Přišel mi na milence, ale chci zůstat s manželem. Máte zkušenost?

20.1.20 12:32

Přišel mi na milence, ale chci zůstat s manželem. Máte zkušenost?

Zdravím, sháním ženy co mají podobnou zkušenost, aby se podělili o zkušenost.
Manželce jsem po 15 letech a 2 dětech přišel na milence, do kterého se bohužel i zakoukala. Po mateřské s ní flirtoval, jí to lichotilo a jelikož si myslela že já už o ní nemám takový zájem jako dřív, tak podlehla. Teď všeho hrozně lituje, ukončila s ním kontakt a chce zůstat semnou. Alespoň to tvrdí a já se snažím věřit.
Najde se dáma, která si to prošla? Zamilovala se do milence, pak na to manžel přišel a rozhodla se zůstat a dostávala milence z hlavy? Prý to má také těžké… což mě hrozně see, ale nemumím si představit čím prochází ona. Já jí nikdy nezahnul, myslel jsem že je to ta pravá a asi i proto už jsem se jí nevěnoval tak jak bych měl. To mi bohužel ale došlo až teď. Je vidět že se snaží, že se mi věnuje víc než před tím, ale na mé zlomené srdce je to pořád málo a v hlavě se mi pořád honí myšlenky, že na něj pořád myslí, že jí teď bude chybět vzrůšo a že se jen snaží zachránit rodinu, ale že už mě nemiluje. Nebo že se snaží mě začít znovu milovat. Nevím…
Děkuji za zkušenosti, názory dam, které si něčím podobným prošly, nebo pánů, kteří také odpustili a čekali na to, až se věc srovná.
Je to teprve 3 měsíce, takže celkem čerstvé. Jinak byl náš vztah harmonický, bez hádek, vše úplně super až na to jak jsem zajel do kolejí že jí mám jistou a neposlouchal jsem jí a nvěnoval jsem se jak jsem měl. To je jediné co mi řekla k tomu když jsem se ptal, co jsem po
ral že jsem si tohle zasoužil. Hlavní vinu vidí v sobě, toto je jen co jí mrzelo ale neshledává to za hlavní důvod toho proč to udělal. Hlavní důvod je ona, že prostě měla možnost a bohužel ji využila.
Děkuji

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

1217
20.1.20 12:42

...

…tak už se v tom nerejpej a věnuj se ji tak jako ona tobě. Důvěřuj, ale občas i prověřuj.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.1.20 12:53

@Smutnej důvěřivec kamarád to měl přesně jako Ty. Jeho žena po letech a dvou dětech podlehla kolegovi. Zamilovala se. Když na to kamarád přišel, nejdřív myslela, že by šla za milencem, jenže milenec ji k sobě nechtěl. Tak si vlastne uvědomila, že rodina je důležitější, že chce vše napravit a vrátit. Kamarád ji odpustil a vzal zpět… Vše vypadá idylicky, ale on už žije X měsíců v nejistotě, jestli ještě miluje milence nebo nemá zase někoho jiného. Už to prostě nikdy takové nebude. Ta důvěra už tam být prostě nebude stejně jako Tvá žena nemusí být napořád věrná, ale taky může. Radila bych se vykašlat na co by kdyby… A prostě žít. Slepili jste to, tak se oba zkuste snažit. A uvidíš. ;)
Prosím anonym nebo smazat.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
20.1.20 12:54

Já ti napíšu něco trochu jiného, nevěrná jsem nebyla a ani se nezamilovala jinde. Dosud. Mám manžela a moc ho miluju, nicméně on je ve stejných zajetých kolejích jako ty. Ano, zamilovanost vyprchává a zůstává láska, neočekávám motýlky v břiše, jsme spolu 20let. Ale cítím se jak inventář. Chci, aby mě pohladil, když okolo mě projde, tak jako to dělal dřív, chci aby mě obejmul, chci cítit, že jsem pro něj důležitá. Tolik času denně tráví na telefonu, je tak těžké obětovat 15 vteřin a napsat zadarmo zprávu typu posílám pusu nebo myslím na tebe. Je to milion drobností, co se dá dělat, nestojí to vůbec nic, jen pár vteřin a protějšek má pocit, že je milován. Ale bohužel. Jak píšu, inventář, moje práce a starost a láska pro něj a pro rodinu je neviditelná. Bere to tak automaticky, že to vůbec nevnímá. A nevrací. Mluvím s ním o tom, stále se snažím vysvětlovat, co bych chtěla. Prosím o pohlazení, musím si chodit pro pusu, prosím o zprávu, když někam jede, že dojel v pořádku, i u toho protočí oči. Nemohu ji dostat automaticky, 10vteřin, jsem na místě a smajlík posílající pusu. Proč to nejde? Snažím se ti popsat ten zoufalý stav. Večer leží u televize, přijdu k němu, lehnu si k němu, obejmu ho. A nedočkám se té reakce, že by zvednul ruku a taky mě obejmul. Musím si říct, tak zvedne ruku a položí ji na mě. Je to den za dnem tak strašně ubíjející. A nevnímá co říkám, neposlouchá, popřípadě se hádá a bere to jako výčitky. A já se cítím jako inventář, jako někdo, kdo je není vidět, na kom nezáleží. Vím, že mě má rád, že je pro něj naše rodina důležitá. Ale nestačí to. Cítím se zoufale prázdně. Já mám své zásady, zatím okamžitě odpálkovávám projevy přízně cizích mužů, nevěřím na lásku blesk z čistého nebe, takže případně pokušení ničím hned v zárodku. Pro svého muže, který mě má jako inventář. Mám s ním dobrý život, nebije mě, nepije, fungujeme jako partneři, je dobrý táta, děti miluje, ale jsem inventář. A on prostě neposlouchá, co říkám, říkám mu to stále, neposlouchá. Jednou to říkat přestanu, už jsem ve fázi, kdy se cítím špatně. Tak jen popis od ženy, jak to asi vypadá, jak se asi žena cítí, když je tvými slovy zajeto v kolejích a muž si myslí, že ji má jistou. Neschvaluji nevěru, ale bože, je strašné žít v zajetých kolejích nemusím se snažit, mám jistou. Můj manžel by ti taky řekl, že máme harmonický vztah, nehádáme se, jsem většinou milá, fungujeme jako partneři a rodiče, i sex je dobrý. Z jeho pohledu co bych víc chtěla. Chtěla bych nebýti tou jistotou a inventářem.

  • Nahlásit
  • Citovat
522
20.1.20 12:55

Rekni ji, jak se citis a ze nevis, zda to ustojis. Mela by vedet, ze existuje riziko, ze te ztrati. Zkus si s ni take promluvit o tom, co ji k nevere vedlo a co ji ve vztahu s tebou chybelo - urcite zde bude neco, na cem muzete OBA zapracovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20.1.20 13:04
@Anonymní píše:
Já ti napíšu něco trochu jiného, nevěrná jsem nebyla a ani se nezamilovala jinde. Dosud. Mám manžela a moc ho miluju, nicméně on je ve stejných zajetých kolejích jako ty. Ano, zamilovanost vyprchává a zůstává láska, neočekávám motýlky v břiše, jsme spolu 20let. Ale cítím se jak inventář. Chci, aby mě pohladil, když okolo mě projde, tak jako to dělal dřív, chci aby mě obejmul, chci cítit, že jsem pro něj důležitá. Tolik času denně tráví na telefonu, je tak těžké obětovat 15 vteřin a napsat zadarmo zprávu typu posílám pusu nebo myslím na tebe. Je to milion drobností, co se dá dělat, nestojí to vůbec nic, jen pár vteřin a protějšek má pocit, že je milován. Ale bohužel. Jak píšu, inventář, moje práce a starost a láska pro něj a pro rodinu je neviditelná. Bere to tak automaticky, že to vůbec nevnímá. A nevrací. Mluvím s ním o tom, stále se snažím vysvětlovat, co bych chtěla. Prosím o pohlazení, musím si chodit pro pusu, prosím o zprávu, když někam jede, že dojel v pořádku, i u toho protočí oči. Nemohu ji dostat automaticky, 10vteřin, jsem na místě a smajlík posílající pusu. Proč to nejde? Snažím se ti popsat ten zoufalý stav. Večer leží u televize, přijdu k němu, lehnu si k němu, obejmu ho. A nedočkám se té reakce, že by zvednul ruku a taky mě obejmul. Musím si říct, tak zvedne ruku a položí ji na mě. Je to den za dnem tak strašně ubíjející. A nevnímá co říkám, neposlouchá, popřípadě se hádá a bere to jako výčitky. A já se cítím jako inventář, jako někdo, kdo je není vidět, na kom nezáleží. Vím, že mě má rád, že je pro něj naše rodina důležitá. Ale nestačí to. Cítím se zoufale prázdně. Já mám své zásady, zatím okamžitě odpálkovávám projevy přízně cizích mužů, nevěřím na lásku blesk z čistého nebe, takže případně pokušení ničím hned v zárodku. Pro svého muže, který mě má jako inventář. Mám s ním dobrý život, nebije mě, nepije, fungujeme jako partneři, je dobrý táta, děti miluje, ale jsem inventář. A on prostě neposlouchá, co říkám, říkám mu to stále, neposlouchá. Jednou to říkat přestanu, už jsem ve fázi, kdy se cítím špatně. Tak jen popis od ženy, jak to asi vypadá, jak se asi žena cítí, když je tvými slovy zajeto v kolejích a muž si myslí, že ji má jistou. Neschvaluji nevěru, ale bože, je strašné žít v zajetých kolejích nemusím se snažit, mám jistou. Můj manžel by ti taky řekl, že máme harmonický vztah, nehádáme se, jsem většinou milá, fungujeme jako partneři a rodiče, i sex je dobrý. Z jeho pohledu co bych víc chtěla. Chtěla bych nebýti tou jistotou a inventářem.

Tak se rozveď a najdi si mazlícího nabíječe, vždyť je tak snadné najít štěstí :nevim:

Ale teď vážně, tak se sebou něco udělej, abys byla zase zajímavá, prst na spoušti máš ty… nucením si přirozenej zájem nevytvoříš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.1.20 13:06
@Anonymní píše:
Já ti napíšu něco trochu jiného, nevěrná jsem nebyla a ani se nezamilovala jinde. Dosud. Mám manžela a moc ho miluju, nicméně on je ve stejných zajetých kolejích jako ty. Ano, zamilovanost vyprchává a zůstává láska, neočekávám motýlky v břiše, jsme spolu 20let. Ale cítím se jak inventář. Chci, aby mě pohladil, když okolo mě projde, tak jako to dělal dřív, chci aby mě obejmul, chci cítit, že jsem pro něj důležitá. Tolik času denně tráví na telefonu, je tak těžké obětovat 15 vteřin a napsat zadarmo zprávu typu posílám pusu nebo myslím na tebe. Je to milion drobností, co se dá dělat, nestojí to vůbec nic, jen pár vteřin a protějšek má pocit, že je milován. Ale bohužel. Jak píšu, inventář, moje práce a starost a láska pro něj a pro rodinu je neviditelná. Bere to tak automaticky, že to vůbec nevnímá. A nevrací. Mluvím s ním o tom, stále se snažím vysvětlovat, co bych chtěla. Prosím o pohlazení, musím si chodit pro pusu, prosím o zprávu, když někam jede, že dojel v pořádku, i u toho protočí oči. Nemohu ji dostat automaticky, 10vteřin, jsem na místě a smajlík posílající pusu. Proč to nejde? Snažím se ti popsat ten zoufalý stav. Večer leží u televize, přijdu k němu, lehnu si k němu, obejmu ho. A nedočkám se té reakce, že by zvednul ruku a taky mě obejmul. Musím si říct, tak zvedne ruku a položí ji na mě. Je to den za dnem tak strašně ubíjející. A nevnímá co říkám, neposlouchá, popřípadě se hádá a bere to jako výčitky. A já se cítím jako inventář, jako někdo, kdo je není vidět, na kom nezáleží. Vím, že mě má rád, že je pro něj naše rodina důležitá. Ale nestačí to. Cítím se zoufale prázdně. Já mám své zásady, zatím okamžitě odpálkovávám projevy přízně cizích mužů, nevěřím na lásku blesk z čistého nebe, takže případně pokušení ničím hned v zárodku. Pro svého muže, který mě má jako inventář. Mám s ním dobrý život, nebije mě, nepije, fungujeme jako partneři, je dobrý táta, děti miluje, ale jsem inventář. A on prostě neposlouchá, co říkám, říkám mu to stále, neposlouchá. Jednou to říkat přestanu, už jsem ve fázi, kdy se cítím špatně. Tak jen popis od ženy, jak to asi vypadá, jak se asi žena cítí, když je tvými slovy zajeto v kolejích a muž si myslí, že ji má jistou. Neschvaluji nevěru, ale bože, je strašné žít v zajetých kolejích nemusím se snažit, mám jistou. Můj manžel by ti taky řekl, že máme harmonický vztah, nehádáme se, jsem většinou milá, fungujeme jako partneři a rodiče, i sex je dobrý. Z jeho pohledu co bych víc chtěla. Chtěla bych nebýti tou jistotou a inventářem.

Děkuji, přesně takto to měla. Mluvili jsme o tom. Navíc si myslela že jí podvádím a to jí povolilo otěže, aby mi to udělala. Mělo to být jen jednou ale vymklo se jí to. Teď se to snažíme vše vynahradit, oba jsme uznali své chyby a vše je nám te´d hrozně vzácné, sex mnohem lepší atd. nic méně mě pořád ničí ten můj vnitřní hlas, ten hlas, který vycítil tu nevěru které jsem se pak doklikal v historii google účtu a našel důkaz. Úplně s tebou souhlasím, že chlap tohle pochopí až když se mu stane něco takového. No a já teď ve všem tom smutku a zoufalství musím být lepší než jsem byl, což dělám, ale raději bych aby ona lezla po kolenou a odprošovala mě, říkala jak mě miluje, ale to se tak nějak nekoná. Ona city nikdy extra neprojevovala a já byl ten co říkal hezká slůvka, poplácával po zadnku, u televize hladil do zblbnutí a já to nikdy neměl. Nevadilo mi to, teda trochu jo ale neřešil jsem to, protože jsem věřil že mě miluje a jen to prostě nedává tak najevo jako já. Teď mi to ale vadí a chtěl bych si připadat vyjímečně. Úplně jsme si to prohoidili… Já před tím nepsal, nebo jen strohá výáměna informací a teď jsem já ten kdo čeká na smsku a je smutný když nepřichází, nebo když je bez smajlíka či vlídného slova. No úplná otočka. Nechci se doprošovat lásky, nechci se vnucovat kór po tom co ona to pos*ala, ale co mám dělat jiného. Ukončit se mi to nechce, i když ta myšlenka na to je celkem osvobozující. Pořád ji miluju.

  • Nahlásit
  • Citovat
522
20.1.20 13:07
Jinak vase sance nevidim nijak spatne.
Manželce jsem po 15 letech a 2 dětech přišel na milence, do kterého se bohužel i zakoukala. Po mateřské s ní flirtoval, jí to lichotilo a jelikož si myslela že já už o ní nemám takový zájem jako dřív, tak podlehla. Teď všeho hrozně lituje, ukončila s ním kontakt a chce zůstat semnou. Alespoň to tvrdí a já se snažím věřit.

