Přítel neví co chce, vztah se za 4 roky nikam neposunul

9
29.9.20 10:01

Přítel po 4 letech ještě nechce děti, co chce neví.

Je mi skoro 26 let. Přítel je o 3 měsíce mladší. Jsme spolu 4 roky. Oba máme dostudováno, máme práci, vlastní bydlení, nějaké úspory. Kde je problém?
Každých pár měsíců přivádím řeč na to, co dál s naším vztahem. Nikdy k ničemu kloudnému nedojdeme, výsledkem je vždycky „Zkusíme to spolu ještě do doby, než dostuduju, než se přestěhujeme, atp.“
Já už bych ráda ke vztahu přistoupila trochu vážněji. Chtěla bych se nejpozději do dvou let (27) pokoušet o děti. Chtěla bych mít 4, takže pokud nechci poslední rodit ve 40 a mít trochu časový polštář, kdyby se nedařilo, věk na to mám. Už od 17 let netoužím po ničem jiném. Původně jsem měla hranici určenou na 25, ale kvůli nedořešenému bydlení a přítelovi jsem s těžkým srdcem posunula.
Přítel je v tomto tak trochu jako malý kluk. Životní cíle nemá, neví. Do budoucna chce „zkoušet nové věci“. Když se ho zeptám na konkrétní příklady toho, co by chtěl vyzkoušet, neví. Když se snažím vymyslet s ním nějaký plán činností, co vyzkoušet, kam cestovat, atd., neví, nechce, nedovede si to se mnou představit.
Děti zatím nechce. Kdy je chtít bude říct nedokáže. Jen říká, že ve 30 je už pozdě. Jestli je teda ten pravý čas ve 29 nedokáže říct. Neuvědomuje si, že dítě se nemusí povést hned. Že by mohly být problémy odmítá připustit a obviňuje mě, že to jen vidím moc černě.
Pro mě ve 29/30 pozdě je. Obzvlášť, když není schopný to ani slíbit a sám si tím není jistý.
O čtyřech dětech nechce ani slyšet. Dřív říkal, že možná tři, teď otočil a říká, že maximálně dvě. S třemi bych se ještě smířila, ale dvě děti jsou opravdu málo, vždy jsem chtěla velkou rodinu. Finance i prostor bychom na to rozhodně měli a ani bychom se nemuseli výrazně omezovat.
Když se ho zeptám, v jakém případě by děti chtěl třeba teď hned, vyjmenuje mi moje špatné vlastnosti a řekne, že kdybych je změnila, možná by chtěl. Vidím to jen jako jeho způsob, jak mě přetvořit k jeho obrazu dokonalé přítelkyně aniž by se k čemukoliv zavazoval na oplátku.

