Přítel couvl před společným bydlením

6
10.8.15 15:04

přítel couvl před společným bydlením

Ahoj, nikdy jsem do žádné diskuse nepsala. Ale ráda bych slyšela pár názorů na svou situaci. Nechci udělat žádnou botu a zbrklým jednáním a tlačením něco způsobit. Popíšu tedy svou situaci a problém. Před skoro třemi lety jsem se po 13letech rozešla s bývalým partnerem (důvodem byly jeho dost neuvážené podnikatelské aktivity, které nás přivedly na hranici bídy), máme společně čtyři děti. Po nějaké době pokusů vézt společnou domácnost a společně o děti pečovat a finančně jet v domácnosti půl na půl jsem se odtěhovala do nedalekého města. Našla jsme si novou práci (tedypouze brigádně), byt a tak nějak souběžně s tím i nového přítele. To už je skoro dva roky. Přítelovi je 46, mě je 37. Z počátku samozřejmě bylo vše úžasné, stýkali jsme se o víkendech, někdy po večerech, po čase jsem ho představila dětem jako kamaráda. Začal u nás přespávat, nakonec denně a postupně jsem začali mluvit o společném bydlení. A vše tak nějak směřovalo k tomu, že budeme fungovat jako rodina. Pracuje v zemědělství a nárazově má hodně práce dlouho do večera, pak přespává ve svém bytě, která je prakticky přímo tam, kde pracuje. Po pár měsících společného bydlení chtěl občas přespat ve svém bytě. Nejdříve jsem z toho bya hodně špatná, protože jsem měla pocit že se chce někam ztratit, nechápala jsem to. Vysvětlil to potřebou odpočinku. To se mi zdálo jako rozumné vysvětlení a domluvili jsme se, že dva dny v týdnu tedy přespí tam. Bydlíme asi max. 15 až 20 minut cesty od něj. Časem začal ke svému zdůvodnění přidávat, že si potřebuje odpočinou a orazit si o samotě. To taky chápu. Hledali jsem řešení a padl nápad, že koupíme dům, kde by mohl mít svůj pokoj, dílnu, garáž a klid. On o tom mluvil už dříve, má našetřeno docela dost peněz a na zbytel by bez problémů dostal hypotéku. Navíc dům hledal už před námi, i když menší. Hledali jsme dlouho a pořád se mu něco na všem nezdálo, ale brala jsem to. Jsou to jeho peníze a navíc ty argumenty byly vždy rozumné. A pravda je, že žádný domek nebyl ani mě zcela sympatický. Nakonec jsme našli úplně ideální domek, jak svou velikostí, umístěním, cenou atd. Takže byla sepsaná kupní smlouva, vyřízená hypotéka atd. Dnes se to mělo podepsar a dát na katastr. Během minulého týdne začal tak divně mlžit a mluvit o poměrně nesmyslných okolnostech, které blokují prodej a teprve v neděli mi došlo, že mi to dávkovala a navečer mi v neděli oznámil, že to padá. On to věděl celou dobu, ale bál se mi to říct. Nejsem hysterka a neřvu, většinou si věci v klidu vyřeším sama v sobě. Jenže jsem někdy krapet přecitlivělá a neumím moc krýt, že jsem smutná a on má pak vždy pocit, že mi ubližuje a to nechce. Pak z něj vylezlo, že se společného bydlení bojí a neví, jestli ho zvládne. On bývá občas docela morous a protiva a někam si zaleze, aby prý neotravoval ostatní. Ve společném bytě se bojí, že nebude se mít kam schovat, bude protivný a já ho opustím. Dnes jsem se ho zeptala, jak by si to tedy představoval a prý jestli by to mohlo být