Potřebuji se vypsat a možná i trochu podpořit

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
25.1.22 20:19

Potřebuji se vypsat a možná i trochu podpořit

Zdravím všechny, jelikož se nemám komu svěřit a potřebuji to ze sebe nějak dostat, tak to zkusím alespoň tady. Třeba mě i někdo podpoří, kdo míval stejné pocity. Žili jsme si s manželem na předměstí velkého města v krásném, velkém bytě. Všechno jsme měli kousek (např. já práci asi 20 metrů od bytu), do centra 10 minut autem apod. Jenomže pak jsme začali mluvit o dětech atd…a manžel chtěl do domku někam na vesnici nebo menší město hlavně kvůli dětem a většíme klidu. Ze začátku jsem byla proti (jsem velmi společenský člověk a velké město mi vyhovovalo) nakonec jsem se ale nechala ukecat.
Koupili jsme tedy malý domek na malém městě a narodila se nám dcera. Uběhlo rok, dva a já jsem z toho tady zoufalá. Jediny plus je, že je okolo nádherná příroda. Jinak je to městečko uprostřed ničeho. Všude se musí dojíždět. Alespoň, že doktory, obchod, školka a škola tu jsou. Nikoho tu neznám, protože ač jsem se snažila seznámit, tak nevím proč, ale nikdo o to nestál. Maminky už tady asi mají svou partu a mě k sobě nepustí, na dětském hřišti mě absolutně ignorují a to i přesto, že jsem se mile pokoušela navázat kontakt. Už na to kašlu, protože mě nebaví se pořád vtírat. Měla jsem plno kamarádek ve městě, kde jsme dřív bydlely a jelikož jsme se odstěhovali 50 km daleko, tak jsem ráda, že se s nima vidím jednou za 3 měsíce. Zkrátka moje dny jsou pořád dokola do samé - ráno vstanu, obstarám malou, věci kolem baráku, jdeme ven, přijdeme, uvařit, uklidit, pohrát a uspat. Takhle dokola. Moje největší vzrůšo je zajet do coopu na nákup. Bez legrace. :roll: Prostě jsem tady opravdu nešťastná. Chtěla jsem si alespoň najít nějaký půl úvazek abych přišla do kolektivu a na jiné myšlenky jenomže manžel dělá od rána do večera, takže jsem nedokázala žádnou práci zařídit tak, aby jsme se vystřídali v péči o malou.
Zrovna jsem si dnes představovala, co by bylo kdybychom zůstali v bytě na předměstí - v pohodě bych mohla chodit do práce alespoň na pár hodin (i s malou, tam by to problém nebyl), s kamarádkama bych se scházela častěji…prostě můj život by s mateřstvím tzv. neskončil. Skončil tím, že jsem přestěhovalo někam do prde**kova na konec světa. Každý den toho hrozně lituji, ale před manželem dělám, že je vše zalité sluncem, protože on má rád klid a není tak společenský, takže on je tu šťastný a já mu nechci kazit radost. Když jsme byli na víkendové dovolené, jen my dva bez malé, tak už ani tam jsem se nedokázala zcela uvolnit a užít si to, protože jsem věděla, že se zase budeme muset vrátit zpět. Vím, že lidé mají větší starosti a měla bych být šťastná, protože jinak je všechno ok, manžel je skvělý chlap a táta, malá šikovná, ale já se prostě nějak nedokážu přenést přes to, že tu strávím zbytek života. :,( Nevím, co mám dělat…doufám, že třeba až mi skončí mateřská a najdu si novou práci (do staré se vrátit nemůžu, protože je to daleko na dojíždění), tak se to třeba zlepší…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
988
25.1.22 20:35

Vidíš, každý to má jinak. Já se tesim, az nastane ta krásná chvíle a odstěhuji se na vesnici. Do města 3 km chodim i pěšky, místní Coop miluju :) U Tebeyslim, ze se to zlepší nástupem do práce. Zatím bych si užívala dcerku a přírodu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3712
25.1.22 20:36