  • Chce, abych se v práci nestresovala, nebo práci změnila. Takové riziko v době korony odmítám podstoupit, což nemůže pochopit.
  • Chce, abych obden cvičila a abych mu každou svou pohybovou aktivitu hlásila. Já cvičení nesnáším, nikdy mě to nebavilo, ale kvůli němu se sem tam o něco snažím, třeba 30min až hodinu ashtanga yogy, fitness z youtube, atd. Podle něj je to vždy málo. Práci na zahradě jako cvičení nebere.
  • Když jím něco sladkého nebo jím něčeho moc, kroutí na mě hlavou a přesvědčuje mě, ať to nejím, že jím moc, že to není zdravé, atd. Nejsem ale tlustá, mám 170 cm, vážím stabilně 60 kg. Mám geneticky postavu hrušky, čili tlustší nohy, ale jinak jsem celkem pěkně hubená - nosím trika S, kalhoty M. Nevím, co bych měla hubnout. V médiích se mu líbí ženy anorektické postavy, a do toho jít odmítám.
  • Ve všem se mu musím přizpůsobovat. Jí se v 95% to, na co má on chuť. Na výlet se jede tam, kam chce on. Po práci se dělá to, co chce on. Když chci něco jinak než on, je protivný a dělá tichou domácnost tak dlouho, než je po jeho.
  • Moje koníčky jsou čtení, cizí jazyky, programování a historie. Jsou to koníčky založené sedavě, což se mu nelíbí. Bere je jako zbytečné činnosti (protože to není cvičení) a odrazuje mě od nich. Za poslední dva roky na ně nemám skoro vůbec čas (max 1× měsíčně, a to jen když není doma).
  • Je nakloněný alternativní léčbě apod. Ani by mi to nevadilo, kdyby mi to nenutil. Nutí mě nebrat prášky na alergii, zkoušet akupresuru, předražená homeopatika bez účinků. Říká, že příčinu alergií mám hledat ve svém nastavení mysli, čili že to, že mám alergii, je moje chyba. Abych se jí zbavila, mám chodit k psychologovi a začít „jinak myslet“. Stejně řeší i nachlazení, děsím se vážnějších nemocí. Když chci nemoci řešit způsobem, jaký radí doktor, a nachlazení třeba jen horkým čajem bez homeopatik a prášků, nechce o tom ani slyšet a cpe do mně svoje homeopatika. Prášky mi dovolí až v krajní nouzi. Kdybych třeba dostala rakovinu, řekne mi, že jsem si to způsobila sama, a ať místo chemoterapie jdu do lesa a zacvičím si…


Když byl na erasmu, náš vztah byl v troskách. Hleděl si jen nových neokoukaných přátel v zahraničí. Z telefonátů jsem cítila, že se mě chce jen co nejrychleji zbavit. Když jsem brečela, že mi chybí, řekl mi, ať si jdu zacvičit… Odpovědi mi odsekával, byly neurčité, jednoslovné. Nakonec jsme si už skoro nevolali a ani jsem za ním nejela. V tu dobu jsem právě dokončovala studium. Vůbec se o to nezajímal, nepomáhal mi, nepovzbuzoval, neporadil, nic. Byl jako vyměněný. Na všechny starosti jsem byla sama. Kdybych byla labilnější, mohla to být příčina nedokončení studia. Chtěla jsem se s ním po návratu rozejít, ale omlouval se, brečel, sliboval, prosil, tak jsem mu odpustila.
Jinak je to ale modelový dokonalý partner. Je zručný, šikovný, doma sám od sebe rád všechno opraví, udělá. Je ochotný uvařit, vyprat a podobně pomáhat s chodem domácnosti. Je hodný, má dobré srdce. Vychází s mou rodinou. Hodně, opravdu hodně mi pomohl, když jsem řešila neveselé životní situace, a stál při mně. Někouří, nepije, je zodpovědný s penězi. Máme podobné názory na svět.
Kdyby byl ochotný mít do dvou let děti, bez váhání s ním zůstanu. S jeho nedostatky se dá žít a já taky nejsem zdaleka dokonalá. Ale co takhle?
Mám s ním zůstat, a doufat, že ho do 30 na děti přemluvím? Má smysl vzdát se téměř dokonalého partnera jen proto, že aktuálně nechce děti a já ano? I když se s ním rozejdu, pochybuju, že si do 30 někoho rozumného, kdo se mnou bude chtít děti, najdu. Nejsem moc společenská a bůh ví, kdy bych si někoho našla, pokud vůbec.
Co byste dělaly na mém místě?

Příspěvek upraven 29.09.20 v 10:10

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
475
29.9.20 10:07

@lilithe Po půlce příběhu se mi chtělo napsat, že sám je ještě dítě ve 24 letech… po úplném přečtení bych řekla, že se z něj klube pěknej diktátor. No nevím, ikdyby ti kývl na čtyři děti, měla bych docela obavu… :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
841
29.9.20 10:09

Mě vždycky baví, když někdo vyjmenuje nějaké šílené vlastnosti partnera (v tomto případě např. jak se tě snaží všestranně změnit) a pak napíše: jinak je ale úplně super :lol:

„Máme podobné názory na svět.“
Hele, já si myslím, že tak úplně ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
475
29.9.20 10:10
@Julča001 píše:
Mě vždycky baví, když někdo vyjmenuje nějaké šílené vlastnosti partnera (v tomto případě např. jak se tě snaží všestranně změnit) a pak napíše: jinak je ale úplně super :lol:„Máme podobné názory na svět.“
Hele, já si myslím, že tak úplně ne.
:)
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29543
29.9.20 10:10

Podle mne to neni dokonaly partner a to ani temer. Co naplat ze pomaha s domacnosti, kdyz je to manipulator s diktatorskymi sklony. Ne, nechtela bych s nekym takovym deti, a uz vubec ne ctyri.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
581
29.9.20 10:11

Jste kazdy uplne jiny a kazdy chcete od zivota neco jineho. On chce putku co ho bude ve vsem poslouchat, ty vidis zivot uplne jinak. Ztratila jsi s nim uz strasne moc casu a nikam se to neposunulo, nevede to tam, kam bys chtela. Vykasli se na nej, takhle se stastne rodiny nikdy nedockas. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
56634
29.9.20 10:13

Já vůbec nechápu, proč s ním ještě jsi :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9
29.9.20 10:14

Díky za upřímné reakce :srdce: :srdce: :srdce:. Taky k tomu pomalu docházím, jen to po těch letech bolí a je to těžké. :,(
Ty jeho dobré vlastnosti se projevují v 90% času, ten zbytek v 10%. V každodenním životě to proto není tak šílené, jak se to zdá v tomto příspěvku. Kdyby to bylo tak šílené, rozhodnutí by bylo jednodušší to mi věřte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2022
29.9.20 10:14

Najdi si někoho sobě podobného a nech ho jít. Myslím, že se mu hodně uleví.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2217
29.9.20 10:15

Otázka je, proč s ním za situace „svobodno a bezdětno“ jsi, když má celkem dost skrytých vad, které postupně objevuješ. Jsi si jista, že to je ten budoucí otec Tvých dětí, jakého by sis pro ně přála? Bude chtít mít takhle „pod kontrolou“ celou rodinu? Působí to celkem děsivě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
483
29.9.20 10:16

Nevím no, modelový, dokonalý partner jak o něm píšeš, teda takhle nevypadá.. Každý jste někde úplně jinde.. Já bych se na něj vybodla a našla si někoho, kdo ten pohled na život bude mít stejný jako já.. Dětí se od něj stejně nedočkáš.. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
257
29.9.20 10:18

Ja mela taky takhle nejisteho partnera, ktery moc nevedel, co chce, nakonec couvl i z uz zarizene svatby :roll: takze i kdyz ti rekne “ok, v 28 prvni dite”, muze nakonec cuknout a ty budes v haji, protoze jde hlavne o tvuj vek a tvou touhu po velke rodine…
starsi, vyzralejsi partner by mohl udelat divy ;)
a ne, dokonalej mi teda podle tveho popisu nepripada :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13754
29.9.20 10:19

Já to nezvládla dočíst, ale už ve třetině textu mi bylo jasné, že tohle nebude klapat. A poté, cos vyjmenovala, co všechno CHCEŠ ty a co on rozhodně NECHCE, je přece úplně jasné, že už jsi dávno měla být někde jinde. Teď budeš zbytečně plašit a vrhat se do unáhlených vztahů, protože ti začínají tikat biologické hodiny :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
350
29.9.20 10:19

Mě se líbí, jak si to žena vždy naplánuje. tj. teď se chci pokoušet o dítě, v 29 je pozdě a chci mít 4… Člověk míní, život mění a velmi zřídka je realita taková, jak si jí člověk plánuje. :jazyk:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
475
29.9.20 10:20

@lilithe Vím, jak to myslíš. :hug: Je to rozpor srdce a rozumu. Ale ty to druhé, naštěstí, používáš. Hele, jak se po rozchodu často bolavé srdce neuzdravuje, lidi si někdy píšou na papír pro a proti, aby rozum začal fungovat. Tobe se to podařilo už teď. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama