Příšerný psychický stav v šestinedělí - velké obavy o miminka

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 01.05.19 16:05
Příšerný psychický stav v šestinedělí - velké obavy o miminka

Ahoj všem, co mají nějakou podobnou zkušenost…

Zažily jste během šestinedělí (nebo později) velké úzkosti spojené s péčí o miminko?
Dlouho se léčím s úzkostmi, depresemi a dalšími „drobnostmi“ a to, co mi teď najelo po porodu je teda masakr. Mám dvojčata, měsíc stará, a najely mi masivní úzkosti a obavy z péče o ně…Mám strach na ně sáhnout, jen přebalím, otřu, nakrmím a hned zpátky do postýlek. Nemazlím se s nimi, netahám je, jen je hladím v postýlkách a povídám si s nimi. Ta hrůza, když je musím přenášet na podložku necelý metr vedle, je těžko popsatelná…
Občas se některé během krmení zakucká, já už vidím to nejhorší, po jídle je jde odříhnout jen někdy a těžko (v porodnici mluvili jen o zvýšené poloze, žádné odříhávání přes rameno apod. - děti se narodily drobné, s hraniční hmotností, tak to není vhodné).
Mám hrůzu z toho, že budou po krmení blinkat a udusí se…že mi vyklouznou z ruky. Že se jim něco stane s hlavičkou…
Je mi zle, každý den mám záchvaty pláče, klepu se, nespím (krmení po 3h a mělký spánek), nemůžu jíst, z 20 těhotenských kil mám 15 dole a jde to dolů furt.
Mám medikaci zpátky, trvá ale nějaký čas, než se vytvoří hladinka.

Zajímalo by mě, jestli jste někdo měl takovou krizi, jak a kdy to přešlo, co vám pomohlo apod… :? 8o
Anonym - citlivé údaje.

Přečtěte si článek: Poporodní deprese, její příznaky a léčba

Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 01.05.19 16:14

Měla jsem.
Zjistila jsem tak svoje deprese. Předtím to nebylo tak hrozné, takže jsem se s tím naučila žít.
Až po porodu mi došlo, že je něco hodně v nepořádku a musela jsem řešit.
Hodně pomohlo přestat kojit, pak samozřejmě léky a pomoc okolí. Nesměla jsem se přepínat, musela jsem dost spát.
Bydleli jsme s rodiči(manželovými) a to hodně pomohlo, tchyně mi hodně ulehčovala a pomáhala s péčí o děti.
Mám taky dvojčata.

carola
Echt Kelišová 7544 příspěvků 01.05.19 16:24

Držím ti palce. Také jsem měla ošklivé deprese po obou porodech. Hrozný strach, nechuť k jídlu, pocení, průjem, nemohla jsem spát. Brala jsem léky, ale moc mi to nepomohlo. Přestala jsem kojit, když bylo dcerce asi 2 a půl měsíce. Neměla jsem tedy strach z péče o miminko, spíše takový komplexní ze všeho. Fungovat jsem musela, neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl. Pak asi v půl roce dcerky se mi najednou ze dne na den ulevilo. Dnes jsou dcerce 3 roky pryč a je ze mě zase šťastná ženská. Já jsem obecně taková citlivější povaha, vše si moc beru. Bohužel si tím projde hodně žen. Ideální by bylo, kdyby k vám mohla dočasně babička a hodně ti pomáhat, nebo zkrátka kdokoli z rodiny, abysis mohla odpočinout. Myslím na tebe. :srdce: Bude to dobré.

Aghata
Ukecaná baba ;) 1107 příspěvků 01.05.19 16:27

Tak jestli se dlouhodobě léčíš, měla bys kontaktovat svého psychiatra. Stav, který popisuješ, není dobrý pro nikoho z vás, navíc se můžeš zhoršit. Jak na to reaguje manžel? Ví o tom někdo další z tvých blízkých? Pomáhá ti někdo s dětmi? Je to určitě hodně náročné, nedonošená dvojčátka, to může snadno zúskostnit i do té doby zdravou holku, natož když ses s tím potýkala už dřív. Nezůstávej v tom sama, prosím, a řeš to s lékařem a rodinou.

Verurizeckova
Ukecaná baba ;) 1685 příspěvků 01.05.19 16:29

Taky jsem měla poporodni depku… až hladinka najede, bude dobre a bude to brzo. Mě když se ulevilo po práškách, tak to bylo najednou jakobych vylezla ze tmy. Pece o malého už mi nepřišla tak strašná, ne-li odporná. Začala jsem si ho užívat, milovat. Ty mas ještě dvě, je dobre ze to resis léky, za chvíli zaberou a bude ti dobre, skvěle… :kytka:

Serpentini
Ukecaná baba ;) 1668 příspěvků 01.05.19 16:48

Já byla úplně v háji první čtyři týdny, vše jsem dělala mechanicky, jinak jsem byla schovaná v jiném pokoji a jen se klepala a brečela, hodně se mi ulevilo když jsem vzdala kojení. Zpětně myslím, že kdyby mi tehdy někdo pomohl a všichni mi nevnucovali že musím vydržet a rozkojím se, tak to tak hrozné být nemuselo.

Bubla_Bučková
Kelišová 6728 příspěvků 01.05.19 16:55
@Anonymní píše:
Ahoj všem, co mají nějakou podobnou zkušenost…

Zažily jste během šestinedělí (nebo později) velké úzkosti spojené s péčí o miminko?
Dlouho se léčím s úzkostmi, depresemi a dalšími „drobnostmi“ a to, co mi teď najelo po porodu je teda masakr. Mám dvojčata, měsíc stará, a najely mi masivní úzkosti a obavy z péče o ně…Mám strach na ně sáhnout, jen přebalím, otřu, nakrmím a hned zpátky do postýlek. Nemazlím se s nimi, netahám je, jen je hladím v postýlkách a povídám si s nimi. Ta hrůza, když je musím přenášet na podložku necelý metr vedle, je těžko popsatelná…
Občas se některé během krmení zakucká, já už vidím to nejhorší, po jídle je jde odříhnout jen někdy a těžko (v porodnici mluvili jen o zvýšené poloze, žádné odříhávání přes rameno apod. - děti se narodily drobné, s hraniční hmotností, tak to není vhodné).
Mám hrůzu z toho, že budou po krmení blinkat a udusí se…že mi vyklouznou z ruky. Že se jim něco stane s hlavičkou…
Je mi zle, každý den mám záchvaty pláče, klepu se, nespím (krmení po 3h a mělký spánek), nemůžu jíst, z 20 těhotenských kil mám 15 dole a jde to dolů furt.
Mám medikaci zpátky, trvá ale nějaký čas, než se vytvoří hladinka.

Zajímalo by mě, jestli jste někdo měl takovou krizi, jak a kdy to přešlo, co vám pomohlo apod… :? 8o
Anonym - citlivé údaje.

Vždyť to musí být záhul, já jedno dítko krmila a přebalovala skoro hodinu, dvě nechápu, jak někdo sám zvládne :D to je jasný, že si hotová :hug: pomalu to zkoušej, třeba v přítomnosti další osoby, je nosit a tak a určitě bude brzo lépe :srdce:

Modrásek modrý
Povídálka 25 příspěvků 01.05.19 17:48

Nemáš někoho blízkého, kdo by Ti pomohl s péčí, abys získala větší jistotu? Kamarádka, sestra, maminka? Případně pomoc třeba poporodní duly… Pokud se Tvůj stav bude horšit, prosím neváhej se obrátit na odborníky, třeba v NUDZ v Klecanech se zabývají úzkostmi těhotných a kojících žen. Dvojčata jsou zahul samy o sobě, natož když trpiš úzkostí, drž se

Payus
Zasloužilá kecalka 967 příspěvků 01.05.19 18:23

:hug: :hug: holcicko, ja nic takoveho neznam, ale tvuj prispevek je tak silny, ze jsem ti musela napsat. Posilam ti moc sily a energie. Jdi pred zrcadlo a pochval se, protoze jsi uzasna, zvladnes to niceho se neboj kocicko. Mas krasne deti, mysli na to. Pomohlo ti trosku se tu sverit? Ja verim ze to pro tebe byl velky krok a ted uz se vse bude jen zlepsovat. Vubec te neznam, ale doufam ze uz ted je ti lepe. Ver si prosim :andel: a mluv o tom, at s odornikem, nebo s dusi spriznenou :srdce:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.05.19 14:53

Moc Vám všem děkuji za milé a podporující komentáře! :hug: :hug:

Manžel dělá, co může, pomáhá, jak jen to jde, ale musí chodit do práce a sám taky není zdravotně 100%… Z mého stavu je smutný, ale věří, že to dám(e). Je to úžasnej chlap, tak aspoň něco je fajn. Mamka bydlí daleko, tchyně je mimo hru úplně. Já nekojím, vzhledem k tomu, že se počitalo s možností, že bych se mohla takhle zhoršit a byla by třeba medikace, jsem do toho vůbec nešla… Kamarádky nejsou pro tohle bohužel k použití, sourozence nemám.
Je hrozný, když mám třeba krmit, a než se jedno miminko nají, tak druhé řve, rve to srdce, je mi jich tak líto…když je manžel doma, krmíme společně a o veškerou péči se dělíme, tak je to lepší, nejsem tak úzkostná, když je se mnou. :srdce: Navíc se krmení hrozně bojím, když se zakuckají, mám strach, že se udusí…Jen s děsem odpočítávám čas do dalšího krmení a už je mi zle předem…
Už se nemůžu dočkat, až mi zabere medikace, strašně mě mrzí, že si miminka nemůžu užívat s čistou radostí, jen s obavami, aby se jim něco nestalo. :,(
Moc mě podpořila vaše slova, děkuju za ně moc! I za svěření, že jste to některé měly podobně. Moc o tom „venku“ mluvit nemůžu.

@Payus píše: :hug: :hug: holcicko, ja nic takoveho neznam, ale tvuj prispevek je tak silny, ze jsem ti musela napsat. Posilam ti moc sily a energie. Jdi pred zrcadlo a pochval se, protoze jsi uzasna, zvladnes to niceho se neboj kocicko. Mas krasne deti, mysli na to. Pomohlo ti trosku se tu sverit? Ja verim ze to pro tebe byl velky krok a ted uz se vse bude jen zlepsovat. Vubec te neznam, ale doufam ze uz ted je ti lepe. Ver si prosim :andel: a mluv o tom, at s odornikem, nebo s dusi spriznenou :srdce:

Mockrát ti děkuju, tohle je úžasný komentář, jsem ti za něj moc vděčná! :hug: :srdce:
Pomohlo mi to tu hodně.

Váš příspěvek
Reklama