Pokazila jsem si život kvůli chlapům

Anonymní
22.1.20 20:53

Pokazila jsem si život kvůli chlapům

Omlouvám se za délku, spíš je to takové přiznání. Je mi 37 a jsem 3× rozvedená. A vím dobře, jak to zní. Hrozně se za to stydím, zkazila jsem si tím zbytek života. Neustále slýchám, že jsem samý chlap, s nikým nevydržím a nic mně není dobré. Jen na okraj, měla jsem jen tyto 3 muže, nikdy jsem si s nikým jiným nedala ani pusu.
1. manžel - bylo nám sotva 20 let, první velká láska. Po svatbě jsme žili u jeho rodičů v domku, kuchyň, koupelna, vše společné. Jeho mamka mně každý den peskovala, vyčítala („když vysaješ koberec, musíš ještě hřebenem učesat kraje, to tě doma neučili??“; „proč je chudák s tebou, měl si vzít xy, ta má aspoň peníze, tvůj obor je na h…“). Trpěla jsem tam z toho žaludeční neurózou, opakovaně manžela prosila, ať se odstěhujeme, klidně do vedlejší vsi, ale pryč. Nakonec za mnou přišel s žádostí o rozvod, že dům by nikdy neopustil, maminku miluje a nedokáže být mezi dvěma ženami.
2. manžel - po pár let jsem se zamilovala, věřila, že 2.pokus už musí vyjít. Postupně jsem zjistila, že žiji s manipulátorem, který mně jen využívá (např. jsem ho finančně dotovala), nadávky cílené na mé sebevědomí, nakonec psychický teror plus se ukázalo, že je těžký alkoholik, ale dělal to velmi chytře, nikdy se neopil s přáteli, o rozvod nakonec ale požádal on, zamiloval se do jiné (až později jsem zjistila, že mě podváděl i s dalšími celé to krátké manželství)
3. manžel - hodně let jsem byla sama, až po třicítce jsem si našla partnera, nesmírně hodný a tichý muž, opak předchozího manžela, když mě požádal o ruku, váhala jsem. Sdělila jsem mu, že já už se v životě nechci rozvádět, že chci být s někým napořád. Brečel, že ho tedy nemám asi ráda jako předchozí…No, blbec jsem kývla a byla svatba. Týden po svatbě mně ten můj hodný novomanžel sdělil, ať se nezlobím, ale že sex nezvládá, že mu se mu příčí a je mu odporný (už před tím to nestálo za nic, ale zase byl tak hodný, nepil, žádné nevěry - neměl předtím žádný vztah). Zkusila jsem to respektovat, ale postupně se muž uzavíral do sebe, nemluvil, hodiny trávil podivným bloumáním po lesích a vracel se ze slovy, že mu bůh zjevil, že by měl žít jako poustevník apod. :roll: Zkrátím to, rozvinulo se u něj duševní onemocnění, rozvést jsem se nechtěla (v dobré i zlém), ale nakonec mě jeho lékař tlačil, že to je to nejlepší, co pro něj mohu udělat (že manželství je pro něj obrovská psychická zátěž, která mu přitěžuje, perspektiva uzdravení nula, max. lepší horší období).
Takže jsem sama a už nikoho nehledám. S „puncem“ 3× rozvedené se stydím tak, že bych nejradši chodila kanály. Vždy jsem chtěla lásku na celý život, nejsem žádná d…a, ale přesně tak si teď připadám :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5732
22.1.20 21:00
@Anonymní píše:
Omlouvám se za délku, spíš je to takové přiznání. Je mi 37 a jsem 3× rozvedená. A vím dobře, jak to zní. Hrozně se za to stydím, zkazila jsem si tím zbytek života. Neustále slýchám, že jsem samý chlap, s nikým nevydržím a nic mně není dobré. Jen na okraj, měla jsem jen tyto 3 muže, nikdy jsem si s nikým jiným nedala ani pusu.
1. manžel - bylo nám sotva 20 let, první velká láska. Po svatbě jsme žili u jeho rodičů v domku, kuchyň, koupelna, vše společné. Jeho mamka mně každý den peskovala, vyčítala („když vysaješ koberec, musíš ještě hřebenem učesat kraje, to tě doma neučili??“; „proč je chudák s tebou, měl si vzít xy, ta má aspoň peníze, tvůj obor je na h…“). Trpěla jsem tam z toho žaludeční neurózou, opakovaně manžela prosila, ať se odstěhujeme, klidně do vedlejší vsi, ale pryč. Nakonec za mnou přišel s žádostí o rozvod, že dům by nikdy neopustil, maminku miluje a nedokáže být mezi dvěma ženami.
2. manžel - po pár let jsem se zamilovala, věřila, že 2.pokus už musí vyjít. Postupně jsem zjistila, že žiji s manipulátorem, který mně jen využívá (např. jsem ho finančně dotovala), nadávky cílené na mé sebevědomí, nakonec psychický teror plus se ukázalo, že je těžký alkoholik, ale dělal to velmi chytře, nikdy se neopil s přáteli, o rozvod nakonec ale požádal on, zamiloval se do jiné (až později jsem zjistila, že mě podváděl i s dalšími celé to krátké manželství)
3. manžel - hodně let jsem byla sama, až po třicítce jsem si našla partnera, nesmírně hodný a tichý muž, opak předchozího manžela, když mě požádal o ruku, váhala jsem. Sdělila jsem mu, že já už se v životě nechci rozvádět, že chci být s někým napořád. Brečel, že ho tedy nemám asi ráda jako předchozí…No, blbec jsem kývla a byla svatba. Týden po svatbě mně ten můj hodný novomanžel sdělil, ať se nezlobím, ale že sex nezvládá, že mu se mu příčí a je mu odporný (už před tím to nestálo za nic, ale zase byl tak hodný, nepil, žádné nevěry - neměl předtím žádný vztah). Zkusila jsem to respektovat, ale postupně se muž uzavíral do sebe, nemluvil, hodiny trávil podivným bloumáním po lesích a vracel se ze slovy, že mu bůh zjevil, že by měl žít jako poustevník apod. :roll: Zkrátím to, rozvinulo se u něj duševní onemocnění, rozvést jsem se nechtěla (v dobré i zlém), ale nakonec mě jeho lékař tlačil, že to je to nejlepší, co pro něj mohu udělat (že manželství je pro něj obrovská psychická zátěž, která mu přitěžuje, perspektiva uzdravení nula, max. lepší horší období).
Takže jsem sama a už nikoho nehledám. S „puncem“ 3× rozvedené se stydím tak, že bych nejradši chodila kanály. Vždy jsem chtěla lásku na celý život, nejsem žádná d…a, ale přesně tak si teď připadám :(

Co říkají, nebo budou říkat ostatní, je jejich problém. Nežijí tvůj život a o tvém životě nic neví. Na drby se vykašli. Žij tak, aby ti to bylo příjemné a nikomu jsi neubližovala, to stačí. Držím ti palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1738
22.1.20 21:04

No a co, ať si každej škubne, i když to působí zvláštně no. Tak rodina a blízcí přátelé ví, jak to bylo, nebo? Máš nějaký děti?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
822
22.1.20 21:05

Ach no to jsou love story na pytel 8o Bohužel chybu je potřeba hledat u sebe a bylo by fajn si o tom popovídat s psychologem. Musíš přijít na to, proč přitahuješ právě tyto typy a zapracovat na sobě, ať tě už nikdo takový nepotká. Je ti 37 a určitě ještě lásku můžeš najít a zažit :hug: :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3289
22.1.20 21:05

Tak prece to nemas napsane na čele. Pokud jsi z nejakeho maleho mesta, kde to o tobe vsichni vi, odstehuj se a zacni novy zivot, jsi jeste mlada a muzes jeste zazit spoustu hezkeho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22.1.20 21:10

Nikomu nemusis nic vysvetlovat, pokud Te dusi okoli, tak bych se odstehovala. Jsi mlada a treba letos potkas toho praveho! To stigma je jen v Tve hlave, jinak je to jen Tvoje vec a pokud se nekdo podivi, tak stejne na minutu a pak uz bude resit zase hlavne sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1
22.1.20 21:11

Ahoj,
na úvod chci říct, že jsem ještě docela malé pívo, takže s manželstvím zkušenosti nemám.. Zato o rozchodech, odmítnutí, zklamáních a bolístkách bych tu mohla napsat román (každopádně nakonec asi jako každý). Žádný vztah mi nikdy nevyšel, vždy jsem z něj vyšla jako ta špatná nebo necitelná (buď friendzone, jiná holka nebo jsem ho jen prostě nemilovala a on si začal ubližovat a svalil na mě veškerou vinu). A přesně jak jsi napsala, taky jsem člověk, který touží po lásce na celý život, takové té, ze které tě mrazí a podobně. Tímto ti chci jen říct, že nejsi sama, komu z toho všeho není dobře, ale to určitě není důvod cítit se jako lehká holka nebo prostě jen ve zkratce špatně. Taky bych tímhle svým způsobem chtěla vyjádřit, že mě to za tebe mrzí, z toho co píšeš, to vše byla docela nepřízeň osudu a nedostatek štěstí.. Ale na druhou stranu pořád nemůžeš ztratit naději a chápu, že to chceš vzdát, vykašlat se na to.. Ale podle mě je člověk stvořený pro lásku a ta tvoje na tebe někde čeká a bude opravdu stát za to.
Nakonec už jen přeju, ať se ti trošku vyčistí hlava a ať ten pravý brzy přijde (a věz, že přijde.. A to zrovna, když ho budeš nejvíce potřebovat a nejméně ho čekat).
Držím palečky! :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22.1.20 21:11
@Anonymní píše:
Omlouvám se za délku, spíš je to takové přiznání. Je mi 37 a jsem 3× rozvedená. A vím dobře, jak to zní. Hrozně se za to stydím, zkazila jsem si tím zbytek života. Neustále slýchám, že jsem samý chlap, s nikým nevydržím a nic mně není dobré. Jen na okraj, měla jsem jen tyto 3 muže, nikdy jsem si s nikým jiným nedala ani pusu.
1. manžel - bylo nám sotva 20 let, první velká láska. Po svatbě jsme žili u jeho rodičů v domku, kuchyň, koupelna, vše společné. Jeho mamka mně každý den peskovala, vyčítala („když vysaješ koberec, musíš ještě hřebenem učesat kraje, to tě doma neučili??“; „proč je chudák s tebou, měl si vzít xy, ta má aspoň peníze, tvůj obor je na h…“). Trpěla jsem tam z toho žaludeční neurózou, opakovaně manžela prosila, ať se odstěhujeme, klidně do vedlejší vsi, ale pryč. Nakonec za mnou přišel s žádostí o rozvod, že dům by nikdy neopustil, maminku miluje a nedokáže být mezi dvěma ženami.
2. manžel - po pár let jsem se zamilovala, věřila, že 2.pokus už musí vyjít. Postupně jsem zjistila, že žiji s manipulátorem, který mně jen využívá (např. jsem ho finančně dotovala), nadávky cílené na mé sebevědomí, nakonec psychický teror plus se ukázalo, že je těžký alkoholik, ale dělal to velmi chytře, nikdy se neopil s přáteli, o rozvod nakonec ale požádal on, zamiloval se do jiné (až později jsem zjistila, že mě podváděl i s dalšími celé to krátké manželství)
3. manžel - hodně let jsem byla sama, až po třicítce jsem si našla partnera, nesmírně hodný a tichý muž, opak předchozího manžela, když mě požádal o ruku, váhala jsem. Sdělila jsem mu, že já už se v životě nechci rozvádět, že chci být s někým napořád. Brečel, že ho tedy nemám asi ráda jako předchozí…No, blbec jsem kývla a byla svatba. Týden po svatbě mně ten můj hodný novomanžel sdělil, ať se nezlobím, ale že sex nezvládá, že mu se mu příčí a je mu odporný (už před tím to nestálo za nic, ale zase byl tak hodný, nepil, žádné nevěry - neměl předtím žádný vztah). Zkusila jsem to respektovat, ale postupně se muž uzavíral do sebe, nemluvil, hodiny trávil podivným bloumáním po lesích a vracel se ze slovy, že mu bůh zjevil, že by měl žít jako poustevník apod. :roll: Zkrátím to, rozvinulo se u něj duševní onemocnění, rozvést jsem se nechtěla (v dobré i zlém), ale nakonec mě jeho lékař tlačil, že to je to nejlepší, co pro něj mohu udělat (že manželství je pro něj obrovská psychická zátěž, která mu přitěžuje, perspektiva uzdravení nula, max. lepší horší období).
Takže jsem sama a už nikoho nehledám. S „puncem“ 3× rozvedené se stydím tak, že bych nejradši chodila kanály. Vždy jsem chtěla lásku na celý život, nejsem žádná d…a, ale přesně tak si teď připadám :(

To je hodně velké sousto :hug: ale ty nemáš co komu dokazovat. Nemusíš se ohlížet na to co říkají nebo si myslí ostatní. Tohle je tvůj život, ty sama nejlépe víš jak všechny ty love Story náročné a sama musíš vědět, že to pro tebe dopadlo dobře. První manžel těžký mamánek, tam bys musela hodně bojovat a myslím, že by jsi stejně prohrála. Druhý manžel, to je „výhra“ sama o sobě. Jen dobře, že to takhle dopadlo. Třetí, ač se z nich jeví jako nejlepší partie, ti měl říci o svých problémech už před svatbou. Tohle bych brala jako podraz! Ty jsi ještě mladá a doufám, že najdeš nějakého partnera a budeš s ním mít spokojený život. Vykašlala bych se na řeči ostatních, nikomu nic nedlužíš. Budeš dobrá, jen se musíš oklepat z toho šoku :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3415
22.1.20 21:13

