Porucha chování? Chlapec 4 roky.

4
1.4.21 20:31

Porucha chování? Chlapec 4 roky.

Dobrý den, maminky, potřebuji radu ohledně stavů našeho 4-letého syna.
Syn je dítě jako každé jiné, mluví, je chytrý, hraje si, zlobí, je milý…má ale stavy, kdy nevíme co s ním a v tu chvíli nám přijde jako autista…dám příklad. Chceme jít ven, dávám mu čepici, ale on nechce, tak řeknu OK jdeme, ale najednou řekne já ji chci. Chci mu ji dát na hlavu, ale v tu chvíli začne kolotoč, který trvá třeba hodinu, kdy hystericky řve že ji chce, ale jak mu ji dám na hlavu, tak zase že ji nechce…takže během sekundy jak mu ji nandávám a sundávám tak mění názor a vlastně neví co chce a řve a řve, je jakoby mimo…tyto stavy většinou končí tím, že se tak odrovná, že mi usne v náruči nebo se mi podaří po hodině ho nějak zaujmout a to mu jakoby přecvakne a ze vteřiny na vteřiny je OK…nebo jdeme na procházku, má odrážedlo…něco ho zaujme, já odrážedlo vezmu a jdeme pěšo…pak si uvědomí, že nejede na kole a chce se vrátit na místo, odkud nejel, řve a řve.. musíme se kolikrát opravdu vrátit, aby se hodil do pohody…stejně tak s jinými věci, třeba chci aby uklidil myčku, což dělá rád, ale třeba nechce, tak ji uklidím sama…pak ale zjistí že je uklizena a zase řev, ať to vrátím..dokud není vše na svém místě tak nezvladatelný řev…takže tyto stavy zase zachrání dát věci do původního stavu…dále jsou problémy se spaním, jakmile spí po obědě, tak vždy se probouzí s hodinovým řvaním a je k neutišení…byla jsem u 2 psycholožek, ani jedna tedy nebyla zaměřená na děti, ale výsledek byl jen, že to je období vzdoru a druhá radila Nevýchovu…popravdě nám to hodně ovlivňuje rodinu, táta je z toho na nervy a nemá s ním díky tomu moc dobré vztahy (nedává to) a já popravdě už také nevím co s tím, je to vyčerpávající. Kdyby měl někdo obdobné problémy, tak bych byla ráda za jakoukoliv radu nebo povzbuzení, že to opravdu někdy přejde. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
487
1.4.21 20:53

Dcera mi dělá občas to samé. Já to tedy opravdu přisuzuji tomu, že je to prostě nějaký vzdor. Že mě prostě zkouší. Funguje na to se nedat. Čím víc ji ustupuji (zabalím zpátky bonbon že si ho chtěla rozbalit sama, vrátím se s odrazedlem a vše co vy popisujete) tím víc zkouší, kam až může zajít. Takže ji hold musím nechat vyvztekat, a že prostě už jsem myčku uklidila, že na milostivou čekat nebudu a že se opravdu už nikam vracet nebudu. Chce to pevné nervy. A to co vy dnes s čepicí, to my dnes měli se slunečními brýlemi a než jsem si uvědomila že se dostáváme do téhle „pasti“ byli jsme tam. Tak jsem brýle dala do batohu, že nejsou na „hraní“, že už nesvítí a basta. No chvíli nerv a pak si řekla o kapesník (jak ona říká sama: „se potřebuji uklidnit“ - my to máme jako takové uklidnovadlo, utřeme slzy a jdeme dal) Čím méně přistupuji na tuhle její „hru“, tím jsou ty výstupy méně časté

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1823
1.4.21 20:55

Syn úplně to stejný. Po tom čtvrtém roce se to začalo zlepšovat, teď ma 4 a pul a porad to dělá, ale už ne v takové míře. Má adhd, problémy s porozuměním a opožděný vývoj. To vše se postupně zlepšuje, takže se zlepšuje i jeho chování. Vzdor to klidně byt může, některé děti ho mají dlouho nebo pozde. To ti psycholozka říkala dobre. Ovsem k doporučení nevychovy se radši vyjadřovat nebudu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1862
1.4.21 21:03

A ty to s ním hraješ? Sundat čepici, nandat čepici… Hodinu? To bych se na to vykašlala, sundala a nadala bych jednou, maximálně dvakrát, a pak bych řekla, Hele, na tohle já ale nemám náladu, nazdar.

Čepici nebo co bych sbalila a až přestane řvát a sdělí mi, co chce, ráda vyhovím. Občas se nám to taky někomu přihodí, ale ne moc často.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1588
1.4.21 21:11

Dcera to na mne zkoušela taky. Chceš tohle? Ne. Ok a zachvili neee já to chci… jak se zde radi neustupovat. Parkrat člověk neustoupí a je z toho kolotoč. Já ji vždy řeknu, ze muže změnit názor, ale má říct maminko, já si to rozmyslela mohla bych to a to? Jak ji vyhovím rada, ale cirkus a jekot na mne neplatí a když ho udělá venku jde se domu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2596
1.4.21 21:12

Já bych s ním teda nediskutovala. A hodinu nehrála divadlo s čepicí. Ať si ji nandává sám, dám mu čepici do ruky, vystrčím ho přede dveře a jdeme. Odrážedlo ať si nese sám, jestli se chce vracet. Než diagnóza mi přijde, že je zvyklý, že je po jeho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19740
1.4.21 21:13

Tak mne prekvapilo, ze nandavas/sundavas cepici, neses odrazedlo 4 letemu diteti. Ano, deti mohou mit ruzne stavy, ja je podporim v tom, ze je to tezke, ale blba ze sebe delat nebudu. A s tou myckou? Coze? To fakt davas ciste nadobi zpet? Opet, ano, obcas neni vse dle nas, clovek se muze zlobit, tim to ale konci. Zkousi hranice, nic vic.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
164
1.4.21 21:13

Tříletý syn totéž, i když to teda nikdy netrvá hodinu. Nebývá tvůj syn třeba unavený, hladový, když má tyhle stavy? Nebo se to objeví úplně zničehonic? Zlepšuje se to, zhoršuje, nebo je to už dlouhou stejné? Kdy s tím začal?
Jako pokud to je jen tohle a jinde problémy nejsou, neřešila bych, neustupovala - já prostě jednou vysvětlím a pokud má zrovna stav, že si to musí odeřvat, tak se klidím a počkám, až se to přežene. Poruchu chování bych v tom zatím nehledala, je ještě malý, asi mu v hlavě jen něco nedozrálo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1823
1.4.21 21:13

@Platanka tvoje dítě to evidentně nedela, ze. Když se syn do tohoto stavu dostane, tak můžu reagovat, jak chci a stejně ten záchvat bude trvat tu hodinu. Je jedno, jestli mu budu nandavat a sundavat čepici, nebo mu ji po prvním sundání zabavim, či cokoliv mezi tím, tak jako tak bude hysterie trvat hodinu. To dítě za to nemůže, jaksi mu ještě nedozral mozek. Nějaký „nepristupuj na jeho hru“ jemu ani rodiči nijak nepomůže. Kdybych mela čekat, až mi syn sdeli, co chce, tak čekám doteď.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
K92
948
1.4.21 21:15

Tak to s tou čepicí je dobrý divadlo, proč mu na to skáčeš? Co třeba říct vezmeme čepici sebou a rozmyslíš se venku. Ať si jí dá do kapsy a kdyžtak si jí může nandat sám. To už určitě ve čtyřech musí umět. Ale hodinu o tom debatovat? Já mám teď tříleťáka, období vzdoru šílené. Také jsem často v koncích, ale orat se sebou nenechám.
Jinak to co píšeš dělá syn taky, jsou to autistucké rysy, ale v okolí to mají všechny děti, jsem v klidu 😁. Já se snažím vyhovět, ale taky to má nějaké hranice. Pomohlo nám nastavit
hranice a zároveň vycházet vstříc, pokud je to možné. Pak nám pomáhá komunikovat a všechno rozebírat, k tomu jsou dobré komunikační kartičky. A samozřejmě neustále dokazovat lásku, že na ty emoce není sám. Ale opravdu to chce rozeznávat kdy si z tebe dělá dobrý den a kdy má fakt problém.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26933
1.4.21 21:18

Nehrát to s ním. Jdeme ven a připravit, že si vezme čepici, pokud nechce, nedělat divadlo, sbalit do batohu… On bude nejistý, protože s tebou cvičí a chybí mu mantinely.
U nás pomohlo trvat až s přehnanou důsledností na tom, co řeknu.
On si porval, ale časem si zvykl. Pokud si vše vyrve, bude to horší a horší, protože zjistí, že mu to prochází.
Rozhodně bych se nevracela a ani nevracela myčku. To je cesta do pekla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19740
1.4.21 21:18

@Midaku ano, nemuze za to, ale sam se musi naucit uklidnit. Sam musi zpracovat negativni pocity. Samozrejme za láskyplné pritomnosti rodice, ale nepristupovat na nejake hlouposti jsko vraceni nádobí zpet do mycky. To mu nijak nepomuze.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4
1.4.21 21:20

Samozřejmě, že to s ním nehraji…mě přijde, že to nedělá vědomě, jako že by na mě zkoumal, jak reaguji, že si řekne, jo teď ji přitopím, začnu řvát víc, teď méně, bude po mě, teď mi mamka vyhoví a bude to OK…nee on je mimo, sedí řve, kouká někam mimo, nevidí neslyší…jakoby měl nějaký blok v rozhodování, kdy ví, že v nějaký moment udělal něco jinak než chtěl, ale už neměl možnost to vrátit a neumí si s tím poradit..nevím jak to popsat…to že bych ho chytla za ruku, odtáhla ho, tak to moc dobře nejde…zatím jako nejlepší varianta je vyčkávání…ale třeba dělám chybu…nebo už možná nemám energii a nervy na to jeho řvaní.. 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1823
1.4.21 21:30

@Cuddy to je samozřejmě pravda, ja na to synovi taky nepristupuju, ono je to pak akorát horší. Jen jsem chtěla říct, že je potřeba rozlišit, kdy si dítě cilene dělá z rodičů legraci a zkouší, co mu ještě projde, a kdy je lapeno ve svých emocich, se kterými si neumí poradit. V prvním případě je potřeba jasne dat najevo, ze takhle fakt ne. Ať se třeba uřve, ale odrzaedlo si fakt umí vest sám a jestli se chce vrátit, tak prosím, ale beze mě. No a v druhém případě je potřeba mu pomoct to nějak zpracovat a cíleně naučit, jak má v takových situacích reagovat. Jak se synovi teď zlepšuje porozumění, dost pomáhá třeba „ty se nemůžeš rozhodnout, jestli tu čepici chceš nebo ne? Tak vyjdeme ven a tam uvidíš, jestli ti bude zima nebo teplo.“ Někdy to pomůže, jindy ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1139
1.4.21 21:32

Naše čtyřletá má takové záchvaty taky. Přisuzuji to věku. Začalo to tři měsíce před čtvrtým rokem a teď ve čtyřech a půl se zdá, že už je to na ústupu. Jednání s ní ale bylo jako pohyb v minovém poli, kdy nevíš, co uděláš nebo neuděláš a začne záchvat. Během záchvatu je totálně nepříčetná a žádná domluva s ní není v té chvíli možná. Často ty záchvaty ani nemusely být způsobeny tím, co jsme udělali nebo co se stalo, ale především tím, jak se to v té malé hlavičce přeložilo. Díky bohu už to u nás snad už přestává.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat