Přehánění, řešení hloupostí ve vztahu, možná závislost

Anonymní
20.9.20 12:08

Přehánění, řešení hloupostí ve vztahu, možná závislost

Přeji hezkou neděli, holky. Předem chci říct, že se nepovažuju za nějakou hysterku nebo stíhačku a jsem docela racionálně uvažující člověk, i když city semnou někdy dělají divy Široký úsměv. Měla jsem v životě jeden pětiletý vztah, byla jsem zamilovaná, ještě pod antikoncepcí, takže hodně citlivá a pořád jsem si nevěřila u přítele, on se taky nechoval ideálně, ale byla jsem na něm skoro závislá, bylo mi smutno po rozloučení, když mi nepsal žádné hezké věci (podotýkám, že se mi třeba poprvé za den ozval až v 7 večer). Nebylo to s ním lehké, po těch pěti letech jsem potkala někoho jiného a skončila to s ním. A od té doby se semnou vztahy vlekly. Muži se o mě snažili a jakmile mě dostali, vycouvali, že nechtějí vztah. S posledním mužem jsem to táhla skoro rok ve stylu kamarádi s výhodama, i když jsme se chovali jako ve vztahu. Tam jsem byla zvyklá, že se mi ozval třeba až po třech dnech, dělal si co chtěl (věrný mi údajně byl), ale byl sólista a jel jen sám na sebe a vůbec neřešil co já, prostě svobodný kluk. Já jsem mu nic nevyčítala, nechodili jsme spolu, tak jsem jen poslušně mlčela a snažila se k němu chovat co nejlépe, abych ho nějakýma výčitkama nevyděsila. S tím to pak skončilo, našel si jinou a s tou už doopravdy chodil. Já se z něj dostávala minimálně půl roku, bylo to těžké. Pak mě podělalo ještě pár kluků nebo to s něma nevyšlo, já se osamostatnila a naučila žít sama se sebou a bez mužů, karanténa mi v tom hodně pomohla, půl roku jsem od nich měla pauzu a byla doma. A před 3 měsíci se na mě konečně usmálo štěstí. Potkala jsem super muže. Od samého začátku jsme pravielně v kontaktu, píšeme si každý den, večer se rozloučíme, ráno si popřejeme hezký den a píšeme si o běžných věcech, co máme v plánu, co v práci, ale i o nás dvou. Sem tam jsme už zmínili nějaké náznaky do budoucna, přece jenom nejsme puberťáci. Není to že by mě hned žádal o ruku, ale už jsme si dělali legraci jak by mi slušelo jeho příjmení, vodíme se mezi lidmi za ruku, představili jsme se pár kamarádům. Možná, že je to až moc krásné, protože jsem se nikdy takhle necítila, že se tak bojím, že sebemenší odchylka od toho, na co jsem zvyklá, hned znamená konec. Mně je jasné, že si nebudeme pořád vypisvat od rána do večera a nebo vypisovat sladké řeči, vidím, že kontakt iniciuje. Ale bojím se sebemenších změn a nerada bych, aby ze mě nějak vycítil mou nejistotu.
Zkrátka, nechci, když se to třeba změní z nočního vypisování do tří do rána a vypisování sladkých řečí do stabilního vztahu, kdy si napíšeme, budeme o sobě vědět, ale nebude to takové, jako na začátku, potřebuju se s tím nějak vyrovnat, aniž by se ze mě stala hysterická vyčítavá stíhačka.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3024
20.9.20 12:13

A jsi si jistá, že jsi racionální typ? Mě připadá, že jsi emočně dost labilní a měla bys s tím něco dělat.
Zkus nějakou terapii, protože to je závislost a mělas to podle mě ve všech předchozích vztazích, proto všichni vycouvali.
A teď to nemyslím zle, ale jestli s tím nebudeš něco dělat, tak před tebou uteče každý normální chlap.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.9.20 12:17

Když já nevím, já myslím, že ty chlapy děsit nemůžu, protože já tyhle věci držím a dusím v sobě, nikdy jim nevypisuju své dlouhé pocity nebo strachy, řeším to jenom v sobě. Před něma si snažím zachovat dekorum. Když už mě tyhle strachy přepadnou, napíšu to kamarádce a řešíme to. Nechci být rozhodně jedna z těch žen, co píse „před měsícem sis semnou vypisoval do tří ráno a ted už to neděláš“. I když mě něco z těch změn může zamrzet, držím to v sobě. To samé ti muži předtím, nedávala jsem jim nic moc najevo, neodpovídala hned, ale byla jsem n ně aaž moc hodná a chtěla se pro ně rozdat, to je možná odradilo, uznávám.

  • Citovat
  • Nahlásit
1247
20.9.20 12:23

Mne prijde, ze na tom vztahu jsi dost zavisla. Jako resit, jestli mi chlap napsal/nenapsal, co jak a proc a cely den si to v sobe resit? Zamer se na se e, na svou praci, konicky ale i kamarady. Pak budes pro chlapa i vic sexy. Promin, na me to pusobi docela zoufale, kdyz ses furt nalepena na mobilu a resis sms od chlapa. On tvou zavislost samozrejme vidi. Ze si neco dusis v sobe, je nepodstatny, tva rec tela na tebe rekne vsecko. Vztah timto za chvili zadupes, partnera udusis.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8890
20.9.20 12:24

Přijdeš mi jako velmi labilní člověk.
Kdyby mi někdo řekl, že když mu někdy napíšu až v sedm večer, že je to špatně, tak už jen kvůli tomu ho pošlu do oběhu.
Svým způsobem mi přijde, že ty mobily jsou zlo, myslíš si, že lidi, když ty mobily neměli, tak se měli míň rádi nebo nedostatečně rádi jen proto, že si nepsali několikrát za den?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5253
20.9.20 12:31

A vy mate realny vztah, nebo predevsim na virtualni bazi?
Jinak ty zacatky jsou proste vzdy intenzivnejsi, ale je treba s tim pocitat. Osobne mi prijde, ze se vyzivas spise tim „co by kdyby“, nez v realnem vztahu atd., ale samozrejme se mohu plest.
Jinak bych nerekla, ze jsi vylozene labilni, spis mas (jako ja) tendenci videt za roh a pocitat i v dobach, kdy by sis mela uzivat pritomnost, katastroficky scenar. Asi jako kdyz si koupis vytouzene nove auto a misto, aby sis uzival prvni jizdu se desis, kdo ti ho pres noc poskrabe ;).

Příspěvek upraven 20.09.20 v 12:38

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.9.20 12:37

Mně nejde jnom o to psaní samotné. Spíš o to, že když je nějaká změna v psaní nebo komuonikaci, než máme zvyklé a zažité, začínám v tom hledat už něco špatného, přitom je to asi běžný vývoj. Nikdy jsem muži nevyčetla, že se mi ozval až pozdě nebo neozval. nikdy. Byla jsem zvyklá, že se mi muži ozvali i po třech dnech a mě nikdy ani nenapadlo jim něco vytknout, respektovala jsem to, že každý to má jinak, i když si na druhou stranu říkám, že i když člověk chce, najde si i na záchodě minutu na napsání. S tímto jsem zkrátka zvyklá být v kontaktu na denní bázi a tak proto jsem taková nesvá, když je tam třeba nějaká změna. Samozřejmě se vídáme reálně a ne virtuálně, nicméně ne zas tak moc často, většinou o víkendech. Já jsme pak po rozloučení plná lásky a citů a je mi smutno a dotyčný to má zase naopak a já to pak asi snáším hůře. A uznávám, to psaní a mobily je zlo, dřív to lidé neřešili a bylo jim lépe. A jinak, co se týče bývalého, ten n mě sral totálně, nemyslím v oblasti psaní, ale jel prvně domů za maminkou po týdnu co jsme se neviděli a ně za mnou, nebo jsem byla u něj hodinu a on šel dolů za maminkou na kafe a mě nechal trčet nahoře se slovy „jsme spolu pořád, já chci pokecat taky s mámou“, přitom jsem u něj byla hodinu po celém týdnu odločení…to jen abyste nemyslely, že jsem se s bývalým rozešla kvůli tomu, že se mi ozval až v 7 večer, tam toho bylo více samozřejmě :D

  • Citovat
  • Nahlásit
2279
20.9.20 12:47

Tak už jen to, že jsi měla tolik neúspěšných vztahů bohužel vypovídá o tom, že je něco v nepořádku. Jsi málo jistá sama sebou, labilní, všechno analyzuješ a jen si myslíš, že to z tebe partneři necítí. Máš naprostou pravdu, že to psaní, mobily a sociální sítě jsou zlo a hrob každého druhého vztahu. Dřív se lidi jen reálně vídali a neřešili co kdo a jak a kdy napsal. Chlapi obecně na to psaní moc nejsou, zatímco některé ženy na tom staví. Dřív vztah třeba probíhal tak, že kluk byl na vojně, viděli se jednou za měsíc, občas si napsali dopis, rohzodně neprobíhala žádná komunikace na denní bázi a přesto ten vztah byl normální, dost silný a pak se vzali a měli děti a byli šťastní až do konce života.:-))

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.9.20 12:55

Já to uznávám. Jen prostě nemám ráda, když jsem zvyklá na nějaký kontakt a pak se to změní a já si hned začnu říkat, že už mě nechce, nebaví ho si semnou psát a tak. Nicméně, já jsem měla vztah jenom jeden a ten jsem ukončila já, protože jsem si našla jiného. Vztah s výhodami nepočítám jako vztah. Zkoušela jsem pak randit s muži, ale nechtěli nic vážného a já už ano, nemám zájem si užívat a střídat to, chci už plánovat budoucnost a nějakou stabilitu. Uznávám, že je chyba ve mně a v mém sebevědomí, ale opravdu jsem nikdy mužům nic nevyčítala ani je nestíhala, nechci tady působit jak semetrika, který dělá mužům scény a oni před ní prchají, to by se mě dotklo, u toho posledního ročního vídání jsem byla naopak etrémně tolerantní, což nikdo z mých přátel nechápe a obdivovali mě, že jsem to vydržela tak dlouho a držela jsem se.

  • Citovat
  • Nahlásit
5253
20.9.20 13:07
@Anonymní píše:
Já to uznávám. Jen prostě nemám ráda, když jsem zvyklá na nějaký kontakt a pak se to změní a já si hned začnu říkat, že už mě nechce, nebaví ho si semnou psát a tak. Nicméně, já jsem měla vztah jenom jeden a ten jsem ukončila já, protože jsem si našla jiného. Vztah s výhodami nepočítám jako vztah. Zkoušela jsem pak randit s muži, ale nechtěli nic vážného a já už ano, nemám zájem si užívat a střídat to, chci už plánovat budoucnost a nějakou stabilitu. Uznávám, že je chyba ve mně a v mém sebevědomí, ale opravdu jsem nikdy mužům nic nevyčítala ani je nestíhala, nechci tady působit jak semetrika, který dělá mužům scény a oni před ní prchají, to by se mě dotklo, u toho posledního ročního vídání jsem byla naopak etrémně tolerantní, což nikdo z mých přátel nechápe a obdivovali mě, že jsem to vydržela tak dlouho a držela jsem se.

A jsme doma, ty pletes dohromady vztahy a FWB, i kdyz tvrdis, ze to tak neni. Pokud jste jen pratele s benefity, neni duvod, aby te tvi pratele obdivovali za toleranci. To proste neni uz ze sve podstaty partnerstvi jako takove, ale jakesi sdruzeni s okamzitou vypovedni lhutou. Proste pratelstvi, kdy se vidate tehdy, kdy se videt chcete (respektive je chut na sex), bez otazek a vycitek. A ne kazdemu to vyhovuje, evidentne i pro tebe to bylo urcite vychodisko z nouze/respektive samoty.
Je proste treba pocitat s tim, ze zacatky jsou vzdy intenzivnejsi a stejne tempo udrzet cely zivot (treba frekvence psani do tri do rana) je trochu nemozne. A neodvozovat kvalitu vztahu predevsim z tech verbalnich projevu. Ono to psani je samozrejme fajn, ale zaroven ti dava prostor si dotycneho znacne zidealizovat. Stejne tak je hloupost se od zacatku fixovat na vazny vztah. Ten ti vetsina lidi po par tydnech nedeklaruje. Za sebe mohu rict, ze pokud jsme do toho sli oba s temi nejvaznejsimi umysly, obvykle to ztroskotalo a paradoxne to, co mela byt vikendova akce, to se casto pretavilo ve vazny vztah. Vztahy jsou do jiste miry ruska ruleta, kde vyvoj nelze stoprocentne predvidat (nemam ted samozrejme na mysli vztahy s patologickymi osobnostmi, ze).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5597
20.9.20 13:12
@Anonymní píše:
Já to uznávám. Jen prostě nemám ráda, když jsem zvyklá na nějaký kontakt a pak se to změní a já si hned začnu říkat, že už mě nechce, nebaví ho si semnou psát a tak. Nicméně, já jsem měla vztah jenom jeden a ten jsem ukončila já, protože jsem si našla jiného. Vztah s výhodami nepočítám jako vztah. Zkoušela jsem pak randit s muži, ale nechtěli nic vážného a já už ano, nemám zájem si užívat a střídat to, chci už plánovat budoucnost a nějakou stabilitu. Uznávám, že je chyba ve mně a v mém sebevědomí, ale opravdu jsem nikdy mužům nic nevyčítala ani je nestíhala, nechci tady působit jak semetrika, který dělá mužům scény a oni před ní prchají, to by se mě dotklo, u toho posledního ročního vídání jsem byla naopak etrémně tolerantní, což nikdo z mých přátel nechápe a obdivovali mě, že jsem to vydržela tak dlouho a držela jsem se.

Nauč se mít ráda sama sebe a pak nebudeš řešit podružnosti. Klidně zvýšíš ve vztahu i hlas a nebudeš mít strach, že tě kvůli tomu chlap opustí. Nebudeš nikomu dělat hadr na podlahu a budeš mnohem šťastnější. ;) Nebudeš sice velebena od přátel za nadmíru tolerance, ale budeš o to svobodnější. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.9.20 13:14

To ano, ale ani bývalého přítele jsem nějak nepeskovala a byla jsem tolerantní. Chodil pravidelně na pivo, nějak jsme si nevypisovali, nepotřebovala jsem, aby se mi hlásil. Měli jsme to tak nastavené. Tady máme nastavené, že se mi ozývá pravidelně, jsme v kontaktu s menšími pauzami po celý den a já, když se to změní, začínám být nejistá a myslím na nejhorší, bez toho, abych mu něco psala. I když třeba uvnitř nějakou nejistotu cítím, nikdy bych chlapa nedusila ani se neodvážila mu něco zakazovat. takže si myslím, že tolerantní jsem i ve vztahu, i v jiných vztazích nevztazích. Snažím se před muži neshodit nějakým svým jednáním, i když ze mě mluví spíše city než hlava.

  • Citovat
  • Nahlásit
2279
20.9.20 13:18

Ale ono se to změní vždy! Nikdy vztah nemá neměnnou intenzitu. Ale takhle je to přece i kdybyste spolu bydleli, jsou dny, kdy není nálada ani na sex, ani na mazlení, natož na nějaké hovory. Pokud s tím nedokážeš počítat, skončí to špatně. Můžu mít partnera ráda, i když nemám každičký den náladu na dlouhosáhlé vypisování. A u můžů je naprostá výjimka, pokud si chtějí (a dokonce i na začátku vztahu) každý den vypisovat. A už vůbec přes den, kdy jsou zabraní do práce, do rozhovoru s kamarádem, do sportu nebo sledování fotbalu.:-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7993
20.9.20 13:20
@Anonymní píše:
Já to uznávám. Jen prostě nemám ráda, když jsem zvyklá na nějaký kontakt a pak se to změní a já si hned začnu říkat, že už mě nechce, nebaví ho si semnou psát a tak. Nicméně, já jsem měla vztah jenom jeden a ten jsem ukončila já, protože jsem si našla jiného. Vztah s výhodami nepočítám jako vztah. Zkoušela jsem pak randit s muži, ale nechtěli nic vážného a já už ano, nemám zájem si užívat a střídat to, chci už plánovat budoucnost a nějakou stabilitu. Uznávám, že je chyba ve mně a v mém sebevědomí, ale opravdujsem nikdy mužům nic nevyčítala ani je nestíhala, nechci tady působit jak semetrika, který dělá mužům scény a oni před ní prchají, to by se mě dotklo, u toho posledního ročního vídání jsem byla naopak etrémně tolerantní, což nikdo z mých přátel nechápe a obdivovali mě, že jsem to vydržela tak dlouho a držela jsem se.

Tohle je totálně špatně.
Není řešení být semetrika a stíhačka a neustále vše vyčítat, ale snad ještě horší je neříct ani slovo a být tolerantní i v tom, co ti ubližuje!! Žádný muž nechce ženu, která jen „ano, miláčku, jistě miláčku, to víš, že mi to nevadí, ano, udělej si to jak potřebuješ“ - a která se ale vynitřně užírá, protože jí to vadí.
Když se děje něco, v čem ti není dobře, co ti nevyhovuje, MUSÍŠ o tom mluvit. Ano, je to těžké, ano, je tam strach z toho, abys ho neztratila. Ale když se to nenaučíš, budou ty vztahy končit právě kvůli tomu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
20.9.20 13:20

A přesně proto jsem sem psala, chtěla jsem slyšet něco že je to běžné, že frekvence psaní třeba časem klesne, zvlášt u mužů a že můžu být vůbec ráda, že s ním jsem každý den od rána v kontaktu, ozývá se mi a nějakých měnších výkyvů ve psaní se nemusím obávat. Já si odjakživa beru vždy vše osobně a z minulých zkušeností už bohužel myslím na nejhorší. U tohoto jsem byla stabilní a cítím, že by to mohl být pro mě už ten pravý, proto to nechci nějak pokazit svýma hloupýma myšlenkama a nejistotama.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama