Přírodní lék při těhotenské depresi

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
14.4.21 18:23

Přírodní lék při těhotenské depresi

Ahoj všem, kteří ví, jak může psychika v těhotenství zlobit. Miminko je chtěné, než přišly nevolnosti vše bylo super, pak začal horor v podobě zvracení. Teď už jsem v 2 trimestru a nezvracím, ovšem mám úzkosti a deprese ( ktere pravé způsobil nehezky 1 trimestr). Antidepresiva beru jako poslední možnost, psychologa navštěvuji. Chci se zeptat jestli existuje něco přírodního čím si pomoci? Piju meduňkový čaj. Děkuju za tipy

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2193
14.4.21 18:38

Nevím zda se mohou bachovy esence v těhotenství a magnesko

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
21698
14.4.21 18:56

Přestaň oddalovat adekvátní léčbu tím, že budeš zkoušet kdoví co. existují antideppresiva která jsou bezpečná jak při těhotenství, tak při kojení.

čím déle to budeš odkládat, tím poničenější budeš mít neurochemickou rovnováhu a tím silnější léky a delší dobu budeš muset užívat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.4.21 19:04

@Ou když já mám z AD právě strach. Léčit úzkost úzkosti… bojim se že mi při nasazení bude opět na zvracení nebo jiné fyzické stavy. Teprve jsem se oklepala z prvního trimestru, stále si zvykám na to že je mi “jinak” a ještě k tomu tohle :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
2193
14.4.21 19:37

Já jsem například užívala eliceu, a vím že mi dr. Říkala že se nemusím bát, není navykova a dokonce myslím zmiňovala že ji užívají těhotné… Určitě bych se nebála dr. Ví které léky můžete a které ne. Já se takhle trápila zbytečně půl roku, přírodnímy léky, homeopatika atd.. Až elicea opravdu pomohla

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.7.21 09:17

Ahooj, jak jsi zakladatelko dopadla? Zlepšilo se to nebo jsi vyhledala nakonec psychiatra? Řeším teď to stejne :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
11.7.21 13:04
@Anonymní píše:
Ahooj, jak jsi zakladatelko dopadla? Zlepšilo se to nebo jsi vyhledala nakonec psychiatra? Řeším teď to stejne :,(

Byla jsem tomu velmi blízko, ale nakonec jsem u psychiatra neskončila a AD neberu. Stále jsem těhotná, ale čím se mi dělalo lip fyzicky, tím je mi lip psychicky. Stále navštěvuji psychologa. Musím říct že to bylo nejhorší období v životě a doufám, že teď ve 3.trimestru už to “dokopu” bez deprese. Úzkosti mívám stále ale učím se s tím pracovat. Jak jsi na tom ty? Co ti to spouští víš? Jinak homeopatika ( sedatif) mi nepomohla, piju stále meduňku a od gyndaře mám povoleno si vzít půlku diazepamu, kdybych měla nějaký záchvat paniky, ale neberu to. Je to možná spis psychická berlička, že je pomoc kdyby bylo nejhůř.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
11.7.21 14:28
@Anonymní píše:
Byla jsem tomu velmi blízko, ale nakonec jsem u psychiatra neskončila a AD neberu. Stále jsem těhotná, ale čím se mi dělalo lip fyzicky, tím je mi lip psychicky. Stále navštěvuji psychologa. Musím říct že to bylo nejhorší období v životě a doufám, že teď ve 3.trimestru už to “dokopu” bez deprese. Úzkosti mívám stále ale učím se s tím pracovat. Jak jsi na tom ty? Co ti to spouští víš? Jinak homeopatika ( sedatif) mi nepomohla, piju stále meduňku a od gyndaře mám povoleno si vzít půlku diazepamu, kdybych měla nějaký záchvat paniky, ale neberu to. Je to možná spis psychická berlička, že je pomoc kdyby bylo nejhůř.

Tak to je úžasné, že jsi to nakonec zvládla sama, snad už to bude vše jenom lepší a po porodu si konečně začneme užívat našich vysnenych miminek. A nikdy předtím jsi neměla žádné psychicke potíže? Já právě ne a těhotenstvi mě totálně odrovnalo. Vůbec nevím, co mi to spouští, ale mám nějaké období lepší, pak zas deprese jak vysita a furt se mi to takle střídá. Zvracela jsem až do 5. měsíce, velké nevolnosti a navíc loni zamlkle těhotenství, od ty doby jsem byla na mimi úplně upnuta a neprala si nic jiného a najednou bum a vse zaclo být jinak. Příští týden jdu na gyndu, tak o tom chci taky doktorce říct a probrat to i s ní, co mi na to řekne.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
11.7.21 14:50
@Anonymní píše:
Tak to je úžasné, že jsi to nakonec zvládla sama, snad už to bude vše jenom lepší a po porodu si konečně začneme užívat našich vysnenych miminek. A nikdy předtím jsi neměla žádné psychicke potíže? Já právě ne a těhotenstvi mě totálně odrovnalo. Vůbec nevím, co mi to spouští, ale mám nějaké období lepší, pak zas deprese jak vysita a furt se mi to takle střídá. Zvracela jsem až do 5. měsíce, velké nevolnosti a navíc loni zamlkle těhotenství, od ty doby jsem byla na mimi úplně upnuta a neprala si nic jiného a najednou bum a vse zaclo být jinak. Příští týden jdu na gyndu, tak o tom chci taky doktorce říct a probrat to i s ní, co mi na to řekne.

To mě mrzí. Úzkost jsem měla už před těhotenstvím, ale né silnou nebo diagnostikovanou, jen jsem úzkostnější typ člověka. Depresi jsem nikdy dřív nezažila a musím říct, že je to podle mě horší stav. A jak si zvládala ty nevolnosti? Třeba to máš podobně. Já je nezvládala vůbec, byla jsem přesvědčená, že to nevydrzim každý další den, budila jsem každé rano jako do zlého snu. Měla jsem paniky co zas vyzvracím a jak mi po jakem jídle nebo pití bude. Nemyslela jsem na nic jiného, než na ten stav. Nedokázala jsem fungovat doma. Bylo mi šíleně zle a rozjelo to hrozny psychicky stavy. Byl třeba týden kdy jsem celý brečela, furt jsem mluvila o tom ať mi malého vyndaji z břicha nebo skončím v Bohnicích. Vůbec jsem neviděla budoucnost. Na nic jsem se netěšila, dokonce jsem zažila pocit, že moje rodina jsou cizí lidi, že už mě neznají, nechápou a já zas je. Nechtěla jsem s nima mluvit atd. Zpětně je mi jasný, že to na psychiatra asi bylo, ale brala jsem to jako úplně poslední možnost, vůbec se mi do toho nechtělo. Jen jsem si přála, aby se mi udělalo fyzicky líp. Určo o tom řekni doktorce. Hormony umí udělat docela šílený věci. :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.7.21 10:43
@Anonymní píše:
To mě mrzí. Úzkost jsem měla už před těhotenstvím, ale né silnou nebo diagnostikovanou, jen jsem úzkostnější typ člověka. Depresi jsem nikdy dřív nezažila a musím říct, že je to podle mě horší stav. A jak si zvládala ty nevolnosti? Třeba to máš podobně. Já je nezvládala vůbec, byla jsem přesvědčená, že to nevydrzim každý další den, budila jsem každé rano jako do zlého snu. Měla jsem paniky co zas vyzvracím a jak mi po jakem jídle nebo pití bude. Nemyslela jsem na nic jiného, než na ten stav. Nedokázala jsem fungovat doma. Bylo mi šíleně zle a rozjelo to hrozny psychicky stavy. Byl třeba týden kdy jsem celý brečela, furt jsem mluvila o tom ať mi malého vyndaji z břicha nebo skončím v Bohnicích. Vůbec jsem neviděla budoucnost. Na nic jsem se netěšila, dokonce jsem zažila pocit, že moje rodina jsou cizí lidi, že už mě neznají, nechápou a já zas je. Nechtěla jsem s nima mluvit atd. Zpětně je mi jasný, že to na psychiatra asi bylo, ale brala jsem to jako úplně poslední možnost, vůbec se mi do toho nechtělo. Jen jsem si přála, aby se mi udělalo fyzicky líp. Určo o tom řekni doktorce. Hormony umí udělat docela šílený věci. :roll:

Tak to jsi ty nevolnosti nesla hodně, hodně těžce. Jen to čtu a úplně mě mrazí, je mi to moc líto. Já jsem to zvládala tak nějak dobře, jako byla jsem z toho už zoufalá, že jen musím ležet a nic nemůžu, ale věděla jsem, že to odezní, jen pak mi nevolnosti vystřídala ta deprese a už to bylo daleko horší. To určitě na psychiatra bylo a o to větší máš můj obdiv, že jsi to nakonec vše zvládla sama. Mě když je nejhůř, tak už taky myslím na psychiatra a na to, ať mi už někdo pomůže, že to nevydržím a pak mám zas týden nebo dva dobré a přijde mi to jako zbytečnost, že to nepotřebuju a že jsou to hormony. Ale v tu chvíli, když jsem v depresi, tak nedokážu moc reálne uvažovat a jen myslím na porod a obavy, co když se to po něm ještě zhorší a nebudu schopna se starat, co když už mi to zůstane a tak podobně.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.7.21 14:32
@Anonymní píše:
Tak to jsi ty nevolnosti nesla hodně, hodně těžce. Jen to čtu a úplně mě mrazí, je mi to moc líto. Já jsem to zvládala tak nějak dobře, jako byla jsem z toho už zoufalá, že jen musím ležet a nic nemůžu, ale věděla jsem, že to odezní, jen pak mi nevolnosti vystřídala ta deprese a už to bylo daleko horší. To určitě na psychiatra bylo a o to větší máš můj obdiv, že jsi to nakonec vše zvládla sama. Mě když je nejhůř, tak už taky myslím na psychiatra a na to, ať mi už někdo pomůže, že to nevydržím a pak mám zas týden nebo dva dobré a přijde mi to jako zbytečnost, že to nepotřebuju a že jsou to hormony. Ale v tu chvíli, když jsem v depresi, tak nedokážu moc reálne uvažovat a jen myslím na porod a obavy, co když se to po něm ještě zhorší a nebudu schopna se starat, co když už mi to zůstane a tak podobně.

A k psychologovi chodíš? On to za tebe sice nevyřeší, ale vypovídat se a někdy slyšet i pohled z venku na celou tu myšlenku může pomoc. Ve kterém jsi tt nebo měsíci? U mě krom toho že už se vrátila chuť k jidlu a žaludek se mi nonstop nehoupe, zabrala i ta vidina, že se pomalu týden po týdnu blíží konec. Na mimčo se hoodně těším, kupuju výbavu atd. A hlavně myslím, že hormonálně se něco změnilo (určitě jsem to nezvládla jen tak sama od sebe). Šestineděli bude další výzva, ale netrvá 9měsíců, říkám si, že když zvládnu tohle těhotenství, už zvládnu všechno. A kdyby náhodou deprese byly a nechtěly ani po šestinedělí odejít tak psychiatra a AD znovu zvážím.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat