Pocity viny a vracející se úzkost

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymka.D.
Kecalka 114 příspěvků 08.12.18 22:54
Pocity viny a vracející se úzkost

Ahoj holky,

plácám se v tom už víceméně od dětství, to jsem ale ještě vůbec nevěděla, co semnou je. Léčit s úzkostmi jsem se začala cca před 3 lety. Jde o to, že sama sebe nemám asi dost ráda, protože neustále trpím pocity viny, pořád dokola analyzuji věci ze své minulosti, mám vtíravé myšlenky, nemůžu některé věci vstřebat a jsem na sebe naštvaná.
Psycholožka mi na to řekla ať se takovými myšlenkami nezabývám, ale přijde mi, že čím víc je potlačuju, tím větší mají sílu. Potřebovala bych spíš některé věci vstřebat. A na to mi řekla, že si na to, jak různé věci vstřebat, nejspíš budu muset dojít sama… ale já k ní šla právě proto, aby mi pomohla! Takže sezení jsou mi k ničemu. A nechci být celý život na antidepresivech - po nich libido žádné, vzrušivost nulová…
Jak se vyrovnáváte s minulostí a s vlastními chybami? Souvisí to vše především s mým vztahem s manželem, miluju ho tak moc, že si veškeré věci, které nebyly úplně podle mých představ (týkající se našeho vztahu), vyčítám a neustále se k různým věcem a zážitkům vracím. Vím, není to normální, ale nevím, jak z toho ven a jak nechat některé věci plavat. S tím mi právě měla pomoct psycholožka, jenže nepomohla… Navíc už víc než rok nemůžu otěhotnět, z toho jsem taky špatná, protože manžel je v pořádku, takže to si taky dávám za vinu, že ani nejsem schopná mu dát dítě. Už mám za sebou laparoskopii - drilling a teď beru první měsíc 3 druhy různých hormonů -Clostilbegyt, Estrofem a Duphastin. Tak možná jsem teď rozhozená i z těch hormonů, nevím… Měla jsem to některá taky tak?
Trpíte některá necim podobným? Ráda bych si o tom s někým popovídala :kytka: děkuju všem, kteří to dočetli až sem.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
tininas
Ukecaná baba ;) 1400 příspěvků 08.12.18 23:07
@Anonymka.D. píše:
Ahoj holky,plácám se v tom už víceméně od dětství, to jsem ale ještě vůbec nevěděla, co semnou je. Léčit s úzkostmi jsem se začala cca před 3 lety. Jde o to, že sama sebe nemám asi dost ráda, protože neustále trpím pocity viny, pořád dokola analyzuji věci ze své minulosti, mám vtíravé myšlenky, nemůžu některé věci vstřebat a jsem na sebe naštvaná.
Psycholožka mi na to řekla ať se takovými myšlenkami nezabývám, ale přijde mi, že čím víc je potlačuju, tím větší mají sílu. Potřebovala bych spíš některé věci vstřebat. A na to mi řekla, že si na to, jak různé věci vstřebat, nejspíš budu muset dojít sama… ale já k ní šla právě proto, aby mi pomohla! Takže sezení jsou mi k ničemu. A nechci být celý život na antidepresivech - po nich libido žádné, vzrušivost nulová…
Jak se vyrovnáváte s minulostí a s vlastními chybami? Souvisí to vše především s mým vztahem s manželem, miluju ho tak moc, že si veškeré věci, které nebyly úplně podle mých představ (týkající se našeho vztahu), vyčítám a neustále se k různým věcem a zážitkům vracím.Vím, není to normální, ale nevím, jak z toho ven a jak nechat některé věci plavat. S tím mi právě měla pomoct psycholožka, jenže nepomohla… Navíc už víc než rok nemůžu otěhotnět, z toho jsem taky špatná, protože manžel je v pořádku, takže to si taky dávám za vinu, že ani nejsem schopná mu dát dítě. Už mám za sebou laparoskopii - drilling a teď beru první měsíc 3 druhy různých hormonů -Clostilbegyt, Estrofem a Duphastin. Tak možná jsem teď rozhozená i z těch hormonů, nevím… Měla jsem to některá taky tak?
Trpíte některá necim podobným? Ráda bych si o tom s někým popovídala :kytka: děkuju všem, kteří to dočetli až sem.

Ahoj.

A proč by to nemělo být normální?

Každý člověk se přirozeně vrací do minulosti? Každý si řekne „měl jsem to říct jinak“ nebo „měl jsem se zachovat jinak“.

Samozřejmě to mrzí, často i štve, že jsem v tu chvíli nenašla ty správná slova či činy, ale podřídit minulosti přítomnost či dokonce budoucnost? To je příliš velká oběť.

PaníBovaryová
Závislačka 4223 příspěvků 08.12.18 23:10

zrovna dneska jsem v knize od Bykové četla o vzbuzování pocitech viny v dítěti jako výchovném prostředku. Prý je to u nás pořád ještě běžné a nejlépe před nastoupeným mužstvem - třídou příbuznými. :roll: A tady máme výsledek… :zed: Ale jak se jich mají dospělí zbavovat tam už nepsala.
Psycholožka má ale naprostou pravdu. Jediná věc, co můžeš udělat je přiznat si, že s minulostí uděláš těžko něco a že je třeba jít dál :nevim: A ona ti nemůže říct - udělejte to a to a hned budete bez pocitů viny. To je prostě cesta k sebedůvěře.

Uživatel je onlineterien
Echt Kelišová 8469 příspěvků 08.12.18 23:16

Prosím tě nejdřív se dej do kupy a pak přemýšlej o dítěti. Teď je tu diskuze jak holka je psychicky v háji ale druhé dítě muselo být :roll: hádej jak je na tom.

Anonymka.D.
Kecalka 114 příspěvků 08.12.18 23:19
@PaníBovaryová píše:
zrovna dneska jsem v knize od Bykové četla o vzbuzování pocitech viny v dítěti jako výchovném prostředku. Prý je to u nás pořád ještě běžné a nejlépe před nastoupeným mužstvem - třídou příbuznými. :roll: A tady máme výsledek… :zed: Ale jak se jich mají dospělí zbavovat tam už nepsala.
Psycholožka má ale naprostou pravdu. Jediná věc, co můžeš udělat je přiznat si, že s minulostí uděláš těžko něco a že je třeba jít dál :nevim: A ona ti nemůže říct - udělejte to a to a hned budete bez pocitů viny. To je prostě cesta k sebedůvěře.

No je pravda, že rodiče na mě byli vždy dost přísní, především otec. Často jsem slýchala řeči typu: Jenom mi zavazíš, jsi k ničemu, za tohle by ses měla stydět, atd. A když jsem potřebovala vysvětlit nebo poradit s něčím do školy, to bylo teprve něco. Nikdy se to neobešlo bez křiku. Mamka na mě bývala hodná, ale u taťky dodnes cítím, že mě jakoby nebere vážně, moje názory a tak. Jak kdyby si o mě myslel, že jsem blbá. Někdy mi to tak připadá… Přitom na základce az do devitky jsem nosila same jedničky. Bylo to však brání jako samozřejmost. Jakmile ale byla špatná známka, už jsem zase byla za blbce.

Anonymka.D.
Kecalka 114 příspěvků 08.12.18 23:22

@terien
O to dát se do kupy se snažím většinu svého života. S takovou bych to dítě neměla nikdy. Já si naopak myslím, že by mi v tom dítě mohlo pomoct, soustředila bych se na jiné věci. A děti mám moc ráda.

Uživatel je onlineterien
Echt Kelišová 8469 příspěvků 08.12.18 23:24
@Anonymka.D. píše:
@terien
O to dát se do kupy se snažím většinu svého života. S takovou bych to dítě neměla nikdy. Já si naopak myslím, že by mi v tom dítě mohlo pomoct, soustředila bych se na jiné věci. A děti mám moc ráda.

To není o tom, jestli je máš ráda. Narození dítěte položí kolikrát i zdravou ženskou, je nerozum si ho pořídit když máš takové problémy.

Anonymka.D.
Kecalka 114 příspěvků 08.12.18 23:33

@terien
To je pravda, ale jak říkám - tolik času zase nemám. Jsem nemocná, mám polycystické vaječníky a jsem po operaci, za další např. 3 roky už by mohlo být pozdě. A nevěřím tomu, že každá zdravá ženská je 100% vyrovnaná a vyzrálá na to být matkou. Taky mě to štve, že mám problém, ale nemůžu ztrácet čas a čekat, kdy se to vyřeší.

Uživatel je onlineterien
Echt Kelišová 8469 příspěvků 08.12.18 23:36
@Anonymka.D. píše:
@terien
To je pravda, ale jak říkám - tolik času zase nemám. Jsem nemocná, mám polycystické vaječníky a jsem po operaci, za další např. 3 roky už by mohlo být pozdě. A nevěřím tomu, že každá zdravá ženská je 100% vyrovnaná a vyzrálá na to být matkou. Taky mě to štve, že mám problém, ale nemůžu ztrácet čas a čekat, kdy se to vyřeší.

Tvoje rozhodnutí :nevim:

Uživatel je onlineForest_Gump1
Zasloužilá kecalka 645 příspěvků 09.12.18 00:01

@Anonymka.D. Jo, měl jsem něco podobného. Recept byl takový že mám nechat myšlenky proudit a nevěnovat tomu pozornost, nevracet se. Dál hodně pomáhá autogenní trénink, hypnóza. Zkus to, kvůli čemu se cítíš provinile, napsat na papír, vedle na papír napiš svoje kladné vlastnosti. Potom ten první spal, a nech si ten,kde jsou kladné vlastnosti. Dál zkus svůj stav namalovat. Hned se toho nezbavíš, musíš jít po kouskách.

Serpentini
Zasloužilá kecalka 898 příspěvků 09.12.18 00:10

Hele, myslím že každý má v sobě něco neuzavřeného. Jen každý nemá potřebu se v tom vrtat. Mě to taky občas chytne, tak si pobrečím jak to kdysi všechno stálo za prd a pak si vždycky uvědomím jak je teď všechno fajn a je mi zase dobře. A to bys měla udělat i ty, nerýpat se v tom co bylo, protože to už se stalo a nikdy se to nezmění. Ale koukat na to, co je teď. A když tě to chytne, tak si pobrečet, zanadávat a uvědomit si, že to je pryč :palec:

Uživatel je onlineForest_Gump1
Zasloužilá kecalka 645 příspěvků 09.12.18 00:15
@Serpentini píše:
Hele, myslím že každý má v sobě něco neuzavřeného. Jen každý nemá potřebu se v tom vrtat. Mě to taky občas chytne, tak si pobrečím jak to kdysi všechno stálo za prd a pak si vždycky uvědomím jak je teď všechno fajn a je mi zase dobře. A to bys měla udělat i ty, nerýpat se v tom co bylo, protože to už se stalo a nikdy se to nezmění. Ale koukat na to, co je teď. A když tě to chytne, tak si pobrečet, zanadávat a uvědomit si, že to je pryč :palec:

To je právě ten omyl. Dostaneš se do nějaké krize, a všechno se rozjede. Ty se nevrtáš, ale vrtá tě to. Je nutné si uvědomit proč se tak cítíš, a přesunout z nevědomí do uvědomění si. Jedině tak se toho zbavíš. To je ověřený postup psychoterapie.

1jmeno
Kecalka 409 příspěvků 09.12.18 00:20

@Anonymka.D. kdyz te prepadne myslenka na to cos udelala spatne hned to dorovnej: no ale zato tohle se mi nejak povedlo!!! Ono hodne veci tak vnimame jen my ze jsou spatne ale okoli to tak vubec nemusi videt… ja se treba nepohodnu a kolegy a mam potrebu se v tom furt vrtat a obhajovat, ale neni to dobre…jen se to totiz furt pripomina a teprve timhle se to vtira do podvedomi i ostatnim, pokud mas pocit jen sama.pro sebe ze vsechno delas spatne, zamer se na sebe rikej si ze ti to vlastne taky muze byt uplne jedno nemas cas ted to pitvat az budes mit cas tak se k tomu kdyztak vratis a ten cas samozrejme uz mit na to nebudes :-D a pokud mas pocit ze to ostatni vidi stejne ze vsechno delas spatne mysli na to ze lide maji ruzne prahy emoci empatie jednoho srazi co druheho rozesmeje, nekdo zakopne jeden ho zvedá druhej ho nataci a reze se smichy, takze te prepadne myslenka ze si udelala chybu, ale tomu člověku je to nejspis uplne fuk nebo to tak ani nepostrehl…muze ti byt jedno jak te vidi ostatni ptz to proc si to v tu chvili udelala a rekla bylo proste tvoje rozhodnuti ze to je spravne…nepotre­bujes se chovat podle predepsanych predpisu nekoho druheho…zijes svuj zivot druzi za tebe nevstavaji do prace, vstavas za sebe sama kdyz te boli hlava boli tebe ne druhe…vsechno co se kolem tebe deje je tvuj zivot a tvoje rozhodnuti a pokud ti da nekdo najevo ze si neco udelala spatne a rozhodi te do pochybnosti, rekni si tak mi vlez na zada a udelej si to jak chceš ja to chci proste takhle a ma ucta :cert: no a co se tyce manzela… co ma reseni… ma reseni…co nema reseni…netreba resit…to cos rekla nekdy kdysi nema cenu resit(nezmenis to uz jen to budes vice pripominat nez aby se na to zapomelo) no a co ma reseni je to ze si nebudes sama v sobe vyvolavat pocity uzkosti protoze to je sebeposkozovani ;) a neni to reseni

alilauter
Kecalka 276 příspěvků 09.12.18 04:26

Ahoj,
možná bych zvážila i změnu psychologa, chvíli může trvat, než najdeš někoho, jehož přístup ti sedí. A pak mi v tom tvým příspěvku chybí, co děláš? Baví tě práce? sport? Máš nějaký pěkný koníček? Abys měla z čeho čerpat ty pozitivní zážitky a taky neměla tolik času zbytečně v hlavě otáčet, co jsi kdy a jak udělala. Ono je pak jsem trochu lehčí, si říct, no tak jsem kdysi nebo i včera něco podělala, nikdo není dokonalý.
Ty hormony taky můžou hrát roli, ale i pokud se zadari a budeš těhotná, tak budou zase hormony :lol:
A nějaká kamarádka, která tě vyslechne a nabídne i jiný pohled?
Drž se :mavam:

baimoli
Kecalka 404 příspěvků 09.12.18 08:06

Nebereš si toho na sebe moc? Píšeš, že se necítíš dobře a máš vtíravé myšlenky a psycholožka nepomáhá. Třeba je potřeba změnit medikaci a psycholožku, aby si byla nejdřív víc v klidu. Nemusí to trvat extra dlouho. Do toho bereš hormony, které ti tu psychiku rozhazují a trápíš se, že ještě nejsi těhotná. Radši bych dělala jedno po druhým, než všechno najednou. Naložíš si toho moc a pak se trápíš, když to nejde. Myslím, že když tvá psychika bude v pořádku, těch otázek a negativních vzpomínek bude v hlavě míň tak nějak přirozeně. Já mám taky takové rodiče, můj otec se mnou neustále soutěžil, tak mě ponižoval, abych moc nevystrkovala růžky (to vidím až teď). On má problém, ne já. Zkus na své negativní vzpomínky nahlížet z jiného úhlu, třeba je přehodnotíš a dotyčným odpustíš.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Vánoční úklid: Hlavně zůstat v klidu

Vánoce a úklid. Každý rok je to pořád dokola. Víte, že to musíte udělat, ale... číst dále >

Články z Expres.cz

Daniel Nekonečný vedle pobledlé Vignerové už nevypadá jak z toho světa

Kromě finalistů Muže roku 2018 se na křest kalendáře vydal celý zástup hvězd,... číst dále >

Dobrý den, prsa ven: Vnadná Štěpánová ukázala víc, než chtěla

Herečka Bára Štěpánová (59) sice filmy, v nichž hrají prim její vnady, nemá... číst dále >

Články z Ona Dnes

O 10 let mladší: Život se s nimi nemazlil, teď jsou z nich nové ženy

Magda a Hanka jsou kamarádky a spolubydlící, které se poznaly na ubytovně.... číst dále >

Proměna Gábiny, která je opět single. Změnila účes i šatník

Před nedávnem se rozešla s přítelem, přesto Gábina nechce truchlit. Do nového... číst dále >