Posttraumatická stresová porucha a sex. zneužívání

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.01.19 22:53
Posttraumatická stresová porucha-sex. zneužívání

Ahoj. Je tu někdo kdo se léčí s postraumatickou stresovou poruchou? Zajímá mě jestli se dá vyléčit. Zvažuji psychoterapii. Stručně napíši můj příběh. Matka i otec alkoholici. Hádky a bili se. Pak mě oba v 6letech opustily. Vychovavala mě sama babička. Ve škole extrémní šikana celých 9 let, to pokracovalo i na ucnaku. Ve škole jsem několikrát propadla, přitom si o sobě myslím že jsem nejsem blbá, jen jsem pro okolí jakási divná (už mi to pár lidí řeklo). 9 třída jsem poprvé zkusila drogy (alkohol, marihuana, pervitin). Na učilišti poté tvrdé drogy (hlavně pervitin a kokain, jinak i lsd, houby, extaze). 2× pokus o sebevraždu. Nikdy jsem neměla žádnou kamarádku. Velké deprese. Prostě hrůza děs. V 11letech těžký úraz kdy jsem přišla o kousek sebe, zmrzacila jsem se a pobírám ČID( to mě v životě poznamenalo asi nejvíc, hlavně vzhledově v obličeji, ale nechci to zde rozepisovat) :,(. Druhá věc je ta že se po několika letech ozvala má matka a vyžadovala abych k ní jezdila vždy v létě na celé prázdniny. Bohužel se živila prostituci. Já to věděla, ale dělala celý život že o tom nevím. Našla si partnera a ten mě od cca 8-13let sexuálně zneužíval. Přišel vždy večer, já dělala že spím, sahal mi do kalhotek a do ****. Nikdy jsem o tom nikomu neřekla. Nikoho z rodiny už nemám, všichni mi umřeli. Nyní jsem dospělá, mám 2 děti a díky bohu jsem pochytila ještě rozum, nebo aspoň to co z něj bylo (díky dětem). Manžel ani nikdo jiný o mých starostech ani o tom co jsem prožila neví. Stydím se a zároveň bojím. Každý den se mi několikrát denně vrací vzpomínky na to co se mi dělo, jak mě zneužíval, vzpomínky jsou dost živé i když už to bude 20 let. Myslím na to každý den, když jedu autem. Každý večer když usínám, při sexu ale i při jiných činnostech. Hrozně mě to trápí a omezuje. Mám ulekovy reflex, bohužel i vůči manželovi, kterého nadevše miluji (on to neví), vadí mi jakýkoliv dotek. Nebýt dětí tak už život vzdam. Jsem dost úzkostlivá. Neustále ve střehu. Bojím se hrozně i o deti, až moc. Jsem fakt v koncích a už nevím jak dál. Mozna jsem se potřebovala z toho jen vypsat, trochu se mi teď ulevilo. O mém problému nikdo neví. Kamarádku žádnou nemám. To je poprvé co se sveruji. Zajímá mě co si o tom všem myslíte. Nevím jak se s tím vypořádat. A zda má někdo zkušenost s postraumatickou poruchou ze znásilnění. Děkuji že jste to dočetli až do konce. :?

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
GabinkaCh
Závislačka 3284 příspěvků 24.01.19 23:00

Našla bych si psychologa

kristyn.g
Závislačka 3011 příspěvků 24.01.19 23:02

Je mi to moc lito co se ti stalo. Určitě si zasloužíš se přestat trápit a cítit se lépe. Zkus vyhledat dobrého psychologa třeba přes nějaké recenze a doporučení a choď k němu. Určitě ti pomůže :kytka: za pokus to stojí. Jsi silná žena !

Meredithx
Stálice 90 příspěvků 24.01.19 23:04

To je mi vsechno moc líto :hug: Partnerovi se svěřit nechceš? Možná, že by ti to pro začátek pomohlo, pak bych zkusila i nějakého odborníka, ale vzhledem k tomu že jsi se doteď neotevřela snad svému nejbližšímu, asi to pro tebe bude hodně těžké. Na matku bych se zvysoka.. A ani bych jí nic vysvětlovala.

sediza
Ukecaná baba ;) 1909 příspěvků 24.01.19 23:04

Já si myslím, že mám těžký život, ale oproti Vám jsem žila asi v ráji. Musíte si najít nějakého psychoterapeuta a bude to trvat asi dlouho, nez se budete cítit šťastná a vyrovnaná. Pro mě jste ale už teď neskutečně silný člověk.

s.y.p.t.a
Zasloužilá kecalka 713 příspěvků 24.01.19 23:08

Ahoj, zkušenost nemám, ale možná by nebylo na škodu navštívit psychologa, všechno povyprávět nebo sepsat do podrobna, co tě trápí, co jsi prožila, na co myslíš, co tě omezuje. Prožila jsi hodně utrpení, bolestí, ale máš nový život. Stojí za to bojovat už kvůli sobě, vztahům, rodině, tvým nejbližším, kteří tě milují a které i ty miluješ. Je to úžasné, že se ti podařilo přes to všechno vybudovat rodinu, ale chápu, že utrpení se ti vrací i po těch letech. Není divu. Musí to být opravdu těžké se s tím vším vypořádat, přenést se přes to. Když budeš chtít, můžeš mi napsat soukromou zprávu a můžeme popovídat víc. Kdyby se ti ulevilo, ráda tě vyslechnu. Myslím na tebe. Drž se! :hug:

bigl
Ukecaná baba ;) 1522 příspěvků 24.01.19 23:22

Psycholog, co se zabývá psychoterapií. Bude to práce asi nadlouho. U nás je jeden šikovný, co vím, tak objednává po měsíci, někdo tam chodí 3 měsíce, někdo půl roku, někdo rok i déle. Zkus najít takového, kde se neplatí (u nás je to třeba zdarma na pojišťovnu),a kdo ti sedne. Pokud si nesednete, tak klidně i vystřídej, záleží na tom, jaké možnosti u vás jsou. Musíš o tom začít mluvit a slyšet i názory druhého. Zatím jsi v tom byla sama a to je špatně.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.01.19 23:42

Moc všem děkuji za podporu, ani nevíte jak se mi ulevilo tím, že jsem to ze sebe dostala. Manželovi to říkat nechci, asi bych se mu už nikdy nedokázala podívat do očí, ani se s ním milovat. Psychoterapeuta už mám vyhlídnutého, už se jen odhodlat a zavolat mu. Snad mi aspoň trochu pomůže dát si život do kupy.

sucuba
Kecalka 293 příspěvků 25.01.19 00:05

A to se děje celých těch 20 let? Já si myslím, že něco muselo být ten spouštěč, kdy jsi na to zase myslet začala. Jinak si Teda myslím, že jsi hodně silná žena, a obdivuji tě, že to stále zvládáš. Ostatní by to už vzdaly. Musela jsi si projít peklem, které si tu nikdo nedokáže představit. Určitě psychologové zavolej, nekdy se to lépe řeší ve 2 než sám, hodně štěstí :hug: :hug: :hug: moc ti fandím

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.01.19 00:16

@sucuba žádný spouštěč nebyl, já na to myslím už od 1. okamžiku kdy se to stalo. Jinak deprese jsem měla už před tím, skrze šikanu ve škole. Pak jsem měla ten úraz a to se šikana zhoršila ještě víc. Chodily mi i posmešne dopisy přímo do nemocnice, kde jsem ležela několik měsíců a 7× mě operovali. Já byla celý život ve stresu, s postupem času sem sbírala tyto špatne zážitky a můj stav se zhorsoval. Myslela jsem si že ty vzpomínky a fleshbacky časem odezní, že to nemůže trvat věcně, ale teď už vím že může, nejde to nijak vytěsnit.

Forest_Gump1
Ukecaná baba ;) 2484 příspěvků 25.01.19 00:26
@Anonymní píše:
Ahoj. Je tu někdo kdo se léčí s postraumatickou stresovou poruchou? Zajímá mě jestli se dá vyléčit. Zvažuji psychoterapii. Stručně napíši můj příběh. Matka i otec alkoholici. Hádky a bili se. Pak mě oba v 6letech opustily. Vychovavala mě sama babička. Ve škole extrémní šikana celých 9 let, to pokracovalo i na ucnaku. Ve škole jsem několikrát propadla, přitom si o sobě myslím že jsem nejsem blbá, jen jsem pro okolí jakási divná (už mi to pár lidí řeklo). 9 třída jsem poprvé zkusila drogy (alkohol, marihuana, pervitin). Na učilišti poté tvrdé drogy (hlavně pervitin a kokain, jinak i lsd, houby, extaze). 2× pokus o sebevraždu. Nikdy jsem neměla žádnou kamarádku. Velké deprese. Prostě hrůza děs. V 11letech těžký úraz kdy jsem přišla o kousek sebe, zmrzacila jsem se a pobírám ČID( to mě v životě poznamenalo asi nejvíc, hlavně vzhledově v obličeji, ale nechci to zde rozepisovat) :,(. Druhá věc je ta že se po několika letech ozvala má matka a vyžadovala abych k ní jezdila vždy v létě na celé prázdniny. Bohužel se živila prostituci. Já to věděla, ale dělala celý život že o tom nevím. Našla si partnera a ten mě od cca 8-13let sexuálně zneužíval. Přišel vždy večer, já dělala že spím, sahal mi do kalhotek a do ****. Nikdy jsem o tom nikomu neřekla. Nikoho z rodiny už nemám, všichni mi umřeli. Nyní jsem dospělá, mám 2 děti a díky bohu jsem pochytila ještě rozum, nebo aspoň to co z něj bylo (díky dětem). Manžel ani nikdo jiný o mých starostech ani o tom co jsem prožila neví. Stydím se a zároveň bojím. Každý den se mi několikrát denně vrací vzpomínky na to co se mi dělo, jak mě zneužíval, vzpomínky jsou dost živé i když už to bude 20 let. Myslím na to každý den, když jedu autem. Každý večer když usínám, při sexu ale i při jiných činnostech. Hrozně mě to trápí a omezuje. Mám ulekovy reflex, bohužel i vůči manželovi, kterého nadevše miluji (on to neví), vadí mi jakýkoliv dotek. Nebýt dětí tak už život vzdam. Jsem dost úzkostlivá. Neustále ve střehu. Bojím se hrozně i o deti, až moc. Jsem fakt v koncích a už nevím jak dál. Mozna jsem se potřebovala z toho jen vypsat, trochu se mi teď ulevilo. O mém problému nikdo neví. Kamarádku žádnou nemám. To je poprvé co se sveruji. Zajímá mě co si o tom všem myslíte. Nevím jak se s tím vypořádat. A zda má někdo zkušenost s postraumatickou poruchou ze znásilnění. Děkuji že jste to dočetli až do konce. :?

Já myslím , že timůže pomoci vypsat se z toho. Vezmi si papír a napiš tam všechno na co si vzpomeneš. Ten papír potom vezmi a potom ho spal, mysli při tom na to že se to tím uzavírá. Klidně to piš po částech, které spálíš. Zní to jako hloupost, ale mám s tím pozitivní zkušenosti.

Čajíček1980
Ukecaná baba ;) 1069 příspěvků 25.01.19 00:31

Zkus se opřít o to, co máš. Máš partnera, děti. Veliká devíza. Z tvého projevu je patrné, že jsi inteligentní žena. Opravdu máš na čem stavět. „Démon“ z minulosti bohužel sám nezmizí. Je opravdu na místě vyhledat odbornou pomoc. A věz, že se není co stydět. Ty jsi nic neprovedla. Bude to chtít čas. Já pevně věřím, že to zvládneš :andel:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.01.19 00:40
@Forest_Gump1 píše:
Já myslím , že timůže pomoci vypsat se z toho. Vezmi si papír a napiš tam všechno na co si vzpomeneš. Ten papír potom vezmi a potom ho spal, mysli při tom na to že se to tím uzavírá. Klidně to piš po částech, které spálíš. Zní to jako hloupost, ale mám s tím pozitivní zkušenosti.

Děkuji ti za radu. Popravdě už jsem to jednou zkoušela cca 10 let zpět. A nepomohlo mi to :?

Forest_Gump1
Ukecaná baba ;) 2484 příspěvků 25.01.19 00:40

Myslím, že velkou částí tvých pocitů je pocit viny. Uvědom si, že za nic z toho co se ti v dětství stalo nemůžeš, nemohla si to ovlivnit- Žádné a třeba jsem a třeba jsem. Nic si neudělala, rozumíš, to oni by se měli stydět. Nevím odkud jsi, ale zkus se obrátit na denní sanatorium Horní Palata v Praze a domluv se tam..

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.01.19 00:43
@Čajíček1980 píše:
Zkus se opřít o to, co máš. Máš partnera, děti. Veliká devíza. Z tvého projevu je patrné, že jsi inteligentní žena. Opravdu máš na čem stavět. „Démon“ z minulosti bohužel sám nezmizí. Je opravdu na místě vyhledat odbornou pomoc. A věz, že se není co stydět. Ty jsi nic neprovedla. Bude to chtít čas. Já pevně věřím, že to zvládneš :andel:

Děkuji všem za podporu, je to moc milé. Já tam teda zítra zavolám, asi to bude tak nejlepší.

Stránka:  1 2 3 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nejčastější chyby při usazování dětí do autasedačky

Téměř denně cestuje většina rodičů se svými dětmi autem. Snad žádný z nich by... číst dále >

Opepřete Valentýn lehce hříšnými kartami, stačí si je stáhnout

Valentýn je za dveřmi. Připravili jsme pro vás proto karty ke stažení, se... číst dále >

Články z Expres.cz

První láska ji odsoudila k neštěstí. Vilma Cibulková stále hledá s muži štěstí

Je krásná, talentovaná, charismatická, ale ani to nestačilo k tomu, aby by... číst dále >

Zemřel Karl Lagerfeld, jeden z nejuznávanějších módních návrhářů světa

V Paříži ve věku 85 let zemřel jeden z nejuznávanějších a nejvlivnějších... číst dále >

Články z Ona Dnes

Příběh Šárky: Máma na mě přepsala byt, švagrová je vzteky bez sebe

S bráchou jsme vyrůstali jen s mámou. Otec nás opustil asi rok po bratrově... číst dále >

Horoskop 2019: Lvice si užijí ctitelů, ženy v Kozorohu vydělají peníze

Rok, na jehož prahu stojíme, slibuje, že bude sice na práci náročnější, ale... číst dále >