Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
neboj je to u většiny chlapů takhle dané, ono si vem že ty máš miminko v bříšku ty na sobě pozoruješ změny, ty si pročítáš jak se miminko vyvíjí a co mu zrovna roste, ty chodíš na kontroly a slyšíš srdíčko, ty jsi prostě máma od prvního dne kdy jsi se to dozvěděla a chlap to prostě nevnímá tak intenzivně, vzpomínám si že jsem to měla stejně, vadilo mi že to přítele moc nezajímá, dokud mi nenarostlo pořádný břicho tak se jeho chování moc neměnilo, když viděl UZ tak jsem se ho ptala tak cooo viděl si ty ručičky a on no jo viděl ale vlastně neviděl protože to prej byla hrozná mazanice
když už jsem se nemohla zvedat z gauče a podobně tak se o mě začal starat, dokonce mi i boty mi občas obul
když poprvé ucítil kopanec od miminka tak byl vykulenej, ale další kopance už ho nebraly jako mě vždycky řekl no jo vždyť je to furt stejný
porodila jsem císařem a byla jsem na nerva že neviděl ten jeho příchod na svět, že si to prostě neprožil, a ze začátku se i bál na něj sahat ale teď je to jeho největší láska na světě a je z něj vyplesklej víc než já ![]()
Ahoj, nebuj nic..mám doma tříměsíční miminko a můj přítel nebyl natěšený tatínek a to vůbec…a ted je z malýho uplně vedle..i on sám je překvapenej jak si ho omotal…takže si užívej těhotenství a prostě počítej s tím že ty chlapy to těhotenství neprožívají jako my ženský…prostě si to rodičovství uvědomí až když prcka uvidí ![]()
Anonymní měla jsem to stejně, možná ještě chvílemi mám - termín jsem měla dneska. ![]()
Dítě jsme chtěli, ale jak mile jsem mu potichu a po tmě řekla, že jsem těhotná, neřekl toho moc, otočil se a usnul. Pak přišlo období nahoru, dolů ohledně citů, myšlenkových pochodů atd. vůči mě a dítěti. Došlo to tak daleko, že mě na konci 4.měsíce posílal na potrat!! ![]()
Uběhlo už mnoho dní a všechno se spravilo, urovnalo, zklidnilo. Sic mi jen párkrát pohladil bříško, o držení vlasů, když jsem zvracela jsem si mohla nechat zdát a nějaké větší ohledy, že jsem těhotná? Ne, ale nestěžuji si…je to prostě můj milovaný paličák, kterého ta láska k malému semele jak velká voda!!! ![]()
Drž se!! ![]()
Holky děkuju, měla jsem z toho nějakou depku, prostě jsem jen zklamaná, že se těším sama. Moc Vám děkuju, aspoň vím, že na tom tak nejsem jen já ![]()
Hele neboj, máme děti vymodlené do slova a do písmene zázrak každá z nich, akra vydřená, takže by se nedalo říct, že je mohl nechtít, přesto, těhotenství nijak neprožíval, nijak, šel na ultrazvuky, ale jen proto, že bylo jednodušší jít, než poslouchat můj hysterák, kdyby nešel, když jsem mu u druhorozené řekla, že kope, ať si sáhne, tak povídal, že proč, že už si sáhl u první, jsou od sebe pět a půl roku, no mohla bych vyprávět, byl starostlivým manželem, to je vždy, sledoval pečlivě můj zdravotní stav apod. ale těhumanžel nebyl ani omylem, dát pusu na břicho nebo nedej bože mluvit na miminko, takové ty šílené nesmyslnné věci, co si vysní většina těhulí, to by ho trefilo. A je to ten nejlepší táta na světě, nejlepší a nejdokonalejší, holky miluje od první chvíle, co vykoukly na svět, oba porody mi byl oporou, za holky by dýchal, nejdojemnější kousek videa je chvilinku po porodu, kdy tou svou obrovskou tlapou hladí tu malinkou tvářičku. Chlapi, nebo alespoň část z nich to mají jinak, jsou dobrými otci, ikdyž těhotenství neprožívají a my těhuke zmítané hormonama to ječtě vnímáme krapet nereálně.
Ahoj. myslim ze jsme to meli stejne. nedokazali jsme si predstavit ze budeme rodici…po porodu se to moc nezlepsilo. pritel mel malyho rovnou rad a ja mela hrozne smiseny pocity. prvni 3dny mi neslo kojit a ja byla zoufala. najednou se mi mleko necekane spustilo a ta zoufalost ze me opadla.po prichodu z porodnice se nase zivoty obratily naruby. prvnich 14dni bylo vazne narocnych a s pritelem jsme z toho byli vykolejeni. nebyla jsem nadsena ze jsem matkou i kdyz to zni hrozne. ovsem v sestinedeli uz jsem na celou vec vzhlizela uplne jinak. stavani me deprimovalo cim dal min a ja uz maleho strasne milovala…dnes jsou mu tri mesice a ja i pritel jsme nadseni. fungujeme jako rodina a jsme velice
stastni. pamatuj ze i kdyz ty zacatky jsou tezky nez mrknes tak se to prezene a budete stastni
@Anonymní píše:
Ahoj, cítím se dost podobně. Jsem těhotná, konec 3. měsíce, ale přítel se na miminko vůbec netěší. Od začátku mám nevolnosti, jsem strašně unavená, ale on jako by to neviděl. Vůbec ho nezajímá, jak mi je. O miminku vůbec nemluví, prostě mi přijde, jakoby si jen udělal,,zářez´´, že má splněno, že splodil dítě a tím to u něj končí. Ačkoli jsme miminko chtěli oba, přijde mi, že jsem na to teď sama. Je to s těmi chlapi normální nebo se obávám oprávněně? Promiňte za anonym, nechci, aby to někdo blízký věděl.
Chlapi to nekteri citi jinak, nedokazi tak prozivat teh. a ry vlivem hormonu mas pocit ze se netesi. Mam stejneho chlapa doma ani jedno me teh. nijak neprozival zeptal se co rikal doktor, ale jinak byl jakoby ho to nezajimalo, ale v momente kdy mu dali dite v porodnici na ruce tak uplne obratil z decek skoro cvrka a uziva si je.
Nech to
U volny prubeh i kdyz to mrzi nech chlapa at si to proziva po svem a ty taky po svem pak se to zmeni
.
Manžel se taky nijak zvlášť netěšil. Když jsme se začali snažit tak mi ze srandy mluvil na břicho a tak, tak jsem se těšila jaké budu mít pohádkové těhotenství… jenže když jsem mu řekla že jsem těhotná, tak si dal panáka a šel hrát na PC
nějaké hlazení po břichu nebo podobné věci to neexistovalo, nebo pouze jako reakce na můj hysterák, a navíc se tvářil že je to humus
Jen utz ho trochu obměkčil, ale trvalo to jen chvilku. Po 3D utz kdy nám řekli že to bude holčička jsem jeli kupovat oblečení, tak vybral asi 2 věci, což ve mě opět vyvolalo vlnu naděje
když se narodila byl u porodu a potom mi ji ani nechtěl dát. Seděl tam s ní celou hodinu a jen na ní koukal a byl dojat ![]()
péče ze začátku celá na mě, ale před dvěma měsíci jsem na něj uhodila, že bude malou koupat a uspávat, (protože mu to jde tak dobře, a ani já jí tak dobře neuspím, trošku jsem mu tím pohladila ego) a od té doby je to lepší. Už si s ní hraje a tak.
Vím že to strašně v těhu mrzí, ale nevzdávej to
po porodu, nebo až bude moc s prckem dovádět se to třeba změní ![]()
Je vidět, že to s těma chlapama nemáme opravdu jednoduchý. Můj přítel se na miminko sice těší, ale mám pocit, že vůbec neuznává jakékoliv nevolnosti. Můžu mu dokola opakovat, že se necítím dobře, a že za ty nevolnosti, únavu, špatný nálady opravdu nemůžu. Jeho odpověď je, že sem lenoch, že si všechno moc beru atd. atd. Vadí mi hodně i hluk a on mě chce pořád tahat někam na poutě atd. Myslela jsem si, že mě bude v těhotenství podporovat a místo toho se mě nesnaží vůbec pochopit a spíš naopak mě stresuje kravinama. Už jsem se s tím nějak smířila, ale ty první dny jsem byla hodně nešťastná. Jak jsem napsala na miminko se těší, protože když vidí dětský hadříky v obchodě, tak je vidět, že má v očích jiskřičku a rozplývá se, ale trošku té psychické podpory by taky ze sebe mohl vymáčknout. Ale nikdo nejsme dokonalej a každý to prožívá asi jinak.
@Kattty to znám. Mě se dělalo strašně špatně když jsem myla nádobí
prostě ta voda s tím jarem, to by strašnej humus. A taky na mě koukal že se tomu jen vyhýbám a vymýšlím si
Jim nic není, tak co by, že jo ![]()
Nebo jednou když jsem někde chytla střevní chřipku, tak jsem celý den od 2 od rána zvracela a neudržela jsem ani vodu… no a on si šel smažit topinky
Ale pak to chytil on a byl klid ![]()
@Nika91 chuděro, jak říkám, nikdo to asi nemáme moc snadný. Já už od přítele nic moc nečekám a na jeho řeči kašlu. Když je mi zle, prostě si lehnu a ať si říká co chce. Ten maličkej je pro mě důležitější, než jeho řeči.
Ahojky, mám to podobný…Akorát, že dítě nebylo plánovaný a já to zatím nemám potvrzené od dr, jen pozitivní testy…Když jsem mu to řekla, tak by v pohodě, dělal si srandu jak budu chodit s bubnem.Ale dnes uznal, že na to náš vztah(oba tvrdohlaví)na to ještě ani po 2 letech není připravenej a že má obavy, abych se nezměnila, až ho budu mít jakože jistýho a že ani rozumem se na to necítí, že vychovávat dítě je to nejtěžší a nevidí a tom nic hezkýho, ale že když už, tak to nějak dáme…To je hnus děvčata, štve mě to, ale zároven ho i chápu:Já mám dítě z prvního vztahu a vím, jak jsem z toho byla zmatená…
Taky Anonym
@Anonymní píše:
Ahojky, mám to podobný…Akorát, že dítě nebylo plánovaný a já to zatím nemám potvrzené od dr, jen pozitivní testy…Když jsem mu to řekla, tak by v pohodě, dělal si srandu jak budu chodit s bubnem.Ale dnes uznal, že na to náš vztah(oba tvrdohlaví)na to ještě ani po 2 letech není připravenej a že má obavy, abych se nezměnila, až ho budu mít jakože jistýho a že ani rozumem se na to necítí, že vychovávat dítě je to nejtěžší a nevidí a tom nic hezkýho, ale že když už, tak to nějak dáme…To je hnus děvčata, štve mě to, ale zároven ho i chápu:Já mám dítě z prvního vztahu a vím, jak jsem z toho byla zmatená…Taky Anonym
Já bych si mimi nechala ať by se to chlapovi líbilo nebo ne. Přece kvůli tomu, že se neumíte pořádně chránit nepřipravíte miminko o šanci na život
ale to je můj názor. Asi bych pak řešila i finanční stránku, pokud by přítel vzal roha tak jestli bych to sama zvládla.
@Anejdana píše:
Já bych si mimi nechala ať by se to chlapovi líbilo nebo ne. Přece kvůli tomu, že se neumíte pořádně chránit nepřipravíte miminko o šanci na životale to je můj názor. Asi bych pak řešila i finanční stránku, pokud by přítel vzal roha tak jestli bych to sama zvládla.
Samozřejmě o potratu nepřemýšlíme, spíš mě jeho reakce mrzí
@Anonymní píše:
Samozřejmě o potratu nepřemýšlíme, spíš mě jeho reakce mrzí
Tak to chápu. třeba se začne těšit s roustoucím bříškem ![]()