Problém s rodiči - nezájem o vnuka

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.03.19 10:45
Problém s rodiči - nezájem o vnuka

Ahoj holky, ráda bych se trochu vypsala. Omlouvám se, že anonymně, ale je to pro mne citlivé téma.
Můj vztah s rodiči byl vždycky normální - i když, co je vlastně normální. Od nějakých cca 22 let se o sebe starám sama. Vždycky jsem bydlela s partnerem nebo sama. Teď s manželem máme rok a půl starého synka. Vstup na svět měl dosti komplikovaný, dva měsíce jsme trávili v nemocnici. Ale je díkybohu zdravý, ťuk ťuk.
Ale abych se už dostala k meritu věci.
Pro moje rodiče je mnohem důležitější všechno ostatní, než jejich vnuk, nebo nedejbože, potažmo já. U sebe jsem si už zvykla, že jsem až na samém konci jejich prioritního žebříčku. Mámu jsem si tak bohužel i naučila (kávičky, dárečky při každé mé nebo její návštěvě) a tak podobně. Když potřebovali, půjčila jsem jim peníze a tak. Vždy mi vše samozřejmě vrátili. Brala jsem to tak, že jsou to moji rodiče (oba již v důchodu, matka v předčasném), a že bych se o ně měla postarat.
Jenže, pak se narodil syn, rázem toho na mne bylo hodně od rána do večera jsem byla v nemocnici. Ač jsem matku prosila, ani jednou manželovi neuvařila, neuklidila (ani ji nenapadlo se na to zeptat, jestli něco nepotřebujeme..). Syna viděla až po návratu z nemocnice, ač jsem jí zařídila, že se může přijet podívat, ještě když byl na intermediáru. A takhle se to táhne ten poslední rok a půl. Nic ji nenapadne, s ničím mi nepomůže (syn je nespavec k tomu navíc zuby, takže žádné spaní ani v noci, ani ve dne klidně týden - deset dní v kuse). To radši doma hlídá psa od sousedky… Otec vnuka neviděl skoro pět měsíců. A je mu to vlastně jedno.
Manželovi rodiče naopak fungují na 100%, jenže jsou poměrně daleko a navíc již nejsou úplně nejmladší, takže je nechci tolik zatěžovat.
Svým rodičům jsem se situaci snažila několikrát marně vysvětlovat (píšu sem jen to nejnutnější, jinak byste to nikdo fakt nedočetl a i takhle to bude dlouhé jak týden), ale pokaždé jsem se dočkala akorát odpovědi, že jim pořád něco vyčítám a perlička byla tak, co jsem pro ně za poslední rok udělala já (u nás předčasné narození syna, nemocnice, stavba domu, náročná manželova práce…)
Jsem z celé situace neuvěřitelně nešťastná.
Pořád se snažím mámě házet nějaká záchranná lasa a čekám, že se prostě chytí. Nechci malého připravit o druhou babičku s dědou. Jenže oni o něj asi nestojí. A to mne drtí úplně nejvíc.
Co byste na mém místě dělaly vy? Úplně to vypustily, matku nekontaktovaly a nechaly být?
Nebo co mám dělat?
Jí by nejvíc vyhovovalo, kdybychom s malým na hodinu přijeli, ona si ho pomazlila a jeli zase domů. Abych jí nenarušila ten klídeček. Jenže to mi vůbec nepomůže. A přiznám se, že někdy fakt melu z posledního. Zvlášť, když malý nespí ani v noci, ani ve dne. Navíc je dosti aktivní - neposedí mi ani minutu :)
Moc díky všem, co to dočetly až sem.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 Další »
Reakce:
stinga
Kelišová 5968 příspěvků 3 inzeráty 04.03.19 10:49

díte sis pořídila ty s partnerem, ne tví rodiče, můžeš slušně poprosit, jestli by matka nekdy mohla hlídat, a když řekne, že ne, tak nic nenaděláš
ona už své dítě-děti vypiplala

Tichošlápek
Extra třída :D 13733 příspěvků 04.03.19 10:50

No. Souhlasím s tím, ze nechceš synovi beát druhé prarodiče. S čímž mi poněkud nekoresponduje to, ze tam nechceš jezdit na hodinu, aby si ho pomazlili, protože ti to nijak nepomůže. Oni nejsou povinni ti pomáhat. Ano, je hezké, když to tak je, ale proste je to jejich volba. Nejsi jediná, kdo nema pomoc. Musíš to proste zvládnout, s jedním dítětem to ještě není tak zle, byt je nespavec.

svapi
Ukecaná baba ;) 1892 příspěvků 04.03.19 10:52

Pomoci se nejspis nedockas..pokud to takhle bylo vzdycky, žádné razantni kroky bych nedelala..k žádnému konfliktu nedoslo, v podstate se nic nezmenilo, tak bych ani neupravovala frekvenci kontaktu a vidani se.. :nevim: vzdyt ti nic neprovedli :roll: my za tchyni taky jezdime na hodinove navstevy.. :nevim: nasi by sem manželovi asi taky nechodili varit a uklizet, vždyť je dospely..je toho na tebe moc a mozna to vidis az moc cerne.

Bábrdl
Generální žvanilka 23215 příspěvků 04.03.19 10:53
@Anonymní píše:
Ahoj holky, ráda bych se trochu vypsala. Omlouvám se, že anonymně, ale je to pro mne citlivé téma.
Můj vztah s rodiči byl vždycky normální - i když, co je vlastně normální. Od nějakých cca 22 let se o sebe starám sama. Vždycky jsem bydlela s partnerem nebo sama. Teď s manželem máme rok a půl starého synka. Vstup na svět měl dosti komplikovaný, dva měsíce jsme trávili v nemocnici. Ale je díkybohu zdravý, ťuk ťuk.
Ale abych se už dostala k meritu věci.
Pro moje rodiče je mnohem důležitější všechno ostatní, než jejich vnuk, nebo nedejbože, potažmo já. U sebe jsem si už zvykla, že jsem až na samém konci jejich prioritního žebříčku. Mámu jsem si tak bohužel i naučila (kávičky, dárečky při každé mé nebo její návštěvě) a tak podobně. Když potřebovali, půjčila jsem jim peníze a tak. Vždy mi vše samozřejmě vrátili. Brala jsem to tak, že jsou to moji rodiče (oba již v důchodu, matka v předčasném), a že bych se o ně měla postarat.
Jenže, pak se narodil syn, rázem toho na mne bylo hodně od rána do večera jsem byla v nemocnici. Ač jsem matku prosila, ani jednou manželovi neuvařila, neuklidila (ani ji nenapadlo se na to zeptat, jestli něco nepotřebujeme..). Syna viděla až po návratu z nemocnice, ač jsem jí zařídila, že se může přijet podívat, ještě když byl na intermediáru. A takhle se to táhne ten poslední rok a půl. Nic ji nenapadne, s ničím mi nepomůže (syn je nespavec k tomu navíc zuby, takže žádné spaní ani v noci, ani ve dne klidně týden - deset dní v kuse). To radši doma hlídá psa od sousedky… Otec vnuka neviděl skoro pět měsíců. A je mu to vlastně jedno.
Manželovi rodiče naopak fungují na 100%, jenže jsou poměrně daleko a navíc již nejsou úplně nejmladší, takže je nechci tolik zatěžovat.
Svým rodičům jsem se situaci snažila několikrát marně vysvětlovat (píšu sem jen to nejnutnější, jinak byste to nikdo fakt nedočetl a i takhle to bude dlouhé jak týden), ale pokaždé jsem se dočkala akorát odpovědi, že jim pořád něco vyčítám a perlička byla tak, co jsem pro ně za poslední rok udělala já (u nás předčasné narození syna, nemocnice, stavba domu, náročná manželova práce…)
Jsem z celé situace neuvěřitelně nešťastná.
Pořád se snažím mámě házet nějaká záchranná lasa a čekám, že se prostě chytí. Nechci malého připravit o druhou babičku s dědou. Jenže oni o něj asi nestojí. A to mne drtí úplně nejvíc.
Co byste na mém místě dělaly vy? Úplně to vypustily, matku nekontaktovaly a nechaly být?
Nebo co mám dělat?
Jí by nejvíc vyhovovalo, kdybychom s malým na hodinu přijeli, ona si ho pomazlila a jeli zase domů. Abych jí nenarušila ten klídeček. Jenže to mi vůbec nepomůže. A přiznám se, že někdy fakt melu z posledního. Zvlášť, když malý nespí ani v noci, ani ve dne. Navíc je dosti aktivní - neposedí mi ani minutu :)
Moc díky všem, co to dočetly až sem.

Budeš tu poslouchat, že „dítě je tvoje a ne jejich“, že „nemají povinnost…“

Tak já půjdu proti proudu. Normální to není. Jejich dítě nepřestáváš být úderem osmnáctých narozenin.

Ale co naděláš… Prostě jsou takoví.

Možná je vnuk začne víc bavit, až bude „parťák“, začne se jim podobat.

xstrasilka
Ukecaná baba ;) 1938 příspěvků 19 inzerátů 04.03.19 10:53

Když nemá zájem, nevnucovala bych se, taky by mě to mrzelo, ale když nechce, nechce, její boj. Zkus si sehnat nějakou studentku na hlídání nebo paní na úklid. Máš jen jedno dítě, tak i když je nespavec, někdy snad spí, využij toho času pro sebe. Manžel je snad taky někdy doma a pohlídá?

hulala
Kecalka 466 příspěvků 04.03.19 10:53

JÁ BYCH JE TEDA POSLALA TAM, KAM SLUNCE NESVÍTÍ. A AŽ BUDOU POTŘEBOVAT ONI :pocitac:

hanka.br.
Neúnavná pisatelka 19747 příspěvků 04.03.19 10:54

Je mi samozřejmě líto, že tvůj vztah s rodiči je takový, jaký je - a normáním bych ho tedy nenazvala. Ale co je pro mě dost nepochopitelné, že prosíš mámu, aby „manželovi uvařila a uklidila“ nebo aby vám nabízeli nějakou pomoc, ačkoli druzí prarodiče "fungují na 100%. Litovala bych vztahu s vnoučetem - ale na druhou stranu tvoji rodiče jsou dle popisu poměrně citově chladní i k vlastním dětem. Jste dospělí lidé, starost o vaše (jedno) dítě je zcela na vás a vy ho musíte zvládnout. Ne ty, ale vy dva. Ovšem jak ti asi partner pomáhá, když potřebuje od někoho dalšího uvařit a uklidit… Chápu, že jsou v rodičovství perné chvíle, ale jistě jste si nemysleli, že si pořídíte dítě, které bude celé noci spát a v případě těžkostí vám budou rodiče automaticky pomáhat. Na tvém místě bych se přestala očekávat, že ti bude pomáhat někdo jiný, než tvůj muž, a rodičům dopřála to pomazlení a klídeček.

Uživatel je onlineLalelale
Závislačka 4147 příspěvků 04.03.19 10:56

Já naprosto beru, že někteří lidé prostě na vnoučata nejsou a starat se o ně nechtějí, ač sama v rodině takový případ nemám. U nás se tak nějak dětmi žije. Nicméně totální nezájem o mou osoby a rodinu by mě asi urážel a zranoval natolik, že bych o kontakt přestala usilovat. Žádné že budu rodiče zvát na kávičku a prosit je, aby si nás všimli. Ať se o kontakt snaží i oni. Rodiče manžela fungují, toho bych se držela a byla ráda aspoň za ně. A ti tví ať si prostě dělají, co chtějí. Taqkže jo, já bych kontakt vypustila. Chápu, že pro syna chceš dvoje prarodiče, ale oni prarodiči být zkrátka nechtějí a nemyslím si, že by pro tvé dítě měli nějaký přínos.

edding400
Kecalka 234 příspěvků 2 inzeráty 04.03.19 10:59
Chápu Tě

Ten nezájem a svým způsobem sobectví by mě také bolelo. Myslím, že rodiče nemůžeš nijak nutit, když na jejich straně chybí vůle. Jestliže ani na prosbu nereflektuji, tak to vem na vědomí a zarid se podle toho i v jednání vůči nim. Třeba je to trkne. Hodně sil, taky nám rostou zuby :grimacing:. Je to náročné, ale bude líp.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.03.19 11:00

Já zas zakladatelku chápu, byla jsem ve stejné situaci, v nemocnici na udržování, poté mimi na JIP, doma druhé dítko a manžel…obě babičky vyvářely, hlídali staršího, starali se všichni. Já byla šťastná, že o ně nemusím mít starosti, když jsem měla nervy s mimčem v nemocnici.
U nás jsme rodina a pomáháme si, takový kecy, dítě sis udělala, nečekej pomoc, jste dospělí…s tímto se neztotožňuji a také by mi to bylo hodně líto. I když budeš dítě vozit na hodinku k babičce, aby se kontakt nepřerušil, k čemu to je? Já jsem v tomhle docela nekompromisní…nemáš zájem? Já taky ne…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.03.19 11:01

Holky, možná to vyznělo tak, a asi jsem to tak i napsala, že manžel se nestará. Stará. O víkendech, kdy je doma, tak je to super, s malým mi pomůže, je s ním venku, hraje si s ním.
Mně nejde o to, abych měla doma od našich každý den navařeno a naklizeno, to jsem napsala taky dost debilně. Ale aby aspoň projevili nějaký druh zájmu… Když mámu poprosím, že malý několik nocí nespal, jestli by mohla přijet, tak nemůže, protože hlídá dva psy. Například. Ještě bych pochopila, kdyby chodila do práce, ale už je několik let doma. Já sama od nich nikdy nic nechtěla, nikdy jsem je s ničím neotravovala a svoje problémy řešila sama. Teď, když bych nějakou pomoc uvítala - aspoň vyrazit ven s kočárem, abych mohla třeba umýt okna, tak se jí prostě nedočkám.
Malý už je skoro ani nezná… Když viděl po třech měsících moji mámu, tak plakal. To mne prostě neuvěřitelně štve. Když přijedu k nim, akorát poslouchám, kdo kde umřel, co můj bratr zase úžasnýho dokázal (tady je taky zakopanej pes). Jo, možná si to moc beru, protože jsem poslední dny zase k.o., ale je mi to hrozně líto.

Annabela11
Závislačka 3527 příspěvků 04.03.19 11:02

@stinga Je krásne když prarodiče mají normální zájem o své vnouče když třeba přijedou na návštěvu nebo si vezmou vnouče ven na procházku atd…Nebo alespoň 1za rok se zeptají jestli dcera nepotřebuje s něčím pomoci… Alespoň u nás to funguje tak že sic e já a manžel máme dítě ale to dítě má i babičku a dědu které normálně a přirozeně napadne se o vnouče zajímat. Ne nějaké hlídání obden ale prostě přijedou kdy chtějí a prostě dají najevo že mají zájem.

Příspěvek upraven 04.03.19 v 11:06

Uživatel je onlineLalelale
Závislačka 4147 příspěvků 04.03.19 11:05
@Anonymní píše:
Holky, možná to vyznělo tak, a asi jsem to tak i napsala, že manžel se nestará. Stará. O víkendech, kdy je doma, tak je to super, s malým mi pomůže, je s ním venku, hraje si s ním.
Mně nejde o to, abych měla doma od našich každý den navařeno a naklizeno, to jsem napsala taky dost debilně. Ale aby aspoň projevili nějaký druh zájmu… Když mámu poprosím, že malý několik nocí nespal, jestli by mohla přijet, tak nemůže, protože hlídá dva psy. Například. Ještě bych pochopila, kdyby chodila do práce, ale už je několik let doma. Já sama od nich nikdy nic nechtěla, nikdy jsem je s ničím neotravovala a svoje problémy řešila sama. Teď, když bych nějakou pomoc uvítala - aspoň vyrazit ven s kočárem, abych mohla třeba umýt okna, tak se jí prostě nedočkám.
Malý už je skoro ani nezná… Když viděl po třech měsících moji mámu, tak plakal. To mne prostě neuvěřitelně štve. Když přijedu k nim, akorát poslouchám, kdo kde umřel, co můj bratr zase úžasnýho dokázal (tady je taky zakopanej pes). Jo, možná si to moc beru, protože jsem poslední dny zase k.o., ale je mi to hrozně líto.

jo já to pochopila. Ale stojím si za tím, co píšu výše. Vaši prostě jako prarodiče fungovat nechtějí a nebudou, vykašlala bych se na ně a o kontakt neusilovala. Hele já měla v rodině úplně jiný případ, ale snažila jsem se urovnat vztahy seč to šlo. Když jsem poněkolikáté dostala odpověď ve stylu „ahoj moc se omlouvám, nestíhám schůzku, vařím manželovi řízek“ nebo „strašně mě to mrzí, jsem v jednom kole, jela jsem si koupit boty a pak kabelku,“ došlo mi, že se na nějaké rovnání vztahů můžu úplně vykašlat, protože dotyčná mě má někde. Připomnělas mi to tou výmluvou, že máma nemůže přijet, protože hlídá někomu cizímu psy :) promiň, ale jsi jediná, kdo za to zlepšení bojuje

Rive
Ukecaná baba ;) 1623 příspěvků 04.03.19 11:05

Taky moc nechápu, proč by měla mamka uklízet a vařit manželovi, mě by bylo trapně jen na něco takového pomyslet, dospělý chlap se snad o sebe umí postarat sám.

V okamžiku, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, tak mi došlo, že se pár let nevyspím, teď čekám třetí během tří let a všechno se dá, i bez hlídání.

Pokud si chceš odpočinout, tak si pořiď chůvu, paní na úklid, je tolik možnosti, jak si usnadnit život…

K prarodičům prostě jen jezděte na návšetěvy, navíc, pokud už jsou v důchodu, tak mají svůj věk a ne každý ma energii na malé dítě.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 Další »
Váš příspěvek
Reklama