Poporodní splín se dvěma dětmi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Poporodní splín se dvěma dětmi
Lítám v tom taky, před šesti týdny se mi narodila krásná zdravá holčička. I na její míry 4,5 kg a 54 cm všechno proběhlo bez komplikací, porodila jsem normálně a docela rychle. Problém nastal když jsme přišly domů z porodnice. Mám ještě syna 3 roky a 4 měsíce docela živého, který ale příliš nemluví a nechodí kakat na záchod. Na miminko žárlí, dělá naschvály zlobí, po několika dnech kdy jsem se o ně začla naplno starat sama jsem přestala v noci spát a jsem furt vynervovaná. Pomohl mi příjezd mojí mamky která je tu se mnou (bydlí 80 km daleko), ale já se v tom plácám pořád dál byla jsem u psychiatričky dala mi prášky na spaní a antidepresiva ale je to pro mě moc těžké i tak se s celou tou situací nějak vyrovnat. Syna jsem začla dávat do školky na dopoledne abych si trochu ulevila, ale pořád nevidím světýlko na konci tunelu. Prosím kdo jste zažily něco podobného napište. Díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
To se stalo mojí kamarádce, když přijela s malym z porodnice domů, doma na ní čekal její 3 syn a úplně s ní přestal mluvit a začal jí dělat naschvály.Upravilo se to asi až po 2 měsících.Zkoušela jsi s malým mluvit, říct mu, jak ho máš ráda a že je teď z něj velkej bráška atd.Pokusila bych se mu to vysvětlit, myslím si, že je to pro něj hodně těžká situace a neví, jak se s novým vetřelcem vyrovnat.Určitě bude zase dobře, hlavně se nestresuj a zachovej chladnou hlavu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
to je mi líto, že máš takové trápení. Snad antidepresiva brzo zaberou. Je dobře, že tam máš maminku. A co ještě třeba zkusit psychologa,který by ti poradil, co se starším synkem? Určitě by ti řekl, jak třeba zkusit snížit žárlivost a tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, já jsem se obávala něčeho podobného, musím za´tukat, že jsme v pořádku. Mám doma skoro tříletého synka a už pomalu 5 měsíční holčičku. Já byla zase pořád nervozní v těhu. Kluk prvně taky žárlil, tak jsem zkoušela neustále vysvětlovat, že je malinká, že pořád brečí, že se oní musíme starat a jestli mi pomůže. Pořád mu říkám, že ho mám ráda a že mám ráda i malou. Že je velký a chytrý kluk. Že je moc šikovný. Někdy mi i přinese plínku, hned poděkuji, pochválím. Pomáhá držet i láhev při krmení. Na půl ještě kojím a tak se ke mě přitulí i on. Věnuju se mu když MALÁ SPINKÁ. Nebo vymýšlíme příběhy, všichni tři jsme v posteli a vyprávíme pohádky......Když chce pochovat jako miminko- pochovám a řeknu, mám tě ráda, ale ty už jsi přece velkej chlap.Nyní už vše pochopil a chrání jí, má jí rád. Ví, že se o mě musí taky dělit. Taky mu vyprávím, jak až povyroste si spolu budou hrát. Je toho hrozně moc.
Ale je to asi i pro tebe těžké v tuhle chvíli. Antidepresiva určitě zaberou a za chvilku už bude líp. Máš u sebe maminku, která tě drží. Ono i ta školka pro malýho může být hned velká změna . POdívat se na věc z pohledu toho dítěte. Najednou má ségru a ještě školka, najednou je u vás i babička a všechna pozornost jde na tu maličkou a on? Myslí si, že ho třeba nechcete. Hlavně sním zkusit luvit, dát mu najevo, že ho miluješ stejně jako tu maličkou.Držím palce.Hlavně asi i aby babička se víc věnovala spíš klukovi než holčičce.Jinak už nevím. 
- Citovat
- Upravit
Myslím, že je opravdu potřeba vydržet, než zaberou antidepresiva (případně, pokud nezaberou, zkusit jiná)… Mám téměř ročního kluka a holku tak starou, jako Tvůj syn, vím, že je to těžké, hlavně nevyspání dělá hodně. Na druhou stranu, syna máš dopoledne ve školce a maminku po ruce, o tom mně se může jenom zdát (do školky nás nevzali a maminka mi už zemřela)… takže z mého hlediska té práce opravdu nemáš nezvládnutelné kvantum, je to zřejmě fakt jen o té psychice… Zkus třeba využít maminky a dělat něco sama, dojít si na masáž, ke kadeřnici, cokoli. Ono bude líp, neboj se, hlavně vydrž u té psycholožky a probírej to s ní. Taky se Ti ještě ustálí hormony, ještě jsi krátce po porodu, leccos se srovná přirozeně… Moc Ti držím palce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky já mám tyky kluk ypo sobě.,5 roku a 10,5 měsíce.ten první teda mluví a kaká …ale je taky hodně živej a hroznej netýkavka. pořád Toho mladšího strká že něco nesmí.Vadí mu že si hraje s nějakou hračkou, že si žvatlá že ho chovám…Depresi teda nemám ale přes den mě to stojí dost rozčilování.
A pak si vyčítám že jsem nervóznía jsem protivná. 
Když to jsou valstně takové zaltíčka.až na to vztekání všude a pořád. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děkuji vám všem za podporu a povzbuzení. Připadá mi že se to všechno stalo strašně brzy po porodu asi jsem potřebovala ze začátku trochu více pomoci. Pomáhal mi manžel ale je dost vytížený v práci, moje tchyně podniká a po těch pár týdnech kdy mi brali toho staršího na hlídání už jsem cítila že nemají čas, nechtěla jsem je obtěžovat a tak jsem si řekla že se do toho obuju naplno sama. Moje mamka si sama prošla rakovinou prsu dokončila před dvěma týdny ozařování, před rokem ještě prodělala operaci srdce, jinak kdyby byla zdravá by za mnou už přijela dřív…strašně jsem se styděla ji žádat o pomoc ikdyž jsem věděla že to nezvládám. Pořád jsem si říkala že bude líp ale pak mě to nějak semlelo. Pořád si říkám kolik lidí je v daleko horší situaci než já a zvládají to jsou pozitivní a věří že všechno překonají, já jsem zatím jak v začarovaném kruhu z kterého nemůžu ven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lairo, určitě to už brzy vše zvládneš, z bludného kruhu se vymotáš a bude dobře. Zkus se prostě krůček po krůčku vrátit zpátky. Malého to určitě přejde a holčička bude za chvilu hodná a nebude jen brečet. Víš co mě nabíjí? Když se na ty své dva raubíře podívám a oni se usmějí. Jejich úsměv je pro mě požehnáním a dodá mi strašně moc energie. Pro jejich úsměvy stojí za to žít, starat se o ně. Kolik lidí se na tebe upřímně zasměje jako oni?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
