Přijmout nebo zříct se dědictví?

Anonymní
11.2.20 22:41

Přijmout nebo zříct se dědictví?

Krásný večer přeji, měla bych na Vás na všechny otázku. Netýká se to úplně mě, ale mého přítele, protože ale on není typ, který by řešil něco na fórech, píšu za něj a případné názory mu dám přečíst. Přítel má poslední dobou velké dilema, týkající se dědictví jeho pravého otce. Je otec byl násilník a tyran. Několik let fyzicky i psychicky týral přítelivo maminku a přítel v tom vyrůstal. I když byl hodně malý, dost si pamatuje. Občas dostal i on, když dostal tak, že skončil v nemocnici, našla jeho maminka odvahu a od muže odešla. Byl za to potrestaný, ale určitě ne dostatečně, byl to sice zlý muž i otec, ale vlivný člověk, který uměl vydělat peníze. Když bylo přítelovi pět let a jeho mamka našla v sobě sílu teror ukončit, našla si nynějšího může, kterého přítel bere jako tátu. Po čase si ho dokonce osvojil, takže je to táta se vším. Mají spolu skvělý vztah a mají se moc rádi. Až příteli občas malinko v dobrém závidím jaký má skvělý vztah s oběma rodiči. Přítel ten ošklivý start v sobě nějak uzavřel a i já sama žila první měsíce vztahu v domnění, že jeho taťka je pravým otcem. Že to tak není, jsem se dozvěděla až poté, co mi došlo, že by ho měl táta v 16letech. Co byl zač jeho pravý otec se dozvídám až postupně, za celou dobu našeho vztahu, který trvá více jak 4 roky, nejvíce momentálně v této situaci, která nastala. Jde o to, že jeho otec spáchal sebevraždu a přesto, že na svého nejstaršího syna nemá dávno žádné právo, jelikož má dávno jiného tátu, předtím než si vzal život napsal závěť. V závěti stojí, že jeho děti(má čtyři, každé s jinou ženou z toho se ani s jedním nestýkal, protože týral všechny své ženy), budou všechny dědit rovným dílem. Můj přítel je z dětí jediný dospělý. Ostatní jeho nevlastní sourozenci, které ani nezná nejsou ještě plnoletí, takže to za ně rozhodují matky. Přítelova třetina je dost velký majetek. Nechci psát přímo částku, ale kdyby podělil své dva sourozence, které má maminka se svým druhým manželem, plus by dal část rodičům, stejně by mu zbylo i na pohodlné studium (je v prvním ročníku na medicíně) plus na vlastní bydlení a byla by to dobrá finanční injekce pro založení rodiny. Oba dva pocházíme ze střední třídy, nikdy jsme netrpeli nouzí, ale na rozhazvání nebylo a není. Přítelovo rodiče se mají co otáčet, aby uzivili dva školáky a nejstaršího syna na vysoké. Přítel má i brigádu, ale má náročné studium a nemá čas vydělávat tolik aby se užuvil, takže ho podporují při studiu rodiče. Přesto ale stále přemýšlí, zda dědictví přijmout. Říká, do teď jsme jeho prachy nepotřebovali, tak to tak může zůstat. Na druhou stranu stále váha. Sám mi přiznal, že hlavně kvůli taťkovi. Bylo by to tedy tak, že by jeho díl, podělil rovným dílem mezi sebe a své dva sourozence. Což chápu, je to tak fér, jelikož jejich pravý otec vlastně od mala živí vyžeběného syna. Všichni v okolí, komu se svěřil říkají, nebuď blbý a vezmi to, ale já chápu proč váhá. Jeho mamka říká to samé, že by to měl vzít, ale rozhodnutí nechává na něm. Taťka to samé, řekl mu, ať se rozhodne jak chce, ale, že je to velká částka, kterou na zemi nenajde. Přítel mi ale tvrdí, že to řekl takovým smutným tónem. No nevím, spíše mu to tak přišlo, protože já vidím, že by oba rodiče chtěli aby to příjmul. On je ale velmi citlivý, poctivý a na vším dost přemýšlí, takže stále neví. Co by jste v jeho situaci dělali vy?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

1354
11.2.20 22:45

Přijmout a dát významnou část nejbližšímu útulku pro zvířata. Nebo Klokánkovi. Pak se tam může chodit koukat na bytosti, které mají díky němu lepší život, kdykoliv bude mít morální pochybnosti o správnosti svého rozhodnutí. :dance:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11.2.20 22:46

Že ten parchant svojí smrtí učiní aspoň něco dobrého. O mrtvých jen dobře, ale co říci o něm? Jsem pragmatik, budete-li chtít žít ve větším městě, tak se peníze na bydlení opravdu hodí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14342
11.2.20 22:50

Ja bych ty penize brala jako satysfakci, za to, co si s mamou museli prozit, kdyz byl pritel maly.. Navic v dnesni době, kdy jsou penize prostě potreba. Ja bych to brala čistě prakticky.. A to, ze by dal něco rodičům, nebo sourozencum by bylo pěkný.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.2.20 22:53

Jestli je schopen otci odpustit, tak přijmout. Jestli ne, tak je lepší nepřijmout. Když přijme, bude se celý život trápit, že všechno co má, má „díky“ tatíkovi, který ho týral… Ta charita je taky řešení, ale nejlepší je se s tím zkusit srovnat, odpustit vše, co se stalo - a s klidem to přijmout. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
11.2.20 23:03

Přijmout. Připadá mi nefér odmítnout peníze, na které má nárok a očekávat finanční podporu na studiích od rodičů. Taky bych to brala jako odškodné, podělila se s mamkou a vymyslela něco, kde by ty peníze mohly pomoct i někomu dalšímu ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13274
11.2.20 23:03

Já bych to brala tak, že kdyz peníze přijme ulehčí tím život mamince a konečně bude otec k něčemu dobrý. Nechala bych si na studium a bydlení a zbytek darovala na charitu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11.2.20 23:06

Peníze bych brala jako jistou „odměnu“, zadostiučinění za to, co si museli vytrpět. Zlého jim otec přinesl dost, tak proč nevzít o to dobré, co „díky němu“ můžou mít?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2163
11.2.20 23:12

Přijmout a pomoct mamince, něco třeba na charitu a zbytek využít na studium a bydlení.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7565
11.2.20 23:13

Já nevím, myslíš, že je v dnešní době ještě dobré, hrát si na hrdost? Jako dítě si prošel peklem, možná je to z otcovy strany jakýsi,, pokus o smír". Ona si většina těch lidí uvědomí, jak se v životě chovali. A navíc, pokud jsou ještě rodiče nuceni ho živit, není nad čím váhat. Chápu tedy, že chce i udělat radost rodičům, jen ne ty sourozence :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8739
11.2.20 23:13

Přijmout a vzít maminku na pořádnou dovolenou. Ja mam otce stejnyho, možná ještě horšího hajzla a z dědictví by mi plynuly jen dluhy. Kdybych měla tu příležitost, nevaham. Tohle nemá s morálkou nic společného

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.2.20 23:19

Také záleží jestli by ho to pak netrapilo víc než by byl přínos ty peníze mít. Můj muž nevychází s otcem. Nebyl to dobrý manžel ani otec a nadělal jim spoustu zlého. Muž se s ním od 17ti let neviděl. Já ho nikdy nepoznala. Před cca 5-6 lety přišel přes svagrovou, se kterou má formální vztah, s tím že by poslal větší sumu peněz, že má část peněz které chce rozdělit mezi své děti.
Muž ty peníze odmítl, odmítl je v době kdy probíhala stavba našeho domu a dost by se nám to tenkrát hodilo.
Absolutně jsem se do toho nepletla a nakonec jsem za to ráda, jak svého muže znam do dneška by si přijetí těch peněz vyčítal.

  • Nahlásit
  • Citovat
3737
11.2.20 23:19

Měla bych doporučila určitě přijmout A pokud si to nechce nechat tak aby velkou část daroval například klokánku. Tím pomůže spousta dětem které proživaji strašné dětství.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10849
11.2.20 23:41

A zjišťovali jste, co se s dědictvím stane, pokud ho tvůj partner odmítne? Rozhoduje se mezi dvěma variantami, tak by si měl zjistit důsledky každé z nich.
Bude spokojenější, když dědictví dostane někdo jiný? Nevím, jestli se v tomhle případě dědictví rozdělí mezi ostatní dědice nebo propadne státu a jsem líná to hledat.
Osobně mi odmítnutí přijde jako nezodpovědnost vůči rodičům, ale nejsem v jeho situaci a chápu, že jsou věci, které člověk prostě nezkousne, i když vypadají racionálně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
972
11.2.20 23:46

Jde vidět že tady jsou typicti Češi jak jde o. Peníze tak by to všichni Vzal. Ať je každý jaký byl hlavně že budou mít peníze :D :D :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama