Poradíte mi, jak přežít deziluzi z práce?

Anonymní
21.12.20 21:52

Poradíte mi, jak přežít deziluzi z práce?

Ahoj, prosím zachovat anonym, jedná se o velice citlivé téma „práce“.

Poradíte mi prosím někdo, jak přežít v práci?:) Vystudovala jsem obor, který mě baví a vlastně jsem v něm i získala zaměstnáním i když charakter agendy není vyloženě v dané odbornosti, ale spadá do organizace plné takových odborníků a já s nimi velice úzce spolupracuji (mimo jiné). Takže ta moje práce mě úplně nenaplňuje, ale zároveň ji vnímám…řekněme určitým způsobem jako poslání, charakter práce není úplně top, ale ten výstup našich projektů mi dává smysl, občas mě to i pohladí po duši, když vysekám veškerý marast, který tato práce obnáší, a vlastně to tak trochu beru jako poslání…je to moje první pořádná práce po škole, i když jsem před tím dělala na různých pozicích, ale tady jsme nejdéle a ta práce mi dává největší smysl. Nejsem žádný workoholik, ale to poslední zmíněné je pro mně neskutečně důležité.
V této práci jsem už plné tři, ale momentálně prožívám naprostou deziluzi z kolegyň - bohužel máme kanceláře takové "provizorní, mezi jednotlivými kancly jsou skorem papírové zdi, vše je slyšet, kde kdo povykuje, prostě osm ženských…a letošní rok prostě ukázal hodně, kdo jaký je opravdu je a co je zač. Nevím, jak moc jsem oblíbená v kolektivu, snažím se nikomu neškodit, ale zároveň vyslovovat, co je dle mého názoru nutné…ale je nás osm žen a jak bych řekla, houmofisy a letošní netradiční rok spíš vede k všeobecnému vlčení. Je nás osm žen a přijde mi, že se z toho stal spíš dámský klub a tak trochu cochcárna. Bylo by nudné to tady rozvádět dopodrobna, prostě jen chci říct, že už mě valná část oddělení irituje a nejraději bych se přestěhovala úplně do jiné části budovy což bohužel nejde. Měla jsem snahu řešit přes vedoucí, ale ta chce být s každým za dobře a neshody v kolektivu neřeší. Ale opravdu na většinu těch žen začínám mít averzi a absolutně nemám chuť se s nimi bavit a tvářit se, že je všechno v pohodě, jak je ostatně u nás zvykem. Prožívám prostě totální deziluzi, kdy práce je vlastně OK, ale ten kolektiv vlastně v troskách a já jsem s nimi nucena trávit s velkou nechutí tolik času a musím se s tím nějak vyrovnat. Zažil jste to někdo? Co pomáhá? Já je přece nemůžu poslat do prrrr, potřebuju tam nějak přežít, a to ideálně ve zdraví :) Poradíte?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7892
21.12.20 22:05

Zní mi to jako nějaká sociální práce na úřadě?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6313
21.12.20 22:05

Mě přijde, že soudržnost kolektivu se často odvíjí od toho jaký je šéf kolektivu. To co píšeš by měl řešit především šéf. Jestli kolegyně nedělají svou práci a je to „cochcárna“ pak je to problém šéfa a ne Tvůj. Chápu, že Tě to demotivuje, ale ty s tím nic udělat nemůžeš. Leda si hledat jiného šéfa. Pokud Tě kolegyně štvou, tak by bylo fajn dát si třeba týden, dva dovolenou a odpočinout si od nich. Ale pokud Tě štvou tím co dělají, říkají apod. tak se budeš muset naučit neřešit povahy lidí a jít si čistě jen po práci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.12.20 22:22

@janickaIII jasně, já vím, je to přesně, jak píšeš. Nějaká další fáze školy života, kterou si moje pragma uvědomuje, ale „emo“ s tím má velký problém :D já vím, že s tím nic neudělám. Resp. dříve jsme říkala, co se děje, šéfový - ne nějaký vlezprdelkovství, ale docela dlouho dobu jsme spolu seděly v kanclu jako dva refíci, než z ní udělali mojí šéfovou a nějakou dobu se to i tvářilo, že se snad i kamarádíme, tak jsme občas i zašly na víno a tak…no a tu a tam jsem jí v dobrý víře řekla, „hele ty, vím tohle, dej si bacha, ať z toho pak není průser“, ne nějaký moralizování a nechtěla jsem někomu mydlit schody, jen jsem nechtěla, abychom pak např. narychlo nemuseli řešit velký průsery jen proto, že se někdo fláká. Teď už to nedělám, pochopila jsem, že chce být hlavně s každým za dobře a vytváří si vlastní domněnku, že vše je zalité sluncem…prostě to z nějakýho důvodu odmítá řešit a je jí fakt putna, jak se kdo pracovně cítí a proč když se to náhodou dozví, tak odpověď je skorem vždy „hm“, „já nevim“ nebo „to bude záležet, jak to chtěj ostatní“, „uvidíme“ nebo „to nejde“.
Jen asi spíš hledám nějaký mentální cvičení, které by mi pomohlo do tohoto zenového klidu rychleji dozrát :D

@PaníBovaryová ne, al eje to veřejná správa.

  • Citovat
  • Nahlásit
7892
21.12.20 22:25
@Anonymní píše:
@janickaIII jasně, já vím, je to přesně, jak píšeš. Nějaká další fáze školy života, kterou si moje pragma uvědomuje, ale „emo“ s tím má velký problém :D já vím, že s tím nic neudělám. Resp. dříve jsme říkala, co se děje, šéfový - ne nějaký vlezprdelkovství, ale docela dlouho dobu jsme spolu seděly v kanclu jako dva refíci, než z ní udělali mojí šéfovou a nějakou dobu se to i tvářilo, že se snad i kamarádíme, tak jsme občas i zašly na víno a tak…no a tu a tam jsem jí v dobrý víře řekla, „hele ty, vím tohle, dej si bacha, ať z toho pak není průser“, ne nějaký moralizování a nechtěla jsem někomu mydlit schody, jen jsem nechtěla, abychom pak např. narychlo nemuseli řešit velký průsery jen proto, že se někdo fláká. Teď už to nedělám, pochopila jsem, že chce být hlavně s každým za dobřea vytváří si vlastní domněnku, že vše je zalité sluncem…prostě to z nějakýho důvodu odmítá řešit a je jí fakt putna, jak se kdo pracovně cítí a proč když se to náhodou dozví, tak odpověď je skorem vždy „hm“, „já nevim“ nebo „to bude záležet, jak to chtěj ostatní“, „uvidíme“ nebo „to nejde“.
Jen asi spíš hledám nějaký mentální cvičení, které by mi pomohlo do tohoto zenového klidu rychleji dozrát :D@PaníBovaryová ne, al eje to veřejná správa.

ta ve veřejné správě vydrží do důchodu :potlesk: :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7892
21.12.20 22:27

A naplňuje tě ta veřejná správa? Protože to je většinou jenom ulévárna méně schopných :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2146
21.12.20 22:29

Mě pomohlo zaměřit se sama na sebe. Já vím, že kolektiv i prostředí jsou důležité, ale bohužel není většinou v naší moci to nějak změnit. Měla jsem podobné pocity, jako Ty, ale snažila jsem se spíš ponořit do sebe, nebo jak to říct :mrgreen:. Soustředit se na to, že hlavní je tam ta náplň práce a ta mě baví. Zbytek odfiltrovat. Když jsem pak nastoupila jinam, bylo to v lecčems podobné, což mě jen utvrdilo, že budu v práci vnímat hlavně sebe a pokud mě to baví, uspokojí (a samozřejmě finančně zajistí :mrgreen: ), tal se nenechám semlejt vnějšími vlivy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3924
21.12.20 22:30

Tak pokud nejsi vázaná tím, že musíš živit hladové krky, hledala bych jinou práci. Osobně je mi fuk, co dělají ostatní, řeším jen to, pokud je na nich závislá moje práce. A tam mi stačí jen říct, potřebuji od vás to a to. A pak si jdu zase po svém. :nevim: a jsem spokojená. :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6313
21.12.20 22:32
@Anonymní píše:
@janickaIII jasně, já vím, je to přesně, jak píšeš. Nějaká další fáze školy života, kterou si moje pragma uvědomuje, ale „emo“ s tím má velký problém :D já vím, že s tím nic neudělám. Resp. dříve jsme říkala, co se děje, šéfový - ne nějaký vlezprdelkovství, ale docela dlouho dobu jsme spolu seděly v kanclu jako dva refíci, než z ní udělali mojí šéfovou a nějakou dobu se to i tvářilo, že se snad i kamarádíme, tak jsme občas i zašly na víno a tak…no a tu a tam jsem jí v dobrý víře řekla, „hele ty, vím tohle, dej si bacha, ať z toho pak není průser“, ne nějaký moralizování a nechtěla jsem někomu mydlit schody, jen jsem nechtěla, abychom pak např. narychlo nemuseli řešit velký průsery jen proto, že se někdo fláká. Teď už to nedělám, pochopila jsem, že chce být hlavně s každým za dobře a vytváří si vlastní domněnku, že vše je zalité sluncem…prostě to z nějakýho důvodu odmítá řešit a je jí fakt putna, jak se kdo pracovně cítí a proč když se to náhodou dozví, tak odpověď je skorem vždy „hm“, „já nevim“ nebo „to bude záležet, jak to chtěj ostatní“, „uvidíme“ nebo „to nejde“.
Jen asi spíš hledám nějaký mentální cvičení, které by mi pomohlo do tohoto zenového klidu rychleji dozrát :D@PaníBovaryová ne, al eje to veřejná správa.

hele a chceš v zenovém prostředí vlastně zůstat? Jsi mladá a opravdu ne všude tohle takhle funguje. Chování šéfové by v leckteré firmě jen tak neprošlo. Tohle opravdu není člověk, který je hodný vedení týmu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.12.20 22:34

@PaníBovaryová hele to je velmi krátkozraký názor. Ve veřejné správě můžeš mít úplně meganezáživnou práci nebo se tam dobře zašít, stejně tak jako dělat na projektech, které mají opravdu pozitivní dopad na nejrůznější věci, jako je vzdělávání, sociální práce, životní prostředí atd. atd…plno pozic je zbytečných, a zároveň zde najdeš velkou řadu dost schopných lidí, kteří reálně makají na tom, aby zlepšovali kvalitu života ostatních…

Velký neduh veřejného sektoru je obludné mrhání penězi, jelikož prostě a jednoduše tě šéf neplatí z vlastní kapsy a kdejaký finanční průšvih se dost často umě zamete pod koberec, aniž by kdokoli za chybu byl popotahován.

Zároveň je veřejný sektor velice vhodným místem pro matky s malými dětmi, jelikož je zde daleko větší pochopení pro ošetřovačku apod.

Svůj vztah k práci jsem již popsala a rozhodně se nestydím za to, že dělám ve státním. Dělám s profíkama ve svém oboru, kteří mě často učí nové a nové věci ze své odbornosti a sbírám zde zkušenosti, ke kterým bych se ve firmě pravděpodobně plazila dlouho.

  • Citovat
  • Nahlásit
20323
21.12.20 22:39
@PaníBovaryová píše:
A naplňuje tě ta veřejná správa? Protože to je většinou jenom ulévárna méně schopných :nevim:

Moje byvala kolegyne po vice nez dvaceti letech v korporatech se po jarni korone, kdy ji neprodlouzili v korporatu smlouvu, zaparkovala na jednom ministerstvu. A jejimi slovy - penize sice nic moc, ale svaty klidek…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.12.20 22:40

@yocheved moc díky. Já vím, že jinde bude zase něco jiného. Děkuji za pochopení, zatím zkouším přežít tady, už to trvá nějakou dobu, pokud s eto nějak aspoň trochu nenarovná, tak zkusím jít o dům dál.

@Amelie30 jo, to co píšeš, je zase nějaké životní stadium, které se musím naučit, O tom je tato zpověď. Díky.

@janickaIII no zatím to mám tak, že ne že by na mojí agendě záviselo moje životní štěstí :D ale mám před sebou ještě jednu důležitou etapu projektu, se kterým se mažu už poměrně dlouho a výhledově by měla být vypořádaná do půl roka…a pak si myslím, že tu svojí práci s lehkým srdcem opustím, jelikož pak už to pojede. No a jinak jasně, rozhlížím se. Jen nechci zbrkle v dnešní době dávat výpověď, spíš koukám po příležitosti…nechci se ještě rozhodovat ukvapeně, ještě jsem nad tím nezlomila hůl :)

  • Citovat
  • Nahlásit
29182
21.12.20 22:45
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím zachovat anonym, jedná se o velice citlivé téma „práce“.Poradíte mi prosím někdo, jak přežít v práci?:) Vystudovala jsem obor, který mě baví a vlastně jsem v něm i získala zaměstnáním i když charakter agendy není vyloženě v dané odbornosti, ale spadá do organizace plné takových odborníků a já s nimi velice úzce spolupracuji (mimo jiné). Takže ta moje práce mě úplně nenaplňuje, ale zároveň ji vnímám…řekněme určitým způsobem jako poslání, charakter práce není úplně top, ale ten výstup našich projektů mi dává smysl, občas mě to i pohladí po duši, když vysekám veškerý marast, který tato práce obnáší, a vlastně to tak trochu beru jako poslání…je to moje první pořádná práce po škole, i když jsem před tím dělala na různých pozicích, ale tady jsme nejdéle a ta práce mi dává největší smysl. Nejsem žádný workoholik, ale to poslední zmíněné je pro mně neskutečně důležité.
V této práci jsem už plné tři, ale momentálně prožívám naprostou deziluzi z kolegyň - bohužel máme kanceláře takové "provizorní, mezi jednotlivými kancly jsou skorem papírové zdi, vše je slyšet, kde kdo povykuje, prostě osm ženských…a letošní rok prostě ukázal hodně, kdo jaký je opravdu je a co je zač. Nevím, jak moc jsem oblíbená v kolektivu, snažím se nikomu neškodit, ale zároveň vyslovovat, co je dle mého názoru nutné…ale je nás osm žen a jak bych řekla, houmofisy a letošní netradiční rok spíš vede k všeobecnému vlčení. Je nás osm žen a přijde mi, že se z toho stal spíš dámský klub a tak trochu cochcárna. Bylo by nudné to tady rozvádět dopodrobna, prostě jen chci říct, že už mě valná část oddělení irituje a nejraději bych se přestěhovala úplně do jiné části budovy což bohužel nejde. Měla jsem snahu řešit přes vedoucí, ale ta chce být s každým za dobře a neshody v kolektivu neřeší. Ale opravdu na většinu těch žen začínám mít averzi a absolutně nemám chuť se s nimi bavit a tvářit se, že je všechno v pohodě, jak je ostatně u nás zvykem. Prožívám prostě totální deziluzi, kdy práce je vlastně OK, ale ten kolektiv vlastně v troskách a já jsem s nimi nucena trávit s velkou nechutí tolik času a musím se s tím nějak vyrovnat. Zažil jste to někdo? Co pomáhá? Já je přece nemůžu poslat do prrrr, potřebuju tam nějak přežít, a to ideálně ve zdraví :) Poradíte?

Pracuju v ženském kolektivu. Takže chápu. Nechodím se do práce kamarádit. Takže to beru s nadhledem. Semeleme všechno, často se k nelibosti vedlejší kanceláře nahlas řehníme. Ale aspoň nám je veselo. Od práce se snažím odpočívat doma a naopak. Pohled na výplatnici mě většinou naladí také pozitivně.

Můžeš se rozhlížet po novém místě, ale řekla bych, že v dnešní době by se měl člověk držet zpět a být vděčný za to, co má.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.12.20 22:53

@Russet no…já se také do práce nechodím kamarádit - už, a kamarádku, kterou jsem zde poznala, beru jako velký životní benefit :D ale já jsem ten tip, který nedokáže jen tak plkat o blbostech, když vím, jak to mezi námi vlastně je. Resp. neumím se přetvařovat, pouze jen když je to nutné, ale takové to ženské ťuťuňunu, i když si myslí, že jsem pinda, to neprovozuji. To neznamená, že se na každého tvářím jako kakabus, chovám se kolegiálně, ale držím si odstup, mně prostě falešní lidé unavují (teda pokud je prokouknu samozřejmě a řeším s nimi pouze nejnutnější.

Ještě stále věřím na to, že lze práci dělat s radostí a ne jí prostě jen přetrpět…tady mi asi nezbyde něž hledat kompromis.

  • Citovat
  • Nahlásit
7892
21.12.20 22:54
@Anonymní píše:
@PaníBovaryová hele to je velmi krátkozraký názor. Ve veřejné správě můžeš mít úplně meganezáživnou práci nebo se tam dobře zašít, stejně tak jako dělat na projektech, které mají opravdu pozitivní dopad na nejrůznější věci, jako je vzdělávání, sociální práce, životní prostředí atd. atd…plno pozic je zbytečných, a zároveň zde najdeš velkou řadu dost schopných lidí, kteří reálně makají na tom, aby zlepšovali kvalitu života ostatních…

Velký neduh veřejného sektoru je obludné mrhání penězi, jelikož prostě a jednoduše tě šéf neplatí z vlastní kapsy a kdejaký finanční průšvih se dost často umě zamete pod koberec, aniž by kdokoli za chybu byl popotahován.

Zároveň je veřejný sektor velice vhodným místem pro matky s malými dětmi, jelikož je zde daleko větší pochopení pro ošetřovačku apod.

Svůj vztah k práci jsem již popsala a rozhodně se nestydím za to, že dělám ve státním. Dělám s profíkama ve svém oboru, kteří mě často učí nové a nové věci ze své odbornosti a sbírám zde zkušenosti, ke kterým bych se ve firmě pravděpodobně plazila dlouho.

a já ti snad říkám, že se máš za to stydět? Freude, Freude :lol: Já to moc dobře vím, jak se mrhá ve veřejné správě veřejnými penězi, jak se tam zaměstnávají lidé a že tam jsou chovní a tažní. Dělám kolem už celkem dost dlouho 8) Jenom ty se jevíš jako nešťastná, že to tak funguje. Tak když ti to vyhovuje, tak co ti vadí?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat