Přítel má těžké období a já nevím jak dál

Anonymní
17.2.21 18:04

Přítel má těžké období a já nevím jak dál

Zdravím a přeji hezký den, píši raději anonymně. Je mi 24 let, přítel je o pár let starší. Předtím jsem měla neúspěšné vztahy a když jsem potkala v létě současného přítele, řekla jsem si, že je to vztah mých snů. Přítel měl práci i ještě koníček (trénování malých chlapců ve sportu). Měl málo času, ale i tak se snažil aby mě nezanedbával a vídali jsme se, bylo nám po sobě smutno, snažil se, představil mě svým přátelům, psali jsme si každý den a psal mi tak hezké věci, když jsme se viděli, bylo nám krásně. Na podzim jsem pak měla složitější období, psychické, co se netýkalo jeho a hodně mi pomohl a podpořil mě a já věděla, že tu je pro mě a to mě drželo nad vodou. Na podzim zároveň v té době přítel skončil v práci, protože se chtěl začít věnovat svému oboru. V tom jsem ho podpořila, jeho předchozí práce byla hodně náročná na psychiku i čas a moc nekolidovala s tím jeho volnočasovým koníčkem. Začal covid, přítel byl na pracáku, doma, nemohl dělat ten svůj koníček, žádná práce, žádné vídání s přáteli, to by se odrazilo na psychice každého. Od té doby co je doma to šlo s námi docela z kopce. Přes svátky to ještě šlo. Ale přítel hrozně zpohodlněl. Já uznávám, taky nemám žádný režim, když je tato situace a není škola, taky jsem schopná strávit dopoledne v pyžamu a než se dokopu k tomu udělat nějakou domácí práci nebo něco do školy, trvá mi to, já to uznávám, je to hrozné. Přítel ale jako by úplně rezignoval na vše, i na náš vztah. Když jsme spolu, je to super, klape nám to, rozumíme se, je nám po sobě smutno, vždy ten společný čas stojí za to a je super. Pak ale odjede, většinou po dvou, výjimečně po třech dnech a pak se zase třeba týden nevidíme, přitom nebydlíme tak daleko. Takže přítel je jen celé dny doma, občas se podívá na nějakou práci nebo seriál a tím to končí. Nesnaží se vymyslet nějaké setkání, většinou to je z mé strany. Nechce třeba slavit valentýna, tak to respektuji a neslavíeme i když by mě třeba kytička potěšila. Poslední dobou když se máme domluvit na setkání, tak se akorát zhádáme, protože já bych ráda, aby přijel co nejdřív, když nemáme oba co na práci a on zase třeba že až na konci týdne a já nechápu proč, když nepracuje a nic jiného nedělá. Vadí mi to. Zkoušela jsem si mu už několikrát stěžovat, ale je to jako mluvit do dubu. Měl třeba dorazit i jeden den a nakonec to posunul na další a pak zase až na další, protože šel ještě s něčím pomoci rodičům. Pak řekl, že do něj rodiče šili kvůli té práci a byl z toho totálně rozhozený a zdeptaný. A začal mít i řeči, že je k ničemu, že nemá práci a ani peníze a že to stojí vše za h**** a že mě akorát táhne ke dnu a já si to nezasloužím a že nechce, abych se trápila a že pokud se to nezlepší, tak půjdeme od sebe, že mě nechce trápit a že je jeho chování vůči mně nefér, když já se tak snažím. já uznávám, že když má těžké období a nepracuje a já do něj často hustím, ž e se vidíme málo a že se vůbec nesnaží mi dělat radost nějakými pozornostmi. Chápu, že je to pro něj nepříjemné, ale on s tím nic nedělá. Prostě jen sedí doma, má depku, užírá se, nemá práci ani peníze. I když se snaží práci hledat, začal hledat docela pozdě, až když mu začalo téct do bot. Vím, že práci hledá a chce, sám mi to už před dvěma měsíci říkal, že cítí že tu práci fakt musí najít, že to takhle dál nejde a že je mu hrozně z toho jak nemá režim a disciplínu, ale tím to končí. Já se mu snažím pomoc, podporuju ho psychicky, nabízím se mu, že tu pro něj vždy budu a že klidně přijedu já za ním, ať nemusí pořád jen on a dávám mu třeba obědy, když ode mě odjíždí, aby si nemusel vařit, zkrátka se snažím být nejlepší přítelkyně, ale on mi to nevrací. Dokonce totálně zazdil i moje narozeniny a nic mi doteď nedal, i když dárek údajně má. Vím, že já jsem až moc aktivní a on pasivní, já bych práci hledala okamžitě a bombardovala všechny zaměstanavatele a on je zas takový uzavřený, klidný, tichý, slušný a přemýšlí o tom jestli by bylo blbé třeba někde nastoupit jen provizorně a pak odejít jinam. Vím, že ho budu muset do všeho asi dostkrkávat, prrotože jsem víc dominantí, ani to mi nevadí. Vím, že mě má rád, ale taky mě ten vztah teď trápí. Předtím jsme si psali pořád během dne, teď prostě se ozve jednou za pár hodin a vidím, žen emá náladu a já si to pak vztahuju na sebe, i když on mi říká, že to není mnou ale tou jeho náladou. Nevím, jak mu mám pomoct. Snažím se ho podržet, povzbudit ho, že práce bude a vše bude už jen lepší, ale nevím. Dřív si i mou kritiku bral k srdci, když jsem ho třeba pobízela k práci a teď dyž něco řeknu, tak mi řekne, že mi pořád jen něco vadí a že na něj tlačím. Ale já nevidím žádný posun. I ta vidina, že než aby se snažil nějak dát dokupy a dělat mi třeba radost drobnou pozorností nebo snahou něco vymyslet, tak radši řekne že když to nepůjde, že se rozejdeme, že mě nechce trápit. A takto to trvá už tak dva měsíce, poslední dobou je to nejhorší. Když jsme spolu, vše je v pořádku, ale pak spolu zase nejsme a já se na to už nechci koukat. Nechci se s ním rozejít když má hrozné období, jednak ho mám vážně ráda a jinak nám to klape a taky ho nechci nechat v těžkém období, chci mu být naopak podporou, ale jeto i pro mě hrozně ubíjející, Když jsme se poznali, byl to super chlap, který si našel čas i když ho měl málo, pořád mi psal, plánoval semnou budoucnost, už jsme i pomalu plánovali jak spolu budeme jednou žít, kolik dětí, jaká jména. A teď mu dělá problém se i domluvit na konkrétním dni setkání. Já vím, že taky mohu být nesnesitelná, že mi něco vadí, ale co mám dělat? Bude mu pomalu 30.nechci chlapa, co ve 30 sedí doma a nemá práci, ale zase mu chci pomoci a podpořit ho, musíme jako pár zvládnout přece i těžká období, ne jen ta hezká. Nevím, co mám dělat, jsem bezradná.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1619
17.2.21 18:20