Ja to nevidim vubec jako malickost, me by z toho trefilo taky…bohuzel jsi souhlasila s necim, co ti vlastne nevyhovovalo, asi, abys udelala manzela stastnym, nebo sis to mozna jen nedovedla predstavit…tezko zmenite oba mentalitu, muzete zkusit nejaky kompromis, kdyz reknes manzelovi, ze opravdu nejsi stastna, treba byste dum prodali a koupili jiny bliz, nebo si kupte druhe auto, 50km neni tak moc, muzes dceru proste nalozit, ona se vyspi po ceste a jit za kamaradkama…vim, ze to je vopruz, porad do auta, vse tahat sebou..,ale aspon bys mohla vypadnout treba 2× tydne :nevim: take mam kamaradky za kterymi, nebo i vlastne k nasim, jezdim autem pres pul hodky, je to v pohode…je i tyden, kdy treba 5 dni za sebou stravime hodku a pul v aute :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5699
25.1.22 20:37

Pořád je to město, kde máš občanskou vybavenost, i to je velké plus. Neviděla bych to tak tragicky. A že máš všechny dny plus mínus stejně? To mají i ženské na rodičovské v Praze :nevim:. Moc se v tom utápíš a zbytečně řešíš, co by kdyby.. Až se vrátíš do práce tak to bude taky jiné. Já se stěhovala z Prahy na vesnici, taky to trvalo, než jsem si zvykla, že nemám vše blizko, ale sedlo si to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24052
25.1.22 20:45

Já tě naprosto chápu, taky bych byla nešťastná. V prde. lákově jsem vyrostla, utekla při první příležitosti a už nikdy bych se tam nevrátila. Vždycky si myslím své, když typicky městský lidi sní o baráčku na vsi a hrnečku s čajem na zápraží. Bohužel jsi udělala chybu a buď se s ní smíříš nebo se odstěhuješ, každopádně před manželem bych kino nehrála a přiznala mu, jak to je. Po svých zkušenostech bych místo, kde je mi dobře neobětovala pro nikoho a pro nic.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2325
25.1.22 20:45

Rozumím vám. Šťastní a spokojení by v rodině měli být všichni, ne jenom někdo. To není dobré. Taky myslím, že až přijdete do práce, nebude to pro vás takový stereotyp. Ale co do té doby? Nezkoušela jste o tom s manželem promluvit, říct mu, jak se cítíte? On je v práci od rána do večera a vy jste s dítětem sama. Chápu, že vydělává, aby zabezpečil rodinu, ale fakt tam musí být každý den tolik hodin? Nemohl by vás třeba 2 x v týdnu odpoledne vystřídat, abyste mohla někam na brigádu? :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Lenka_VER
25.1.22 20:47

50 km není žádná vzdálenost. Když se chce, všechno jde. Žiju celý život na malém městě a cokoli chci, musím hodinu vlakem do většího města, Brna. O nočních rozjezdech si můžu nechat zdát. Zvykla jsem si otočit se i na kafe na dvě tři hodiny. Ve vlaku si čtu, píšu, čas využiju rozumně. S autem by to byla úplná pohádka. Není tu práce, ráno jezdí vlaky po půl hodině, aby se lidi vůbec vešli. Vlakové nádraží 2 km za městem a s pohybem po Brně je to pro všechny minimálně 1,5 hod tam a odpoledne zpět.
Zkusila bych tu cestu párkrát absolvovat a třeba u někoho přespat nebo mrknout na airbnb. :-) Ale i na ten jeden den je taková vzdálenost v pohodě. :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
2588
25.1.22 20:53

Tak podle mne je zasadni chyba pretvarovat se pred manzelem a delat jak tam nejsi stastna, kdyz nejsi. Po materske az budes v praci to bude lepsi, na materske je kazdy den stejny jak ve meste tak ma vesnici (vlastni zkusenost). Ale manzelovi bych rekla pravdu, ne hned abyste se stehovali ale zkratka si o tom promluvit, spolecne najit moznosti, jak treba zabavy nebo nejake te prace na den dva treba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1346
25.1.22 20:54

Takhle to měla kolegyně, trápila se a vydržela to pár let, potom manželovi řekla, že na to nemá a šli zpět do bytu do velkoměsta, dům v menším domě prodali. Ne každý je na maloměsto. Chápu to. Ona by šla s dítětem zpět i bez manžela, byla opravdu zoufalá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24694
25.1.22 21:00

Tohle přetvařování před manželem mi z toho vychází jako to nehorší. Co je to za partnerství? To na sebe hrajete tohle divadlo a neumíte si říct, že vás něco štve? Uráží vás to vzájemně. Když nemá ponětí, že jsi nešťastná, nikdy se to nezmění. Zřejmě všude vykládá, jak jsi nadšená. Až ti pohár přeteče, bude právem naštvaný, že jsi ho obelhávala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
267
25.1.22 21:13
@hanka.br. píše:
Tohle přetvařování před manželem mi z toho vychází jako to nehorší. Co je to za partnerství? To na sebe hrajete tohle divadlo a neumíte si říct, že vás něco štve? Uráží vás to vzájemně. Když nemá ponětí, že jsi nešťastná, nikdy se to nezmění. Zřejmě všude vykládá, jak jsi nadšená. Až ti pohár přeteče, bude právem naštvaný, že jsi ho obelhávala.

Presne tohle me zarazilo nejvic. My si svoje pocity reknem vzdy hned :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1795
25.1.22 21:14

Já to mám naopak :lol: z vesnice uprostřed ničeho do okresního města. Jako není to úplná hrůza, ale nejsem šťastná. Nemám zde žádné přátele, ten sociální kontakt mi fakt chybí. Manžel to ví, ale do vesnice 60 km daleko, kde není obchod nebo pošta. No nešel by, ted asi od září byla u mě velká krize. No tak teď jsem domluvená s kamarádkami, scházíme se asi jednou za měsíc na půl cesty v krajském městě, dáme večeři, kino, divadlo, bazén, welness, zkrátka nějaká ta akce na půl dne nebo celý večer a manžel hlídá. Není to úplně ono, ale strašně to pomůže. Hlavní je s manželem mluvit a najít kompromis :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
791
25.1.22 21:18

Jak tady už doporučuji, určitě bych se taky byt tebou tvému muži sverila. Co jsem pochopila, tak máte fajn vztah, tak by to neměl být problém si tak nějak v klidu o tom promluvit. Ty to v sobě dusis, pak ti ujedou nervy, vyklopis to na něho a on bude chudák koukat…Chápu tě, ten pocit, když se z dovolené vracíš jakože domů, ale na místo, kde nejsi spokojená…to jsem poznala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.1.22 21:20

Prosim anonym.
Zazila jsem podobne co ty. Odstehovali jsme se na manzeluv popud do „lepsiho“ a ja zila stejne jako ty. Pratele jsem si nezvladla najit, jsem spis introvert. Do prace jsem tedy chodila, ale nepomahalo to. S kanaradkami jsem se tak prestala vidat…no ja to pred manzelem tajit nedokazala. Nakonec jsem mu rekla, ze v zajmu zachovani svyho dusevniho zdravi se chci prestehovat zase zpet. Manzel se nejprve zdrahal, ale kdyz videl, ze mi z toho zacina pomalu hrabat, tak souhlasil. Byt tebou, zapremyslum o teto moznosti tez.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.1.22 21:28

@Melodie91 to je právě další problém :? Před 5 lety jsem měla vážnou nehodu a od té doby se bojím řídit byť řidičák stále mám. Už dokážu alespoň v autě sedět jako spolujezdec, ale jakmile sednu za volant, rozklepu se a nedokážu se ani rozjet. Těžko se to chápe, ale nedokážu ten strach překonat. :(
Souhlasila jsem, protože jsen nečekala, že to až takové. Myslela jsem si, že si tu najdi kamarádky a bude to v pohodě. Bohužel očekávání bylo zcela jiné než realita. Nějakou dobu oremyli na mě tím, že se manželovi svěřím, ale mám strach z toho, jak bude reagovat, protože on tu opravdu je šťastný.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat