Ahoj. Potřebovala bych poradit. S přítelem jsme spolu 4 roky. Mě je 20,
jemu 25. Na začátku vztahu když mi bylo 16, byl pozorný, hodný a všichni
mi ho záviděli. Rodiče ho přijali dobře a doteď na něj nedají dopustit.
Od 18 let bydlíme spolu ve městě, protože to tak chtěl on i moji rodiče.
Od té doby to ale skončilo. Nejprve mě nutil ať mu vařím, peru a
uklízím. Když náhodou něco nebylo tak mě seřval. Všechno musí být
tipťop. Tehdy se to ale ještě dalo. Stačilo udělat co chtěl a bylo to
v pohodě. Pak si sem ale začal vodit kamarády. Musela jsem je obsluhovat a
chodit kolem nich jestli něco nepotřebují jak servírka. Když jsem odmítla
tak mi udělal před nimi ostudu a začal si na mě stěžovat že jsem líná,
blbá v posteli a kdoví co. Oni se jen smáli.
Teď už je to neúnosné. Peru prádlo nejen nám ale i jeho kamarádům,
vařím taky i pro jeho známé. Každou chvíli si naporučí pro někoho
dort. Přinesl mi i oblečení od jeho kamarádů že ho mám zašít/zkrátit
apod. V noci klidně i po půlnoci si vymyslí že mu mám pro něco skočit
do hypermarketu. Jednou jsem tak tak utekla uchylovi ale on jen na to řekl že
si to vymýšlím a mám sebou nosit pepřový sprej. Uspokojit ho musím
kdykoliv chce. Ani nedbá na mě. Udělá se a konec. Vyžaduje i praktiky
které jsou mi nepříjemné. Případám si jako matrace.
Poslední dobou na mě ječí kvůli maličkostem. Stačí když třeba hlasitě
zavřu dveře nebo něco položím jinam než chce. Pořád mi nadává,
vysmívá se mi a uráží mě.
Domů chodí někdy i opilý. To z něj mám pak strach. Mám i podezření
že mě podvádí protože někdy tráví noci mimo domov. Když se ho zeptám
kde tak řekne že je mi do toho hovno.
Když něco neudělám tak mě čekají scény a odpírání peněz. Ty mi
dává podle zásluh. Už se ale stalo že se na mě naštval kvůli sexu, na
skoro týden zmizel a nedal mi ani vindru. Pak se vrátil a byl dva týdny
hodný.
Nejhorší je že jsem na něm plně finančně závislá. Mám jen základní
školu a proto si nemůžu sehnat žádnou práci. Přítel ani nechce. Nestihla
bych pak prý udělat všechno potřebné. Ani tak to nestíhám. Chtěla jsem
od něj odejít a řekla rodičům že se ke mě chová blbě. Oni mi ale řekli
ať si ho vážím, že mě živí a že kam bych jako šla. A ještě začali
s tím že si máme pořídit dítě…
Na závěr musím říct že ruku na mě nevztáhl nikdy. Občas má i období
kdy je milý a hodný, zve mě na večeře a dovolí mi i koupit si něco na
sebe. Vždycky v tomto období jsem šťastná, ale zároveň se bojím kdy
skončí. Nevím jak dál aby se ke mě choval líp. Případám si strašně
bezcenně jako kus hadru. Píšu sem proto že nevím prostě. Nevím
co dělat.
