Potrat v 21.-24. těhotenském týdnu (porod mrtvého miminka )

13.5.16 06:43

Potrat v 21 - 24 tt (porod mrtveho miminka )

:,(

Ahoj nebo dobry den, nevym zda to patri zde do tehle diskuze :/
Dnes jsem druhy den po potratu.
Zacnu od zacatku :
Touzila jsem po miminku strasne moc a nejak se nam to nedarilo, par dni po mich 18 narozeninach jsem nahle otehotnela a byla jsem strasne stastna kopila jsem si par vecicek jako je kolibka, oblecky atd…
Vse bylo v pořádku i krevni testy z genetiky, pak jsem sla na velký ultrazvuk ve 20+1 tt a zjistily mi ze miminku prestaly rust ručičky a nozičky uz v 15 tt, a jeste mel slehly hrudniček mel kratka mala zebra :(
Musela jsem jit na potrat, protoze kdybych miminko nosila po porodu by behem dvou hodin umtel :( poradte mi co mam ted dela citim se odpovedna za to co se stalo stale si vycitam ze jsem mu to nejak spusobyla ja :( poradte co mam ted delat, je tu nekdo s necim podobnym? :O moc dekuju za rady Sára

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
854
13.5.16 06:55

Určitě tady najdeš ženy, kterým se tohle stalo. Ničím sis to nezpůsobila, hold se to někdy stává a příště to už vyjde ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2625
13.5.16 07:05

Je mi ti lito. Ale neboj, cas to otupi a dalsi miminko jeste vic. V breznu to byly 2 roky, kdy jsem ve 22tt prisla o dvojčátka, holcicky. Z podobnych duvodu jako ty, kombinovane vyvojove vady vsech koncetin.
Prvni pul rok byl blby, kolem me spousty tehotnych a ja ne. Pak se to zlepsilo a dneska mam za sebou prorvanou noc našeho prcka.
Jsi ještě mlada, mne narozdil od tebe toho casu tolik nezbyvalo. Neni duvod, proc by to priste nevyšlo. Drzim palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
64730
13.5.16 07:42

@SáraNoComent přejde to časem.. jsou věci, které neovlivníš a toto je jedna z nich :hug: pokud nehulíš, nefetuješ tak neexistuje nic, čim bys to mohla ovlivnit.. máš ještě moře času mít mimčo :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2647
13.5.16 07:44

@SáraNoComent určitě jsi ty sama nic nezavinila, jak mi řekli na genetice je to otázka okamžiku kdy se něco špatně spojí a už se na to naváže špatně a hned je problém…drž se…náš první chlapeček byl vymodlený po x letech a stejně není… a ted náš malý šmudla co se narodil po dvou letech je zázrak, hlavně se netrap, že je to tvoje vina. Není..dívej se dopředu ne dozadu a ono to bude vše zase dobré :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4660
13.5.16 08:00

Tohle se prostě stává, určitě si to nedávej za vinu!! Brzy se jistě zadaří a ty se budeš těšit s krásného zdravého miminka!! Hodně štěstí :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3202
13.5.16 08:39

@SáraNoComent Ahoj, bohužel je to strašně smutné, ale rozhodně nejsi jediná, bohužel je nás strašně moc, co jsme museli porodit mrtvé miminko nebo o něj přišli po narození… čas to otupí, je to pravde.. Nic si nevyčítej, jsou věci, které neovlivníš :hug: Doporučuji navštívit psychologa/psychiatra, který ti pomůže tu bolest překonat.. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8958
13.5.16 11:39

@SáraNoComent Nedělej nic, snaž se to překonat. Zapomenout nejde, ale jde se s tím smířit. Časem to bude dobré. A nedávej si to za vinu, ty za to nemůžeš. To se prostě občas stává, příroda není stoprocentní. Já jsem taky přišla o první miminko ve 22tt, nemělo žádnou vadu, ale vyskytly se jiné problémy a musela jsem na přerušení těhotenství. Bylo to před 3,5 lety a teď mám dvě další děti.
Psychologa za sebe osobně doporučit absolutně nemůžu. Byla jsem na jednom sezení u psycholožky, která ordinuje přímo v porodnici. Ne, že bych ji potřebovala, ale říkala jsem si, že by bylo dobré si popovídat s někým, kdo má zkušenosti s lidmi jako já. Nevím, jestli jsem jen natrefila na pěknou krávu, ale jediné, co jsem si z toho sezení odnesla bylo, že takovou pi.pinu (s prominutím, ale fakt se to jinak říct nedá) k řešení svých problémů nepotřebuju a že to zvládnu sama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22973
13.5.16 13:57

Mrzí mě, co se ti stalo. Já přišla o dítě v 21.týdnu. Taky jsem si strašně vyčítala, co se stalo. Trpěla jsem tím dva roky. Můj pocit viny byl tak silný, že jsem nemohla znovu otěhotnět. Vím, jak těžké je, se s tím srovnat. A taky vím, že sama to zvládneš jen obtížně. Mě pomohla kineziologie, hodně se mi potom ulevilo. Dalším řešením je psycholog. Pokud by jsi zašla na psychiatrii, můžou ti napsat doporučení a pak ti to hradí pojišťovna. Je potřeba se z toho vypovídat a bohužel okolí to většinou nezvládá. Bojí se na tohle téma mluvit, aby ti neublížili. Držím palce, aby jsi to zvládla. Bude líp, chvíli to potrvá, ale bude. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15.5.16 09:09

Všem moc děkuju za rady :srdce: teď uz vim ze nejsem sama ktere se to stalo skusím nejakého toho psichologa :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3.7.18 05:59

Miminku přestalo bít srdíčko v 24+1tt

Ahoj, jdu se s vámi podělit o můj bolestný příběh. Po dlouhém čekání a hromadě vyšetření jsme se s přítelem dočkali a já jsem 23.1. ledna otěhotněla. Těhotenství bylo po IVF. Celé těhotenství probíhalo v pořádku občas nějaký menší problém, ale to asi u každého. Ještě před měsícem na genetice bylo vše v pořádku. Malej všechno dohnal. Minulé pondělí jsme dostali obrovskou dýku do zad. Nikdo to v tomto stadiu těhotenství už nečekal.Doktorka nám řekla mám pro vás špatnou zprávu miminku nebije srdíčko. V tu ránu se nám zhroutil celý svět. Nechtěla jsem tomu věřit brečela jsem a furt jsem si říkala to přeci nemůže být pravda. Dyd to je naše miminko. Než jsme odešli tak jsme museli říct kam půjdeme na vyvolání porodu. Vyvolávání porodu bylo něco hrozného. Nikomu bych to nepřála. Porod mě vyvolávali 4dny. Až čtvrtý den jsem porodila mrtvého chlapečka. Doktoři říkali, že ty tabletky většinou zaberou hned první den. Ale u mě ne. Možná to je moje vina že jsem se s miminkem nedokázala rozloučit. Přeci jsem mu nemohla říct BĚŽ. V tomto mě hrozně pomohl přítel řekl, že se teď musíme nachvilku rozloučit s miminkem a pak že už navždy bude s námi v našich srdcích. Furt jsem miminku opakovala, že teď se musíme rozdělit že to bohužel takhle nejde aby byl u mě v bříšku napořád i když bych si to hrozně přála a že ho hrozně milujeme a navždy budeme. Teď už jsem doma a čekáme na výsledky z pitvy. První den když jsme přijeli domů byl strašný. Všude jsem viděla miminko. Protože jsem si před tím už představovala jaký to bude až tu bude s námi. Už jsem si představovala jak s ním budu jezdit na vycházky. Navíc jsme byli dvě těhotné v rodině. Sestřenka byla o 10tt napřed. S ní jsme si taky plánovali jak budeme jezdit s kočárky. Já jsem porodila v pátek mrtvé miminko a ona včera živou krásnou holčičku. Hrozně jí to přeju opravdu dlouho se taky snažili o miminko. Ale teď prostě nevím jestli se na tu holčičku dokážu vůbec podívat. Já vím ani jedna za to nemůžou, ale vždycky si řeknu dyd tu měl být i náš chlapeček. Vůbec nevím co dělat. Nevidím žádnou budoucnost před námi. Všude už jsem se viděla s miminkem a co teď když není?? Ikdyž jakmile to půjde tak se pokusíme znovu o miminko, ale teď opravdu nevim co dělat. Největší zásluhu na tom že jsem se ještě nezbláznila má přítel hrozně mě podporuje. Kdyby nebyl se mnou v nemocnici tak bych to nezvládla jak po psychické stránce tak po fyzické. Sestry Vás tam nechali na pospas. Jsem mu hrozně vděčná ale vidím taky na něm jak ho to hrozně vzalo. Furt si promítám celé těhotenství a říkám si proč se to stalo nám? Proč? Do bříška jsem se nebouchla. Tak proč?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat