Pořád se přejídám a nemůžu přestat :(

Anonymní
30.3.20 18:08

Pořád se přejídám a nemůžu přestat :(

Dobrý den vím že zde můj problém nikdo nevyřeší ale rozhodla jsem se obrátit na vás Protože už jsem zoufalá. za svůj problém s jídlem se samozřejmě stydím proto bych toto téma chtěla řešit anonymně. Za poslední dva roky jsem přibrala zhruba 30 kg už nemám vůbec žádnou energii ani chuť k životu celé dny stále jenom jím což se samozřejmě odráží i na financích. Poslední dobou si svůj problém uvědomuji čím dál více protože jídlo začal ovládat celý můj život. Vůbec nevím co mám dělat nebo na koho se obrátit protože vím že tohle už sama nezvládnu. Máte někdo podobné zkušenosti a případně Jak jste se přejídání zbavili vy? :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Ou
13006
30.3.20 18:17

Vstup do psychoterapie - potřebuješ porozumět tomu co zajídáš a naučit se to řešit jinak, než jídlem a po cestě nabrat nějaké sebepřijetí a tyhle věci.

Pro začátek si začni teď psát s někým s Anabell - máš dost rozjetou poruchu příjmu potravy -záchvatovité přejídání.

http://www.anabell.cz/…-poradenstvi

Postupně to chce přejít do klasické psychoterapie a nejspíš to bude chtít i antidepresiva. Která mohou potlačit chut k jídlu. Nemůže je napsat praktik, potřebuješ psychiatra.

A pro základní porozumění situaci chceš tuhle knihu

https://www.kosmas.cz/…e-prejidani/

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2748
30.3.20 18:36

Ahoj,
jsem na tom podobně, jen s tím rozdílem, že přejídat jsem se začala díky některým psychiatrickým lékům. Předtím jsem měla anorexii a pak bulimii. Za poslední 2 roky jsem přibrala 20 kg. Teď, jak jsem doma, když je ten koronavirus, tak jím de facto pořád, mám už i strašný hlad a to mám všechny léky, po kterých se většinou přibírá, vyměněné za jiné.
Do Anabell jsem chodila na svépomocnou skupinu. Ale tehdy jsem měla bulimii a byla jsem hodně hubená, všichni tam byli hubení, takže teď bych se tam cítila blbě, i když myslím, že teď v Praze ani svépomocné skupiny neběží, ale nejsem si jistá.
Další možnost, která ale není teď v době koronaviru, je denní stacionář psychiatrické kliniky Ke Karlovu. S tím nemám sice osobní zkušenost, ale chodila tam ségra s anorexií. Mají i možnost hospitalizace.
Držím moc palce, vím, jak je těžké s tím bojovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30.3.20 18:45

Mě pomohlo na to jít pomalu. Nejdřív si odříct jenom maličko, jakože třeba nebudu alkohol, pak když už jsem to zvládala dobře bez lihu, jakože už jsem na něj ani neměla chuť (trvalo to cca dva měsíce), jsem se pomalu vzdala sladkostí, přestala jsem je kupovat, vůbec jsem kolem toho regálu nešla. Po dvou měsících strašnýho boje jsem na ně přestala mít chuť, tělo si odvyklo. Pak jsem omezila kafe, pak brambůrky… Jde to pomalu. Nejdřív jsem se vzdala toho, co mě zas až tak nepálilo, ale přispívalo to k tloustnutí, no a pakty ostatní věci šly lehčeji. hodně sil

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22532
30.3.20 18:50

Zakladatelko, víš (tušíš), co vlastně zajídáš? Co je jinak, než bys chtěla, a frustruje tě to?
V rámci nějaké terapie je dobré přijít na to, co za nenaplněnou potřebu ti to jídlo nahrazuje…
Chápu, že je to těžké a přeji hodně úspěchů v hledání sebe sama…Je to cesta pomalá a dlouhá, ale když se dostaví výsledek, je to super.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
78
31.3.20 17:50

I s tím mohou pomoci přírodní doplňky stravy

Podle mě ano, ať už se jedná o jakýkoliv zdravotní problém, vždy vznikl z nedostatku příjmu důležitých vitamínů, minerálů atd. Dyztak mi napište do zprávy, rozebereme to. Jsem 15 let v oboru zdravotní prevence.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3.4.20 18:06

@Pruhovaný_mýval Klobouk dolů - to já vůbec nedokážu. Si odříct. Jo třeba když jdu po lese, tak si říkám jak si udělám k večeři jen zeleninu, ale pak přijdu domů, sežeru koně a ještě ho zajím celou čokoládou.
Snažila jsem se sama najít příčinu, aspoň kdy to všechno začalo, tak u mě někdy na VŠ, ale konkrétní spouštěč jsem nalézt nedokázala. A tak je to pořád jak na houpačce. Někdy lepší, třeba když je hodně práce a nezbyde čas myslet na jídlo, někdy horší, kdy ani hodně práce nezabrání v plundrování lednice a spíže. Taky nevím kudy z toho ven.

Příspěvek upraven 03.04.20 v 23:47

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3.4.20 19:38
@Labužník Věra102 píše:
@Pruhovaný_mýval Klobouk dolů - to já vůbec nedokážu. Si odříct. Jo třeba když jdu po lese, tak si říkám jak si udělám k večeři jen zeleninu, ale pak přijdu domů, sežeru koně a ještě ho zajím celou čokoládou.
Snažila jsem se sama najít příčinu, aspoň kdy to všechno začalo, tak u mě někdy na VŠ, ale konkrétní spouštěč jsem sama nalézt nedokázala. A tak je to pořád jak na houpačce. Nkdy lepší a když je hodně práce tak nezbyde čas myslet na jídlo, někdy horší, kdy ani hodně práce nezabrání v půundrování lednice a spíže. Taky nevím kudy z toho ven.

A třeba varianta, že by to nebyla skrytá deprese, ani žádný trauma, který zajídáš, ale jen čirá rozežranost? To se přece taky počítá. A právě mě vůbec nešlo o to, upřít si všechno, ale jenom trošičku a začít tím nejjednodušším, čeho se lze vzdát nejsnadněji. A trvá to taky strašně dlouho, co jde váha dolů, ale ten pocit je fakt fantastickej

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3.4.20 23:54

@Pruhovaný_mýval I to mě napadlo, jenže proč nestačí jako dřív říct si hele holka takhle ne? Dneska těch… kg už je fakt strašně, blbě se ti dýchá, už i chůze tě unavuje, pro pupek se ti i ponožky blbě oblíkaj… takhle to přece nejde, takhle to nechceš… jenže dneska to vůbec nefunguje. Vidím jídlo a stejně se napucnu. :-(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.4.20 12:56

Protože čím tlustší jsi, tím blbějš to tělo poslouchá. Víš třeba, že tuková zásoba si vyrábí vlastní hormon, kterej tělo „nutí“ nacpat se ještě víc? U zdravýho a štíhlýho člověka funguje přirozenej STOP mechanismus, kdy si tělo řekne, že má dost. To u tustejch nefunguje. Proto je to tak těžký, proto to chce hrozně moc úsilí a motivace a mnohdy i psychologický podpory, protože člověk nebojuje jenom s mlsnou, ale celičkým vlastním tělem.

A co takhle začít úplně jednoduše, že si vymezíš jeden den v týdnu, kdy se cíleně nepřejíš, nebo že ten den nebudeš dvě večeře, bábovku, nebo to, s čím máš nejmenší problém… a zbytek jakože jo. No a pomaličku to rozšiřovat. Já mám teďka třeba žravo neděli, kdy si dopřeju fakt na co mám chuť. Je pak na co se těšit ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.4.20 12:59
@Labužník Věra102 píše:
@Pruhovaný_mýval I to mě napadlo, jenže proč nestačí jako dřív říct si hele holka takhle ne? Dneska těch… kg už je fakt strašně, blbě se ti dýchá, už i chůze tě unavuje, pro pupek se ti i ponožky blbě oblíkaj… takhle to přece nejde, takhle to nechceš… jenže dneska to vůbec nefunguje. Vidím jídlo a stejně se napucnu. :-(

Držím ti palce, myslím, že když začneš úplně pomaloučku, tak to časem půjde :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama