Nejraději mám vibrátory na klitoris, přiznává testérka erotických pomůcek

Pro všechny, které trpěli nebo ještě stále trpí poruchou příjmu potravy v jakémkoli smyslu- anorexie, bulímie, záchvatovité přejídání či kombinací, a nyní jsou těhotné… Co děláte, jak se cítíte, jak to zvládáte?
Tak vás tady pěkně vítám, pokud sem tedy někdo zavítá.
Já jsem někdy v 17-ti letech měla náběh na anorexii, která se z téměř
nejezení zhoupla v šílené přejídání. Nakonec jsem měla
diagnostikováno záchvatovité přejídání a strávila jsem také 2 měsíce
v nemocnici na oddělení pro PPP. Pak jsem na tom byla střídavě dobře,
střídavě hůř, ale dá se říct, že už nikdy ne tak špatně jako
předtím. Nicméně to kdesi ve mě zůstalo. Zůstala mi neustála kontrola
nad jídlem, některá období počítání kalorií, období mírného
přejídání. Vážím se minimálně 2× denně, a jakmile váha jen o něco
vzroste, hned to řeším a snažím se zase vrátit zpět. Vím, že tento
postoj není správný, ale prostě to někde v hloubi mě stále je.
Nyní jsem těhotná, jím pravidelně, ale nechci se přejídat, takže stále
jakási kontrola. Chci teď schovat váhu a vážit se maximálně jednou
týdně, protože se vážím několikrát za den, což je špatně a já to
vím. Také se bojím, že bych přibrala víc, než bych měla, a chci to mít
od kontrolou. Nicméně jím pravidelně, vyváženě ani nevynechávám jídla,
snažím se mít všeho dost, aby miminko prospívalo.
Jak jste na tom vy, máte to některá taky tak? Taky s tím bojujete a co vám
pomáhá?
@Vjerusz Ahoj, mě zachránila těhotenská cukrovka. Jinak bych jedla kdo ví jak a kdo ví, jak by to také dopadlo. Asi i díky ní mám zdravého synka (nyní cca 2 roky). Řekla bych, že je super, že jíš pravidelně, vyváženě. Ta váha je nebezpečí. Opravdu ji schovej, však tě váží vždy při gynekologických poradnách, ne? Teď se na kila vykašli a nesnaž se moc váhu ovlivňovat, abys neublížila miminku. Po porodu jistě brzy vše schodíš, když seš zvyklá si hlídat jídelníček. Nebo jak sis nastavila „že bych přibrala víc, než bych měla, a chci to mít od kontrolou“?
Ahoj, tak já se taky přidám. V 16 letech jsem začala trpět mentální
anorexií. Podle doktorů byla atypická, protože jsem si stále zachovávala
alespoň do jisté míry zdravý rozum a nechtěla hubnout pod 45kg. Jen jsem si tu
váhu chtěla udržet. Léčila jsem se ambulantně u různých psychologů,
byla jsem asi 4 týdnu i v Motole, ale v podstatě nevěděli co se mnou.
A já taky ne… Teď je mi 25, mám skoro roční dceru a problémy s váhou
mám v podstatě pořád. Pořád se hlídám, co můžu sníst, jestli toho
není moc, jestli se mi náhodou nedělá špek na břiše a podobně.
Těhotenství jsem kupodivu snášela docela dobře, i když jsem se strašně
bála, abych nepřibrala moc. Bříško se mi docela líbilo - když jsem si
uvědomila, že v něm je naše holčička. Ale opravdu pořád jsem se
hlídala a vážila, byla jsem nešťastná z toho, jak kynu… nakonec jsem
přibrala 17 kilo!!!hned po porodu jsem začala cvičit doporučené cviky, no
prostě magor.
Na prospívání dítěte tyto moje vnitřní boje naštěstí neměly vliv,
Barunka se narodila donošená, 40+3, 3 kila a 50 cm. Už 10 měsíců
kojím, takže i tohle bylo bez problémů.
Hlavní je podle mě dál nehubnout a snažit se jíst už kvůli tomu drobečkovi…
Jinak jsem vlastně neřekla, že jsem teprve na začátku, tedy 9.týden,
takže zatím nějak extra nepřibírám. Prý tak nějak do 4. měsíce se
přibírá méně, a vzhledem k tomu, že to zatím ještě tajíme, tak
doufám, že to nebude moc vidět zatím.
Vím, že se asi nedá moc říct, ale ráda bych přibrala do 10-15 kg, což
ale asi neovlivním?
@Vjerusz Já jsem
celkově přibrala 11,5 kg, na kontrole po šestinedělí jsem měla vše
v pohodě dole, ale ne cíleně. Váhu doma nemám, nevážím se záměrně,
protože vím, kolik škody by to mohlo napáchat.
Když se nebudeš přejídat a budeš jíst pravidelně a zdravě dál, tak je
to pro tebe i mrňouska v břiše co nejlepší. Asi v 37.-38. týdnu jsem
během toho týdenního intervalu nabrala 3 kg. Nechápala jsem, doktor raději
udělal UZ, vše bylo naštěstí v pořádku. Řekl, že možná zadržuju
vodu. Prostě tu váhu nějak moc ovlivnit nemůžeš. Můžeš různě natékat
apod. Hlavně opravdu opatrně, žádné přehnané cvičení a nejedení.
Váhou se opravdu nestresuj, pokud to nebude vypovídat nic o zdraví
dítěte.
Ale mně se to povídá, když už to mám nejaký ten pátek za sebou:).
Jo a jinak, já jsem měla problém s hladověním, jedla jsem jednou denně a
někdy vůbec a nedokázala jsem si v té době představit, že někdy budu
těhotná a budu muset jíst „normálně“, bála jsem se, že se to už
nebude dát vrátit a že bez „normálního“ jídla prostě plod
nepřežije. Když jsem pak otěhotněla, začala jsem jíst 2× denně. Jaký
masakr to asi musel pro prťouska v břiše být. Naštěstí se pak projevila
ta cukrovka (to je ale dost pozdě…) a já se naučila jíst „normálně“.
Prostě jsem strašně vděčná, že jsem to svým chorobným přístupem
k jídlu nějak nepokazila a poříd říkám, jak jsem byla blbá…
@Vjerusz Ahoj, Tvůj
příběh mi hodně připomíná, co jsem v dospívání měla já, akorát já
jsem se ambulantní léčbě ještě vyhnula. Dá se říct, že jsem se z toho
dostala, ale taky už jsem se vždycky hlídala v jídle. Bohužel to na mně
asi nebylo tolik vidět, ale kdybych se nehlídala, tak bych na tom byla
určitě mnohem hůř, mám k přibírání celkem sklony. Než jsem
otěhotněla, měla jsem 63kg na 172cm a byla jsem se sebou celkem spokojená.
Po otěhotnění jsem hodně přibrala v prvním trimestru - jak se nemá
nabrat skoro nic, tak já měla za tři měsíce pět kilo nahoře. Jednak jsem
nikdy nezvracela, ani mi nebylo zle, jednak jsem přestala kouřit a taky jsem
si říkala- tak konečně můžu jíst, když jsem těhotná
no, po pár týdnech mi došlo, že tak by to
fakt nešlo, takže jsem začala jíst zase rozumně, nepřejídám se, jím
zdravě.. Až na pár výjimečných ulítnutí, kdy si dopředu nějakou mlsku
se zase snažím docela hlídat. Takže teď jsem ve 24.týdnu a mám nahoře
8 kg. To jsem taky původně chtěla přibrat do patnácti kilo ale to už
nejspíš neklapne
Napřed mě to rychlé přibírání
trápilo, ale teď si říkám, že hlavně ať je ta moje malá zdravá a já
si to pak zhubnu po porodu - zhubla jsem už dřív, tak co bych to nezvládla
znova, když navíc budu lítat kolem miminka
@katscha Ty jo, tak to
je taky síla… Ale cukrovku ti zjistili až někdy docela později ne? To já
opravdu problém s nejedením nemám, jedla bych pořád, ale měla jsem to tak
i předtím, takže nejsem schopná rozeznat, zda je to můj normální stav
nebo těhotenské chutě. Například včera jsem jedla od rána do večera
pořád, snad každou 1,5-2 hodiny, docela masakr. A přehnané cvičení
u mě také nehrozí, zatím jsem trpěla šílenou únavou, že jsem nebyla
schopná vůbec ničeho. Teď je to 3 dny lepší, ale na cvičení to není.
Chtěla bych začít chodit na nějaké těhotenské ve 2. trimestru, ale to
spíš kvůli zádům atd. Měla jsem v březnu pád na snowboardu a docela
špatný a mám teď docela problémy s kostrčí a kyčlí
@Vjerusz Mě se rozjela bulimie ve 4 měsíci v těhotenství jsem nabrala jenom 9 kg a během kojení jsem zhubla 20 kg nebyl čas se pořádně najíst
@Vjerusz Já myslím,
že to bude v pohodě, žádnou paniku, až půjdou kila nahoru. Při
těhotenství to je správně .
A co ta kyčel a kostrč? Máš to pořádně doléčené? Aby to nějak
neblblo třeba při porodu…
@katscha Tal kyčel a
kostrč pořád nic moc. Když jsem celý den doma a nic nedělám, tak je to
ok, ale když něvi dělám nebo někam jdu, hned to cítím Asi budu muset zvážit nějaké rehabilitace
nebo nevím
Dneska mě přepadla nějaká deprese. Tak nějak ze všeho. Pořád jsem
unavená nebo mě něco bolí, poslední dva dny je mi na zvracení. Vtipné je
to, že i když je mi blbě pořád jenom žeru a žeru. I když je mi potom
jěstě hůř. Byla jsem od středy do pátka na návštěvě na takovém
táboře a strašně se rozežrala, a víkend to jen dorazil Je mi z toho nějak nanic a necítim se dobře.
Od zítřka zas musím najet na normální a pravidelnou stravu a
vyváženou.
@Vjerusz píše:
@katscha Tal kyčel a kostrč pořád nic moc. Když jsem celý den doma a nic nedělám, tak je to ok, ale když něvi dělám nebo někam jdu, hned to cítímAsi budu muset zvážit nějaké rehabilitace nebo nevím
Když ty rehabilitace v těhotenství asi nepůjdou. Zkus se zmínit gynekologovi. co ten na to. Třeba tě bude víc hlídat a tak.
@katscha No musím to
zjistit, ale myslím, že by to neměl být problém, pokud půjdu k někomu,
kdo se tou problematikou zabývá. Jsem z oboru (i když ještě dodělávám
školu) a jsou fyzioterapeuti, co se na to specializují. Jinak spíš problém
je, že jsou všude dlouhé čekací doby no
@Vjerusz Těžko říci. Kéž by. Já jsem vycházela z toho, že mám problémy s krční páteří a v těhoenství mi MUDr. říkala, že na žádný rehabky apod. chodi nemůžu, že leda tak vyzkoušet nějaký nahřívání apod. A to byla krční páteř, nic u rodidel:). Ale nevyznám se v tom.