tak, že bude dále dvakrát spát ve svém bytě a zbytek bude s námi. Ještě bych dodala, že je hodně pracovitý a po práci pravidelně bere melouchy a jezdí domů (k nám) většinou až na osmou, vyjímečně jednou týdně tak okolo čtvrté a to jedem někam s dětmi na kolo, hřiště apod. Víkendy, kdy mám děti si většinou zabere nějakým melouchem a část tráví s námi. Víkendy, kdy děti nemám věnuje celé mě, pokud nemusí do práce, což je zcela vyjímečné. S dětmi vychází velmi dobře, ony s ním také. Já zase vycházím s jeho dospělou dcerou a rodiči. Ale je na něm znát, že prostě potřebuje svůj klid, aby s námi dokázal strávil nějaký čas. Nemáte někdo podobnou zkušenost? Já nevím, jestli takový způsob soužití zkousnu. Jsem s dětmi pořád sama a on se z počátku tvářil, že chce být také s námi. Několikrát jsme mluvili o rozchodu, ale o to nechce ani slyšet. Navrhla jsem, že zkusíme být chvilku každý sám, ale byl z toho tak špatný, že by mě mohl ztratit, že jezdil každý den, i když byl dlouho v práci a byl fakt utahanej a nerudnej, až jsem mu sama řakla, ať si tam raději odpočine. Jinak je pozorný, vozí mi pro děti domácí mléko, maso, vajíčka od známých, zeleninu a buchty od své mamky, pomáhá mi s opravou auta, přispívá na nájem, doma opraví, co je třeba. Kupuje mi dárky, které mi opravdu dělají radost, jezdíme spolu na výlety, pod stan, chodíme rádi na kvalitní kafe nebo čaj. Ale pak se zasekne, stáhne a chová se tak zvláštně odtažitě a že pořebuje být sám a večer nepřijede. Navíc mám pocit, že čím déle jsme spolu, jak pominula ta prvotní zamilovanost, že chce být sám častějí. Mě je smutno a on tak nějak emoce neprojevuje. Já za ideální považuju mít partnera vedle sebe denně, i když si dělám svoje věci. Když pak ale přijede, bývá milý a pozorný. Samozřejmě mě napadlo, jestli třeba nemám někoho jiného, ale tomu nevěřím a nemám k tomu žádné další indicie, které by tomu napovídaly. Ne že bych se neuměla zabavit, momentálně dokončuju vysokou školu, brigádně pracuju v hospicu a chodím uklízet, za dva týdny mám státnice, intenzivně se věnuju sportu a pak mám samozřejmě čtyři děti. On by prý byl spokojený vídat se, když bude v pohodě, odpočatý a mít náladu. V jeho podání to je prý tak asi 4×, možná 5× týdně, ale pokud bude mít práci a bude unavený, pak klidně taky celý týden ne. Já myslím, že partneři by spolu měli být i ve zlém. Jsou to dva různé pohledy. Uvažuju o tom, že takové sousto, tedy ženskou se 4 dětmi by nezkousl asi žádný chlap a nevím, jestli by nebylo lepší být sama, než se užírat tím, že mě nechce někdy vidět. Nebo mám zkousnout, že nebudu mít chlapa každý den, ale jen když bude mít náladu? Mám obavu aby to časem nebylo tak, že si přijede pouze na sex a pak zase odjede k sobě si odpočinout. Myslela jsem, že to právě vyřešíme tím domkem, ale zahrál to tak, že to padlo a mě postavil před hotovou věc. Nevím, jak se k tomu postavit. Na jednu stranu mi to přijde sobecké a mrzí mě, že to se mnou neprobral bez vytáček. Na druhou stranu si říkám, že se třeba trápí a nechci ho dusit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

10.8.15 15:19

Myslím, že to, že chce být přítel někdy sám a bez tebe a potřebuje svůj prostor, je zcela v pořádku. U nás to tak na začátku také proběhlo…po několika měsících známosti začal partner znovu přespávat - dvakrát týdně - u sebe doma. Než mě potkal, tak žil deset let sám a byla to pro něho obrovská změna. Než jsme spolu začli, tak jsem žila se žárivcem, což byl asi důvod, proč jsem to nijak neřešila a nevadilo mi to. Nicméně - časem jsme se sestěhovali.
Nepíšeš, zda už s nějakou ženou dlouhodoběji žil, to je myslím, důležité. Osobně z toho mám pocit, že se nechce vzdát svého pohodlí a zvyku, což je v jeho věku už celkem pochopitelné - i když chápu, že tě to ranilo. Navíc fakt, že to s Tebou neprobral byla podpásovka. Asi bych to s ním zkusila ještě jednou probrat a pokusila se pročistit vzduch. A asi bych tomu dala čas, myslím, že v tomto případě se to vyvrbí samo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9017
10.8.15 15:24

Já bych řekla, že prostě už je starší a zvyklý na svůj určitý režim a najednou do toho skočí ženská se čtyřmi, zřejmě malými, dětmi… To není jednoduché. Podlě mně 2× v týdnu není moc, zvlášť když v ty dny dlouho pracuje. Po pár letech to třeba oceníš, že máš taky klid.
Podle popisu tě (vás) má rád, zabavit se sama umíš, tak bych to asi nějak neřešila, pokud to nezačne sklouzávat k tomu, že začne jezdit jen na sex…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14344
10.8.15 15:51

Mně by ten model, jak to máte teď, zcela vyhovoval. Nepotřebuji a ani nechci mít chlapa vedle sebe denně. Podle mého je to ideální rozvržení času. Každý svůj klid a těšit se na společné chvíle. Zdá se, že vás má rád, chová se k vám hezky, já bych byla spokojená.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20820
10.8.15 15:53

@amirax Myslím, že Anastazie to vystihla dobře.

Já mám tři děti a bývá to docela cvrkot, takže čtyři děti pro svobodného bezdětného člověka musí být opravdu velmi těžké rozdýchat. Ale je vidět, že se zřejmě opravdu snaží a že vás má rád (snaha být v rámci možností s vámi), ale zároveň prostě potřebuje mít svůj klid. Asi bych to zatím taky nechala být, dokud to bude fungovat. Až to fungovat přestane, vbude potřeba se někam posunout a uvidíš sama, kterým směrem. Zřejmě se bojí toho, jak je to všechno definitivní. Je rozdíl, když se máte oba kam schovat a rozdíl, když si pořídíte společný dům, ze kterého už nebude úniku (samozřejmě bude, ale složitě) a to je možná to, čeho se bojí. Zkusila bych mu dát ještě čas.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20518
10.8.15 16:04

Já si takhle naopak představovala, kdybych skončila nedejbože sama dejbože se našel chlap, který by se naopak přistěhovat chtěl. Jsem si říkala, že by se mi asi nechtělo už svůj režim a klid a tak nějak všechno zase někomu přizpůsobit. že jsem si za roky vybudovala nějaký jakýs takýs řád a přišel by někdo, kdo sice hodnej skvělej mistr světa amoleta… ale prostě by to zase rád doma nějak. že bych možná měla problém.

Mě tak napadlo, že vy to máte naopak. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2406
10.8.15 16:26

Souhlasím s holkama. Ve svém věku je zvyklý na svůj klid a režim a už dopředu ví, že by to špatně snesl. A upřímně, ani ve velkým baráku se před 4 dětmi neschová.
Ideální by bylo, kdyby jsi barák koupila ty a on si nechal byt a vidělo by se jak to bude fungovat. Ale na to asi nemáš finance.
Dej tomu čas, mluvte o tom, ono se to nějak vyvrbí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31691
10.8.15 17:11

Nechala bych to, pokud vám to jinak klape…4 děti jsou dost velký sousto, takhle to bude pro něj jednodušší..netlač na něj

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10.8.15 17:21

Nedočetla jsem to celé, ale chlap ke 4 cizím děckám, taky bych se nestěhovala

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2422
10.8.15 17:44

Empatie některých příspěvků… No nic k tématu, pro mě by to byl v tvé situaci naprosto ideální model. Jediné, co považuji za nefér je to vycouvaní z koupě domu, bez toho aniž by ti to řekl, probral to s tebou. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale máš chlapa, kterého jen tak nenajdeš, málokterý chlap by šel do vztahu s ženou a čtyřmi dětmi. Važ si ho a on bude tebe a pokud to nesklouzne jen k příležitostnému sexu, snažila bych se spíš změnit svou představu vztahu. Každý to má jinak a dva dny nejsou žádná katastrofa. Je starší a chce svůj klid, já bych to uspořádání brala všema deseti ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1020
10.8.15 17:57

Pro mě ideální uspořádání :mrgreen:
Nelíbí se mi tedyjak se zachoval s tím domem, ale asi tě nechtěl ranit, lidi jsou někdy pěkní zbabělci…
Ale sama jsem ráda že manžel má dvakrát týdně tenis a vrací se až v jedenáct a já mám večer pro sebe a třeba knihu :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6
12.8.15 07:26

zakladatelka děkuje

Děkuji všem za jejich názory. Asi máte pravdu, že s tolika dětma bych těžko hledala někoho, kdo by se mnou chtěl být. Já sem původně po rozchodu s manželem ani nepředpokládala, že bych mohla kvůli dětem někoho najít. Jenže když se objevil on, tak to vypadalo, že mám fakt štěstí. Hned ze začátku to věděl a nic neřešil, nevadilo mu to. Nebo to spíš tak vypadalo, protože když nad tím tak přemýšlím. Ono zpočátku mu nevadilo vůbec nic a byl až úžasně vstřícný, ale časem mi postupně říkal různé věci, které se mu nelíbí. Když jsem to probrali, tak jsme se domluvili na nějakém kompromisu, ale často to dopadlo tak, že si to dělá sám po svém, ale bez nás a v soukromí. Vždy s argumentem, aby nás neobtěžoval. Pokud je dlouho v práci nebo bere melouchy, pak mi říkal, že to dělá pro nás, aby bylo na domeček. Jenže teď vím, že žádný nechce, tudíž mi celou dobu lhal. A bohužel mě napadá, že mi lže i v jiných věcech. Vlastně bych dokázala pochopit, že s námi nechce bydlet, protože je nás moc, je tu hluk a zmatek atd. Ale jako podpásovku beru, že mě nechal celé měsíce snít o domečku, nechal to zajít až tak daleko, že skoro podepsal smlouvu. Já se fakt hrozně těšila, že budeme spolu, že budu mít zahradu. Nakonec bych to ale v sobě dokázala zkousnout a pochopit jeho důvody a obavy. Ale mám dost problém, jak to říct dětem, zvláště nejstarší dcera a prostřední si hodně přály bydlet v domečku, kde je zahrada, protože předtím jsme žili na vesnici. Právě že tam signály. že se bojí jít do společného bydlení byly, takové nejasné, ale něco jsem tam cítila. Nejednou jsme o tom mluvili a vždy mě přesvědčil, že to tak rozhodně není, že o to stojí a chce to. A najednou je to úplně jinak. Moje důvěra je hodně narušená. Nechám tomu volný průběh a uvidíme, kam se to posune.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12.8.15 08:01

@amirax ten domeček může být i jeho snem. Asi zjistil, že to nepůjde, nedostane hypotéku, nebo něco jiného. Pokud má nestálé příjmy, na hypotéku prostě nedosáhne a ty mu v tom pomoci taky nemůžeš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20820
12.8.15 09:39

@amirax To je mi hodně líto. Ale jak píšeš - nech tomu volný průběh, ono se to vystříbří. Největší chybu vidím v tom, že se tvářil, že pro něj není nic problém. Zas na druhou stranu, spoustu věcí vidíme až po nějakém čase. Takže u věcí, u kterých si myslíme, že budou fungovat a že nám nebudou dělat žádný problém, po pár letech zjistíme, že ne, že to fakt nezvládnem. Takže kdo ví. Taky může mít tď nějaké blbé období, kdy má pocit, že nic nezvládne a třeba se to zas srovná.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6
12.8.15 14:20

šok

Pozor, právě jsem zjistila od našeho realitního agenta, kterého tedy bohužel osobně znám a přítel s tím asi nepočítal, že mi něco řekne. Tak jsem se dozvěděla, že nic nezrušil, že domek kupuje a už podepsal papíry, smlouvu, hypotéku atd. Takže bu´d mě chce překvapit, což občas dělá a někdy jsou ty jeho fóry docela drsný, ale zasmějeme se jim. Nebo tam plánuje bydlet s někým jiným nebo sám. Vyčkávám, nechci mu říkat, že to vím. Ty překvápka předtím byly vtipné, ale tohle už mi přijde trochu moc. Ale jak ho znám, ani bych se teď nedivila, kdyby mě jednou naložil do auta, dovezl k tomu domu, dal mi do ruky klíče a řekl, že je to naše.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama