Přejídání a nemůžu přestat

Anonymní
21.3.20 20:44

Přejídání a nemůžu přestat

Je mi 19, nepiju, nekouřím, ale jím… A hodně. Zatímco při mý výšce a váze bych měla sníst tak 1600 kalorií denně, já toho sním denně v průměru 2500 kalorií a furt vážím stejně. Tedy 57-58 kg při mých 165 cm. Vím, že to opravdu není bůhvíjaká nadváha, ale problém je ten, že když třeba už jen týden jím normálně (a vůbec ne nějaké drastické diety), tak hned vážím třeba o 3 kg míň, ale nemyslím na nic jiného než na jídlo. Jídlem řeším všechny své problémy. Trochu mi pomohlo, když jsem začala běhat. Rázem jsem si začala dávat mnohem větší pozor na to co jím a cítila jsem ty endorfiny. Teď při karanténě mě to ale opět doběhlo. A při své stávající váze mám pocit, že dokud nemám těch cca 52 kg, tak si nikoho na úrovni nemůžu najít. Vím, že je to pitomý, ale já s tou váhou opravdu ztrácím sebevědomí. A to dělá divy.
Bohužel přejídání máme v rodině. Mamka při stejný výšce váží 92 kg. Zatím to vypadá, že mám metabolismus spíše po otci, ale nechci se na to spoléhat. V žádném případě nechci dopadnout jako ona a je mi jasný, že už nebude vhodnější chvíle s tím skoncovat, než právě teď.
V podstatě jediný, co potřebuju ke štěstí je zhubnout 5-6 kg. Dost uvažuju, že vyzkouším týdenní water fast. Tedy prostě týden jen o vodě. Už s tím nějakou zkušenost mám, nejdéle jsem vydržela asi 3 dny, to jsem zhubla asi 3 kg a fakt jsem ještě dlouho po tom cítila mnohem větší kontrolu nad sama sebou včetně stravování. Navíc když nejím vůbec, 100× líp zvládám sama sebe ovládnout. Přemýšlím, že tohle pro mě bude asi to nejlepší možný řešení. Hlavně mi jde teda o zocelení té vůle.
Uvítám ale jakékoliv rady a zkušenosti kohokoliv, kdo si tím někdy prošel.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

780
21.3.20 20:50

Nejsi tlusta, nepotrebujes hubnout. Jsi psychicky nemocna, mas problem s vnimanim vlastni hodnoty, potrebujes terapii. Ale to asi slyset nechces.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23068
21.3.20 20:59
@Anonymní píše:
Je mi 19, nepiju, nekouřím, ale jím… A hodně. Zatímco při mý výšce a váze bych měla sníst tak 1600 kalorií denně, já toho sním denně v průměru 2500 kalorií a furt vážím stejně. Tedy 57-58 kg při mých 165 cm. Vím, že to opravdu není bůhvíjaká nadváha, ale problém je ten, že když třeba už jen týden jím normálně (a vůbec ne nějaké drastické diety), tak hned vážím třeba o 3 kg míň, ale nemyslím na nic jiného než na jídlo. Jídlem řeším všechny své problémy. Trochu mi pomohlo, když jsem začala běhat. Rázem jsem si začala dávat mnohem větší pozor na to co jím a cítila jsem ty endorfiny. Teď při karanténě mě to ale opět doběhlo. A při své stávající váze mám pocit, že dokud nemám těch cca 52 kg, tak si nikoho na úrovni nemůžu najít. Vím, že je to pitomý, ale já s tou váhou opravdu ztrácím sebevědomí. A to dělá divy.
Bohužel přejídání máme v rodině. Mamka při stejný výšce váží 92 kg. Zatím to vypadá, že mám metabolismus spíše po otci, ale nechci se na to spoléhat. V žádném případě nechci dopadnout jako ona a je mi jasný, že už nebude vhodnější chvíle s tím skoncovat, než právě teď.
V podstatě jediný, co potřebuju ke štěstí je zhubnout 5-6 kg. Dost uvažuju, že vyzkouším týdenní water fast. Tedy prostě týden jen o vodě. Už s tím nějakou zkušenost mám, nejdéle jsem vydržela asi 3 dny, to jsem zhubla asi 3 kg a fakt jsem ještě dlouho po tom cítila mnohem větší kontrolu nad sama sebou včetně stravování. Navíc když nejím vůbec, 100× líp zvládám sama sebe ovládnout. Přemýšlím, že tohle pro mě bude asi to nejlepší možný řešení. Hlavně mi jde teda o zocelení té vůle.
Uvítám ale jakékoliv rady a zkušenosti kohokoliv, kdo si tím někdy prošel.

Nejspíš začínáš trpět anorexií.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
514
21.3.20 21:05
@Russet píše:
Nejspíš začínáš trpět anorexií.

Přesně to mě napadlo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1028
21.3.20 21:21

Nemyslim si, ze by si trpela anorexii. Ja mam 59 pri 168 cm a taky bych potrebovala nejake to kilčo dolu. Driv jsem mela 49 a souhlasim, to uz bylo pod carou. Ted bych to videla na takovych 53, abych byla spokojená. Bohužel taky miluji jídlo. Před tehotenstvím to šlo, ale ted jsem nabrala a jeste žeru. A nejak pomaleji to spaluje. Takže ty máš určite ted vhodnou dobu na to, trosicku to zredukovat..Asi to chce se nejak kousnout a vydržet.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6048
21.3.20 21:22

To neni zadna nadvaha. Vyhledej psychologa.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
11944
21.3.20 21:24

No začni se učit řešit problémy jinak.

Pro začátek https://obchod.portal.cz/…t-bez-jidla/ a
https://www.kosmas.cz/…e-sebelasky/

To co píšeš - nemám jiné řešení čehokoliv než se najíst a nezasloužím si nic, než budu hubená je docela dobře našlápnutá cesta do poruchy příjmu potravy - a ne, to neznamená že díky tomu budeš vyhublá. Ale že se budeš nenávidět ještě víc, než teď.

Základní zádrhel je v hlavě. Až se ti podaří mít se ráda, bude pro tebe snazší o sebe pečvoat a neubližovat si a stejně tak bude jednodušší najít řešit věci tak, aby se měnily k lepšímu, namísto toho aby si před vším zavírala oči a jedla.

drřím palce, ono to půjde.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
11944
21.3.20 21:25
@Tonick19 píše:
Nemyslim si, ze by si trpela anorexii. Ja mam 59 pri 168 cm a taky bych potrebovala nejake to kilčo dolu. Driv jsem mela 49 a souhlasim, to uz bylo pod carou. Ted bych to videla na takovych 53, abych byla spokojená. Bohužel taky miluji jídlo. Před tehotenstvím to šlo, ale ted jsem nabrala a jeste žeru. A nejak pomaleji to spaluje. Takže ty máš určite ted vhodnou dobu na to, trosicku to zredukovat..Asi to chce se nejak kousnout a vydržet.

anorexie není o kilech, ale o míře sebenenávisti a napojení této na jídlo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24.3.20 10:29

Budu šťastná až zhubnu tolik a tolik....

Ahoj,

v první řadě bych ti chtěla říct, že tě chápu a rozumím tomu, jak se cítíš, jaké to je, když tě váha tolik ovlivňuje, myšlenky na jídlo jsou stále s tebou a to, jak vypadáš určuje tvé sebevědomí. Já sama si procházela poruchami příjmu potravy několik let a byla jsem uzavřená v kolotoči beznaděje, zoufalství, neustálého strachu s přibývání na váze a naopak radosti, pokud se mi váha snížila.
Váha je ale jen číslo, neurčuje to, kým jsi, to, zda budeš šťastná a je to jen něco, co nás stresuje. Neříkám, že máš poruchu příjmu potravy, jen to přemýšlení, které popisuješ je dle mě trochu rizikové a bylo by fajn, kdyby jsi si o tom s někým promluvila, zkusila si vyslechnout názor ostatních. Nejen, že je to neskutečně omezující v sociálním ohledu, ale pokud by se to trochu více rozvinulo, bude to mít dopady i na tvé zdraví. Jsi na počátku, můžeš s tím ještě včas skoncovat. Pokud by jsi měla zájem, podívej se na stránky Centra Anabell, kde nabízíme poradenství a podporu v souvislosti s poruchami příjmu potravy.

Moc ti budu držet palce!
Tereza

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
269
24.3.20 21:35

re

To uz je tezky potom, jak to zajde daleko tak bych sel k lekari.. :( ja kdyz se videla parkrat v zrcadle tak jsem zacala sama neco delat a uz dlouho drzim fitko plavani behani

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.3.20 23:23

Přejídání a nemůžu přestat

Ahoj, přesně vím, jak se cítíš, mám skoro pocit, jako bych to psala já.. Je mi 18 let a poslední půl roku trpim přejídáním, před pul rokem jsem zase naopak hodně zdravě jedla, sportovala, byla spokojená se svym tělem, pak se to změnilo, ja se začala přejidat a od te doby nemůžu prestat, taky když třeba tyden jim normalně, mam cca o 3 kg méně, ale pak se zase přejim, vždycky si řeknu, že s timhle skoncuju, ale stejnak se zas na druhy den prejim, je to začarovany kruh, ještě ted během karanteny, kdy jsme cely den doma je to ještě horši, nechci, aby mi jidlo ovladalo život, chci už konečně žit nornalni život a nemyslet pořad jen na jidlo.. :(

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama