Reklama

Přítel mě podvedl a já se zakoukala do jiného

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Synti
Nováček 4 příspěvky 24.02.18 20:56
Přítel mě podvedl a já se zakoukala do jiného

Ahoj, chtěla bych slyšet názor žen a dívek, které mají podobné zkušenosti jako já. S přítelem jsme 9 let a chtěli jsme náš vztah posunout dál a proto jsme se rozhodli založit rodinu. Náš vztah byl celkem bezproblémový, i když mi v tom vztahu chybělo projevování citů a takový ten pocit, že jsem pro někoho důležitá. Přičítala jsem to ale tomu, že ne každý umí projevovat city, že to tak je v pořádku. Oběma nám je 37 let. Já hrozně chtěla děti už před několika lety, ale partner měl kariéru a ještě se na to necítil. Teď to byl spíše on, kdo dal impuls se o miminko pokusit. Po 8 měsících se zadařilo a já otěhotněla. Zhruba ve druhém měsíci jsem mu přišla na nevěru, kterou nejprve zatloukal, ale po předložení důkazu, se přiznal. Následovala sprcha výmluv jak dítě se mnou chtěl, i když mu to tak dlouho trvalo se rozhodnout, a že se o něj chce postarat. Omluvil se za své počínání, ale ve mně se něco zlomilo. Možná bych ještě pochopila nevěru ve vztahu (dle okolností), ale v těhotenství prostě ne. Myslím, že pokud má potřebu dovádět jinde, tak si nemá pořizovat dítě. Totálně jsem se zablokovala, je mi jedno nejen on, ale i miminko, které za nic nemůže. Jsem zhrozená sama sebou, jak přemýšlím nad miminkem, protože děti mám velmi ráda. Zatím jsem od něj neodešla, vlastně žijeme vedle sebe, ale ne spolu. Denně nad tím přemýšlím a docházím k rozhodnutí, že bude lepší se odstěhovat a žít sama. Aby toho nebylo málo, ten večer, co si můj přítel užíval s jinou, jsem se při sportování poznala s kolegou, kterého dle vidění znám již léta. Začali jsme si hodně psát a povídat, ale od začátku jsem byla upřímná a říkala, že víc než sportování a přátelství nemohu nabídnout, protože jsem v pevném vztahu… V tu chvíli jsem ještě nevěděla, co kde dělá můj partner. Když to prasklo, zhroutila jsem se a svěřila se novému kamarádovi. Byl mi oporou v těch nejhorších chvílích, chodili jsme na procházky s pejskem a vše rozebírali. Zjistili jsme, že máme mnoho společného a že si velmi rozumíme. On se pobláznil a začal si dělat naděje, choval se zamilovaně, dával mi pocit, že jsem pro něj důležitá, mluvil o mně moc hezky… A naději jsem najednou měla i já. Nechtěla jsem ale lhát, proto jsem mu řekla úplnou pravdu - že jsem těhotná s partnerem, který mě podvedl. Byl to pro něj samozřejmě šok. Dlouho nad tím přemýšlel a dospěl k názoru, že nemá „koule“ na to, aby si začal vztah s těhotnou, že kdybych už dítě měla, že by to bylo jednodušší, ale takhle přijít domů a představit mě jako novou partnerku, která čeká dítě s jiným, že to bohužel nedokáže, což naprosto chápu. Já se na něj ale hrozně fixovala, až tak, že jsem chvíli přemýšlela nad potratem, protože pak by byla cesta jednodušší. Naštěstí jsem tak neučinila, řekla jsem si, že to dítě za nic nemůže, a nikde není psáno, že by nový vztah vyšel. Řekli jsme si na rovinu jak věci jsou, ale i nadále spolu trávíme veškerý svůj volný čas. Na jednu stranu říká, že nechce závazky, ale na druhou stranu se chová naprosto jinak. Myslím, že bojuje sám se sebou a tím co chce. Oba jsme smutní, že jsme se poznali ve špatnou chvíli a že nebudeme mít možnost se lépe poznat a vyzkoušet, jak by to fungovalo. Vím, že to z mé strany může být citovou vyprahlostí z 8letého vztahu, tím, že jsem těhotná a hormony se plaší. Nicméně nemůžu přestat myslet na to, jaké by to s ním bylo, kdybych nebyla těhotná, jaké by bylo žít po jeho boku. Myslím na něj neustále a celá ta situace ve mně vyvolává hrozný pocity smutku a pláče.


Reklama

Reakce:
 
Danielss
Stálice 76 příspěvků 24.02.18 21:02

Promiň, osobně to nechápu. Kdyby o tebe stal, tak dítě nedite, ať teď nebo předtím. Tak to vidím já… Třeba to tam není.

 
nostress
Extra třída :D 13201 příspěvků 24.02.18 21:06
@Synti píše:
Ahoj, chtěla bych slyšet názor žen a dívek, které mají podobné zkušenosti jako já. S přítelem jsme 9 let a chtěli jsme náš vztah posunout dál a proto jsme se rozhodli založit rodinu. Náš vztah byl celkem bezproblémový, i když mi v tom vztahu chybělo projevování citů a takový ten pocit, že jsem pro někoho důležitá. Přičítala jsem to ale tomu, že ne každý umí projevovat city, že to tak je v pořádku. Oběma nám je 37 let. Já hrozně chtěla děti už před několika lety, ale partner měl kariéru a ještě se na to necítil. Teď to byl spíše on, kdo dal impuls se o miminko pokusit. Po 8 měsících se zadařilo a já otěhotněla. Zhruba ve druhém měsíci jsem mu přišla na nevěru, kterou nejprve zatloukal, ale po předložení důkazu, se přiznal. Následovala sprcha výmluv jak dítě se mnou chtěl, i když mu to tak dlouho trvalo se rozhodnout, a že se o něj chce postarat. Omluvil se za své počínání, ale ve mně se něco zlomilo. Možná bych ještě pochopila nevěru ve vztahu (dle okolností), ale v těhotenství prostě ne. Myslím, že pokud má potřebu dovádět jinde, tak si nemá pořizovat dítě. Totálně jsem se zablokovala, je mi jedno nejen on, ale i miminko, které za nic nemůže. Jsem zhrozená sama sebou, jak přemýšlím nad miminkem, protože děti mám velmi ráda. Zatím jsem od něj neodešla, vlastně žijeme vedle sebe, ale ne spolu. Denně nad tím přemýšlím a docházím k rozhodnutí, že bude lepší se odstěhovat a žít sama. Aby toho nebylo málo, ten večer, co si můj přítel užíval s jinou, jsem se při sportování poznala s kolegou, kterého dle vidění znám již léta. Začali jsme si hodně psát a povídat, ale od začátku jsem byla upřímná a říkala, že víc než sportování a přátelství nemohu nabídnout, protože jsem v pevném vztahu… V tu chvíli jsem ještě nevěděla, co kde dělá můj partner. Když to prasklo, zhroutila jsem se a svěřila se novému kamarádovi. Byl mi oporou v těch nejhorších chvílích, chodili jsme na procházky s pejskem a vše rozebírali. Zjistili jsme, že máme mnoho společného a že si velmi rozumíme. On se pobláznil a začal si dělat naděje, choval se zamilovaně, dával mi pocit, že jsem pro něj důležitá, mluvil o mně moc hezky… A naději jsem najednou měla i já. Nechtěla jsem ale lhát, proto jsem mu řekla úplnou pravdu - že jsem těhotná s partnerem, který mě podvedl. Byl to pro něj samozřejmě šok. Dlouho nad tím přemýšlel a dospěl k názoru, že nemá „koule“ na to, aby si začal vztah s těhotnou, že kdybych už dítě měla, že by to bylo jednodušší, ale takhle přijít domů a představit mě jako novou partnerku, která čeká dítě s jiným, že to bohužel nedokáže, což naprosto chápu. Já se na něj ale hrozně fixovala, až tak, že jsem chvíli přemýšlela nad potratem, protože pak by byla cesta jednodušší. Naštěstí jsem tak neučinila, řekla jsem si, že to dítě za nic nemůže, a nikde není psáno, že by nový vztah vyšel. Řekli jsme si na rovinu jak věci jsou, ale i nadále spolu trávíme veškerý svůj volný čas. Na jednu stranu říká, že nechce závazky, ale na druhou stranu se chová naprosto jinak. Myslím, že bojuje sám se sebou a tím co chce. Oba jsme smutní, že jsme se poznali ve špatnou chvíli a že nebudeme mít možnost se lépe poznat a vyzkoušet, jak by to fungovalo. Vím, že to z mé strany může být citovou vyprahlostí z 8letého vztahu, tím, že jsem těhotná a hormony se plaší. Nicméně nemůžu přestat myslet na to, jaké by to s ním bylo, kdybych nebyla těhotná, jaké by bylo žít po jeho boku. Myslím na něj neustále a celá ta situace ve mně vyvolává hrozný pocity smutku a pláče.

Je mi to moc líto, že jsi v tak smutné situaci. :? Nicméně, každá situace má svoje řešení. Všechno chce čas. Teď bych se soustředila na miminko. Vztah s manželem i s kamarádem bych odsunula na vedlejší kolej. Po narození miminka sama uvidíš, jak se situace vyvine.

 
Malinkydablik
Kecalka 145 příspěvků 24.02.18 21:13

Já myslím, že pokud máte být spolu, tak spolu budete :) věřím na osud..chápu jeho obavy, dej mu čas, jestli je to ON, dojde mu, že na názoru ostatních, byť nejbližších příbuzných nezáleží. je to jen o jeho rozhodnutí… a samozřejmě o tvém. jestli tam cítíš to něco, dál udržuj vztah jaký teď máte, nech to plynout a jestli k sobě patříte, tak i když né hned, tak dřív či později spolu budete. udržovat předchozí vztah, který postrádá city a navíc tě muž v tomto stavu podvede, asi nemá smysl… navíc, kdyby jste se opravdu milovali, on nepodvede a ty nebudeš mít plnou hlavu toho tvého… s partnerem jsme se taky neseznámili v jednoduché situaci, a spousta lidí k tomu měla výhrady a jak je nám teď spolu dobře. asi proto, že sice nedokážeme popsat proč ale opravdu se milujeme.. takové to opravdové já, které se neptá proč, co jak. prostě proto :)

 
Satisfaction
Kecalka 279 příspěvků 24.02.18 22:12

Trochu mi to připomíná knížku co jsem četla jako puberťačka, imho ji už ani nemám v knihovně, přestože jsem ji dostala od babičky. Holku opustí přítel se kterým čeká dítě (nebo podvede) ona se zakouká do šéfa a on do ní, zkusí to spolu ale ona to pak nějak vypustí protože vidí že toho je na něj moc a do porodnice dojde ten původní přítel protože se strašně kraje a ona je rada. Já ti přeji, ať to dopadne jakkoliv, tak abys byla za výsledek šťastná.

 
vertunka
Závislačka 4622 příspěvků 24.02.18 22:39
@Satisfaction píše:
Trochu mi to připomíná knížku co jsem četla jako puberťačka, imho ji už ani nemám v knihovně, přestože jsem ji dostala od babičky. Holku opustí přítel se kterým čeká dítě (nebo podvede) ona se zakouká do šéfa a on do ní, zkusí to spolu ale ona to pak nějak vypustí protože vidí že toho je na něj moc a do porodnice dojde ten původní přítel protože se strašně kraje a ona je rada. Já ti přeji, ať to dopadne jakkoliv, tak abys byla za výsledek šťastná.

Imho?? Opravdu je zde pouzito spravne?? Google mi napovedel, ze to znamena Podle meho skromneho nazoru… :nevim:

 
martasesek
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 25.02.18 08:26
@Danielss píše:
Promiň, osobně to nechápu. Kdyby o tebe stal, tak dítě nedite, ať teď nebo předtím. Tak to vidím já… Třeba to tam není.

To je pravda. Nevím sice jaké má rodiče, ale věřím, že každý rodič přeje dítěti jen to nej. Tedy vlastní rodinu, vlastní spokojené zázemí. Hlavně po chlapech, aby tzv udrželi rod. Když jsem si přivedl domu ženu s dítětem, netvářili se čert ví jak. Bylo už narozené, což tu situaci mění, ale tím že nemám vlastní to těžce nesl především můj otec. Ale pozor, moje partnerka byla navíc epileptička. Což situaci zase trochu zhoršovalo. Trvalo to asi tři měsíce, co do mě pořád vandrovali (oba rodiče, otec víc) až jsem každému řekl "spát s ní budeš ty nebo já? A byl pokoj. Zmlkli a ani nedutali. Je pravda, že otcovi jsem to musel říci víckrát. Tedy on bude nejspíš v podobné situaci. Tím chci říci, že každý nemá koule na to, aby se své drahé polovičky zastal. AŤ už je důvod jaký chce. A jestli ještě neměl rodinu a nemá své dítě, je situace pro mě jasná :palec:

 
Satisfaction
Kecalka 279 příspěvků 25.02.18 12:57
@vertunka píše:
Imho?? Opravdu je zde pouzito spravne?? Google mi napovedel, ze to znamena Podle meho skromneho nazoru… :nevim:

Ano „myslím“ že ji nemám v knihovně, nebyla to důležitá část sdělení. Důležité bylo, ze někdy se dějí věci jak v románu pro pubertaky, svět se člověku absolutně převrátí a já jen doufám že to pro ni dopadne tak aby ona byla šťastná.

 
Synti
Nováček 4 příspěvky 25.02.18 16:03

Že to tam není, si nemyslím, dle toho, co mi říkal a jak se choval. Spíš si myslím, že 32-letý kluk není dost zkušený a vyzrálý, aby si stál za svým a postavil se třeba rodině. Podle mě je jen malé procentu mužů, které se spustí s těhotnou holkou.

 
Synti
Nováček 4 příspěvky 25.02.18 16:06
@Satisfaction píše:
Ano „myslím“ že ji nemám v knihovně, nebyla to důležitá část sdělení. Důležité bylo, ze někdy se dějí věci jak v románu pro pubertaky, svět se člověku absolutně převrátí a já jen doufám že to pro ni dopadne tak aby ona byla šťastná.
@Malinkydablik píše:
Já myslím, že pokud máte být spolu, tak spolu budete :) věřím na osud..chápu jeho obavy, dej mu čas, jestli je to ON, dojde mu, že na názoru ostatních, byť nejbližších příbuzných nezáleží. je to jen o jeho rozhodnutí… a samozřejmě o tvém. jestli tam cítíš to něco, dál udržuj vztah jaký teď máte, nech to plynout a jestli k sobě patříte, tak i když né hned, tak dřív či později spolu budete. udržovat předchozí vztah, který postrádá city a navíc tě muž v tomto stavu podvede, asi nemá smysl… navíc, kdyby jste se opravdu milovali, on nepodvede a ty nebudeš mít plnou hlavu toho tvého… s partnerem jsme se taky neseznámili v jednoduché situaci, a spousta lidí k tomu měla výhrady a jak je nám teď spolu dobře. asi proto, že sice nedokážeme popsat proč ale opravdu se milujeme.. takové to opravdové já, které se neptá proč, co jak. prostě proto :)

Děkuji. Přijde mi, že co jsem těhotná, tak jde reálné myšlení stranou a já nejsem schopná žádného normálního rozhodnutí.


Reklama

 Váš příspěvek
Reklama

Reklama

Poslední články

Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem... číst dále >

Stát chce finančně podporovat mikrojesle a dětské skupiny, aby maminky mohly jít do práce

Ministerstvo práce vyslalo do připomínkového řízení návrh, aby státní... číst dále >

Články z Expres.cz

Starosta italského Riace čachroval s migranty, teď má zákaz do svého města

Měla to být výkladní skříň soužití místních a migrantů, kteří sem proudí z... číst dále >

Rytmus a jeho nové hnízdečko: Luxusní bungalov objevil úplnou náhodou

„Miluju život a jeho plány,“ vyznal se Patrik Vrbovský (41) alias Rytmus.... číst dále >

Články z Ona Dnes

Příběh Jaroslava: Svatba, nebo rozchod. Nedokážu se rozhodnout

V životě by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy si nebudu vědět rady... číst dále >

Máš doma tyrana, vypadni od něj, radila vyměněná manželka

V jedné domácnosti z Výměny manželek si tentokrát zkusili spolu deset dnů žít... číst dále >