Proč vždy musím začít já?

Anonymní
12.5.18 19:03

Proč vždy musím začít já?

Jsme spolu tři roky, nejsme manželé, máme roční dítě. Jsme ve věku kolem 40, partner je mladší. Je z rozvedené rodiny a přede mnou nikdy s nikým nežil. Z počátku byl velmi nesmělý, bylo znát, že neměl roky sex, takže trpěl předčasnou ejakulací, což se postupně srovnalo. Nikdy se neprojevoval výrazně aktivně, ale přeci jen měl zájem nějak vztah tvořit. Když jsem otěhotněla, začal se odcizovat. S ničím nechtěl pomoci, byli jsme dost odděleni. Po narození dítěte je na dítě hodně fixován, koupe, přebaluje, chodí na procházky, dítě si moc přál. Náš vztah „funguje“, jen když já držím opratě a jedeme, on se veze. Když opratě pustím, stojíme na místě. Nepřijde mi sám dát pusu když odchází z bytu nebo přichází, když jde spát. O sex si musím taky říkat. Většinou vyhoví a nevypadá, že by se musel přemáhat, ale postupně jeho pozornost v sexu slábne. Je určitě chybou, že jsem se chovala tři roky neadekvátně tomu, jak se choval on, tj. dávala jsem podstatně víc, on převážně bral. Když se průběžně bouřím, jsem špatná já, protože se mi furt něco nelíbí. Nelíbí se mi ale pořád to samé dokola, jen někdy vydržím trpět týden, jindy měsíc. Je submisivnější typ, ale čekala jsem více zájmu. Když ho budu chtít rozhýbat, spíš odejde, než by něco změnil. Mám ho ráda, dítě na něm visí, on také na dítěti. Doma pomáhá až poslední asi rok, po těchto rozmluvách a vysvětlování, ale pořád nemůžu docílit, aby to byla automatika. Já při rodičovské studuji, mám toho nad hlavu. Strašně se trápím. Když spolu o tom mluvíme, je to z 90% můj monolog, on příliš nereaguje. Když mu řeknu, že zase na to nic pořádně neřekl a chápu to tak, že si mám teda hledat jiného, odpoví, když to tak vidíš… V poradně jsme byli 2×, pak už tam nechtěl. Je z rodiny, kdy velela matka, otec prchnul a musel se starat o mladšího bratra. Mně jeho matka řekla, abych po něm nic nechtěla, když chodí do práce. Je to tchýně v pravém slova smyslu, hloupá, zadlužená, vypočítavá.. Psycholožka mi řekla, abych se teď snažila od něho nečekat víc, ale nějak se mi to nedaří v sobě udržet. :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7629
12.5.18 19:09

Psycholozka ma pravdu. Nicneme s takovym muzem si zalozila rodinu, proc se ted bouris, ze chces aby to bylo jinak? To je jako s gaye udelat heterosexuala :nevim: a nikdy s nepoucime, ze se to deckem zmeni…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9531
12.5.18 19:11

Řekla bych, že jakého jsi ho poznala, tak takový je. Těžko se ze 40letého nezkušeného submisivního typu stane tahoun rodiny. Pokud jsi přatažená, tak nějaké povinnosti deleguj na něj, ale musíš mu to jasně říct, nemůžeš čekat, že na to přijde sám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.5.18 19:12
@svycarka píše:
Psycholozka ma pravdu. Nicneme s takovym muzem si zalozila rodinu, proc se ted bouris, ze chces aby to bylo jinak? To je jako s gaye udelat heterosexuala :nevim: a nikdy s nepoucime, ze se to deckem zmeni…

Psycholožka tím myslela, dát tomu čas, období, kdy nebudu dělat služku a nebudu už dělat to, že já vždy přijdu s pusou, se zájmem se milovat apod. Prostě nemám teď nic z tohoto dělat. Jenže jsem z toho vynervovaná a nedaří se mi to vydržet. Na začátku takový nebyl, je takový až od otěhotnění.

  • Citovat
  • Nahlásit
24313
12.5.18 19:15

Jak dlouho jste spolu? Co vás spojovalo před početím dítěte?
Není to tak, že jsi chtěla rychle mít dítě a on se jen tak „přihodil“ do tvé životní cesty?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.5.18 19:17

Zakladatelko,
já jsem na tom podobně jako Ty. Tím nemyslím povahu partnera, ale jsme stejného věku a mám dítě a vztah s mužem, který dříve s jinou partnerkou nežil. Za mě některé věci jdou s věkem jen těžko měnit. My jsme spolu téměř 5 let a musela jsem absolutně některé věci přehodnotit. Nebo zeptám se ještě - pozoruješ během těch 3 let u Vás (myslím v partnerství) v něčem nějaký vývoj?
Anonymní A.

  • Citovat
  • Nahlásit
12.5.18 19:17

Našla sis pasivního partnera, tak od něj nečekej zázraky. A do hlavy ti taky nevidí. Tak si nastav určitá pravidla a ta vyžaduj. Např. pusa při odchodu a příchodu z práce, sex v pondělí a o víkendu, přiděl mu domácí práce a na ty už nesáhni. Vetší akce od něj zřejmě nemůžeš čekat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.5.18 19:18
@Mango_Lassi píše:
Jak dlouho jste spolu? Co vás spojovalo před početím dítěte?

Tři roky. Chtěli jsme oba založit rodinu. Zamilovali jsme se a byli jsme rádi, že jsme se našli. Nechápala jsem a nechápu, proč se stáhnul když jsem otěhotněla. O těhotenství jsme usilovali, dítě je po IVF.

  • Citovat
  • Nahlásit
3804
12.5.18 19:18
@AnastazieB píše: Řekla bych, že jakého jsi ho poznala, tak takový je. Těžko se ze 40letého nezkušeného submisivního typu stane tahoun rodiny. Pokud jsi přatažená, tak nějaké povinnosti deleguj na něj, ale musíš mu to jasně říct, nemůžeš čekat, že na to přijde sám.

Presne…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7629
12.5.18 19:22

Vidis a me ma psycholozka radila, bezte a neustupujte svym cilum. rodine jste dala zu dost, ted je rada na vas. sluzku nikomu nedelas, staras se o rodinu, sama jsi si to zvolila…proc peci o domacnost nazyvas sluzkou? ja pracuju od 3m me dcery, muz taky, stridame se v peci ja uklizim varim, muz uklidi, prebali, ulozi deti do posteli. jsme oba sluhove? Co ti tak vadi na poddjanem muzi…no necha se tahnout, vis jakou mas vyhodu? tak rozhoduj a bud happy :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.5.18 19:24
@Anonymní píše:
Zakladatelko,
já jsem na tom podobně jako Ty. Tím nemyslím povahu partnera, ale jsme stejného věku a mám dítě a vztah s mužem, který dříve s jinou partnerkou nežil. Za mě některé věci jdou s věkem jen těžko měnit. My jsme spolu téměř 5 let a musela jsem absolutně některé věci přehodnotit. Nebo zeptám se ještě - pozoruješ během těch 3 let u Vás (myslím v partnerství) v něčem nějaký vývoj?
Anonymní A.

Ano, vývoj je v tom, že nejdřív doma nedělal vůbec nic. Omezil se jen na vynesení koše. Já jsem nejdřív byla ta blbá aktivistka, co všechno zvládne sama, ale postupně jsem pochopila, že to takhle nejde. Začala jsem chtít, aby pomáhal. On nechtěl, že nebude jako chlap dělat domácí práce. Kolem IVF se snažil, po otěhotnění přestal. Za dítě je strašně rád, ale já jdu nějak stranou. :( Jeho máma mi řekla, že po svých synech nechtěla. aby doma něco dělali. Ona sama taky nic nedělá, bydlí v garsonce prý aby nemusela uklízet větší byt. Změna k lepšímu je jen v tom, že po různých mých snahách, kdy už vybuchnu, tak doma pomůže, ale ne pravidelně. Spíše mi připadá, že reaguje na jednotlivý „povel“, než aby to udělal sám od sebe bez připomínání pořád dokola. Co mi ale vadí, že citové projevy, pusa atd., musí přijít z mí strany, sám nic nepodnikne.

  • Citovat
  • Nahlásit
9531
12.5.18 19:33

Je to prostě jeho povaha. Kdyby to byl vášnivý děvkař, který nevydrží den bez sexu, tak by zřejmě nebyl ve čtyřiceti vztahový panic. Je takový, ne každý je schopný dávat tolik najevo své city.
Problém bych viděla jen v tom nicnedělání doma, ale tak záleží na tobě. Pokud se rád stará o dítě, tak ho nech třeba jezdit chodit s ním na procházky, večer ho uspávat. A ty můžeš mít čas na odpočinek nebo jiné práce. A pokud jsi tak přetažená, tak prostě některé činnosti vypusť. Ale záleží, kvůli čemu toho máš „nad hlavu“, některé ženy jsou schopné se sedřít kvůli tomu, aby pořád bylo dokonale uklizeno, navařeno, nažehleno a pak obviňují ostatní, že s ničím nepomůžou, ale jsou to vlastně jen jejich „potřeby“, rodina ty potřeby až tak nesdílí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.5.18 19:44

Ani nevíš, jak Ti rozumím, já mám tedy doma zcela jinou povahu 8), dítě tedy také zbožňuje, ale v některých věcech partnerských se zcela míjíme. Mluvíte o tom? Co na to on? U nás, když téma otevřu, on se vyjádří ve smyslu, že některé věci časem sednou. Po těch letech :lol: můžu konstatovat jedno, čím déle s ním jsem, tím ho mám raději a čím dál více si ho vážím, jak ho poznávám, občas mě stále v něčem dokáže překvapit. Ale už teď můžu říci (a trošku mám z toho obavu), že některé věci časem nesednou. Dovedeš si představit, že takto spolu to mezi Vámi bude fungovat i pokud se nic nezmění? Podle mě můžeš změnit jen Ty svůj přístup a doufat (dovolím si parafrázovat - doufej v nejlepší, ale buď připravená, že ke změně nedojde). Já jsem do budoucna musela některé věci přenastavit.
Anonymní A.

@Anonymní píše:
Ano, vývoj je v tom, že nejdřív doma nedělal vůbec nic. Omezil se jen na vynesení koše. Já jsem nejdřív byla ta blbá aktivistka, co všechno zvládne sama, ale postupně jsem pochopila, že to takhle nejde. Začala jsem chtít, aby pomáhal. On nechtěl, že nebude jako chlap dělat domácí práce. Kolem IVF se snažil, po otěhotnění přestal. Za dítě je strašně rád, ale já jdu nějak stranou. :( Jeho máma mi řekla, že po svých synech nechtěla. aby doma něco dělali. Ona sama taky nic nedělá, bydlí v garsonce prý aby nemusela uklízet větší byt. Změna k lepšímu je jen v tom, že po různých mých snahách, kdy už vybuchnu, tak doma pomůže, ale ne pravidelně. Spíše mi připadá, že reaguje na jednotlivý „povel“, než aby to udělal sám od sebe bez připomínání pořád dokola. Co mi ale vadí, že citové projevy, pusa atd., musí přijít z mí strany, sám nic nepodnikne.
  • Citovat
  • Nahlásit
8021
12.5.18 19:50
@Anonymní píše:
Jsme spolu tři roky, nejsme manželé, máme roční dítě. Jsme ve věku kolem 40, partner je mladší. Je z rozvedené rodiny a přede mnou nikdy s nikým nežil. Z počátku byl velmi nesmělý, bylo znát, že neměl roky sex, takže trpěl předčasnou ejakulací, což se postupně srovnalo. Nikdy se neprojevoval výrazně aktivně, ale přeci jen měl zájem nějak vztah tvořit. Když jsem otěhotněla, začal se odcizovat. S ničím nechtěl pomoci, byli jsme dost odděleni. Po narození dítěte je na dítě hodně fixován, koupe, přebaluje, chodí na procházky, dítě si moc přál. Náš vztah „funguje“, jen když já držím opratě a jedeme, on se veze. Když opratě pustím, stojíme na místě. Nepřijde mi sám dát pusu když odchází z bytu nebo přichází, když jde spát. O sex si musím taky říkat. Většinou vyhoví a nevypadá, že by se musel přemáhat, ale postupně jeho pozornost v sexu slábne. Je určitě chybou, že jsem se chovala tři roky neadekvátně tomu, jak se choval on, tj. dávala jsem podstatně víc, on převážně bral. Když se průběžně bouřím, jsem špatná já, protože se mi furt něco nelíbí. Nelíbí se mi ale pořád to samé dokola, jen někdy vydržím trpět týden, jindy měsíc. Je submisivnější typ, ale čekala jsem více zájmu. Když ho budu chtít rozhýbat, spíš odejde, než by něco změnil. Mám ho ráda, dítě na něm visí, on také na dítěti. Doma pomáhá až poslední asi rok, po těchto rozmluvách a vysvětlování, ale pořád nemůžu docílit, aby to byla automatika. Já při rodičovské studuji, mám toho nad hlavu. Strašně se trápím. Když spolu o tom mluvíme, je to z 90% můj monolog, on příliš nereaguje. Když mu řeknu, že zase na to nic pořádně neřekl a chápu to tak, že si mám teda hledat jiného, odpoví, když to tak vidíš… V poradně jsme byli 2×, pak už tam nechtěl. Je z rodiny, kdy velela matka, otec prchnul a musel se starat o mladšího bratra. Mně jeho matka řekla, abych po něm nic nechtěla, když chodí do práce. Je to tchýně v pravém slova smyslu, hloupá, zadlužená, vypočítavá.. Psycholožka mi řekla, abych se teď snažila od něho nečekat víc, ale nějak se mi to nedaří v sobě udržet. :(

To vytucnene myslis vazne?
Tak ja ti zase reknu, jak pusobis ty. Jako takova ta klasicka zenska, ktera se nikdy moc nechytala a tak si na posledni chvili nasla nekoho, kdo ji byl ochotny udelat dite. A ted se divi, koho ma vlastne doma a zasne. Stavis se do nadrazene pozice a evidentne to neni asi prilis na miste, kdyz jsi ve svem veku musela vzit zavdek jim.
A je blahove se domnivat, ze muze jeho veku zmenis k obrazu svemu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29370
12.5.18 20:45
@vonajebohyne píše:
To vytucnene myslis vazne?
Tak ja ti zase reknu, jak pusobis ty. Jako takova ta klasicka zenska, ktera se nikdy moc nechytala a tak si na posledni chvili nasla nekoho, kdo ji byl ochotny udelat dite. A ted se divi, koho ma vlastne doma a zasne. Stavis se do nadrazene pozice a evidentne to neni asi prilis na miste, kdyz jsi ve svem veku musela vzit zavdek jim.
A je blahove se domnivat, ze muze jeho veku zmenis k obrazu svemu.

výstižně řečeno…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama