Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Taky jsem jednou zapomnela na svatek - jak sem na materske, tak kolikrat nevim ani co je za den..
omluvila sem se, koupila darecek, zapsala si svatek do kalendare a bylo.. myslim, ze jak dojde z prace, tak urcite donese kyticku nebo tak a bude to dobre ![]()
Zapomenout clovek muze i kdyz u clenu domacnosti se mi to nikdy nestalo, ale cekala bych, ze rekne „Promin Blazo pujdem zitra na vecu a vynahradime si to“. Nevim taky bych byla nas…,ale spis kvuli tomu, ze si doma darky davame radi. Kdyby jsme to meli nastavene jinak asi bych to presla. Nevim no zalezi jak to mate nastavene
Jsi precitlivela. To co tvému příteli se mi stává běžné. Ráno kouknu do kalendáře, řeknu si, aha musím zavolat, poprat a pak to v zaplavu jinych mnohem dulezitejsich povinnosti člověk proste zapomene. Stejne, jako když se mesic objdnávám k doktorovi nebo nosis sběrový papír do školy.
I když omluvit nebo vysvětlit, proč zapomněl by mohl.
EDIT: A opravdu bych kvůli takové bublině nebrecela. Může to mrzet, ale když nejde o živit, jde o houno.
Příspěvek upraven 14.10.16 v 09:48
A jindy na tebe „nezapomíná“? Má starost, když se zdržíš, myslí na tebe, ozve se ti jen tak…Jestli jen opravdu jednou zapomněl, nebrala bych to tak tragicky.
Já osobně bych tradici přání k svátku úplně zrušila. Připadá mi to jako blbost oslavovat jméno v kalendáři.
No tak opravdu závisí na tom, jaký máte jinak vztah… Upřímně ti řekl, že to v práci viděl, ale doma pak zapomněl. Já ho celkem chápu, mám to stejně. Pokud jsi na něj vyletěla, že ti nepopřál, tak se jeho reakci ani moc nedivím. Pokud bys připravila posezení, hezkou večeři, něco, a pak mu řekla, že to je proto, že máš svátek, věřím, že by se omluvil - pokud teda jinak je váš vzath ok.
Neber to tak vážně. ![]()
Jsi prostě jen ženská, očekáváš, že budeš středobodem vesmíru a ono ne ![]()
Normálně si dovolil mít jiné starosti a ty kvůli tomu pláčeš. Je to sobec ![]()
Mrzelo by mě to a snad ještě víc ta jeho reakce
až by měl svátek nebo narozeniny udělala bych to samé jemu
Tohle se mě prostě nestalo, přece vim kdy má manžel svátek, narozeniny. Dárek řešim s předstihem ![]()
Svátek moc neřeším, horší by byly narozeniny. Můj přítel ten vůbec neslaví svátky a narozeniny, tak mě to v nejhorším vynahradí příbuzenstvo a kamarádi. Neřeš to, nemá to cenu.
Záleží na situaci, pokud obecně on a jeho rodina svátky neslaví, tak jsi přecitlivělá, u nás se třeba neslavili, takže já k svátku nepřeju vlastně nikomu a ani neočekávám, že budou přát k svátku mě, vlastně ani nevím, kdy mají děti svátek. A pokud by mě někdo začal vyčítat, že jsem mu k svátku nepopřála, tak se omlouvat nebudu, nepovažuju jméno napsané v kalendáři za důvod k tomu někomu přát. Pokud samozřejmě slaví svátky širokého okolí a tvůj ne, tak tam bych prskala.
Přítel taky jednou zapomněl, tak jsem mu to večer připomněla. Jestli ví že mám svátek
on to vůbec nevěděl, takže mi popřál večer a omluvil se. Já svátky moc neřeším takže jsme se tomu spíš zasmáli ![]()
Tak ze zapomněl, to se stává - mě by se zase dotklo to, že se ani neomluvil. I když… někdy chlapi dělají borce, protože je to uvnitř mrzí, ale nedokáží to vyslovit nahlas, tak to zahrají do autu. Řekni mu, že ti na tom záleží, třeba se u nich v rodině svátky moc neřeší.
Protože slavení svátků nepřikládá žádnou váhu a protože vy jste nedala najevo, že to pro vás je důležíté.
Předpoklad je matka průseru.
Pokud si dotyčného chcete nechat a nechcete se za rok dožít té samé scény, tak je potřeba, abyste se s ním domluvila, že svátky chcete slavit.
Ne - pokud mu nevysvětlíte, že je to pro vás důležité, tak mu to nedojde. A ne, nemá to nic společného s tím co k vám cítí, nebo necítí.
Svátky nechápu, nevím co je významného na tom, že se někdo nějak jmenuje… Popřeju opravdu málokomu a jestli někdo popřeje nebo nepopřeje k svátku mě, je mi úplně jedno
Kolikrát si ani neuvědomím, že ho mám ![]()
Že někdo zapomene, to bych neřešila teda vůbec, vždyť je to prkotina, ale když už je to připomenuto, tak ta reakce byla taková drobet hloupá, to by mne zamrzelo.
Ahoj všichni, omluva za anonym, ale vzhledem k tomu, že sem chodí známí, nechci psát pod nickem.


Jde o to, že jsem včera měla svátek. Nečekala jsem žádné dárky, nebo Bůh ví co. Prostě mi stačí, když si člověk vzpomene a prostě popřeje. Jenže jsem včera čekala celý den, říkala jsem si, však svátek mám až do půlnoci. A nic. Prostě vůbec nic. Ani zmínka. Dneska ráno jsem mu řekla, jestli ví, že mi vůbec nepopřál ke včerejšímu svátku. Jestli zapomněl. A on, že ne, že to věděl, že byl přece na netu, tak to tam na něj svítilo. Že to viděl, když byl v práci a pak doma na to zapomněl. Tak mu říkám, že jak na to mohl zapomenout, že byl celé odpoledne se mnou. A on, že jestli mě se to nikdy nestalo? Tak říkám, že tohle opravdu ne a on na to, že až mi bude 40, tak se mi to třeba taky bude stávat. A prostě normálně odešel. Žádná omluva, nic. Popravdě jsem si po jeho dnešním odchodu pobrečela.
Já nevím, řeším to moc, jsem přecitlivělá? Nebo jak byste reagovaly vy? Mně se toto opravdu nestává a už vůbec ne u něj jako přítele a u rodiny. A kdyby se mi to náhodou stalo, tak se minimálně omluvím. Ale on nic, přijde mu to asi úplně normální
Potřebovala jsem to i někomu říct, tady mi to přišlo nejvhodnější. Předem díky za reakce