Teda, to je dlouhý příspěvek a v podstatě se motáš jen kolem jedné a té samé věci. Já bych ti poradila jen jedo. Nebud´ chvíli tak aktivní, jak píšeš, tys mu už pomocnou ruku nabídla, snažila ses. Ono to působí trochu obráceně, když píšeš, že ho „sprdneš“ za to, že se nesnaží ti udělat nějak radost. Narozeniny beru, to bych mu asi dala najevo taky, že mě mrzí, že si neudělal chvilku, abyste si udělali hezký večer u vína. Ale jinak to vyzní, jako že ti je vlastně jedno, že je celej nesvůj kvůli práci, ale žere tě to, že nevyužil té spousty volného času k vícerému setkání s tebou. Nechci ti křivdit. Ale fakt ho ted´ nech, klidně několik dní být, nepiš mu, nevolej, neiniciuj schůzku. Nech ho dýchat. Takhle mu jednak nechybíš a jednak možná i lezeš na nervy. ;) Držím palce

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5325
17.2.21 18:24

Toto období (koróna) je náročné pro všechny. Přítele to asi vzalo o to víc, ze přišel o tu svoji práci. Musí se sebrat a začít fungovat - a to jako partner tak i pracovně. Zkoušela jsi mu se sháněním práce pomoci? A teď bydlí u rodičů nebo z čeho žije, když je nezaměstnaný?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3353
17.2.21 18:28

Nevnucovala bych se. Podporu nepřijímá, ještě je hnusnej. Alespoň vidíš, jak se chová, když je problém. Problémy řeší, že kope kolem sebe, což je pro rodinný život k ničemu. Takže do sebe nenech kopat. S tímhle těžká období zřejmě nezvládneš vyřešit, protože on je řeší, jako naprosté nevyzrálo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.2.21 18:28

Rozumím a děkuji. Ono, já jsem nedostala dárek ani k narozeninám, ani k Vánocům, takže už mě to tak nějak štve vše. A jak říkáš/říkáte, štve mě, že nevyužívá svého volného času k tomu, aby byl častěji semnou, protože ki přijde logické, že když mají oba čas a nemají co na praci, můžou se dva lidé vídat častěji než jednou týdně. Já nevím co prožívá a nechci do něj šít a štvát ho, ale už dochází trpělivost i mně. Chodím kolem něj pořád po špičkách a vše musím chápat. A sem tam už mi rupnou nervy a výčtu mu toto. Hrozně mě to vyčerpává a bere mi to energii a nevím jak dlouho tohle jeho období bude trvat

  • Citovat
  • Nahlásit
472
17.2.21 18:30

Odmlč se, vydrž to. Buď mu budes chybět a napíše, nebo nebudeš. Nic jiného se teď poradit nedá. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.2.21 18:31

@Paola21 Je na podpoře ale takhle fungovat dlouho nemůže. Žije sám, platí najem v bytě a jeste živí svoje zvířata. Rodiče ví že nemá práci a vyčítají mu to, ale on by si neřekl ani o korunu od nich a neříká jim vůbec jak vážně to je, natož aby mu půjčili nebo něco. Práci jsem mu nehledala, ale nabídla jsem se mu že mu klidně pomůžu napsat motivační dopis nebo hledat s ním, ale to prý zvládne sám. Vím že je to hodný člověk a že tohle jeho chování nemá co dělat s tím co cítí ke mně, ale já se vůbec necítím jak ve vztahu s partnerem.

  • Citovat
  • Nahlásit
3353
17.2.21 18:43
@Anonymní píše:
Rozumím a děkuji. Ono, já jsem nedostala dárek ani k narozeninám, ani k Vánocům, takže už mě to tak nějak štve vše. A jak říkáš/říkáte, štve mě, že nevyužívá svého volného času k tomu, aby byl častěji semnou, protože ki přijde logické, že když mají oba čas a nemají co na praci, můžou se dva lidé vídat častěji než jednou týdně. Já nevím co prožívá a nechci do něj šít a štvát ho, ale už dochází trpělivost i mně. Chodím kolem něj pořád po špičkách a vše musím chápat. A sem tam už mi rupnou nervy a výčtu mu toto. Hrozně mě to vyčerpává a bere mi to energii a nevím jak dlouho tohle jeho období bude trvat

Nemusíš kolem něj chodit po špičkách a nemusíš vše chápat. Nikdo Tě nenutí to dělat. Na tohle hodně pozor. Vlastně nemůžeš být už sama sebou, což začíná blikat varovná kontrolka. Opravdu se nevnucuj, nepiš, nevolej, když se ozve, zavolej zpět třebas za 2 hodiny, ať neví, že hypnotizuješ mobil. Teď ho výpusť. Ať on hledá Tebe. Udělej si nějakou dobrou mňamku, dej si třebas vínko, pusť si nějakou pěknou komedii a soustřeď se na sebe. On není středobod vesmíru a je třebas mu to dát najevo ;) :jazyk:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.2.21 18:53

Ja kdyz jsem driv mela nejaky problem, ze me treba neco stvalo a on byl v te dobe jeste v pohode a ja se treba neozvala par hodin, tak mi pak hned psal copak dela jeho mila, nebo neco, kdyz jsem se treba neozyvala zrovna. A ted kdyz ho nekolik hodin ignoruju, tak proste nic, jako by si toho nevsiml, boli me to, ze clovek, ktereho mam tak rada a ktery se driv tak snazil, ted dela tohle. Vzdycky si napiseme na dobre rano, ale pak uz ta komunikace behem dne vazne a to jsem doted brala, ze aspon to psani a komunikace nam funguje. Dnes jsem mu psala co mam delat, jak mu mam teda pomoct aby se z toho dostal a on jen at na nej tolik netlacim a ze chce trochu klidu. Pak jsem mu napsala v dobrem teda jak me to ubiji, ale ze dobry, ze mu to dopreju a on na takovy uprimny vyjadreni meho trapeni s njm a citu jen napsal „ja si preju aby bylo jen lip a dobre“. A od te doby nic. Ja nemam co na to napsat. Nejradsi bych mu rekla at mi teda nepise a je si zalezlej sam se sebou v te sve nore, ale vim ze bych se trapila jeste vic byt s nim nejak rozhadana

  • Citovat
  • Nahlásit
22727
17.2.21 19:08

Já jsem ten prvotní příspěvek nedočetla celý, je to hrozné dlouhé - ale, připadá mi, že se pořád snažíš jen ty, ať se snaží i on - jak se sháněním práce, tak s vaším vídáním se

  • mně to přijde, jak se říká „že tě zas až tak nežere“, jde mu jen a jen o sebe - nevím, popřemýšlela bych, jestli on vůbec stojí za tak zoufalé snažení se až vnucování se
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
850
17.2.21 19:17
@Anonymní píše:
Zdravím a přeji hezký den, píši raději anonymně. Je mi 24 let, přítel je o pár let starší. Předtím jsem měla neúspěšné vztahy a když jsem potkala v létě současného přítele, řekla jsem si, že je to vztah mých snů. Přítel měl práci i ještě koníček (trénování malých chlapců ve sportu). Měl málo času, ale i tak se snažil aby mě nezanedbával a vídali jsme se, bylo nám po sobě smutno, snažil se, představil mě svým přátelům, psali jsme si každý den a psal mi tak hezké věci, když jsme se viděli, bylo nám krásně. Na podzim jsem pak měla složitější období, psychické, co se netýkalo jeho a hodně mi pomohl a podpořil mě a já věděla, že tu je pro mě a to mě drželo nad vodou. Na podzim zároveň v té době přítel skončil v práci, protože se chtěl začít věnovat svému oboru. V tom jsem ho podpořila, jeho předchozí práce byla hodně náročná na psychiku i čas a moc nekolidovala s tím jeho volnočasovým koníčkem. Začal covid, přítel byl na pracáku, doma, nemohl dělat ten svůj koníček, žádná práce, žádné vídání s přáteli, to by se odrazilo na psychice každého. Od té doby co je doma to šlo s námi docela z kopce. Přes svátky to ještě šlo. Ale přítel hrozně zpohodlněl. Já uznávám, taky nemám žádný režim, když je tato situace a není škola, taky jsem schopná strávit dopoledne v pyžamu a než se dokopu k tomu udělat nějakou domácí práci nebo něco do školy, trvá mi to, já to uznávám, je to hrozné. Přítel ale jako by úplně rezignoval na vše, i na náš vztah. Když jsme spolu, je to super, klape nám to, rozumíme se, je nám po sobě smutno, vždy ten společný čas stojí za to a je super. Pak ale odjede, většinou po dvou, výjimečně po třech dnech a pak se zase třeba týden nevidíme, přitom nebydlíme tak daleko. Takže přítel je jen celé dny doma, občas se podívá na nějakou práci nebo seriál a tím to končí. Nesnaží se vymyslet nějaké setkání, většinou to je z mé strany. Nechce třeba slavit valentýna, tak to respektuji a neslavíeme i když by mě třeba kytička potěšila. Poslední dobou když se máme domluvit na setkání, tak se akorát zhádáme, protože já bych ráda, aby přijel co nejdřív, když nemáme oba co na práci a on zase třeba že až na konci týdne a já nechápu proč, když nepracuje a nic jiného nedělá. Vadí mi to. Zkoušela jsem si mu už několikrát stěžovat, ale je to jako mluvit do dubu. Měl třeba dorazit i jeden den a nakonec to posunul na další a pak zase až na další, protože šel ještě s něčím pomoci rodičům. Pak řekl, že do něj rodiče šili kvůli té práci a byl z toho totálně rozhozený a zdeptaný. A začal mít i řeči, že je k ničemu, že nemá práci a ani peníze a že to stojí vše za h**** a že mě akorát táhne ke dnu a já si to nezasloužím a že nechce, abych se trápila a že pokud se to nezlepší, tak půjdeme od sebe, že mě nechce trápit a že je jeho chování vůči mně nefér, když já se tak snažím. já uznávám, že když má těžké období a nepracuje a já do něj často hustím, ž e se vidíme málo a že se vůbec nesnaží mi dělat radost nějakými pozornostmi. Chápu, že je to pro něj nepříjemné, ale on s tím nic nedělá. Prostě jen sedí doma, má depku, užírá se, nemá práci ani peníze. I když se snaží práci hledat, začal hledat docela pozdě, až když mu začalo téct do bot. Vím, že práci hledá a chce, sám mi to už před dvěma měsíci říkal, že cítí že tu práci fakt musí najít, že to takhle dál nejde a že je mu hrozně z toho jak nemá režim a disciplínu, ale tím to končí. Já se mu snažím pomoc, podporuju ho psychicky, nabízím se mu, že tu pro něj vždy budu a že klidně přijedu já za ním, ať nemusí pořád jen on a dávám mu třeba obědy, když ode mě odjíždí, aby si nemusel vařit, zkrátka se snažím být nejlepší přítelkyně, ale on mi to nevrací. Dokonce totálně zazdil i moje narozeniny a nic mi doteď nedal, i když dárek údajně má. Vím, že já jsem až moc aktivní a on pasivní, já bych práci hledala okamžitě a bombardovala všechny zaměstanavatele a on je zas takový uzavřený, klidný, tichý, slušný a přemýšlí o tom jestli by bylo blbé třeba někde nastoupit jen provizorně a pak odejít jinam. Vím, že ho budu muset do všeho asi dostkrkávat, prrotože jsem víc dominantí, ani to mi nevadí. Vím, že mě má rád, ale taky mě ten vztah teď trápí. Předtím jsme si psali pořád během dne, teď prostě se ozve jednou za pár hodin a vidím, žen emá náladu a já si to pak vztahuju na sebe, i když on mi říká, že to není mnou ale tou jeho náladou. Nevím, jak mu mám pomoct. Snažím se ho podržet, povzbudit ho, že práce bude a vše bude už jen lepší, ale nevím. Dřív si i mou kritiku bral k srdci, když jsem ho třeba pobízela k práci a teď dyž něco řeknu, tak mi řekne, že mi pořád jen něco vadí a že na něj tlačím. Ale já nevidím žádný posun. I ta vidina, že než aby se snažil nějak dát dokupy a dělat mi třeba radost drobnou pozorností nebo snahou něco vymyslet, tak radši řekne že když to nepůjde, že se rozejdeme, že mě nechce trápit. A takto to trvá už tak dva měsíce, poslední dobou je to nejhorší. Když jsme spolu, vše je v pořádku, ale pak spolu zase nejsme a já se na to už nechci koukat. Nechci se s ním rozejít když má hrozné období, jednak ho mám vážně ráda a jinak nám to klape a taky ho nechci nechat v těžkém období, chci mu být naopak podporou, ale jeto i pro mě hrozně ubíjející, Když jsme se poznali, byl to super chlap, který si našel čas i když ho měl málo, pořád mi psal, plánoval semnou budoucnost, už jsme i pomalu plánovali jak spolu budeme jednou žít, kolik dětí, jaká jména. A teď mu dělá problém se i domluvit na konkrétním dni setkání. Já vím, že taky mohu být nesnesitelná, že mi něco vadí, ale co mám dělat? Bude mu pomalu 30.nechci chlapa, co ve 30 sedí doma a nemá práci, ale zase mu chci pomoci a podpořit ho, musíme jako pár zvládnout přece i těžká období, ne jen ta hezká. Nevím, co mám dělat, jsem bezradná.

Zarazilo mě, že „na podzim začal covid“. Ten začal v březnu. :think: Chápu to tak, že přítel skončil v bývalé práci, aby mohl dělat jinou práci, která ho baví, ale kvůli covidovym restrikcím ji teda nesmí dělat…

Njn to se musí chlapec přizpůsobit nové době. Nebude první ani poslední.

Pak je ještě zajímavé, že má nějaký blok nastoupit někam dočasně a případně později přejít jinam. To je totiž podle mě přesně to, co by měl udělat. :palec: Vzít něco (cokoliv) a kdyžtak pak najít lepší místo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1619
17.2.21 19:20

A on jen at na nej tolik netlacim a ze chce trochu klidu

VIDÍŠ, SÁM TI TO NAPSAL, CO SI PŘEJE. TÍM TO MĚLO HASNOUT. TVOJE ODPOVĚD´ MĚLA BÝT ok SE SMAJLÍKEM ÚSMĚV, MAXIMÁLNĚ ozvi se, těším se. A NE ZASE, ŽE TĚ TO ŽERE. TAKHLE TO ON MŮŽE VNÍMAT PŘESNĚ OBRÁCENĚ, NEŽ SI MYSLÍŠ, A TO, ŽE MYSLÍŠ JENOM NA SEBE. ASI JSOU DVĚ MOŽNOSTI, BUD´ ŽE SI ZAČÍNÁ TOHO VOLNA UŽÍVAT, COŽ NEPŘIZNÁ, ALE NEMÁ POTŘEBU MÍT U TOHO TEBE, (PROMIŃ), NEBO HO TO FAKT ŽERE, TRÁPÍ SE A NEDOVEDE SI ANI PŘEDSTAVIT, ŽE BY SI MĚL NĚJAK UŽÍVAT SE SVOJÍ PŘÍTELKYNÍ, KDYŽ JE V TAKOVÝM SRABU.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.2.21 19:20

No za jarniho covidu jsme se jeste neznali a to pracoval. A ta prace neni covidem, on prestal delat praci co ho nenaplnovala a byla narocna psychicky a chtel delat jinou bud ve vsem oboru nebo mimo obor, ale porad nic nenasel a provizorne nic delat nechce, protoze je takova povaha ze se mu nechce jit nekam a po mesici treba dat vypoved a jit jinam, pritom podle me by to melo byt automaticke a nemel by se ohlizet na to co mu na to zamestnavatel nebo jini lide reknou, jde tady o nej a jeho zivobyti a ne o to, co si pomysli sef v provizorni praci. Ale to mu ja rikam taky. On asi ceka ze mu ty nabidky prace budou samy skakat do naruce.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.2.21 19:24

No on mi rikal ze ma ted sam co delat se sebou, natoz jeste resit me a vztah. Ale co mam ja teda delat? Trva to uz dva mesice a ja si pripadam spis jako nejaka psycholozka, ktera to z nej jeste musi tahat, protoze on mi ani sam od sebe nerekne co prace, porad se jen musim ptat a zajimat ja. Trapim se, rodice mi rekli ze jsem sesla a ze je videt ze nejsem spokojena. Vim ze je to moje volna ze v tom zustavam, ale asi naivne doufam ze najde praci a fakt se to vrati do starych koleji a bude to zase lepsi. Me spis stve, ze ja se fakt snazim, dam mu obed, ptam se ho co prace, chlacholim ho, rikam mu jak vse zvladneme, ze praci najde a bude jen lip, ale treba ze ja touzim po tom ho videt nebo si na valentyna udelat hezky, vecer, to ho uz nezajima. Nevim jestli je to jen tim obdobim a nebo to tak mam cekat porad. Jo a darek na vanoce nebo narozky jsem nevidela doted :D asi to dela schvalne, nebo ja nevim

  • Citovat
  • Nahlásit
850
17.2.21 19:27
@Anonymní píše:
No za jarniho covidu jsme se jeste neznali a to pracoval. A ta prace neni covidem, on prestal delat praci co ho nenaplnovala a byla narocna psychicky a chtel delat jinou bud ve vsem oboru nebo mimo obor, ale porad nic nenasel a provizorne nic delat nechce, protoze je takova povaha ze se mu nechce jit nekam a po mesici treba dat vypoved a jit jinam, pritom podle me by to melo byt automaticke a nemel by se ohlizet na to co mu na to zamestnavatel nebo jini lide reknou, jde tady o nej a jeho zivobyti a ne o to, co si pomysli sef v provizorni praci. Ale to mu ja rikam taky. On asi ceka ze mu ty nabidky prace budou samy skakat do naruce.

Jo tohle si taky přesně myslím. ;) Přijde mi, že to má tvůj přítel trochu špatně nastavené ve své hlavě. Teď je specifická doba a na nějaké vybírání a přebírání prací není vhodná situace.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat