Přítel to zvládá s dítětem lip

Anonymní
29.8.19 21:16

Přítel to zvládá s dítětem lip

Ahoj, potřebuji od vás nějakou radu, pomoc…
S přítelem máme 13 měsíčního syna. Se synem jsem každý den, užívala jsem si každou chvíli s ním, byl to můj parťák. Jakmile jsem bez něj byla hodinu, chyběl mi. To že by si ho přítel nebo kdokoliv vzal na procházku beze mě neexistovalo… ale teď co je přítel měsíc doma, jsem k malému ztratila to pouto. Najednou mi nevadí když ho vezme ven, nebo když ho za mě nakrmí, v noci pochová když nemůže spát kvůli zubům. Někdy mám hnusné myšlenky. Jakože syna nenávidím. Třeba když brečí a jsem s ním sama.. Najednou to s ním neumím vydržet a mám takový strach co bude, až přítel bude v práci. Mám z toho úplně panickou hrůzu. Že to už sama nezvládnu, že to příteli jde lépe než mě, že mě syn už nemá rád. Jelikož když vidí tátu je celý bez sebe.. když odejde z místnosti, ječí a hledá ho… Jsem z toho každý den v prdeli, přítel říká že jsem na hlavu když si myslím že mě syn nemá rád, že oni jsou prostě chlapi tak spolu umí blbnout. Asi jsem jako matka naprosto selhala…a jako přítelkyně také. Nemám ani chuť na sex, s přítelem jsme spíš jako kámoši… Do sexu mě přemlouvá, vždy jsme ho měli často a byl super. Nevím co se to se mnou děje :( co dál?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
18238
29.8.19 21:29

Přestaň blbnout, syn tě má rád, ale tím že jsi s ním pořád a nenechala si chlapa doteď nic dělat, tak tě malej bere jako samozřejmost a táta mu je prostě vzácnější :nevim: je jedine dobře když nebudeš na dítě tolik vázaná a necháš ho trávit taky čas s druhým rodičem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.8.19 21:29

No to vypadá na nějaké psychické problémy po porodu. Mně to trvalo skoro dva roky, než jsem se jich zbavila. Pomohly mi nějaké knížky a čas pro sebe, prostě se srovnat.
Věř tomu, že syn tě miluje a nemůže bez tebe být, tak to prostě mezi dětmi a matkami bývá. Akorát teď se ti to tak nejeví.
Přítel je s ním vlastně chvíli, jestli je doma měsíc, jak píšeš. Má spoustu energie a nadšení, to syn určitě vycítí a je taky nadšený. Je to dobře, buď ráda, že si odpočineš. A važ si toho, že se tvůj přítel k dítěti tak má!

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
29.8.19 21:34
@Anonymní píše:
No to vypadá na nějaké psychické problémy po porodu. Mně to trvalo skoro dva roky, než jsem se jich zbavila. Pomohly mi nějaké knížky a čas pro sebe, prostě se srovnat.
Věř tomu, že syn tě miluje a nemůže bez tebe být, tak to prostě mezi dětmi a matkami bývá. Akorát teď se ti to tak nejeví.
Přítel je s ním vlastně chvíli, jestli je doma měsíc, jak píšeš. Má spoustu energie a nadšení, to syn určitě vycítí a je taky nadšený. Je to dobře, buď ráda, že si odpočineš. A važ si toho, že se tvůj přítel k dítěti tak má!

Já si toho vážím, a hodně. Ale strach mám jak to zvládnu teď sama se synem. Když mi najednou syn tak vadí, když pláče nevím co s ním a jsem nervózní… Přítel jde na začátku příštího měsíce zpět do práce. A já se toho děsím, dokonce jsem se ho ptala jestli ještě nemůže zůstat doma, že to asi nedám sama.. Nevím co se mnou je. Myslíte že bych to měla prodiskutovat s doktorem? Příští týden jdu na gynekologii, chci si nechat zavést tělísko. Možná že by to byla poporodni deprese? Já ji totiž měla, ale nějak jsem to přemohla a vše bylo ok…

  • Citovat
  • Nahlásit
1678
29.8.19 21:40

Souhlasím s @Kriss Tina. Navíc syn i partner jsou chlapi, je jasné, že jednoho dne k sobě budou inklinovat víc, syn začne zrcadlit jeho zájmy apod. Z hlediska jeho vývoje a budoucího dospívání v regulérního muže je to v pořádku, že v tátovi vidí vzor a chce být s ním. Buď ráda, že to tak má nastavené i otec a o dítě se stará a jeví zájem. Jsou rodiny, kde to tak není, a to jsou děti mnohem starší. Jako matka jsi rozhodně neselhala, ber to, že je to období. Stejně jako táta, i máma je jen jedna, a zas umí jiné věci ;).
Druhá věc je ten partnerský problém, ten byste měli nějak probrat a řešit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.8.19 21:41
@Anonymní píše:
Já si toho vážím, a hodně. Ale strach mám jak to zvládnu teď sama se synem. Když mi najednou syn tak vadí, když pláče nevím co s ním a jsem nervózní… Přítel jde na začátku příštího měsíce zpět do práce. A já se toho děsím, dokonce jsem se ho ptala jestli ještě nemůže zůstat doma, že to asi nedám sama.. Nevím co se mnou je. Myslíte že bych to měla prodiskutovat s doktorem? Příští týden jdu na gynekologii, chci si nechat zavést tělísko. Možná že by to byla poporodni deprese? Já ji totiž měla, ale nějak jsem to přemohla a vše bylo ok…

Strach z péče o dítě možná může taky být projeve nějaké poporodní deprese. Neřešila jsem to, že by mi mé dítě vadilo nebo nevěděla co s ním, když pláče. To fakt ne. To možná zavání nějakým hlubším problémem. Ale fakt nevím, zkus to probrat s gynekologem. I když nevím, jestli poradí. Možná by byla lepší nějaká porodní asistentka nebo laktační poradkyně.

  • Citovat
  • Nahlásit
47427
29.8.19 21:45

Zvládneš to s ním sama, uvidíš. Na výchovu jste dva, tak i kdyby propukly psychické problémy a byla nutná hospitalizace, manžel se určitě o syna postará. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6589
29.8.19 21:46

Pokud mas myslenky, ze syna nenavidis, vyhledala bych odbornou pomoc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Caboverde
29.8.19 21:48

Hele, mně to přijde jako rozjíždějící se porodní deprese. Nehrozí pouze matkám krátce po porodu, ale může u žen propuknout až do tří let věku dítěte. Měla by ses svěřit nějakému odborníkovi.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
29.8.19 21:56
@Anonymní píše:
Já si toho vážím, a hodně. Ale strach mám jak to zvládnu teď sama se synem. Když mi najednou syn tak vadí, když pláče nevím co s ním a jsem nervózní… Přítel jde na začátku příštího měsíce zpět do práce. A já se toho děsím, dokonce jsem se ho ptala jestli ještě nemůže zůstat doma, že to asi nedám sama.. Nevím co se mnou je. Myslíte že bych to měla prodiskutovat s doktorem? Příští týden jdu na gynekologii, chci si nechat zavést tělísko. Možná že by to byla poporodni deprese? Já ji totiž měla, ale nějak jsem to přemohla a vše bylo ok…

Tak si řekni, jak bys to jako mohla nezvládat. :nevim: Taky občas takové stavy mívám, že syn má mnohem raději tatínka, a on s ním má větší trpělivost apod. Ale objektivně vím, že je to blbost, nebo vás má rád třeba oba stejně, koneckonců tak to má být. :nevim: Prostě tak to je, ty jsi s ním doma, staráš se o něj, tak mu nejsi vzácná. S tátou se víc blbne a míň hrotí běžné věci. :nevim: Co by se jako stalo, kdybys to nezvládala, bude chvíli brečet nebo na něj holt zařveš, no jejda, kdo je bez viny ať hodí kamenem. :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
975
29.8.19 22:22
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji od vás nějakou radu, pomoc…
S přítelem máme 13 měsíčního syna. Se synem jsem každý den, užívala jsem si každou chvíli s ním, byl to můj parťák. Jakmile jsem bez něj byla hodinu, chyběl mi. To že by si ho přítel nebo kdokoliv vzal na procházku beze mě neexistovalo… ale teď co je přítel měsíc doma, jsem k malému ztratila to pouto. Najednou mi nevadí když ho vezme ven, nebo když ho za mě nakrmí, v noci pochová když nemůže spát kvůli zubům. Někdy mám hnusné myšlenky. Jakože syna nenávidím. Třeba když brečí a jsem s ním sama.. Najednou to s ním neumím vydržet a mám takový strach co bude, až přítel bude v práci. Mám z toho úplně panickou hrůzu. Že to už sama nezvládnu, že to příteli jde lépe než mě, že mě syn už nemá rád. Jelikož když vidí tátu je celý bez sebe.. když odejde z místnosti, ječí a hledá ho… Jsem z toho každý den v prdeli, přítel říká že jsem na hlavu když si myslím že mě syn nemá rád, že oni jsou prostě chlapi tak spolu umí blbnout. Asi jsem jako matka naprosto selhala…a jako přítelkyně také. Nemám ani chuť na sex, s přítelem jsme spíš jako kámoši… Do sexu mě přemlouvá, vždy jsme ho měli často a byl super. Nevím co se to se mnou děje :( co dál?

Ahoj. Být tebou tak navštívím odborníka. Jestli chceš, pošli mi sz. Po prvním porodu jsem měla poporodní depresi. A jinak, buď ráda, že přítel pomáhá. U nás je to podobné.. Malýmu budou teď 2. Jakmile řeknu, že jede táta, div nevyleze z okna. Pak na něm visí, než jde spát. Jak se přiblížím, odstrkuje mě. Tatínkovi nesmím dát ani pusu. A dneska sranda na hřišti.. Prcek tam běhal za cizím chlapem, jako kdyby se mu tatínek nevěnoval. I ruce na něj natahoval.. No jeho žena si musela říkat, chudák kluk, je jistě bez tatínka 🤣 🤣 🤣

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1107
29.8.19 23:29

Poporodni deprese??? Jakože její syn má rok a měsíc a zakladatelka má teď poporodni depresi? 8o… to těžko. Spíš tak trochu žarli na přítele a zvykla si, že není na syna sama. V momentě kdy chlap půjde do práce, velmi rychle se všechno urovna. Znám to ;).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
465
30.8.19 07:47

Psycholog? Psychiatr? Nějaká depka? Víš co? Buď ráda, že syn je s tatínkem rád ;) Ono to u dětí většinou není buď anebo. Že by měly rády jen jednoho z rodičů (to leda asi v nějakých extrémních případech týrání apod.). Nežárli ;) Raduj se, že jsou s přítelem jedna ruka. Přece jenom je možná syn rád za změnu. S tebou trávil většinu času, tak se mu tatínek stal vzácnější. No teď mě napadlo - jaká ty budeš tchýně :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
465
30.8.19 07:58

Jinak - taky se můžeš občas udělat vzácnější ;) A uvidíš, jak pak syn bude reagovat… Ovšem naše dcera teda poprvé na hlídání spíš trucovala :lol: než že by nás šla vítat :lol: Ale teď se se mnou mazlí jako divá, když jsem někde dýl pryč :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama