Poznamenal Vás rozchod?
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Přestaň to řešit, dej si sklenku vína, pusť si film… zkrátka dělej
to, z čeho máš radost a po čem se dokážeš usmát. Taky občas mám tyhle
pocity, ale je fakt zbytečné se tím trápit 
Pusť si do života někoho, kdo s tebou bude
chtít trávit tvé aktivity a ono se to postupně ztratí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
To je des tihle uziraci. Porad dokola se hrabou v rozchodu a neumi jit dal. To nepochopim. Podle me to je nejaka masochisticka uchylka. To je porad jak se nekdo nemuze prenest pres rozchod. Dejte uz s tim pokoj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Po rozchodu jste spolu dal sexovali? 
Ty jo, ja jsem zkratka stara skola 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Holka, že je člověk smutný po nějakou dobu je normální, ale takhle
ne.
Nesvaluj to na něj.
On ti neublížil, tys to udělala taky.
Rozchod je rozchod, nikoliv,,jedeme dál,,. Že jste to oba nepochopili, vás
dělá stejné viníky.
Víš co nejvíce ublíží.? Vlastní povaha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
On vti hrozně ublížil? Vy jste se rozešli, ač si teda on chtěl dál
užívat sex.. Že sis ho nepřišoustala zpátky, holt smůla. Není to jeho
vina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Několik týdnů před našim rozchodem se ke mně partner zničeho nic začal chovat hnusně. Měli jsme do té doby krásný a harmonicky vztah. Najednou ale všechno, co jsem řekla, co jsem neřekla, co jsem udělala, nebo neudělala, bylo špatně. Podrážděně odštěkával, obracel oči v sloup, vyčítal. Čím víc jsem se snažila to napravit, tím to bylo horší… až se se mnou definitivně rozešel, „protože se se mnou nedá žít.”
Několik měsíců jsem žila v tom, že jsem špatná partnerka a že byl se mnou nešťastný. Pak jsem náhodou (okamžitě po rozchodu mne jako puberťák zablokoval úplně všude) zjistila, že doba, kdy jsem se z „miláčka” stala „nemožnou tupou blbkou,” se úplně přesně shoduje s časem, kdy mne začal podvádět. Nebyla jsem špatnou partnerkou, prostě se zamiloval jinde a potřeboval si to odůvodnit.
Těch několik měsíců, kdy jsem si rozpad našeho vztahu dávala za vinu, mne traumatizovalo, takže jsem pak chodila na terapii. Z rozchodu jsem se vzpamatovávala rok. On dodnes všude tvrdí, že to byla moje vina.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
A proč spíš s někým, kdo se s tebou rozešel? To je nějaký sebemrskačský komplex?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj zakladatelko, taky mám za sebou velmi bolestivý rozchod, navíc teď před Vánoci, jsem zklamaná a naštvaná, že mám tak zkažené Vánoce, není cukroví, balit dárky mě nebavilo, uklízet se mi nechtělo… Bude to bolet ještě hodně dlouhou dobu, nebyli jsme spolu krátce, máme hodně zážitků, budovali jsme domov, děti se vzájemně mají mají moc rády i jeden druhého (nemáme společně, jen psa). Žel, něco nedostával, tak mu to vesmír dodal jinde a teď se to snažíme vydržet kvůli dětem a do toho si píše s ní. Je to hrozná zrada, už přes týden skoro nejim, je to takova škoda, myslela jsem, jak jsme silní… Taky časem přemýšlím o terapii…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Blankaspl píše:
A proč spíš s někým, kdo se s tebou rozešel? To je nějaký sebemrskačský komplex?
To se občas stává, je to zoufalý výkřik… Víš, že ten vztah nezachránis, taky ale víš, že toho partnera ztracis a pokud ho stále miluješ, máš k němu chemii a stále s tebou žije, je velmi těžké tomu nepodlehnout. Potvrzuji, že se toto dělá zcela běžné, ale morálně je to nevhodné. Já tě zakladatelko chápu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Několik týdnů před našim rozchodem se ke mně partner zničeho nic začal chovat hnusně. Měli jsme do té doby krásný a harmonicky vztah. Najednou ale všechno, co jsem řekla, co jsem neřekla, co jsem udělala, nebo neudělala, bylo špatně. Podrážděně odštěkával, obracel oči v sloup, vyčítal. Čím víc jsem se snažila to napravit, tím to bylo horší… až se se mnou definitivně rozešel, „protože se se mnou nedá žít.”Několik měsíců jsem žila v tom, že jsem špatná partnerka a že byl se mnou nešťastný. Pak jsem náhodou (okamžitě po rozchodu mne jako puberťák zablokoval úplně všude) zjistila, že doba, kdy jsem se z „miláčka” stala „nemožnou tupou blbkou,” se úplně přesně shoduje s časem, kdy mne začal podvádět. Nebyla jsem špatnou partnerkou, prostě se zamiloval jinde a potřeboval si to odůvodnit.
Těch několik měsíců, kdy jsem si rozpad našeho vztahu dávala za vinu, mne traumatizovalo, takže jsem pak chodila na terapii. Z rozchodu jsem se vzpamatovávala rok. On dodnes všude tvrdí, že to byla moje vina.
Nechodila jsi s mým bývalým? 
To tihle zbabělci dělají, nemají koule na to
přiznat, že chyba je vždy minimálně na obou stranách nebo prostě říct:
našel jsem si někoho jiného, sorry.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Rozchod je jedna věc, ale to, že s ním po rozchodu spíš, je tvůj
problém, to je nejlepší cesta, jak se z toho nikdy nevyhrabat. 
Snad už ses poučila a našla trochu
sebeúcty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Lekninka91 Jak
můžete vědět, že to není jeho chyba? Nenapsala jsem tu všechny věci.
Nevidíte do toho, tak mi přijde celkem hloupé to soudit. A hlavně jsem se
neptala na to, koho je to chyba, ale jestli se někomu stalo něco podobného
nebo jestli to jak se cítím je po tom všem normální. 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Hele asi poznamenal. Smutná nejsem, ale člověka to prostě změní, trochu přehází hodnoty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Julča001 píše:
Nechodila jsi s mým bývalým?
Já byla vztahově ne úplně zkušená (předtím několik let sama po jednom dlouholetém vztahu, který se přechodil), tudíž dost „blbá.” Ve snu by mne nenapadlo, že když máme tak hezký a harmonický vztah, že by si mohl hledat jinou. Naivně jsem si myslela, že když vypadá, že je šťastný, tak taky je šťastný a nekouká jinde. A že kdyby někde něco zadrhlo, tak o tom budeme komunikovat a řešit to (což ostatně halasně prohlašoval, že určitě on ve vztahu dělá). V životě, jakože fakt ani ve snu by mne nenapadlo, že mne hodí přes palubu lusknutím prstu, s odůvodněním, že jsem nemožná a že vztahy, co netrvají ani rok, se nezachraňují.
Strašně mne to tehdy sebralo, měsíce jsem se utápěla v sebeobviňování, jak jsem byla mizernou partnerkou, že jsem nebyla schopna poznat, že není šťastný, a že jsem to nechala dojít tak daleko, že mne začal nenávidět. Já husa pitomá, naivní! 😀 Jestli něco nenáviděl, tak mou vstřícnost, chápavost, laskavost a toleranci, se kterou jsem snášela jeho nálady posledních pár týdnů, to, jak jsem mu pořád poskytovala prostor… takže se na mne nemohl správně utrhovat, jako kdybych byla hysterická žárlivá furie. Čím víc jsem byla milující, chápající a podporující partnerkou, tím víc mne nenáviděl, protože tím horší bylo hledat na mně chyby…
Nakonec mne stejně opustil, nelituju toho, mám teď mnohem lepší vztah s partnerem, na kterém poznávám, jak to vypadá, když to, aby vztah fungoval, chtějí opravdu oba a netáhne to jen jeden.
Ale tehdy, tehdy jsem byla tak zoufale zamilovaná, že kdyby po mně ten porozchodový sex chtěl, tak bych mu ho s láskou poskytla, jen abych mu ukázala, že nejsem tak hrozná partnerka. Husa pitomá, vždyť to píšu…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Chodily Vaše děti v roce ?
- Vaše děti a společenské kontakty
- Maminky línějších dětí - kdy začaly mít vaše děti aktivníúchop
- Jak se u vás projevila intolerance laktózy?
- Vaše názory na kočárek Coto baby quara
- Týden po našem rozchodu měl novou ženu
- Finanční situace na kolik vás vyšly rekonstruce?
- 10 let vztahu, rozchod a konec života?
Ahoj, zajímalo by mě, jestli tu je taky někdo, koho poznamenal nějak víc rozchod? Potřebuji se asi trochu vypovídat. Můj poslední rozchod se na mě dost podepsal.. Chodila jsem i k psychologovi a celkově jsem byla na tom psychicky špatně. Bylo to tím, že jsme po rozchodu spolu spali, já ho furt miloval a on to bral pouze jako ty výhody. Prostě mě bral jako jistotu.. No zkrátka mi prostě hodně ublížil. V kontaktu už také dávno nejsme, utnula jsem s ním veškerý kontakt a takhle mi je dobře. Já už se z toho naštěstí dostala! Ale mám furt v sobě to něco.. Mám pocit, že jsem si z toho odnesla trochu trauma. Občas mám den/večer, kdy mi je tak divně a je mi smutno. Ale je mi smutno tím způsobem, jak mi hrozně ublížil a čím jsem si musela projít. Taková sebelitost nebo jak to nazvat. A i se to ve mně nastavilo tak, že ho ve svém života vlastně už nechci.. Byla to pro mě velmi těžká doba a moc bolestivá.. Je to normální, že to u mě takhle je? A zažil jste si někdo něco podobného?