Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Potrat ve 24tt, nejhorší dny mého života
- Fotoalbum (4)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.9.12 13:30
Ahoj holky, tak jsem se po delší době rozhodla vám napsat, začíná totiž opět období, kdy mi bývá docela smutno 
20.10 by naší holčičce byly 2roky a čím víc se toto datum blíží, tím mám větší pocit úzkosti, svírání žaludku a vlastně ani ten pocit neumím úplně popsat , nejhorší mi příjde, že náš nejlepší kamarád bude mít ten den svatbu, ne že bych mu to nepřála, ale nechápu jak se někdo v ten den může radovat, pro ně to má být jeden z nejhezčích dnů a pro mě to je nejhorší den v roce, nejtěžší den v životě, fakt je mi z toho smutno
No chtěla jsem vám napsat, že na vás moc myslím, aby se všechny ty potíže co nejdříve vyřešili a vy se mohly zase pokusit urvat pro sebe kousek toho štěstíčka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.12 20:00
@Carriex -u nás je to dnes 1.měsíc, takže dnes, teda docela zas krize, opět mě bolí oči od pláče, bolení žaludku. Bohužel se s tím musíme vyrovnat samy, protože jak to cítíme my, jak to moc bolí 
, nikdo nemůže tušit. Dokonce jsem dnes nakoukla na jedno místo, kde byly fotky z UTZ, naštěstí jsem manžela před týdnem požádala, ať ty fotky schová na místo, kde vůbec nechodím, udělala to, díky. Pro mě je to nejhorší doma, takže se snažím, co to jde být jinde, hlavně ne sama a něco dělat. Věřím, že čas je nejlepší lékař. 
.V hlavě mě probíhá denně, tolik okamžiků, když jsme ještě čekali…
Omlouvám se zas zas za citový výlev, ale myslím, že je dobře o tom psát mluvit.
@barca0140 @nurse.007 -holky,ať se brzy tělíčko srovná a hlavně až se vy budete cítit připravené, tak jděte do akce, neuspěchejte to
U mě pomalu tělo dává do normálu-záda nebolí, křeče v lítkách se zlepšily, ruce už mě nepřipadají oteklé, jen ještě špiním-krvácím, ale jestli je to čištění nebo MS netuším
Holky co jen čtete, klidně napište, mě to pomohlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hilda 1
30.9.12 08:45
Ahoj děvčata.
Bohužel i já se musím přidat k řadě smutných maminek.Dnes je to týden, co jsem jela na pohotovost s neskutečnými bolestmi břicha…24 týden těhotenství. Vůbec netuším co se stalo, celé těhu bylo předpisové, ráno jsem byla na kontrole u své dr a vše bylo v pořádku, když jsem přijela na pohotovost, napojili mě na monitor a udělali ultrazvuk i tam bylo vše v pořádku. Pan dr. řekl, že mě pro klid duše přijmou přes porodní sál, ale než se tak stalo začala jsem krvácet. Pak už to šlo vše strašně rychle, při dalším ultrazvuku mi praskla plodová voda, která byla úplně zelená a dr.mi řekla že s tím bohužel už nic nejde udělat, jen čekat na porod. Dostala jsem prý nějakou silnou infekci, ale co netuším. Já se totálně složila a nebýt toho, že přijel manžel, nevím jak to dopadlo. Nejhorší bylo čekání, kdy už to přijde a představa, že vám holčička umírá v bříšku. Naštěstí pro mě i mého ochránce manžela, to proběhlo hodně rychle, vše jsem měla za 2 hodiny za sebou i s revizí. Je nám oběma moc smutno, ale drží nás nad vodou naše 6 letá dcerka. Přemýšlíme jestli se pokusíme o další miminko, máme teď oba strach. Děvčata chtěla jsem se zeptat, jestli jste některá byla u psychologa, nás tam poslali oba dva, ale nevím jestli to má cenu tam chodit. Nějak se s tím pokouším srovnávat, ale je pro mě hodně zničující, když vidím kočárky s maličkými miminky a bohužel jen u nás v baráku jsou 2 čerstvě narozená.
Všem vám držím palečky ať vše vyjde a dočkáme se krásného zdravého miminka, ale hlavně klidného těhotenství.
- Citovat
- Upravit
30.9.12 11:17
HILDO-vítám Tě, na této smutné diskuzi, ale věřím, že brzy některá ohlásí, že jdou dál a mají // 
Vidím, že si to měla bohužel taky velmi rychlé, já za 2hod.od první bolesti, měla po všem ./příčina neznámá/
Nám psychologa nenabízeli, ale myslím, že kdyby to bylo potřeba bych neváhala. U mě se to zhoršilo asi po týdnu, kdy odezněl prvotní šok a vše mě začalo docházet. Beru třezalku v tabletkách, měla bych se cítět líp.
Mě tak nevadí kočárky, jako těhu bříška..
Já myslím, že všechny potřebujem hlavně čas, v hlavě to pomalu srovnat, já to ale po měsíci nemám…je to stále pro mě krátký čas.
Máme dceru, bude jí 8let a ta s MM, pomáhájí najít cestu dál 
Tak hodně sil jít pomaličku dál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.12 11:30
Ještě bych poznamenala k tomu psychologovi, kdyby v takových případech, tě automaticky navštívil, ještě v nemocnici, tak bych to přivítala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.12 12:28
Hildo, leč nerada taky tě tu vítám..Taky jsme se museli vzdát našeho mrňouska, i když o něco dříve než vy, ale odtekla mi plodovka i když se malej držel a ven se mu nechtělo, nedalo se nic dělat..Bez ni by nepřežil víc jak měsíc..Myslim že to nejhorší teprve přijde..těch 14 dní po revizi sem byla ve fázi kdy mi to všechno teprve docházelo, příznaky těhu odeznívali a teprve pak to přišlo. To plné uvědomování že je navždycky pryč a už nám ho niky nic nevrátí..pak první kontrolní utz kde po něm zbyla jen jizva a první ms kdy si člověk naplno uvědomí že už po něm nic nezústalo, že je pryč..Ze začátku sem jen brečela..pak ty stavy přicházeli méně často, ale o to více byli intenzivnější..bolestnější..moje spolužačka za 2 tydny rodi a moje nej. kamaradka za 3 tydny..Dokonce mě napadaly myšlenky proč se to stalo zrovna nam, proč ne jim až sem se za ty myšlenky styděla..Byli chvíle kdy sem přemýšlela o odborný pomoci, prootže sem se neskutečně trýznila a přístup personalu v nemocnici taky nebyl nejlepší..Vůbec sem si nepřipouštěla že by se nám něco takového mohlo přihodit, o to více to potom bolelo..Bolí to pořád i po 3 měsících a jak sme se s holkama shodli tak letošní Vánoce už nebudou nikdy takové jaké byli a navždycky tam bude ta vzpomínka i bolest..Bylo to moje první vysněné těhotenství, na každém utz sem plakala štěstím, muj život se otočil o 106 stupňů a ja byla schopná udělat cokoliv pro našeho malého..A cítím strašné zklamání že to nejkrásnější období v životě ženy skončilo hned napoprvé takhle.. Přeju hodně štěstí a hlavně síly..Dlouho sem se trápila slovem,,kdyby'' ale od te doby co koukam dopředu je to mnohem lepší a ja doufam že přiště už to vyjde a moc doufam že i vám se to podaří a miminka se dočkáte!! 
@žirafka 76 Taky mi tolik nevadí miminka jako bříška..Dříve sem si myslela jak je těhotenství přirozené..jak je jednoduché otěhotnět, donosit děťátko a pak porod..V jednom dokumnetu říkali něco jako:Je těžké počít, je těžké dítě donosit a je těžké dítě porodit..a já si v tu dobu říkala co je to za nesmysly..ale ona to byla jen tvrdá realita do který sem o měsíc později spadla..
No holky moc se omlouvam, ale padl na mě zase trošku splín tak sem se z toho potřebovala vypsat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.12 15:50
Ahoj Hildo, tak jsi taky mezi námi. Tyto diskuze jsou tu úplně na místě díky nim jsem se z toho prvotního šoku taky už dostala a psychologa bych se nebála, ale já byla u kartářky a ta paní i odblokovává psychiku a moc mi pomohla a po její návštěvě jsem měla první prospanou a ne probděnou noc i s prášky na spaní. Věřím a cítím, že bude líp jen byl tento rok nesmírně krutý, ale zlepší se to.
Jinak holky taky mi nedělají problém miminka, i když holčičky přece jen jsou pro mě oříšek, ale zvládnu je líp jak když vidím kulaté bříško.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.12 22:15
@Hilda 1
Vitam te take mezi nami, i kdyz je to ta nejsmutnejsi skupina na svete. Ja jsem o svoji malou holcicku prisla podobnym zpusobem, muzes si, pokud na to mas silu a pomuze ti to, precist u me v denicku…
Stalo se, nejde to vratit, nejde to zmenit, nejde na to nemyslet, nejde zapomenout…mame pred sebou vsechny ten nejtezsi ukol - jit dal bez nasich milovanych deti a pokusit se zit. Prvni dny po narozeni Zuzanky (nebudu nikdy psat potrat) jsem jenom brecela, pak jsem se upnula k tomu dostat se co nejdriv z nemocnice, doma to bylo lepsi, manzel si vzal tyden volna a jezdili jsme na vylety…na konci sestinedeli uz jsem byla schopna zase fungovat, ale tenhle posledni tyden to na mne dolehlo s takovou intenzitou, ze jsem sama prekvapena..je mi 30, vsechny me kamaradky jsou tehotne a ja ted proste nejak nesnesu pohled na velke tehu bricho, az se za to, jak bise i Barca, stydim..hlavou to chapu a preju jim to, ale uvnitr se sviram a je mi fyzicky zle z toho pohledu…na tohle pomuze jen cas a dalsi miminko…ja mam uz trileteho kloucka a je mi desne moc smutno, kdyz se na nej divam..rikam si, jak by si ted sourozence zaslouzil… a i kdyz delame maximum pro to, aby o mel, porad ne a ne se k tomu dopracovat, potratila jsem loni (ZT v 10. tt) i letos…a protoze uz jedno dite mam, je zaver to, ze jsem zdrava a zadne testy se uz nedelaj…psycho..
Posilam hodne sil, at jsi znovu aspon „provozuschopna“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hilda 1
2.10.12 09:26
Ahoj, dnes jsem si přečetla Tvůj deníček, dřív jsem na to neměla sílu, je mi ještě smutněji než mi bylo, brečím u toho a je mi tě–nás všech kterým se to stalo líto. Také jsme s manželem řekli na Kristýnce, že je sestřička andílek a že sedí na nebíčku a hlídá nás. Týnka každý večer kouká z okna a říká na které hvězdičce sedí její sestřička a jestli je tam s Ježíškem. Musela jsem jí ubezpečit, že ano a že na vánoce bude Ježíškovi pomáhat s dárky a přiletí se na nás podívat. To jí trochu uklidnilo, ale já si pobrečím každý večer, když se dívám na ty hvězdy a musím s Kristýnkou mávat našemu andílkovi. snažím se aspoň před malou držet a být jakoby v klidu, ale moc mi to nejde.Ale vím, že kvůli rodině se z toho musím dostat co nejdřív, malá potřebuje zdravou a silnou mámu a tátu, kterého nemít jako oporu, ani nedomyslím jak to vše dopadlo.
Přeju hodně sil a snad brzo nám naši andílci nadělí naději a krásné miminko.
- Citovat
- Upravit
2.10.12 10:02
Presne tak, tak to je..
U nas je to uz dva mesice, co se Zuzu narodila do nebe a i tak se na ni Honzik pta..tuhle v drogerii mi prihodil do kosiku dudli..pry pro Zuzanku..tak jsem ho zase vratila…je to moc tezky, rozumim ti a brecim s tebou…uz at je za rok a je nam zase dobre…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 20:03
Krásně napsané o hvězdičkách. Zrovna dneska jsem něco podobného viděla na faceu, že mezi hvězdami je jedna moje na kterou nikdy v životě nezapomenu.
Dneska mi přišla knížka Andělé v mých vlasech, tak jsem se už plně ponořila do čtení. Nádherně se čte a sama se vnucuje. Nevím ani proč, ale ke čtení jsem si musela zapálit svíčku.
I když je mi smutno cítím pozitivní energii ani nevím proč se mi to stává, ale najednou je mi moc hezky a jsem jako někdo jiný. Věřím, že to značí, že bude dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 20:48
Původně sem chtěla napsat až zítra po kontrole, ale když sem si přečetla příspěvky rozhodla sem se něco málo napsat už teď. S knížkou je to pdole mě moc dobrý nápad, jedna známá, která o mimi přišla v 17tt mi psala že taky začala číct, teď si přesně nevzpomenu an název, ale mám ho napsaný a říkala že ji to strašně pomohlo..Že se konečně cítí líp a dalo ji to novou energii do života, tak přemýšlím že se taky ponořím do nějaké četby a snad přijdu na jiné myšlenky..Jinak sem dneska měla skoro pozitivní ovu tetsík, tak snad se čárka nevytratí a ještě zesílí..Bylo by krásné dát sobě i přítelovi pod vánoční stromeček dudlíček..I když nevim jestli bych to vydržela tak dlouho tajit, ale kdyby jo bylo by to mco krásné překvapení.. Vždy sem milovala hvězdy, noční oblohu a teď k nebi vzhlížím se slzami v očích a přemýšlím jestli tam ten náš andílek zrovna je..V tu osudnou kontrolu sem se tak těšila že se dozvime jestli nosim holčičku nebo chlapečka..Ale pořád si vnitřně tak nějak myslim že to byla naše malá bojovnice… Hodně se bojím Vánoc, ale to tu asi všechny s osudným TP..Pořád mám před očima ten den a na očích mou těhu kamarádku..Ani by jste nevěřili jak moc čekám na to až proodí, jak strašně mě ničí se s ní vídat, pomáhat ji s pokojičkem pro malého, když má krásné velké bříško…Jinak holky moje řeč..Opravdu enchápu kde je nějaká spravedlivost..že leckterá feťačka, romka, alkoholička, nebo ženská který na svém dítěti vůbec nezáleží a celé těhu prochlastá a prokouří má krásné zdravé dítě a mnohdy ne jen jedno.. Nebo jak ybch nafackovala všem těm co lehkovážně několikrát spadnou do jiného stavu a pak se budoucího dítka zbaví jak odpadu..Z toho je mi opravdu na 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 21:52
@barca0140 -hodně štěstí, ať ovu testík sílí 
a konečně to dopadne, jak to má .Já také čekám, až 2kamarádky porodí, mělo by to být co nevidět. A také se mě v hlavě stále přehrávají scénky z doby, kdy jsme čekali…dnes ve sprše zas přišla nějaká krizovka, kdy jsem si říkala, že to nemůže být pravda, zlý sen, že už není bříško…
S MM jsme si ještě před tímto posledním pokusem Nativu v CAR, řekli, že to je poslední pokus o druhé dítě…tak ten pokus vůbec neměl vyjít, určitě bych se s tím teď vyrovnávala líp, než teď, kdy jsme se na něj moc těšili a byli jsme už za půlkou cesty.
Tédy týden před tím, když jsme byli v 22tt všichni na tzv. velkém UTZ a mudr. řekl dceři, že bude mít bráchu, když jsme se s mudr. loučili a říkám mu- Až se v zimě potkáme, tak vám řeknu, jak byl veliký/bydlí kousek o nás/a že doufám, že největší komplikací bude výběr jména, na kterém jsme se nemohli u kluka shodnout .Mudr se o tom dozvěděl 3dny po té.. snažil se mě podpořit v 2 mailech.
Život je nespravedlivý, jak říkala dcera- Bůh není spravedlivý 
.Tak snad někdy poznám důvod proč..
@nurse.007 -jsi mě připomněla, že jsem už také dlouho žádnou knížku nepřečetla…asi by to za to stálo, něco přečíst 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.12 08:20
Ahojte
i my s manželem jsme si říkali, že je to náš poslední pokus a pokud to nevyjde tak už žádný další nebude, prostě se naučíme žít jen jeden pro druhého a budeme si ten život užívat. Kdyby to nebylo tak bych si to jako vždy obrečela a za pár dnů bych se s tím srovnala jako ostatně vždy dřív. Jenže on se stal zázrak a já otěhotněla a po dvanáctém týdnu jsem se začala strašně radovat a pak ve dvacátém týdnu taková šupa. Hned po tom jsem říkala, že už nikdy víc, ale včera to bylo dva měsíce a já už vím, že to prostě ještě jednou musíme zkusit protože si říkám když to vyšlo jednou tak třeba to bude i příště. Budeme mít zase darovátka tak uvidíme. Plně si uvědomuju, že jsme staří já 39, MM 42, ale stejně být těhotná to byl ten nejkrásnější pocit na světě a já strašně toužím si to užít celé i s těma starostma, které by celý život následovaly.
Jestli je to boží vůle nevím je pravda, že s mou vírou celá situace hodně otřásla a taky se ptám PROČ??? Moje maminka říkávala, že vše zlé je pro něco dobré a nikdo z nás neví kam tu „cestičku“ má nasměrovanou a nezbývá nic jiného než věřit, že to tak má být. Je ale hodně těžké to celé příjmout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.12 10:14
@zandulka1973 maminka má bez pochyby pravdu. Určitě staří nejste. Moje mamka měla tři děti a ve 39 si pořídila ještě brášku, kterému je dnes 12 let a nelituje toho. Tady mi holky doporučili knížku Andělé v mých vlasech a tak jsem si ji hned koupila a čtu. Vřele doporučuji, otevře ti oči i co se víry týče a to je opravdu jedno v co věříš. Já hlavně věřím v to, že to byla taková zkouška a příště to vyjde určitě celé. Dalo mi to aspoň ten pocit, že jsem jednou v životě viděla své dvě čárky na testu a ten krásný pohled na UZ když miminko rostlo. Nesmírně se těším na další těhotenství kdy mě určitě můj andílek ochrání a bude vše v naprostém pořádku. Věř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
