Představy o kojení vs. realita :)

Pročpak anonymně?

No máš samozřejmě pravdu - představa byla, že na tom nic není, dítě se přisaje, pije, žádná dřina. S prvním to byl taky mazec, dlouho trvalo, než jsem se rozkojila, než jsme se to oba naučili, rozkousané bradavky, hrůza. Pak už ale byl pohodář a šikulka. Spurty jsme neznali, nic nás už pak netrápilo. No a v osmi měsících se najednou odstavil sám a bylo vymalováno.

Druhorozená byla od malička mega šikulka, už v porodnici nám to šlo naprosto ukázkově, ale zase pak byla laktační krize, spurty, často se u kojení kroutí, taky mi málo přibírala, když měla rýmu. No prostě je to věda. Já vždy říkám, že všichni straší porodem, ale nikdo nám neřekne, co bude po porodu! To je teprve mazec 

Tchyni neřeš, ono to tehdy bývalo úplně jiné, kojení se moc neřešilo, ale při prvním nezdaru se šlo okamžitě na umělé. Kdyby tehdy byla větší osvěta, asi by kojilo maminek víc. Ale zase dnes se to žene do extrému a na spoustu maminek se kouká jako na krkavčí matky, protože nekojí. Důležité je spokojené miminko a když kojení nejde, tak prostě nejde, ono se nic nestane 

@j.a.n.i1 píše:
Nevím, představy o kojení jsem neměla žádné a ani po narození dítka jsem to nijak neřešila, prostě kdykoliv projevil zájem, tak dostal, když zájem neprojevil a přišlo mi to dlouho, tak jsem odsála, strach jestli přibírá jsem neměla… a tímto postupem jedu už pátý rok (tedy druhé dítko, ne že by se to první kojilo do 5 let).

Asi tak nějak, vždycky se najde něco, co člověk řeší, mamky, co dávají UM zase lahvičky, značku mléka, cenu, převařování vody…pořád dokola následuje příkrm, lezení, chození, nočníkování, zvykání ve školce, držkování…a je tu puberta 

Představy a realita je většinou vždycky jiná. A nejenom u kojení.

Taky jsem netušila, že je to chvílema tak komplikované a zažila jsem vše co anonymní vypsala krom zánětu(ťukťuk), ale zvládli jsme to s prckem bez použití UM a jsem na to pyšná. Teď v jeho 4měsícich musím zaklepat, že jsme ve fázi „jde to samo“. Uvidíme jak dlouho jediné čím mě zlobí, že pije víc a pravidelněji v noci a přes den by klidně byl o hladu nebo ho necítí.

No tak já jsem z kojení byla vyplesklá ještě před porodem, byla jsem z toho ve stresu víc než z porodu. Protože mě každá strašila, jak jí to nešlo a at si radši nakoupím lahvičky, at moc nepočítám s tím, že mně to půjde. No, nakonec to až na pozdější nástup laktace šlo dobře, sice bradavky zezačátku bolely, ale jinak kojení bez problémů U malého jsem teda měla docela problém s prasklinama na bradavkách, ale to až po roce kojení
Takže pro mě kojení věda není, šlo to víceméně samo

Tchýni neřeš 

@Run to mě zajímá. Moje malé (největší) zlato se rozhodlo, že se maminky jen tak nevzdá.. no je nám 18 měsíců a stále vesele bumbá ode mě, šmoula. Jsem samozřejmě moc ráda, že jsem měla ten dar a mohla a můžu kojit, a je to samozřejmě strašně nádherný, když se miminko přitulí .. jenže už pomalinku mi to připadá dlouhé a malý flašku nechce ani vidět. Jedině od maminky. Přitom už normálně všechno papá, ale ráno a večer a i v noci.. prostě chce ode mě. Dostávám se tedy k otázce, jak se Ti podařilo miminko odstavit? Vlastně už batolátko?