Podvedla te az po 15 letech, takze zadna pobehlice naturou to nebude a da se vychazet z toho, zeto byla vyjimecna situace, ktera se uz nemusi nikdy opakovat.
Myslela, ze o ni nemas zajem a jiny ano - na tom muzes (a mel bys!) zapracovat. Necekej, az ji zajem budou projevovat jini chlapi.
Ted hrozne lituje, ukoncila s nim kontakt - super, to je v pripade nevery to nejlepsi, co mohla udelat.
Ty se snazim ji verit, coz je pri jejim reseni provalene nevery take to nejlepsi, co muzes delat.

Vypada to, ze komunikovat spolu zvladate, ona si svou vinu uvedomuje, takze to berte tak, ze byste si spolu meli najit reseni.

Jinak te moc chapu, nevera boli. Me nevera partnera boli dodnes a to uz je rok a pul.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.1.20 13:23
@pohledzdruhestrany píše:
Tak se rozveď a najdi si mazlícího nabíječe, vždyť je tak snadné najít štěstí :nevim:Ale teď vážně, tak se sebou něco udělej, abys byla zase zajímavá, prst na spoušti máš ty… nucením si přirozenej zájem nevytvoříš.

hloupé řeči, nic jiného. O vztah se musí pečovat, musí oba, jinak prostě nebude fungovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
20.1.20 13:29
@Anonymní píše:
hloupé řeči, nic jiného. O vztah se musí pečovat, musí oba, jinak prostě nebude fungovat.

nikdy nikdo nebude mít všechno, co chce, i kdyby se upečoval, a P. S. co děláš ty kromě němých výkřiků…objímej?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.1.20 13:30
@Anonymní píše:
Děkuji, přesně takto to měla. Mluvili jsme o tom. Navíc si myslela že jí podvádím a to jí povolilo otěže, aby mi to udělala. Mělo to být jen jednou ale vymklo se jí to. Teď se to snažíme vše vynahradit, oba jsme uznali své chyby a vše je nám te´d hrozně vzácné, sex mnohem lepší atd. nic méně mě pořád ničí ten můj vnitřní hlas, ten hlas, který vycítil tu nevěru které jsem se pak doklikal v historii google účtu a našel důkaz. Úplně s tebou souhlasím, že chlap tohle pochopí až když se mu stane něco takového. No a já teď ve všem tom smutku a zoufalství musím být lepší než jsem byl, což dělám, ale raději bych aby ona lezla po kolenou a odprošovala mě, říkala jak mě miluje, ale to se tak nějak nekoná. Ona city nikdy extra neprojevovala a já byl ten co říkal hezká slůvka, poplácával po zadnku, u televize hladil do zblbnutí a já to nikdy neměl. Nevadilo mi to, teda trochu jo ale neřešil jsem to, protože jsem věřil že mě miluje a jen to prostě nedává tak najevo jako já. Teď mi to ale vadí a chtěl bych si připadat vyjímečně. Úplně jsme si to prohoidili… Já před tím nepsal, nebo jen strohá výáměna informací a teď jsem já ten kdo čeká na smsku a je smutný když nepřichází, nebo když je bez smajlíka či vlídného slova. No úplná otočka. Nechci se doprošovat lásky, nechci se vnucovat kór po tom co ona to pos*ala, ale co mám dělat jiného. Ukončit se mi to nechce, i když ta myšlenka na to je celkem osvobozující. Pořád ji miluju.

máš to hrozně těžký teď. Neumím ti moc poradit, myslím si upřímně, že čas to trochu zmírní, ty pocity, co máš teď. Ale ta nedůvěra, ta nejistota, ty pocity, že by se měla plazit, to zůstane. Budeš ty pocity mít méně často časem, ale nezmizí. Už to tam prostě je. A rozumím tomu, že nechceš žebrat o lásku, že máš pocit, že ona by ti ji měla dívat bez toho, aniž bys musel žebrat. Plně chápu, jak se cítíš, rozumím tomu, co píšeš. A v podstatě si myslím, že momentálně nemáš co dělat jiného. A budeš trpět. Celkem tě obdivuju, žes ten vztah nezahodil a snažíš se to nějak ustát, nevím, jestli já na tvém místě bych to prostě nezahodila. Protože tě to bolí a bude bolet ještě dlouho a dlouho. Nemám pro tebe radu, bohužel. Jen jsem ti chtěla napsat, jak se asi cítila, nebo minimálně jak se cítím já, že bys třeba snáze pochopil, proč to udělala, že to nemusí být, že by tě už nemilovala, ale vyústěním toho, jak se cítila. Nijak ti to nemůže v téhle situaci, protože to si musíš odžít sám a nebudeš to mít lehké. Myslím, že ani ona.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
20.1.20 13:33
@pohledzdruhestrany píše:
nikdy nikdo nebude mít všechno, co chce, i kdyby se upečoval, a P. S. co děláš ty kromě němých výkřiků…objímej?

já se s tebou nechci bavit. Nemá to smysl, tvoje výrazy typu najdi si nabíječe jasně vypovídají, co jsi zač. Já napsala zakladateli, jak se třeba mohla cítit jeho žena a že on ji neposlouchal, když mu to říkala. Jako neposlouchá můj muž. Zakladatel už to ví, musela přijít pro něj taková rána, aby pochopil. Já to mému muži neudělala, a neudělám. Doufám, dřív se s ním rozvedu, nepotřebuji ho nahrazovat jiným mužem. Nepochopil jsi nic z toho, co jsem napsala. Nemá smysl se s tebou vůbec bavit.

  • Nahlásit
  • Citovat
20.1.20 13:38
@Anonymní píše:
já se s tebou nechci bavit. Nemá to smysl, tvoje výrazy typu najdi si nabíječe jasně vypovídají, co jsi zač. Já napsala zakladateli, jak se třeba mohla cítit jeho žena a že on ji neposlouchal, když mu to říkala. Jako neposlouchá můj muž. Zakladatel už to ví, musela přijít pro něj taková rána, aby pochopil. Já to mému muži neudělala, a neudělám. Doufám, dřív se s ním rozvedu, nepotřebuji ho nahrazovat jiným mužem. Nepochopil jsi nic z toho, co jsem napsala. Nemá smysl se s tebou vůbec bavit.

jen abys nezahodila vztah kvůli tomu, že nevnímáš potřeby manžela a myslíš jen na sebe :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20.1.20 13:41
@Anonymní píše:
máš to hrozně těžký teď. Neumím ti moc poradit, myslím si upřímně, že čas to trochu zmírní, ty pocity, co máš teď. Ale ta nedůvěra, ta nejistota, ty pocity, že by se měla plazit, to zůstane. Budeš ty pocity mít méně často časem, ale nezmizí. Už to tam prostě je. A rozumím tomu, že nechceš žebrat o lásku, že máš pocit, že ona by ti ji měla dívat bez toho, aniž bys musel žebrat. Plně chápu, jak se cítíš, rozumím tomu, co píšeš. A v podstatě si myslím, že momentálně nemáš co dělat jiného. A budeš trpět. Celkem tě obdivuju, žes ten vztah nezahodil a snažíš se to nějak ustát, nevím, jestli já na tvém místě bych to prostě nezahodila. Protože tě to bolí a bude bolet ještě dlouho a dlouho. Nemám pro tebe radu, bohužel. Jen jsem ti chtěla napsat, jak se asi cítila, nebo minimálně jak se cítím já, že bys třeba snáze pochopil, proč to udělala, že to nemusí být, že by tě už nemilovala, ale vyústěním toho, jak se cítila. Nijak ti to nemůže v téhle situaci, protože to si musíš odžít sám a nebudeš to mít lehké. Myslím, že ani ona.

prosím tě, nenech se ovlivnit těmi výkřiky…„jak se asi cítila“..chudák… tohle je jen výsledek toho, když žena neumí zapojit ženskost a rozum a řeší to únikem mimo realitu

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.1.20 13:44

@pohledzdruhestrany

Procházím podobnou situací jako slunečnice. Mohl by jsi napsat, jak se mám snažit doma, abych manžela změnila a zase měla jeho pozornost?

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama