Proč mě nikdo nemá rád takovou, jaká jsem?

Anonymní
7.11.19 18:17

Proč mě nikdo nemá rád takovou, jaká jsem?

Jako dítě jsem si vždy myslela, že mě moje rodiče nemají rádi. Většinu dětství jsem strávila jako jedináček, i když jsem si vždy přála sourozence. Taťka byl celé dny v práci, domů se chodil jen vyspat a odpočinout si, jinak se o mě nijak zvlášť nezajímal. Mamka mi neustále dávala najevo, že pro ni nejsem dost dobrá. Ať jsem udělala cokoli, nikdy to nebylo v pořádku. Často na mě křičela, nikdy mě nechválila, zato mě napomínala a kritizovala před cizími, což jsem nesnášela. Nikdo z rodiny mě nehladil a nemazlil se se mnou.

Moje názory a přání nikdo neuznával. Chtěla jsem žít na vesnici, mít hodně dětí, zvířat, zatímco mi rodina vysvětlovala, že „víc než dvě děti mají jen asociálové“, já jako dospělá budu celý den trávit v práci, takže na zvířata nebudu mít čas a zemědělství se stejně nevyplatí. Když jsem řekla, že bych s dětmi chtěla zůstat dlouho doma, byla matka zhrozená, že mě přece „nevychovává proto, aby ze mě byla blbá husa, co se nechává živit“.

Já jsem chtěla, aby mě měla moje rodina ráda, tak jsem se snažila být „hodná“. Dělala jsem, co chtěli, dobře jsem se učila, slušně jsem se chovala, i když se mi spolužáci posmívali, že jsem šprtka a slušňačka. Kamarády jsem měla až na gymnáziu. Tehdy jsem měla i nejlepší kamarádku, která pro mě byla jako sestra. Také jsem se zamilovala a zdálo se mi, že i on měl zájem. Svěřila jsem se tehdy kamarádce, která mi radila, že hlavně nemám být moc aktivní a dělat první krok. Nastaly prázdniny, já jsem odjela na tábor a když jsem se vrátila, s mým vysněným chodila ona kamarádka - od tohoto okamžiku již bývalá. Matka nechápala, proč už s ní nechci kamarádit - „tobě není nikdo dost dobrý“. Byla jsem velice nešťastná.

Po maturitě jsem šla studovat, co pro mě matka vybrala, i když bych raději studovala něco jiného. Abych rodičům ukázala, že nevypadám tak nemožně, jak mi pořád říkají, zúčastnila jsem se soutěže Miss. Tehdy alespoň otec naznal, že jsem „konečně štíhlá“. Hladovění a sport kvůli Miss zase měly za důsledek to, že jsem byla zesláblá a nezvládla jsem během studia brigádničit, což matka negativně komentovala ještě hodně dlouho.

Během Miss si mě vyhlídl můj první přítel. Já jsem si s ním začala spíš proto, že jsem chtěla mít vztah a on byl z hlediska společnosti skvělá partie. Byl bohatý podnikatel, kupoval mi oblečení, platil mi různé zkrášlovací procedury, což semi ze začátku líbilo, ale později jsem zjistila, že si mě tím jenom předělával k obrazu svému. Vyžadoval, abych nosila jen to, co mi schválil, měla jsem jím vybranou barvu a střih vlasů, chtěl, abych pořád nosila makeup a hlavně jsem nesměla přibrat. Horší ale bylo jeho rozhodování o tom, jak trávím svůj čas. Měla jsem ho vhodně reprezentovat a přizpůsobit se mu, on se mně nepřizpůsobil nikdy. Vysmíval se mi, protože jsem věřící. Zakázal mi jet na tábor („jsou tam i muži“), když jsem si po nějaké době vymohla několikadenní čundr s kamarádkou, byl po mém návratu silně znechucen tím, že nemám umyté vlasy a jsem neoholená. Když mi několik dní nato připomněl, že jsem se z čundru vrátila „jako zvíře“, opustila jsem jej, vrátila mu dárky a sebe vrátila k původnímu stylu života.

Po ukončení studia jsem se vdala. Nedlouho po svatbě mě manžel začal týrat. Prý jsem k ničemu, bez něj nic nedokážu, jsem moc hubená, ošklivá, líná, hnusně vařím… Po nějaké době me začal bít. U rozvodu mi řekl, že si mě bral s tím, že mě změní. Potom jsem roky nechtěla žádné muže ani vidět.

Když jsem zase začala randit, měla jsem pocit, že mě muži chtějí jen na sex nebo se snaží se mě nějak profitovat, zejména finančně. Znáte to, když jdete s přítelem nakupovat, on si nabere plný vozík a u pokladny „zmizí“? Jeden to tak dělával. Jiný mě opakovaně žádal o pomoc s jeho účty – já prý mám dost peněz.

Dnes mám rodinu. Jedno dítě. I když jsem jich chtěla víc, z důvodu věku už to nejspíš nepůjde. Rodinu živím já. Také se starám o domácnost. On mě nějakou dobu podváděl. Já jsem dospěla do stadia, kdy ho ignoruji. Mám z hlediska společnosti dobrou práci, výborně placenou, ale mě vůbec nebaví.

Jsem zklamaná svým životem. Moc mi chybí milující rodina. Celý život mám pocit, že mě nikdo nemá doopravdy rád a trápím se tím, že se ke mně lidé, které mám ráda, nechovají hezky. Nechápu proč, nikdy jsem nikomu neublížila, nelžu, neintrikařím, snažím se být dobrá dcera, manželka a matka - ale mám pocit, že si toho stejně nikdo neváží.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

56199
7.11.19 18:21

Máš problé se sebevědomím, nemáš ráda sama sebe takovou, jaká jsi, těžko tě může mít rád pak někdo další, takovou, jaká jsi.
Co vstoupit do psychoterapie?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7.11.19 18:25

Protože nemáš ráda sama sebe a celý život se jen snažíš někomu zavděčit. Kdyby ti bylo úplně jedno, co si o tobě kdo myslí, bylo by ti mnohem líp.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
226
7.11.19 18:26

Sorry, ale podle mě máš trochu komplex oběti. Chováš se jako oběť lidí a okolností, a přitahuješ takové, kterým tak vyhovuješ.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19268
7.11.19 18:31
@Anonymní píše:
Jako dítě jsem si vždy myslela, že mě moje rodiče nemají rádi. Většinu dětství jsem strávila jako jedináček, i když jsem si vždy přála sourozence. Taťka byl celé dny v práci, domů se chodil jen vyspat a odpočinout si, jinak se o mě nijak zvlášť nezajímal. Mamka mi neustále dávala najevo, že pro ni nejsem dost dobrá. Ať jsem udělala cokoli, nikdy to nebylo v pořádku. Často na mě křičela, nikdy mě nechválila, zato mě napomínala a kritizovala před cizími, což jsem nesnášela. Nikdo z rodiny mě nehladil a nemazlil se se mnou.

Moje názory a přání nikdo neuznával. Chtěla jsem žít na vesnici, mít hodně dětí, zvířat, zatímco mi rodina vysvětlovala, že „víc než dvě děti mají jen asociálové“, já jako dospělá budu celý den trávit v práci, takže na zvířata nebudu mít čas a zemědělství se stejně nevyplatí. Když jsem řekla, že bych s dětmi chtěla zůstat dlouho doma, byla matka zhrozená, že mě přece „nevychovává proto, aby ze mě byla blbá husa, co se nechává živit“.

Já jsem chtěla, aby mě měla moje rodina ráda, tak jsem se snažila být „hodná“. Dělala jsem, co chtěli, dobře jsem se učila, slušně jsem se chovala, i když se mi spolužáci posmívali, že jsem šprtka a slušňačka. Kamarády jsem měla až na gymnáziu. Tehdy jsem měla i nejlepší kamarádku, která pro mě byla jako sestra. Také jsem se zamilovala a zdálo se mi, že i on měl zájem. Svěřila jsem se tehdy kamarádce, která mi radila, že hlavně nemám být moc aktivní a dělat první krok. Nastaly prázdniny, já jsem odjela na tábor a když jsem se vrátila, s mým vysněným chodila ona kamarádka - od tohoto okamžiku již bývalá. Matka nechápala, proč už s ní nechci kamarádit - „tobě není nikdo dost dobrý“. Byla jsem velice nešťastná.

Po maturitě jsem šla studovat, co pro mě matka vybrala, i když bych raději studovala něco jiného. Abych rodičům ukázala, že nevypadám tak nemožně, jak mi pořád říkají, zúčastnila jsem se soutěže Miss. Tehdy alespoň otec naznal, že jsem „konečně štíhlá“. Hladovění a sport kvůli Miss zase měly za důsledek to, že jsem byla zesláblá a nezvládla jsem během studia brigádničit, což matka negativně komentovala ještě hodně dlouho.

Během Miss si mě vyhlídl můj první přítel. Já jsem si s ním začala spíš proto, že jsem chtěla mít vztah a on byl z hlediska společnosti skvělá partie. Byl bohatý podnikatel, kupoval mi oblečení, platil mi různé zkrášlovací procedury, což semi ze začátku líbilo, ale později jsem zjistila, že si mě tím jenom předělával k obrazu svému. Vyžadoval, abych nosila jen to, co mi schválil, měla jsem jím vybranou barvu a střih vlasů, chtěl, abych pořád nosila makeup a hlavně jsem nesměla přibrat. Horší ale bylo jeho rozhodování o tom, jak trávím svůj čas. Měla jsem ho vhodně reprezentovat a přizpůsobit se mu, on se mně nepřizpůsobil nikdy. Vysmíval se mi, protože jsem věřící. Zakázal mi jet na tábor („jsou tam i muži“), když jsem si po nějaké době vymohla několikadenní čundr s kamarádkou, byl po mém návratu silně znechucen tím, že nemám umyté vlasy a jsem neoholená. Když mi několik dní nato připomněl, že jsem se z čundru vrátila „jako zvíře“, opustila jsem jej, vrátila mu dárky a sebe vrátila k původnímu stylu života.

Po ukončení studia jsem se vdala. Nedlouho po svatbě mě manžel začal týrat. Prý jsem k ničemu, bez něj nic nedokážu, jsem moc hubená, ošklivá, líná, hnusně vařím… Po nějaké době me začal bít. U rozvodu mi řekl, že si mě bral s tím, že mě změní. Potom jsem roky nechtěla žádné muže ani vidět.

Když jsem zase začala randit, měla jsem pocit, že mě muži chtějí jen na sex nebo se snaží se mě nějak profitovat, zejména finančně. Znáte to, když jdete s přítelem nakupovat, on si nabere plný vozík a u pokladny „zmizí“? Jeden to tak dělával. Jiný mě opakovaně žádal o pomoc s jeho účty – já prý mám dost peněz.

Dnes mám rodinu. Jedno dítě. I když jsem jich chtěla víc, z důvodu věku už to nejspíš nepůjde. Rodinu živím já. Také se starám o domácnost. On mě nějakou dobu podváděl. Já jsem dospěla do stadia, kdy ho ignoruji. Mám z hlediska společnosti dobrou práci, výborně placenou, ale mě vůbec nebaví.

Jsem zklamaná svým životem. Moc mi chybí milující rodina. Celý život mám pocit, že mě nikdo nemá doopravdy rád a trápím se tím, že se ke mně lidé, které mám ráda, nechovají hezky. Nechápu proč, nikdy jsem nikomu neublížila, nelžu, neintrikařím, snažím se být dobrá dcera, manželka a matka - ale mám pocit, že si toho stejně nikdo neváží.

Hlavně si nevážíš ty sama sebe. Nesnaž se někomu zavděčit. Být za každou cenu hodná. Ty sama se měj ráda taková, jaká jsi. Ostatní přijde samo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13146
7.11.19 18:34

Zapracuj na svém sebevědomí. Nemáš sebeuctu a snažíš se všem zavděčit, jenže tím akorát přitahuješ ty, kteří toho zneužívají. Pokud budeš zdravě sebevědomá, myslet na sebe, tak s tebou nebude každý mávat a snažit se tě předělat a srazet tě. Nebude k tomu mít odvahu. Teď jsi moc snadno zmanipulovatelna.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1728
7.11.19 18:39

Hodně smutné :hug:, ale asi sama tušíš, že problém i řešení spočívá v tobě. Je to výzva. Zapracuj na své sebeúctě a na svém způsobu myšlení. Hodně z tvého příspěvku cítím i lítost. Je spousta skvělých knížek na toto téma. Třeba by ti některá otevřela oči.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
40
7.11.19 18:45

Vaši tě od začátku křivili svou zvrácenou výchovou, ale ty jsi se sama narovnala, jak to jen šlo. Podle mne máš jen opravdu velkou smůlu na lidi, které si pouštíš do života (nemáš na ně nos a hlavně věříš, že když budeš „hodná“ oni tě odmění svou láskou - toho se musíš zbavit pomocí terapie). Věřím, že ještě potkáš někoho, s kým budeš sama sebou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4265
7.11.19 19:00
@Anonymní píše:
Jako dítě jsem si vždy myslela, že mě moje rodiče nemají rádi. Většinu dětství jsem strávila jako jedináček, i když jsem si vždy přála sourozence. Taťka byl celé dny v práci, domů se chodil jen vyspat a odpočinout si, jinak se o mě nijak zvlášť nezajímal. Mamka mi neustále dávala najevo, že pro ni nejsem dost dobrá. Ať jsem udělala cokoli, nikdy to nebylo v pořádku. Často na mě křičela, nikdy mě nechválila, zato mě napomínala a kritizovala před cizími, což jsem nesnášela. Nikdo z rodiny mě nehladil a nemazlil se se mnou.

Moje názory a přání nikdo neuznával. Chtěla jsem žít na vesnici, mít hodně dětí, zvířat, zatímco mi rodina vysvětlovala, že „víc než dvě děti mají jen asociálové“, já jako dospělá budu celý den trávit v práci, takže na zvířata nebudu mít čas a zemědělství se stejně nevyplatí. Když jsem řekla, že bych s dětmi chtěla zůstat dlouho doma, byla matka zhrozená, že mě přece „nevychovává proto, aby ze mě byla blbá husa, co se nechává živit“.

Já jsem chtěla, aby mě měla moje rodina ráda, tak jsem se snažila být „hodná“. Dělala jsem, co chtěli, dobře jsem se učila, slušně jsem se chovala, i když se mi spolužáci posmívali, že jsem šprtka a slušňačka. Kamarády jsem měla až na gymnáziu. Tehdy jsem měla i nejlepší kamarádku, která pro mě byla jako sestra. Také jsem se zamilovala a zdálo se mi, že i on měl zájem. Svěřila jsem se tehdy kamarádce, která mi radila, že hlavně nemám být moc aktivní a dělat první krok. Nastaly prázdniny, já jsem odjela na tábor a když jsem se vrátila, s mým vysněným chodila ona kamarádka - od tohoto okamžiku již bývalá. Matka nechápala, proč už s ní nechci kamarádit - „tobě není nikdo dost dobrý“. Byla jsem velice nešťastná.

Po maturitě jsem šla studovat, co pro mě matka vybrala, i když bych raději studovala něco jiného. Abych rodičům ukázala, že nevypadám tak nemožně, jak mi pořád říkají, zúčastnila jsem se soutěže Miss. Tehdy alespoň otec naznal, že jsem „konečně štíhlá“. Hladovění a sport kvůli Miss zase měly za důsledek to, že jsem byla zesláblá a nezvládla jsem během studia brigádničit, což matka negativně komentovala ještě hodně dlouho.

Během Miss si mě vyhlídl můj první přítel. Já jsem si s ním začala spíš proto, že jsem chtěla mít vztah a on byl z hlediska společnosti skvělá partie. Byl bohatý podnikatel, kupoval mi oblečení, platil mi různé zkrášlovací procedury, což semi ze začátku líbilo, ale později jsem zjistila, že si mě tím jenom předělával k obrazu svému. Vyžadoval, abych nosila jen to, co mi schválil, měla jsem jím vybranou barvu a střih vlasů, chtěl, abych pořád nosila makeup a hlavně jsem nesměla přibrat. Horší ale bylo jeho rozhodování o tom, jak trávím svůj čas. Měla jsem ho vhodně reprezentovat a přizpůsobit se mu, on se mně nepřizpůsobil nikdy. Vysmíval se mi, protože jsem věřící. Zakázal mi jet na tábor („jsou tam i muži“), když jsem si po nějaké době vymohla několikadenní čundr s kamarádkou, byl po mém návratu silně znechucen tím, že nemám umyté vlasy a jsem neoholená. Když mi několik dní nato připomněl, že jsem se z čundru vrátila „jako zvíře“, opustila jsem jej, vrátila mu dárky a sebe vrátila k původnímu stylu života.

Po ukončení studia jsem se vdala. Nedlouho po svatbě mě manžel začal týrat. Prý jsem k ničemu, bez něj nic nedokážu, jsem moc hubená, ošklivá, líná, hnusně vařím… Po nějaké době me začal bít. U rozvodu mi řekl, že si mě bral s tím, že mě změní. Potom jsem roky nechtěla žádné muže ani vidět.

Když jsem zase začala randit, měla jsem pocit, že mě muži chtějí jen na sex nebo se snaží se mě nějak profitovat, zejména finančně. Znáte to, když jdete s přítelem nakupovat, on si nabere plný vozík a u pokladny „zmizí“? Jeden to tak dělával. Jiný mě opakovaně žádal o pomoc s jeho účty – já prý mám dost peněz.

Dnes mám rodinu. Jedno dítě. I když jsem jich chtěla víc, z důvodu věku už to nejspíš nepůjde. Rodinu živím já. Také se starám o domácnost. On mě nějakou dobu podváděl. Já jsem dospěla do stadia, kdy ho ignoruji. Mám z hlediska společnosti dobrou práci, výborně placenou, ale mě vůbec nebaví.

Jsem zklamaná svým životem. Moc mi chybí milující rodina. Celý život mám pocit, že mě nikdo nemá doopravdy rád a trápím se tím, že se ke mně lidé, které mám ráda, nechovají hezky. Nechápu proč, nikdy jsem nikomu neublížila, nelžu, neintrikařím, snažím se být dobrá dcera, manželka a matka - ale mám pocit, že si toho stejně nikdo neváží.

Máš problém s tím, že tě tví rodiče zadupali do země a ty se celý život jen bráníš a snažíš se jim zavděčit a to pokřivuje tvůj život. Takže za mě bych se rozvedla, vzala děti a uzpůsobila svůj život, tak jak jsi chtěla kdysi a ostatní, ať se z toho klidně po… Držím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
154
7.11.19 19:25
@Anonymní píše:
Jako dítě jsem si vždy myslela, že mě moje rodiče nemají rádi. Většinu dětství jsem strávila jako jedináček, i když jsem si vždy přála sourozence. Taťka byl celé dny v práci, domů se chodil jen vyspat a odpočinout si, jinak se o mě nijak zvlášť nezajímal. Mamka mi neustále dávala najevo, že pro ni nejsem dost dobrá. Ať jsem udělala cokoli, nikdy to nebylo v pořádku. Často na mě křičela, nikdy mě nechválila, zato mě napomínala a kritizovala před cizími, což jsem nesnášela. Nikdo z rodiny mě nehladil a nemazlil se se mnou.

Moje názory a přání nikdo neuznával. Chtěla jsem žít na vesnici, mít hodně dětí, zvířat, zatímco mi rodina vysvětlovala, že „víc než dvě děti mají jen asociálové“, já jako dospělá budu celý den trávit v práci, takže na zvířata nebudu mít čas a zemědělství se stejně nevyplatí. Když jsem řekla, že bych s dětmi chtěla zůstat dlouho doma, byla matka zhrozená, že mě přece „nevychovává proto, aby ze mě byla blbá husa, co se nechává živit“.

Já jsem chtěla, aby mě měla moje rodina ráda, tak jsem se snažila být „hodná“. Dělala jsem, co chtěli, dobře jsem se učila, slušně jsem se chovala, i když se mi spolužáci posmívali, že jsem šprtka a slušňačka. Kamarády jsem měla až na gymnáziu. Tehdy jsem měla i nejlepší kamarádku, která pro mě byla jako sestra. Také jsem se zamilovala a zdálo se mi, že i on měl zájem. Svěřila jsem se tehdy kamarádce, která mi radila, že hlavně nemám být moc aktivní a dělat první krok. Nastaly prázdniny, já jsem odjela na tábor a když jsem se vrátila, s mým vysněným chodila ona kamarádka - od tohoto okamžiku již bývalá. Matka nechápala, proč už s ní nechci kamarádit - „tobě není nikdo dost dobrý“. Byla jsem velice nešťastná.

Po maturitě jsem šla studovat, co pro mě matka vybrala, i když bych raději studovala něco jiného. Abych rodičům ukázala, že nevypadám tak nemožně, jak mi pořád říkají, zúčastnila jsem se soutěže Miss. Tehdy alespoň otec naznal, že jsem „konečně štíhlá“. Hladovění a sport kvůli Miss zase měly za důsledek to, že jsem byla zesláblá a nezvládla jsem během studia brigádničit, což matka negativně komentovala ještě hodně dlouho.

Během Miss si mě vyhlídl můj první přítel. Já jsem si s ním začala spíš proto, že jsem chtěla mít vztah a on byl z hlediska společnosti skvělá partie. Byl bohatý podnikatel, kupoval mi oblečení, platil mi různé zkrášlovací procedury, což semi ze začátku líbilo, ale později jsem zjistila, že si mě tím jenom předělával k obrazu svému. Vyžadoval, abych nosila jen to, co mi schválil, měla jsem jím vybranou barvu a střih vlasů, chtěl, abych pořád nosila makeup a hlavně jsem nesměla přibrat. Horší ale bylo jeho rozhodování o tom, jak trávím svůj čas. Měla jsem ho vhodně reprezentovat a přizpůsobit se mu, on se mně nepřizpůsobil nikdy. Vysmíval se mi, protože jsem věřící. Zakázal mi jet na tábor („jsou tam i muži“), když jsem si po nějaké době vymohla několikadenní čundr s kamarádkou, byl po mém návratu silně znechucen tím, že nemám umyté vlasy a jsem neoholená. Když mi několik dní nato připomněl, že jsem se z čundru vrátila „jako zvíře“, opustila jsem jej, vrátila mu dárky a sebe vrátila k původnímu stylu života.

Po ukončení studia jsem se vdala. Nedlouho po svatbě mě manžel začal týrat. Prý jsem k ničemu, bez něj nic nedokážu, jsem moc hubená, ošklivá, líná, hnusně vařím… Po nějaké době me začal bít. U rozvodu mi řekl, že si mě bral s tím, že mě změní. Potom jsem roky nechtěla žádné muže ani vidět.

Když jsem zase začala randit, měla jsem pocit, že mě muži chtějí jen na sex nebo se snaží se mě nějak profitovat, zejména finančně. Znáte to, když jdete s přítelem nakupovat, on si nabere plný vozík a u pokladny „zmizí“? Jeden to tak dělával. Jiný mě opakovaně žádal o pomoc s jeho účty – já prý mám dost peněz.

Dnes mám rodinu. Jedno dítě. I když jsem jich chtěla víc, z důvodu věku už to nejspíš nepůjde. Rodinu živím já. Také se starám o domácnost. On mě nějakou dobu podváděl. Já jsem dospěla do stadia, kdy ho ignoruji. Mám z hlediska společnosti dobrou práci, výborně placenou, ale mě vůbec nebaví.

Jsem zklamaná svým životem. Moc mi chybí milující rodina. Celý život mám pocit, že mě nikdo nemá doopravdy rád a trápím se tím, že se ke mně lidé, které mám ráda, nechovají hezky. Nechápu proč, nikdy jsem nikomu neublížila, nelžu, neintrikařím, snažím se být dobrá dcera, manželka a matka - ale mám pocit, že si toho stejně nikdo neváží.

Nechce se mi tomu příspěvku ani věřit, ze není vymyšlený…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.11.19 19:57
@zuzikka píše:
Je spousta skvělých knížek na toto téma. Třeba by ti některá otevřela oči.

Máš nějaký tip? Mně teď terapeutka doporučila Women who love too much od Robin Norwood. Zrovna to čtu.

  • Nahlásit
  • Citovat
Uju
6668
7.11.19 20:06

A co takhle se prostě na všechno vybodnout a začít dělat opravdu co ty chceš, jak ty chceš??? Z popisu vidím zoufalku co se snaží všemožně zavděčit, s takovýma si vždy každý vytře pr… (ne, není to dobře, je to hnusný, zlý, ale prostě to tak je)
Tento život je tvůj, tak ho žij pro sebe a ne pro ostatní. Až si toto uvědomíš, lidi jistě změní k Tobě přístup.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1728
7.11.19 20:07
@Anonymní píše:
Máš nějaký tip? Mně teď terapeutka doporučila Women who love too much od Robin Norwood. Zrovna to čtu.

No je otázka, co by zarezonovalo tobě. Mě dost ve své době pomohly Čtyři dohody, to už je taková klasika. A pak miluju cokoliv od Osha, to mě taky vždycky dost srovná.
Třeba něco s psychologickou tematikou doporučí @Ou. Nic vyloženě o sebehodnotě a sebeúctě jsem nečetla.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.11.19 20:11
@Enmamma píše:
Máš problém s tím, že tě tví rodiče zadupali do země a ty se celý život jen bráníš a snažíš se jim zavděčit a to pokřivuje tvůj život. Takže za mě bych se rozvedla, vzala děti a uzpůsobila svůj život, tak jak jsi chtěla kdysi a ostatní, ať se z toho klidně po… Držím palce.

Rozvádět se nechci, manžel mi momentálně nijak neubližuje a jako rodiče fungujeme dobře. Na rozdíl od jiných lidí mě manžel nijak neomezuje (sice mě stojí nějakou práci, protože je neschopný nebo líný, ale s tím dokážu žít), jenom mě trápí, že mě nemiluje tak, jak bych chtěla, aby mě miloval. Nejsem jeho typ, byl zamilovaný do jiné, ke mně neměl dostatek respektu na to, aby mi byl věrný a dokonce ani na to, aby nedovolil, aby jeho aféra komplikovala náš rodinný život. Smířila jsem se s tím a emočně jsem se od něj distancovala. Nelíbí se mu to, prý jsem emočně chladná a oportunistická. Ano, jsem, ale je to jen reakce na to, jakým způsobem se choval on. Kdybych se nestala chladnou oportunistkou, nemohla bych s ním zůstat (ne že by mě to nějak děsilo), a tím by trpělo naše dítě.

Faktem ale je, že mi současný stav našeho vztahu nevyhovuje. Ovšem vzhledem k tomu, že nic lepšího stejně neznám a samotné by mě nejspíš bylo plus mínus stejně jako teď, považuji současný stav za méně špatný než řešit rozvod.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
7.11.19 20:25
@Uju píše:
A co takhle se prostě na všechno vybodnout a začít dělat opravdu co ty chceš, jak ty chceš??? Z popisu vidím zoufalku co se snaží všemožně zavděčit, s takovýma si vždy každý vytře pr… (ne, není to dobře, je to hnusný, zlý, ale prostě to tak je)
Tento život je tvůj, tak ho žij pro sebe a ne pro ostatní. Až si toto uvědomíš, lidi jistě změní k Tobě přístup.

Do určité míry to tak teď dělám, ale na spoustu věcí už je pozdě.

Počet dětí - na další už je pozdě (a nechce se mi pokoušet přírodu - raději se spokojím s jedním dítětem než riskovat narození postiženého).
Práce - ano, asi bych ještě mohla začét studovat. Ale neobejdeme se bez mého příjmu a kdybych pracovala a studovala, tak nebudu mít čas pro rodinu, a totaké nechci.
Stěhování - těžko realizovatelné zejména kvůli dítěti, které zde má vazby.
Partnerský vztah - raději ne, protože aby to fungovalo, jsou na to potřeba dva, ale aby to nefungovalo, stačí jeden. Bohužel, zde asi mohu ovlivnit nejméně.

Možná si to jen namlouvám, nevím, ale mám pocit, že na větší změny už je pozdě.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama