Pochyby o vztahu - nechce se mnou bydlet

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.04.19 12:09
Pochyby o vztahu

Ahoj, prosím o anonym kvůli podrobným údajům o vztahu.
Mám rok přítele, na první pohled vypadá všechno růžově. Máme spoustu společných koníčků, oba rádi trávíme čas aktivně, takže se pořád někde touláme, sportujteme… máme podobné představy o budoucnosti, bavili jsme se o svatbě, dětech, budoucím bydlení i režimu fungování domácnosti. financí a podobně. Na všem jsme se víceméně shodli, z rodiny máme podobnou výchovu (oba jsme z úplných rodin, rodiče jsou dodnes spolu). Je nám spolu dobře i po fyzické stránce - oba jsme hodně kontaktní, takže mi vyhovuje, že se často objímáme, pusinkujeme, líbáme atd., stejně tak si vyhovujeme i v sexu.
Ale já prostě v tom vztahu nejsem šťastná a nemůžu přijít na to, zda je chyba ve mně, nebo se on opravdu někdy chová nepřijatelně :( Kámen úrazu je u nás bohužel hlavně bydlení, on nyní bydlí v bytě rodičů (2+1), z něhož se odstěhovali a dlouhodobě žijí v jiném městě. Já jsem v nájemním bytě 1+1 a mám tu dva psy. Otázku společného bydlení jsem poprvé otevřela cca po půl roce, to na něj bylo moc brzy, navíc měl před sebou v té době pracovní záležitosti k řešení a slíbil, že se k tomu vrátíme na jaře.
Když jsem to teď začátkem dubna znovu otevřela, byl nejprve hrozně překvapený, a po pár dnech z něj vypadlo, že z bytu rodičů se teď kvůli pracovním smlouvám na trvalé bydliště tam stěhovat nemůže a že já k němu bych se nastěhovat mohla, ale rodiče dva psy v bytě nepovolí, maximálně jednoho.. to samozřejmě nejde, mladší pes je hodně aktivní a druhý zas už starší a hodně na mě fixovaný, takže nepřichází v úvahu, že by si jednoho vzali třeba mí rodiče, což byla jeho představa. Hodně jsme se kvůli tomu hádali a já zvažovala rozchod, ale měli jsme naplánovanou dovolenou, takže jsem kývla na to, že počkáme, jak se nám bude oběma líbit společně strávený čas tam a pak to třeba vymyslíme ještě nějak jinak.
Oukej, dovolená byla fajn, pak jsem měla pár dní dobrý pocit, že to nějak zvládneme, ale uběhlo dalších pár dní, nic se neděje a já jsem z toho na prášky. Já bych společně bydlet chtěla, chtěla jsem už partnera pro budoucnost - je mi 28, poznat, jak spolu zvládneme hospodařit a tak a on taky sestěhování už teď chtěl, prý… ale nijak ho to evidentně netrápí. Ono je to totiž v současnosti tak, že spolu prakticky žijeme, ale ve dvou bytech. Já vařím - na tom jsme se dohodli, na úklidu se podílíme společně, jenže logicky je to ve dvou bytech víc práce než v jednom, plus přejíždění (každý byt v jiném městě cca 25 km od sebe) zabere dost času a i dost stojí. A zatímco on platí nájem pár korun, já jsem tu klasicky za tržní nájemné cca dvojnásobné proti jeho, což sice zvládám, ale sestěhování ať tam či onam by mi výrazně ulehčilo…
Jak to mám pořád v hlavě, tak jsem si samozřejmě začala všímat i dalších nedostatků v jeho chování, a mám teď pocit, že on vidí hlavně sebe, řeší si svoje věci a já jsem mu dobrá tak akorát, abych uvařila, pomohla s úklidem, podej, přines, dovez… on je takový typ, co skoro nepochválí, někdy teda řekne, že mi to sluší nebo že se mi cvičením zpevnily nohy apod., ale jinak nemá problém dělat si ze mě srandu, že jsem špekáček nebo tlusťoch (není pravda, mám štíhlou sportovní postavu, ale ví, že mě tím vytočí, takže mě tak prostě popichuje), kecá mi třeba do řízení nebo si postěžuje, že je blbě utřený prach… zato o vlastní dokonalosti je dost přesvědčený. Pravda je, že je atraktivní a má i dobré vzdělání a práci, ale na postavě má taky co zlepšovat a má oproti mě zas mezery jinde (např. neumí cizí jazyk apod.)… Prostě si ale vedle něj kolikrát připadám blbě, jak kdybych byla v jeho očích méněcenná, že má rád v první řadě sebe, pak dlouho dlouho nic a pak někde o kilometry daleko jsem možná já. Zas si ale říkám, jestli to není můj vlastní komplex, protože předtím jsem měla partnera, kterého jsem atraktivitou i zdatností předstihovala a ve výdělku jsme byli téměř vyrovnaní, tento nový partner teda taky zatím vydělává podobně, ale do budoucna s jistotou bude mít násobně více než já. A stejně mě ten bývalý nakonec vyměnil za jinou, tak si prostě možná nepřipadám dost dobrá sama od sebe :(

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
Macik.S
Kecalka 368 příspěvků 26.04.19 12:32

Mě by teda asi nejvíc vadilo to, že spolu ještě ani nebydlíte a už tě uráží, dělá si z tebe srandu a má z tebe služku. :think: A co dělá on, kromě toho, že chodí do práce? Když ti kecá do toho jak je utřený prach uklízí i on? Neumím si představit jak to bude vypadat až spolu budete bydlet.. :nevim:

kve-tinka
Závislačka 4983 příspěvků 3 inzeráty 26.04.19 12:38

Vsechno jde, kdyz se chce, u dva psi. Ja jsem si do vztahu privedla psa a dite :lol: na spolecne bydleni spise tlacil muz, pritom financne by to hlavne ulevilo mi. Mate vek na to, aby jste uz spolu zili a ne jen randili, jak casto se vidate, ty mas praci v jakem meste?

Lioness34
Ukecaná baba ;) 2404 příspěvků 26.04.19 12:41

Pokud si po roce myslíš, ze je něco blbe, tak něco opravdu blbě je. Poodhledla bych se jinde

Tomkins
Kecalka 477 příspěvků 26.04.19 12:43

On neumí cizí jazyk? Jak s někým takovým dokážeš žít. :zed:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.04.19 12:50

@Macik.S ano, on taky uklízí, je na úklid hodně zatížený. Ve svém bytě si velký úklid dělá většinou sám (vytírání, umytí koupelny/wc, praní, převážně i žehlení), stejně jako si to já zajišťuju sama ve svém bytě. O ostatní provozní věci (luxování, prach, nádobí, nákupy) se v obou bytech dělíme s výjimkou vaření, to dělám já a on max. třeba podá, zamíchá, když je zrovna u toho. On na druhou stranu denně připravuje snídani (jasný, nic těžkého), večeře připravujeme většinou spolu. Občas pomůže vyvenčit psy. Částečně zajišťuje péči i o moje auto (mytí interiéru, přezutí, výměna oleje), pomáhal mi stěhovat, složit nábytek atd.. Nemůžu říct, že by se nepodílel, to bych mu křivdila… já na druhou stranu tak pečlivá s úklidem nejsem, takže to někdy není podle jeho představ (nejsem bordelář, ale nějaký jedno smítko na parapetu zas přehlídnu, on ho okamžitě vidí).
O tom vtipkování na můj účet jsme se bavili, on má takový smysl pro humor - dělá si podobnou srandu i z kamarádů, z rodiny a když se mě to nějak dotkne, tak se mi pak omlouvá, že to nemyslel špatně atd. Je celkově škodolibý, což i přiznává a snažím se to tak brát, ale úplně spokojená v tom nejsem, nejsem na tenhle druh popichování moc zvyklá. Ale jak říkám, nevím, jestli si to prostě jen neberu moc nebo jak s tím mám naložit… prostě teď moc nevím, co mám dělat :/

Uživatel je onlineVenetia
Hvězda diskuse 42237 příspěvků 26.04.19 12:50
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o anonym kvůli podrobným údajům o vztahu.
Mám rok přítele, na první pohled vypadá všechno růžově. Máme spoustu společných koníčků, oba rádi trávíme čas aktivně, takže se pořád někde touláme, sportujteme… máme podobné představy o budoucnosti, bavili jsme se o svatbě, dětech, budoucím bydlení i režimu fungování domácnosti. financí a podobně. Na všem jsme se víceméně shodli, z rodiny máme podobnou výchovu (oba jsme z úplných rodin, rodiče jsou dodnes spolu). Je nám spolu dobře i po fyzické stránce - oba jsme hodně kontaktní, takže mi vyhovuje, že se často objímáme, pusinkujeme, líbáme atd., stejně tak si vyhovujeme i v sexu.
Ale já prostě v tom vztahu nejsem šťastná a nemůžu přijít na to, zda je chyba ve mně, nebo se on opravdu někdy chová nepřijatelně :( Kámen úrazu je u nás bohužel hlavně bydlení, on nyní bydlí v bytě rodičů (2+1), z něhož se odstěhovali a dlouhodobě žijí v jiném městě. Já jsem v nájemním bytě 1+1 a mám tu dva psy. Otázku společného bydlení jsem poprvé otevřela cca po půl roce, to na něj bylo moc brzy, navíc měl před sebou v té době pracovní záležitosti k řešení a slíbil, že se k tomu vrátíme na jaře.
Když jsem to teď začátkem dubna znovu otevřela, byl nejprve hrozně překvapený, a po pár dnech z něj vypadlo, že z bytu rodičů se teď kvůli pracovním smlouvám na trvalé bydliště tam stěhovat nemůže a že já k němu bych se nastěhovat mohla, ale rodiče dva psy v bytě nepovolí, maximálně jednoho.. to samozřejmě nejde, mladší pes je hodně aktivní a druhý zas už starší a hodně na mě fixovaný, takže nepřichází v úvahu, že by si jednoho vzali třeba mí rodiče, což byla jeho představa. Hodně jsme se kvůli tomu hádali a já zvažovala rozchod, ale měli jsme naplánovanou dovolenou, takže jsem kývla na to, že počkáme, jak se nám bude oběma líbit společně strávený čas tam a pak to třeba vymyslíme ještě nějak jinak.
Oukej, dovolená byla fajn, pak jsem měla pár dní dobrý pocit, že to nějak zvládneme, ale uběhlo dalších pár dní, nic se neděje a já jsem z toho na prášky. Já bych společně bydlet chtěla, chtěla jsem už partnera pro budoucnost - je mi 28, poznat, jak spolu zvládneme hospodařit a tak a on taky sestěhování už teď chtěl, prý… ale nijak ho to evidentně netrápí. Ono je to totiž v současnosti tak, že spolu prakticky žijeme, ale ve dvou bytech. Já vařím - na tom jsme se dohodli, na úklidu se podílíme společně, jenže logicky je to ve dvou bytech víc práce než v jednom, plus přejíždění (každý byt v jiném městě cca 25 km od sebe) zabere dost času a i dost stojí. A zatímco on platí nájem pár korun, já jsem tu klasicky za tržní nájemné cca dvojnásobné proti jeho, což sice zvládám, ale sestěhování ať tam či onam by mi výrazně ulehčilo…
Jak to mám pořád v hlavě, tak jsem si samozřejmě začala všímat i dalších nedostatků v jeho chování, a mám teď pocit, že on vidí hlavně sebe, řeší si svoje věci a já jsem mu dobrá tak akorát, abych uvařila, pomohla s úklidem, podej, přines, dovez… on je takový typ, co skoro nepochválí, někdy teda řekne, že mi to sluší nebo že se mi cvičením zpevnily nohy apod., ale jinak nemá problém dělat si ze mě srandu, že jsem špekáček nebo tlusťoch (není pravda, mám štíhlou sportovní postavu, ale ví, že mě tím vytočí, takže mě tak prostě popichuje), kecá mi třeba do řízení nebo si postěžuje, že je blbě utřený prach… zato o vlastní dokonalosti je dost přesvědčený. Pravda je, že je atraktivní a má i dobré vzdělání a práci, ale na postavě má taky co zlepšovat a má oproti mě zas mezery jinde (např. neumí cizí jazyk apod.)… Prostě si ale vedle něj kolikrát připadám blbě, jak kdybych byla v jeho očích méněcenná, že má rád v první řadě sebe, pak dlouho dlouho nic a pak někde o kilometry daleko jsem možná já. Zas si ale říkám, jestli to není můj vlastní komplex, protože předtím jsem měla partnera, kterého jsem atraktivitou i zdatností předstihovala a ve výdělku jsme byli téměř vyrovnaní, tento nový partner teda taky zatím vydělává podobně, ale do budoucna s jistotou bude mít násobně více než já. A stejně mě ten bývalý nakonec vyměnil za jinou, tak si prostě možná nepřipadám dost dobrá sama od sebe :(

uplne mi neni jasne, jak je to s tim varenim a uklidem? Nebydlite spolu a on k tobe dochazi na jidlo a ty uklizis i jeho byt?? A on to kompenzuje jak? Jak jste k takove dohode vubec dospeli?

Lioness34
Ukecaná baba ;) 2404 příspěvků 26.04.19 12:52

Pokud ti něco vadi teď po roce tak si pis ze po x letech ti to půjde tisíckrát víc na nervy

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.04.19 12:59

@kve-tinka mám právě stejný názor :/ on mi tvrdí, že dva psi neprojdou přes rodiče, aby v bytě něco nezničili, ale reálně tam oba psi teď pravidelně pobývají a problém s nimi žádný není. Pravda je, že byt na ně není moc zařízený - koupelna daleko od vchodu atd., takže je to trochu náročnější, když přijdou špinaví z venku, ale dá se to zvládout. Jinak jsou vychovaní, neštěkají, neruší sousedy, nic neničí. On toho staršího pejska nemá moc rád, má trochu svéráznější povahu, tak si myslím, že spíš doufal, že se ho tímhle způsobem zbaví, což mě mrzí o to víc. Mí rodiče jednu dobu teda uvažovali, že by si ho k sobě vzali, protože ti ho naopak mají rádi a v životním stylu si s ním návzajem vyhovují víc, ale sami pak poznali, že by to nedělalo dobrotu.
Jinak jsme spolu denně. Já mám kancelář v krajském městě, které je z obou bytů daleko prakticky stejně, a ani tam moc času netrávím, spíš jezdím všude možně a pracuju často z terénu nebo v autě, takže v tomhle je mi celkem jedno, kde bydlím, když to není nějaká úplně odlehlá díra - což ani jedno z měst není. Stejně tak přítel má dojezd do svojí práce podobný ode mě i od sebe.

Mutlice
Kecalka 315 příspěvků 26.04.19 13:00
@Lioness34 píše:
Pokud ti něco vadi teď po roce tak si pis ze po x letech ti to půjde tisíckrát víc na nervy

Souhlas! A taky jak už tu zaznělo, když se chce, všechno jde. Tohle není tak složitý problém, aby už nemohl být vyřešený. Na druhou stranu mám z toho textu dojem, že se zakladatelka hodně poměřuje, že je to spíš takový výčet toho, kdo má v čem navrch. Přijde mi to spíš jako takové soupeření, a to do vztahu beztak nepatří… (ale možná jen chtěla nějak vyjádřit to postavení svoje ve vztahu…)

sonik8721
Zasloužilá kecalka 776 příspěvků 26.04.19 13:01
@Tomkins píše:
On neumí cizí jazyk? Jak s někým takovým dokážeš žít. :zed:
:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.04.19 13:04

@Venetia Jsme třeba 4 dny u mě, pak 3 dny u něj a tak různě pořád dokola podle toho, co máme zrovna v plánu.. uklízíme vždy oba tam, kde zrovna jsme, tzn. já pomůžu u něj, on u mě s tím, co je potřeba. Ze začátku jsme u sebe jen přespávali, ale postupně se to zintenzivnilo a vylezlo z toho tohle. Já jsem myslela, že se logicky pak sestěhujeme do jednoho, druhého či nějakého úplně jiného bytu, co si třeba najdeme, ale to se právě nestalo, no…

Lioness34
Ukecaná baba ;) 2404 příspěvků 26.04.19 13:05
@Anonymní píše:
@kve-tinka mám právě stejný názor :/ on mi tvrdí, že dva psi neprojdou přes rodiče, aby v bytě něco nezničili, ale reálně tam oba psi teď pravidelně pobývají a problém s nimi žádný není. Pravda je, že byt na ně není moc zařízený - koupelna daleko od vchodu atd., takže je to trochu náročnější, když přijdou špinaví z venku, ale dá se to zvládout. Jinak jsou vychovaní, neštěkají, neruší sousedy, nic neničí. On toho staršího pejska nemá moc rád, má trochu svéráznější povahu, tak si myslím, že spíš doufal, že se ho tímhle způsobem zbaví, což mě mrzí o to víc. Mí rodiče jednu dobu teda uvažovali, že by si ho k sobě vzali, protože ti ho naopak mají rádi a v životním stylu si s ním návzajem vyhovují víc, ale sami pak poznali, že by to nedělalo dobrotu.
Jinak jsme spolu denně. Já mám kancelář v krajském městě, které je z obou bytů daleko prakticky stejně, a ani tam moc času netrávím, spíš jezdím všude možně a pracuju často z terénu nebo v autě, takže v tomhle je mi celkem jedno, kde bydlím, když to není nějaká úplně odlehlá díra - což ani jedno z měst není. Stejně tak přítel má dojezd do svojí práce podobný ode mě i od sebe.

Jako rodiče chapu ze psy do bytu nechtějí ale nechápu proč on to tedy neřeší. Kdyby chtěl tak je u tebe nastehovany raz dva a nebo shani společně bydlení pro vás oba.

Sama dobre citis ze je to proste špatne. A buď před tím budeš zavírat oci a nebo ne. Volba je na tobě. A takový humor který má je dost trapny

sonik8721
Zasloužilá kecalka 776 příspěvků 26.04.19 13:07
@Mutlice píše:
Souhlas! A taky jak už tu zaznělo, když se chce, všechno jde. Tohle není tak složitý problém, aby už nemohl být vyřešený. Na druhou stranu mám z toho textu dojem, že se zakladatelka hodně poměřuje, že je to spíš takový výčet toho, kdo má v čem navrch. Přijde mi to spíš jako takové soupeření, a to do vztahu beztak nepatří… (ale možná jen chtěla nějak vyjádřit to postavení svoje ve vztahu…)

Ano, taky mi to tak přijde…
Jako pokud už po takové době, zakladatelka s přítelem, nebyla schopna vyřešit problém s bydlením, tak je něco špatně..není jim 16,.ale už jsou dost dospělí na to, aby časem věděli, co chtějí…

Každopádně zakladatelko, jak už bylo zmíněno, pokud už Tě teď, po tak krátké době, něco štve…je to blbý, takže si buď otevřeně a narovinu promluvte, i ohledně pejsků, nebo bych se asi moc nevázala a ukončila to…však píšeš, že nejsi šťastná, tak to je skoda, jakoby ztrácet čas..

Držím palce, ať to vyřešíte brzy a co nejlépe :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.04.19 13:15

My jsme si o tom samozřejmě promluvili, ale ničeho jsme se nedobrali - v podstatě to postavil tak, že jediná možnost je, že jednoho psa si vezmou mí rodiče a já s druhým půjdu k němu. S tím jsem ale nesouhlasila a byla jsem z toho dost špatná, že by něco takovýho po mě měl chtít, když od začátku věděl, že psi jsou dva a pryč nepůjdou. V tu dobu jsem právě reálně uvažovala o rozchodu a i jsem mu to řekla. To hodil zpátečku, řekl, že to chápe a že to dáme k ledu a zkusíme to znovu otevřít po dovolený.
Jinak ještě další věc je ta, že on v tom bytě rodičů trvale zůstat nechce, tenhle týden začal koukat po pozemcích s tím, že třeba do roka by chtěl začít stavět baráček… tak jednu dobu taky navrhoval, že bychom to nechali, jak to je, než bude dům stát, že to nebude dlouho trvat. Ale popravdě už nějakou zkušenost s výběrem nemovitosti atd. na rozdíl od něj mám a myslím si, že si to představuje hrozně jednoduše - nějakou dobu trvá pozemek vybrat, zařídit hypotéku, projekt, stavební povolení, pak stavba samotná… to měsíce nebo i roky utíkají jako voda a já už čas samozřejmě trochu taky počítám, i když mi vyloženě biologické hodiny zatím netikají.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Váš příspěvek
Reklama