Potřebuju uklidnit. Mám pocit že jsem se zbláznila.
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Rada číslo jedna nepozirovat druhé. Za peníze které máte koupila
dopřát si věci, které ti ulehčí život. Já to tak nemám, jsem doma skoro
dva roky a vůbec mi to nevadí, ale špatná určitě nejsi. Za rok půjdeš do
práce, ale zas malá nemocná atd.. Pak jen kolotoč práce, vyzvednout,
uvařit 
nevím, dyť tohle je super
období 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Bubla Bůčková měla jsem to tak dokud chlap neodjel na 3 týdny pryč. To mě ta mateřská naplňovala a plakala jsem kdykoliv jsem se na dceru podívala. Teď jsem tak vyčerpaná.. za 3 týdny jsem poprvé byla s kamarádkou a jejím synem dneska venku..
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Ahoj.
Nepíšu o radu. Ale spíš bych chtěla vědět, zda jste tohle některá prožila.
Jsem na mateřské dva roky a mám pocit že to už nezvládám. Dítě se pořád kojí, teď zuby a já mám pocit že jsem prostě úplně skončila. Vždycky jsem toho malého milovala, byl pro mě vším a měla jsem pocit že mě mateřská naplňuje, ale teď jsem v koncích. Jsem neustále strašně unavená. Za dva roky jsem byla jednou v kině se sestrou a jednou na hodinu na kafe s kamarádkou. Na vše jsem sama. Babičky nefungují, ani na 1% a partner je neustále v práci. A přespává v jiném městě. Teď jsem už třetí týden sama doma, malý byl nemocný. Takhle je to od narození. Po příjezdu z porodnice druhej den práskl dveřma a odešel pracovat. Práci změnit nechce. Jenomže já už jsem úplně hotová. Mám i divný stavy, kdy mám pocit že všechno kolem mě je strašně divný, jakoby lidi byli nějak “neznámý” (nejsem psychicky nemocná, prý jen potlačuju emoce - docházím na terapii, s dcerou, nemám hlídání) pořád jsem unavená, ten stereotyp mě strašně vysiluje. Dítko je uřvaný, teď má asi období vzdoru a já jsem s nervama v kýblu. Nikdy bych fyzicky netrestala, ale řvu. Řvu na něj a pak si to vyčítám. Mám pocit že vůbec nežiju. Že všechno skončilo.. myslíte si že jsem prostě nezvládla být máma? Je vůbec možný aby tohle ženská zvládala takovýmhle způsobem, úplně sama? Jsou moje pocity špatný, neobvyklý? Jak se nastartovat, jak si to užívat? Chlap jen mluví jak to má náročný on a že musí vydělávat. Pravda je že peníze máme dobré. Ale co z toho..
Anonym mi prosím ponechte, stydím se za to.
Potřebovala by sis odpočinout. Pak by ti bylo určitě lépe. Podle toho co píšeš mi přijde že začínáš trpět depersonalizaci nebo derealizací. Bacha na to! Fakt potřebuješ pauzu. Nemůže ti pohlídat nějaká kamarádka třeba? Aspoň pár hodin…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ne nejsi divná, jen unavená a vyčerpaná. Přítel by mel myslet i na
tebe a být i doma. Copak jemu nevadí, že 3t dítě neviděl? A proč
babičky nepomáhají??? Co chůva? Kamarádka? Být sama byť na jedno dítě
je náročné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nejsi špatná matka, spíš naopak- snaha o,,zvládnu to sám, budu nejlepší…" takhle dopadá. Zkus vymyslet jak si odpočinout- sama, bez dětí a třeba i manžela. Volat SOS babičkám, příp. najít chůvu a pokud se nepodaří pár dní volna, tak alespoň 1 dopol./hodinku volna týdně a i kdybys to měla prospat, nebo si dát vanu, ale prostě mít chvilku jen pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Vubec se ti nedivim, kdyz jsi na vsechno sama a hlavne s dítětem 24/7,
aniz bys mela moznost na chvili vypadnout pryc sama 
bych se zblaznila uz davno..! Fakt si potrebujes
odpocinout 
res to s partnerem, zkus mu to
jeste vysvetlit, at si třeba precte tuhlr diskuzi, at si zkusi predstavit jaky
by to bylo pro nej byt porad na vsechno sam, starat se o dite neustale, bez
prestavky, prece nejsi stroj prece taky potrebujeme kontakt s okolnim
svetem, odpocinout si od vseho tohle snad nemuze vydrzet nikdo 
… pokud mate penez dost, neslo by treba sehnat
na par hodin hlidani? Nebo nejaka kamoska, co bys ji dite na chvilku
pujcila? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nebo mě napadá chodit s kamaradkami do kaváren s dětskými
koutky…děti si vyhrají a vy si pokecáte a trošku se odreagujete…Jinak
mě mrzí, že partner nefunguje… já si to nedokážu představit. Mě
i pomůže, když si malou o víkendu vezme třeba ráno po probuzení na dvě
hodiny vedle a já můžu ještě spát:-) Nemůže si malou třeba o víkendu
vzít na odpoledne, někam na procházku, na hřiště? Můj taťka s náma
chodil s ostatními tatínky i do hospody- ale to bylo léto a já si
s ostatními dětmi hrála venku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@VVVZ to jsem si myslela
taky. Ale já třeba když zapnu hudbu a s malou tančíme a blbneme tak se
cítím naživu. Spíš bych to popsala, ty pocity, jakože jsem mrtvá nebo tak
něco dokážu se těšit, dokážu prožívat emoce.
Ale mám pocit že se musím těšit jen z toho že mám dítko a že vlastně
nic jinýho než máma už nejsem.
Jsem hrozně unavená. Malá v noci vstává i 8× za noc teď kvůli zubům,
já mám přechozenou nemoc.. jen se modlim aby už byl příští týden a
manžel si vzal malou a já mohla spát. Jít si dát vanu.. miluju jí.. ale
potřebovala bych jí aspoň den nevidět. Vrátit se na chvilku sama
k sobě.
Horší je, že si neumím představit, co bych jako dělala kdybych sehnala
teda chůvu. Co s tim volnym časem.. 
já už jsem vypustila úplně všechno co
neobsahuje něco ze slova “máma” nebo “mateřství”
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Teď tu do toho ještě lítám k sousedce a řeším její fleky od nějaký vody, asi od nás. S instalatérem a majitelkou bytu. Po 3 tento týden. Dala bych všechno za to aby tady byl partner a chvilku to řešil on.. dělám tu mámu, chlapa… jsem tak strašně unavená
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Co takhle zkusit dát dítě třeba dvakrát v týdnu do soukromé školky a užít si to volno pro sebe. A scházet se s kamarádkami se stejně starými dětmi, aby si spolu vyhráli a vy si pokecaly. A to rozhodně častěji než jednou za tři týdny. A když už je manžel doma, tak vymyslet společně nějaký program, výlety a podobně, ať je změna. Já sama za sebe můžu říct že to nejtěžší není ta samotná péče o dítě, a to mám opravdu náročný kousek doma. Ale nejvíc psychicky drti chybějící sociální kontakt a stereotyp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Je mi tě líto. Dej dítě do jeslí. Aspoň na pár dnů…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak pokud na tom nejste finančně špatně, tak si najdi chůvu nebo
miniškolku. Moji kluci chodí již od dvou let do soukromé školky. Hele já
jsem na kluky skoro pořád sama, manžel má náročnou práci, k tomu
zahraniční cesty. Na jaře byl pryč pět týdnů a musela jsem to dát. Ale
rozumím Ti, taky mi z toho už hrabe. My se ještě před narozením kluků
odstěhovali z Prahy do Brna, takže tu nemám žádné kamarádky. Babičky
jsou každá 200km od nás a ještě opačným směrem. Já se utěšuji tím,
že od dubna chci jít do práce, to už by ten mladší měl mít plnou
docházku.
Jinak já hodně chodila ven, abych si pročistila hlavu a jednou týdně na
jogu. Zkus se s manželem domluvit, že alespoň to jedno odpoledne by mohl
hlídat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak v první řadě přestaň kojit, dvouleté dítě už to opravdu nepotřebuje. To nepotřebuje v noci ani flašku, takže bych zapracovala na tom, aby už konečně spala. A v té druhé bych ho dala do jeslí nebo do školky, aspoň na pár hodin týdně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Prosím o radu, mám o sebe přehnaný strach
- Jak si to mám vysvětlit? Soused mi nepřišel opravit světlo
- Pocit před prvním ultrazvukem, že čekám dvojčata
- Co mám brát při pozitivním testu covid
- Jsem prvorodička a mám velký strach z porodu
- Mám na to být zdravotní sestra?
- Od kterého pozitivního testu se počítá karanténa ?
Ahoj.
) pořád jsem unavená, ten stereotyp mě
strašně vysiluje. Dítko je uřvaný, teď má asi období vzdoru a já jsem
s nervama v kýblu. Nikdy bych fyzicky netrestala, ale řvu. Řvu na něj a
pak si to vyčítám. Mám pocit že vůbec nežiju. Že všechno skončilo..
myslíte si že jsem prostě nezvládla být máma? Je vůbec možný aby tohle
ženská zvládala takovýmhle způsobem, úplně sama? Jsou moje pocity
špatný, neobvyklý? Jak se nastartovat, jak si to užívat? Chlap jen mluví
jak to má náročný on a že musí vydělávat. Pravda je že peníze máme
dobré. Ale co z toho..
Nepíšu o radu. Ale spíš bych chtěla vědět, zda jste tohle některá prožila.
Jsem na mateřské dva roky a mám pocit že to už nezvládám. Dítě se pořád kojí, teď zuby a já mám pocit že jsem prostě úplně skončila. Vždycky jsem toho malého milovala, byl pro mě vším a měla jsem pocit že mě mateřská naplňuje, ale teď jsem v koncích. Jsem neustále strašně unavená. Za dva roky jsem byla jednou v kině se sestrou a jednou na hodinu na kafe s kamarádkou. Na vše jsem sama. Babičky nefungují, ani na 1% a partner je neustále v práci. A přespává v jiném městě. Teď jsem už třetí týden sama doma, malý byl nemocný. Takhle je to od narození. Po příjezdu z porodnice druhej den práskl dveřma a odešel pracovat. Práci změnit nechce. Jenomže já už jsem úplně hotová. Mám i divný stavy, kdy mám pocit že všechno kolem mě je strašně divný, jakoby lidi byli nějak “neznámý” (nejsem psychicky nemocná, prý jen potlačuju emoce - docházím na terapii, s dcerou, nemám hlídání
Anonym mi prosím ponechte, stydím se za to.