poradte s manželem- nutkání pořád něco dělat- "úchylky&

4258
20.5.06 13:25

poradte s manželem- nutkání pořád něco dělat- "úchylky&

ahoj holky,potrebuju poradit,manzel ma takovy problem-rikame tomu doma uchylky-ale neni proboha nejaky uchylak!to ne.
myslim ze nemecky se tomu rika zwangsneurose-ale v cestine nevim jak to nazvat,tak proto ten nazev uchylky.

ma takove nutkani,ze musi neco udelat a kdyz to neudela tak mu to v hlave rika,ze musi,jinak ze se me nebo synovi neco stane.
ma to uz hodne dlouho,ale porad nema cas nekam zajit,rika ze nikam k psychologovi nepujde,ze mu mam pomoct ja,ale ja uz nevim jak.on treba rika-ze to nemam dela,ze se nic nestane,ja reknu ne nedelej to,nema to cenu,kdyz se neco stat ma tak je to osud a ne to ze jsi neudelal uchylku!no nekdy toho necha na par dnu a pak zase zacne-hrozne ho to zdrzuje od prace a dalsich veci.

ted napisu par prikladu co dela.vypada to fakt divne,ale neni blazen.
treba obchazi nekolikrat byt,jestli nekde netece voda,je vyndana konvice ze zasuvky atd-to je docela bezne-no ale on to kontroluje tim stylem-ze treba zapina 10× vodu a zkousi jestli ten kohoutek fakt nekape.nebo obychzei auto,jetsli je zamkle-3× treba obehne auto pro stesti.taha za kliku u garaze,jestli to vazne zamcel.rekne si, ze nesmi treba slapnout na kulaty kanal,ze by to prineslo nestesti.

jinak kresli v autocadu-program na kresleni domu atd-no a treba si rekne ze tu caru musi vymazat nebo nakreslit jinak,aby se neoc nestalo,coz ho dost zdrzuje od prace-treba to udela 10× za sebou.taky si urcit jake cislo je stastne a jake ne-treba nekdy je to 7 nestastna,takze pocita-treba ze si dame pusu-ale nesmime 7!ale bud6 nebo 8!!
ja fakt nevim jak mu pomoct.

budu ráda kdyz se nekdo vyjadri a pripadne poradi jak na manzela,aby to definitivne prestal delat.(jezdime casto autem-proto pred kazdou cestou manzel zacne delat uchylky)
diky moc za rady.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

884
20.5.06 13:38

Ahoj Valli,
no asi ti moc neporadím,ale nedávno byla na tv Prima v pořadu Extra reportáž o podobných lidech.Mám pocit,že je to „nevyléčitelné“ a prý je to dáno geneticky.Zkus prohledat archiv Primy a třeba tam o tom nějdeš víc.

pa Yasmin

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4258
20.5.06 13:39

je,diky,ale tos me moc nepotesila,tchan zase tvrdil, ze je dobre lecitelne tak ja nevim,no pokud mi nidko neporadi,tak ho nekam vyzenu,jen co udelam skolu!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Vvv
1364
20.5.06 13:44

Valli, myslím, že jediné, co pro manžela můžeš udělat, je přesvědčit ho, aby navštívil odborníka - psychologa. Věřím, že odborná terapie by mohla velice prospět.. navrhni manželovi, že ho na konzultaci doprovodíš. Obávám se, že ty sama tohle vyřešit nemůžeš :( Přeji hodně štěstí!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4258
20.5.06 13:47

mozna jsem to popsala nejak moc hrozne.ono to neni az tak hrozny,ale uz me to nekdy obtezuje.no tak budu ho asi presvedcovat,bud at to ukonci a jestli ne at jde za Dr.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9865
20.5.06 13:51

Ahojky Valli, tuším že se to jmenuje obsedantní chování a opravdu v pořadu extra o tom byla reportáž, ale tam už to byl vcelku extrém.Každopádně radím také psychologa, který by pomohl tyto nutkavé myšlenky usměrnit.Přeji mnoho štěstí a vyslala bych jej co nejdříve.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
38
20.5.06 13:52

Nutkave chovani je v mensi mire uplne normalni, u vetsiny lidi se projevuje prostrednictvim pover: radsi si zajit, nez jit dal ulici, kudy prebehla cerna kocka, nestoupnout na kanal, protoze to nosi smulu, pro svobodne zeny nesklizet na navsteve ze stolu, jinak se nevdaji apod. Kdyz to ale presahne urcitou miru a zacne to prekazet v normalinim zivote a v praci, jak popisujes u sveho manzela, tak je opravdu nejlepsi vyhledat odbornika, nejlepe vy oba. Poradi, jak presne postupovat, aby se to zlepsilo, doporuci terapii apod. Ja bych s navstevou nevahala, pomoc u lehkych pripadu neni tak obtizna a ve vaznych pripadech (coz Tvuj manzel zdaleka jeste neni) to muze zcela znemoznit normalni, samostatny zivot. Jit k psychologovi ci psychiatrovi rozhodne neni ostuda!
A jeste: Neni tak podstatne, jestli je nemoc lecitelna ci ne, ale o to, aby byla - je-li to mozne - pod kontrolou a nenarusovala normalni zivot… Alkoholikem take clovek zustava na cely zivot, i kdyz je vyleceny, kdyz ale nepije, jeho zivot to nijak nenici…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Vvv
1364
20.5.06 13:54

Valli, ono je asi nedůležitější, jak moc to obtěžuje jeho. Pokud sám sobě přizná, že to není úplně v pořádku, pak je to první správný krok na cestě k řešení problému..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2870
20.5.06 13:57

Ahoj Valli .
Asi tě moc nepotěším, ale já mám něco podobného, co tvůj manžel, jen trošku mírnější. Třeba když uvidím kulatý kanál, musím na něj stoupnout, protože mi to přinese štěstí ( i když je třeba na druhý straně chodníku) a na hranatý nesmím šlápnout. V metru nešlapu na spáry v podlaze.
A taky mám něco, co mi třeba řekne, že když něco udělám, všechno dopadne dobře. Nebo třeba si řeknu, když se mi teďka tohle podaří, budu pak mít štěstí 8O Nebo si řeknu, když teď pojede auto, co si přeju, se mi splní…
Pro mě ani pro manžela to není nic hroznýho, mám to slabší než tvůj manžel. Nechodím kontrolovat vodu ani kohoutky :lol: Já si spíš myslím, že každý nějakou menší úchylku má a kdo říká, že ne, tak kecá :wink:
Ale fakt je, že tvůj manžel to má mnohem silnější než já. Mě to v ničem neomezuje, ani mého manžela-snad až na vycházky-snaží se mě brát tam, kde nejsou kanály :lol:

Já to mám spíš jako podpůrnou berličku, že všechno dobře dopadne…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
374
20.5.06 13:59

uchylka

Ahojky ,tak já se tu veřejně přiznám ,že něco podobného mám v poslední době já.Když někam máme odjet ,kontroluju celej byt jestli je vypnutá voda,plyn ,vytáhnutá rychlovarka a pračka ze zásuvky .Nejvíc za debila jsem když kontroluji sporák třeba i 3× a v autě pak říkám Petrovi ,že si nejsem jistá jestli jsem ten sporák zas nezapla a nedala něco vařit :D Tohle probíhá pokaždý když někam jedem nebo když jdem jen s holkama ven .Jsme už všichni oblečený a já sem schopná se několikrát vrátit.Mám to už pár měsíců ,nevim najednou mě to popadlo ,je to přesně strach jako bych měla o něco přijít ,dost mě to omezuje a taky bych se toho ráda zas zbavila .Nevím asi to může být jen nahromaděnej stres ,možná by pomohla psychoterapie ,ale já bohužel tomu moc nevěřím .Fobiema jsem vždycky trpěla ,hodně se o sebe bála a ted jak jsou děti zas to směruju k nim .O představách katastrofických scenářů ani nemluvě ,už dneska si třeba neumím představit ,že holky jednou budou chodit sami ven .Nikolce je 7 a holky od ní ze třídy už choděj sami a i třeba jezdí na kole ,mě se holka na chvíli ztratí z dohledu a už šílim.Nebo dám příklad:Mám kamarádku která bydlí v 7 patře u nás v baráku a sem tam si holky vezme aby si hráli společně s jeji holčičkou u nich a já si mohla něco v klidu dodělat,no a já si samo ani moc nevydechnu ,protože mám třeba strach ,že holky si otevřou balkon a budou se naklánět z té výšky i když vím ,že je tam kamarádka a jsou pod dozorem ,tak i přesto se mi tohle už několikrát promítlo v hlavě ,ale naštěstí ona už mě zná tak to bere s rezervou:D

Takže já nevím co poradit ,jak vidíš sama s tím válčím jak se dá .Ale zkus třeba sama zajít někam pro radu k psychologovi ,třeba ti poradí jak na manžela a třeba ho pak k němu i dostaneš

Držím palečky Majdalenka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4258
20.5.06 14:34

no tak koukam, ze to ma i nekdo jiny!
VVV:manzel si moc neprzna ze ho to otravuje.spis ze ho to nekdy brzdi,tak toho na par dni necha,no ale jinak mi vzdy tvrdi, ze nechapu, ze to DELA PRO NAS!!ze je rpy jedno kdyz se stane neco jemu,ale aby my byli v poradku.no des.
LEMI:presne jak pises-povery,to taky kdyz nekdo neco pred manzelem rekne tak se on hned zalekne a je z toho na nervy.(treba kdyz jsme byli na dusicky s malym na hrbitove a pak mu babicka rekla,ze se do roka nema s tedma na hrbitovy chodit)
NOONA:no ty to mas vazne lepsi, protoze aspon myslis pozitivne!!manzel vidi vse jen cerne!a kdyz cte treba na netu nejake hrozne zpravy,tak se boji cist dal, aby se to nahodou nestalo malymu a nesnasi meily-typu odesli dal nebo se neco stane-top pak rozesila jak blazen.

majdalenka:i ja mam predstavy ze se neco stane,jdu s kocarem kolem silnice a bojim se aby do nas nevrazilo auto atd.snazim se to ale rychle zahnat a myslet na neco jineho,no a u manzela to asi tak nejde.
nekam zajdeme diky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1005
20.5.06 16:03

Ahoj Valli,
podobně jsem se chovala, když jsem byla malá (čáry na chodníku, kanály, čísla, něco obejít…). Myslím, že na tom má svůj podíl sebedůvěra člověka. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se přesvědčila, že se nic špatného nestane, dkyž to a to neudělám.........a taky samozřejmě nestalo. Přišlo to ale, až jsem si začala věřit SAMA SOBĚ jako člověkovi. Nechci psát, že jsem měla pocit méněcennosti nebo že jsem byla týrané dítě proboha, to ne, ale snad pochopíš, jak to myslím.
Musím letět za dětma :)
Bubu
(psycholog by pomohl - co třeba, kdybys ho navštívila ty a nechala si poradit, jak na manžu?)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5811
20.5.06 16:06

Kompulzivně-obsedantní poruchy chování - jsou v zá:,–(ě léčitelné, ale bez spolupráce pacienta to opravdu nejde, pokud to manžel nevnímá jako problém nebo s tím není ochoten nic dělat, domluvit si odborné vyšetření a terapii, tak s tím sama nic moc neuděláš. Jestli je to jen zvýšená úzkostnost, můžeš se ho snažit povzbudit, ale je to nadlouho a taky by ten psycholog prospěl a asi by spolu udělali větší kus práce. Jsem nepotěšila, co? Eva

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2002
20.5.06 17:13

ahoj
musím souhlasit s předešlým příspěvkem Maxika…obsedantní porucha chování…trpí pravděpodobně psychickou poruchou - říká se tomu kompulzivní chování. (U člověka se tomu říká obsedantní chování a je to v podstatě to samé - opakovaná činnost, která neodpovídá situaci)…myslím že ji lze léčit a obávám se, že si ze školy pamatuji, že může dojít k postupnému zhoršení pokud není léčen…jak už ta zmínená ritualizace a podobné pověry..nakonec mu mohou tak zamotat náplň dne, že se nestihne skoro ani najíst…bude asi těžké ho někam dotlačit..asi bych sehnala nějaké materiály (třeba net) a dát mu to přečíst,aby pochopil že má vyhledat odbornou pomoc…myslím, že tvůj manžel je kopii z filmu Lepší už to nebude s Nicolsnem…tam jsou krásně vidět tyto příznaky …

držím palce a rozhodně někam zajděte…drž se…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Jaa
1150
20.5.06 17:48

Ahojky Valli:O)
Něčím podobným (i když v mnohem menší míře, než Tvůj manža) trpím i já, k tomu mám přidružené ještě jiné obsedantně-kompulzivní projevy, mohla bych vyprávět :roll: Rozhodně bych to nenechávala jen tak, časem se to zhoršuje, přidružují se jiné a jiné situace, které člověka napadají a musí něco dělat, aby nenastaly…zkrátka, myslím, že se to nabaluje.
Pro začátek bych Ti doporučila knížku od Jána Praška a kol. - Obsedantně-kompulzivní porucha a jak se jí bránit. Vyšla v nakladatelství Potrál, stojí 189,–KČ (www.portal.cz). Je výborně napsaná, věř mi, že to stojí za to :D Na Tvém místě bych si ji přečetla a pak ji nějakým způsobem „nabídla“ manžovi :wink: Myslím, že po jejím přečtení by pochopil, že je na čase navštívit odborníka - psychiatra. Není to přeci žádná ostuda, je to nemoc, jako každá jiná a DÁ se léčit. Rozhodně se může tahle nemoc rozrůst do takových rozměrů, které člověka v životě zcela omezí a on už pak nedělá téměř nic jiného, než že kontroluje, „zaříkává“, kontroluje......
Přeju hodně štěstí a taky Ti chci říct, že je moc hezký, že Tě to, co se děje s manžou, takhle zajímá a snažíš se o tom zjistit informace :D
Papa, Jaa

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama