina, sousedky, děti ze sousedství, bohatší rodiny měly služky. My jsme se dostali do stavu, kdy se o děti starají jen rodiče, nebo spíš drtivou většinu času matka a po večerech a o víkendech otec, služka je pomalu sprosté slovo, jesle jsou taky špatně, pak toho nemáme mít až nad hlavu.

Taky bych zvazila skolku pro starsi, jestli je nekde v okoli materske centrum… Pripadne Bachovy esence, bylinkove caje na zklidneni, rozvesit doma levanduli…

Mam stejný věkový rozdíl, babičky nefunguji. Chápu, ale nerozumím - proč počítáš minuty? Ven, ven, ven az do zblbnuti dokud to jde a není hnusne, doma vse dělat s dětmi, ať mladší klidně vriska - hod ho do nosítka a neřeš. Alespoň jeden z vás by měl pustit tu brigádu. Ideálně přítel, ty si na ni vycistis hlavu a on nebude ko. Mým jsou aktuálně dva a čtyři roky a je to v určitém ohledu spíše horší - mladší ma období vzdoru, přenáší ho na staršího a já mam chuť roztrhnout oba. Prijdes mi dost pasivní - necekat, neco dělat a den uteče az moc rychle

Když mě děti nejvíc štvou, jdu jim jakoby naproti. Zkus tomu čelit, ne ve stylu kdo je špatnej, přijdu na to…ve stylu teď se tady vzájemně vysíráme, jsme spolu pořád, je to ponorka…sedni si na zem, ať si hrajou okolo Tebe..zkus jim říct, že chápeš, že se kvůli něčemu zloběj…nepoužívej věty typu zlobíš…pojmi to jako teď máš problém, nedivím se ti, taky by mě to štvalo…říkej to nahlas…jednak uklidníš sama sebe, druhak děti rozuměj hodně a každýmu někdy pomůže vědomí, že za něco nemůže…když zklidníš sama sebe, budou taky klidnější. Když byl nejstarší syn skoro dvouletej a já hlídala celodenně ještě synovce, stejně starýho, narodil se prostřední. Výborná situace, dva řvoucí dvouleťáci co nechtěli spát po obědě a do toho novorozenec, taktéž řvoucí kdovíproč. Ve stejný místnosti s nima jsem si sedla do křesla, opřela se, zavřela oči a v duchu se odebrala k moři na pláž..představila jsem si každej kamínek, palmy, vítr, racky…než uplynuly asi tři minuty, ta zvěř komplet sklapla Malý děti vnímaj, když je člověk nervní. Pudově jim to v mozečku říká, něco se děje, máma je ve střehu, musíme se ochránit řevem aby si všimla a ochránila i nás. To je prostě tak. Když dokážeš přerušit ten vzájemně se nervovací kruh, uvidíš, že to pomůže.
Zkus se na ty trpaslíky víc napojit. Když si hrajou a blbnou, opakuj třeba zvuky po tom ročním, běhej s nima.
Já tu meditační srandu s mořem použila pak mnohokrát a úspěšně. Teď už mám kluky velký, nejstarší je v pubertě, nářez taky často, prostřední je těžce mentálně postiženej, to je nápor i na mě, nejmladší má taky nějaký potíže ale mírnější a též mi brnká na nervy. Ani už nemusím k moři v hlavě, vypracovala jsem se někam k levlu zenmaster a ne, není to volná výchova…naschvály vzdor a nespolupráci trestám. Neřvu, teda ne moc často ale naprosto v klidu odnímám výsady a důsledně. Chce to poladit ty hranice. A trvat na svým. Vřískající dítě pěkně do pokoje, až se uklidníš, přijď. A nesoudit slovně. Stačí říct nelíbí se mi jak se chováš. MAximálně chováš se dejme tomu jako pako, neříkat jsi pako, oni pak jsou častějš Držím palec, tenhle věk není legrace..no on asi žádnej ale naštěstí se druh stresu mění
A když už si nevíš rady, odejdi do jiný místnosti, dej si kafe, čokoládu a zkus ty drahoušky na chvilku prostě zazdít  

Příspěvek upraven 20.09.18 v 11:37

@Tarjei musím říct, že před tebou smekám A máš v příspěvku spoustu zajímavých tipů 

@pe-terka děkuju ale dělala jsem, dělám a budu dělat fůru chyb..nevím co je dobře ale snažím se nad věcma přemejšlet…od­pouštím si selhávání a tyhlety podobný srandy, však jsme jen lidi..i když to tak nevypadá, i děti jsou lidi..prej tak fakt, jednat v klidu, rychle odpouštět, hodně je tulit..jednoho krásnýho dne vyrostou a už to bude tráááápnýýýýý 

Taky mám stejný věkový rozdíl, teď klukům budou 4 a 2 a je to nesrovnatelné lepší, než před rokem. Ale věřím, že za rok to bude ještě lepší:) takže výdrž, nepočítej minuty, buďte pořád venku, dětský kavárny, herny, kamarádky s dětma, procházka do města na kasnu, sbírat kaštany, nahanet holuby… cokoliv, jen nebýt zavřená doma.

@Tarjei píše:
@pe-terka děkuju ale dělala jsem, dělám a budu dělat fůru chyb..nevím co je dobře ale snažím se nad věcma přemejšlet…od­pouštím si selhávání a tyhlety podobný srandy, však jsme jen lidi..i když to tak nevypadá, i děti jsou lidi..prej tak fakt, jednat v klidu, rychle odpouštět, hodně je tulit..jednoho krásnýho dne vyrostou a už to bude tráááápnýýýýý

tak chyby děláme všichni, ale přístup máš parádní Navíc zvládáš péči o dítě (děti) s mentálním postižením, to musí být dlouhodobě strašně vyčerpávající mě ted leze po kredenci batole, je neuvěřitelně zdatné a kramaří a kramaří Zas a znova sundávám, zabezpečuju, uklízím atd a vím, že to jednou skončí U těch postižených je to složitější Doufám, že na ty kluky nejsi sama 

@Tarjei Po přečtení tvého příspěvku skoro lituju, že už nemám děti malý a nemůžu tvé rady vyzkoušet Fakt bomba . Přeji vše dobré 

Proto my jsme pořád venku. K nezaplacení, doma bych se s nima zbláznila. Pokud má dcera tři roky, soupla bych ji aspoň na dopoledne do školky, to by ti mohlo pomoct. Třeba by tam byla spokojená. Babičky nám taky nehlidaji, platíme si chůvu. Upřímně, být úplně bez hlídání, tak by mě kleplo. Já bych to prostě nedala. A je fakt, že jak porostou, tak to bude lepší a lepší, mám 2,5 roku a 5 a už třeba vydrží chvíli v pokoji si hrát sami. Tak vydrž.

@pe-terka je to hukot, je hlučnej a vzteklej…zatím držím navíc diagnóza se kterou nechtěj brát do stacionářů…uvidíme, co, bude dál. Jsem rozvedená, teda exmanžel neutekl, my se prostě přestali mít rádi jako partneři a strašně jsme si lezli na nervy, takhle je to lepší. Každej druhej víkend si kluky bere..