Zamysli se sama nad svým životem. Je to jen tvůj život. Neřeš okolí, řeš, co udělat aby jsi byla šťastná a spokojená. Žij tak aby až se jednou ohledneš zpět si mohla říct, měla jsem krásný život. Já byla s bývalym manželem 13 let. Užila jsem si něco pěkného, ale toho bylo málo, žárlivec děs běs kontrola telefonu, emailu, peněženky, tachometru v autě, doba jízdy na GPS lokatoru, ponižování, pak opakovaně vyhrožování sebevraždou pak že zabije mne i dceru atd… Utekla jsem část rodiny mi to vyčítala, okolí nechápalo. Přišla jsem díky němu o úplně všechno. A teď? Jsem šťastná, vdaná a neřeším nic a nikoho. Nikdo nemá právo mi řídit a hodnotit můj život. Hodně štěstí ti přeji. A pokud máš takovéto problémy seber se a odstěhuj se pryč… Změna je život

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
224
22.1.20 21:13

Nemáš se vůbec za co stydět, ani za jeden rozvod nemůžeš. Ale pokud se k tomu budeš stavět takto, jak se stavíš, tak se trochu bojím, že zase přitáhneš podobný typ. Asi bych se nebála vyhledat profesionální pomoc a zapracovala na sebevědomí/sebepřijetí.

A nakonec z toho bude dobrý test na případného dalšího – rozumný chlap to pochopí, a pokud ne, bylo by to jen další fiasko.

Držím palce!

Příspěvek upraven 22.01.20 v 21:13

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20561
22.1.20 21:13

A jak si člověk nestihne všimnout, že je partner alkoholik? Než si ho vezme? Jinak si vybíráš divné typy mužů. U první lásky ten krach chápu, ale ti druzí dva :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1074
22.1.20 21:25

Asi bych doporučila návštěvu psychologa, vše probrat.
To že jsi 3× rozvedená, sice není ukázkové, ale co v dnešní době je a kdo může hodnotit? Rozhodně lepší než žít s mamánkem, kvůli kterému by jsi skončila na práškách, nebo alkoholikem, který by začal s násilím. Třetího bych nehodnotila, za duševní nemoc člověk nemůže. A pokud to nikomu neřekneš tak to nikdo vědět nebude. Nemysli na to, co říkají ostatní, vždy říkám, chovej se dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A nejradši mám ty co radí a sami nemají zkušenosti

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.20 21:32

Moc všem děkuji. Na psychoterapii jsem začala chodit hned, jak začal třetí manžel bláznit, to už jsem sama přestala psychicky zvládat. Podle psychologa je zvláštní, že každý z těch mužů byl diametrálně odlišný, jediné, co měli společné, že každý byl jinak nepoužitelný pro partnerství. Nikoho už opravdu nehledám, další krach vztahu bych nedala. A navíc, když mně nějaký muž řekl, že je už 3× rozvedený, asi bych taky vzala nohy na ramena. Paradoxní je, že prakticky všechny kamarádky mají za sebou více vztahů než já, ale protože si ty chlapi nebrali, nenesou si takové stigma. Dítě mám jedno.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.20 21:37

@divine woman Opravdu jsem o pití netušila, ve společnosti si dal max.3 piva. Doma pil večer, když jsem spala, přes noc se z toho vyspal. A já mu ještě ráno dělávala čaje, protože mu vylo zle :zed: Že je tam vážný problém, jsem zjistila cca rok po svatbě, jak se stupňovalo to hnusné chování ke mně, přestával to tajit…

  • Citovat
  • Nahlásit
136
22.1.20 21:38

Verim, ze nekdo muze mit v zivote docela smulu, tak jak jsi to popsala ty. Dve veci k tomu:

  1. Nepises o tom, ze bys mela nejakou vaznou nemoc nebo vazne zdravotni postizeni. Ani nepises, ze jsi bezdomovec. Takze jsi zdrava? Mas kde bydlet? Mas praci? Treba i nejake pratele? V tom pripade nic neni ztraceno. Zkus se zamerit na pozitivni stranky ve svem zivote a vybudovat si nejake sebevedomi a najit nejakou spokojenost a treba i ten chlap prijde.
  2. Nemusis nikam hlasat, ze jsi “3× rozvedena”. Proste “rozvedena”. A to je spousta lidi. Taky znam par lidi, co jsou rozvedeny 3×, fakt. To neni zadny cejch. Je to holt smula, ale nenech se tim definovat.
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat