Prosím o radu, jak se mám postavit k synovu vztekání

Anonymní
18.2.20 10:20

Prosím o radu,jak se mám postavit k synovu vztekání

Dobrý den, maminky.
Po dlouhé době sem dávám příspěvek, protože už fakt nevím, co mám dělat, popřípadě co dělám špatně. Mám dvě děti. Starší je celkem pohodové dítě, s tím mladším si nevím rady (syn, brzy mu budou tři roky). Jde o to, že nevím, jak se mám správně zachovat, jak reagovat. Poslední dny to dost graduje.
Popíšu situaci:
Každé ráno vyprovázím starší dítě do školky, mladší jde s námi. Protože to je kousek, jdeme vždy pěšky. Jakmile vyjdeme z domu, hysterák že nejedeme autem. Snažím se nejprve k němu přidřepnout, krátce mu říct, že do školky chodíme pěšky a autem pojedeme jindy. Bez efektu. Když ho táhnu za ruku a nevšímám si ho, ještě víc přidá na intenzitě. Pokud na něj zvýším hlas, jen se to zhorší. Možnost dát na zadek jsem dávno zavrhla, to se šprajcne úplně. Starší je úplně v pohodě a nechápe, co se děje.
Samozřejmě tomu nasazují korunu lidi, co jdou okolo a blbě se dívají. Syn pak z řevu přejde na „mrčení“ a vydrží to celou cestu tam i zpět. Doma si ho už nevšímám a za chvíli toho nechá.
Otázka zní: co děláte v takové situaci (a samozřejmě jich je mnohem víc, proč se vzteká) a jak to řešíte? Zkoušela jsem ho i předem upozornit, že autem teď nejedeme, odkýval mi to, jakmile vyjdeme ven zase ječí. Upřímně jsem už fakt vyčerpaná a snažím se přijít na kloub, co dělám blbě. Opakuje se to takhle každý den.
Toto je jen jeden z příkladů. Dokáže se vztekat, že chce bonbon před obědem, když dávám dětem čokoládu a rozdělím ji napůl, tak ječí, že chce celý kus čokolády, kolikrát si na procházce vynucuje směr, kterým chce jít..
Manželovi tohle dělá taky, jen ne v takové míře. Ten je schopný mu přísně říct, jak se věci mají, a za chvíli je klid. Se mnou to prostě nejde.

Předem děkuju za jakékoli rady. Omlouvám se za anonym, beru to jako svoje selhání.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

1701
18.2.20 10:29

Stojím si za svým. Chytnu za ruku a jde se. V klidu neustále opakuji, že teď se autem nepojede, že je to kousek, že je procházka zdravá a že svým vztekáním si nic nevyřve. To opakování je jak pro něj, tak i pro lidi co blbě koukají. Protože když vidí, že já jsem v klidu a slyší proč se děje co se děje, tak to taky neřeší. Musíš vydržet a chovat se stále stejně, po čase to vzdá. U nás to tak bylo s chozením za ruku přes cestu. Nechtěla, byl řev ještě několik metrů, kdy jsem jí opakovala, že ji už pustím, ale až jak přestane řvát.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.2.20 10:32

Podobný problém máme se synem 3,5 roku :zed: Nefunguje u nás vubec nic, když vysvětlují všechno mi odkýve a za pet minut můžu vysvětlovat znova. U babiček se chová naprosto normálně, žádné scény, žádné odmlouvaní, takže já si pak přijdu jak nejhorší matka na světě, když poslouchám řeči typu že u nich je naprosté zlatíčko :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
11876
18.2.20 10:35

Tak jako ke každému jinému batoleti v období vzdoru.

1. přežít to.
2. nezabít ho.
3. nenauičt ho, že vztekáním dosáhne svého…

To stačí. Ono to přejde.

Jinak - základní dovednost, co se to chce naučit je nenechat se od něj nakazit těmi emocemi, nebrat ti ten vztek jako útok proti tvé osobě. Je to znak toho, že jeho mozek dospěl do té fáze, kdy se naučil, že je samostatná bytost a může říkat ne a být proti a ovlivňovat věci kolem sebe a zároveň při frustraci - tedy když se mu nedaří dosáhnout toho co chce najednou mozek vypustí do systému hormony, které jsou spojené se vztekem. A nebohé batole je tímto zaplavené a zatím si s tím neumí poradit. To se časem srovná a bude pro něj snazší to celé zvládat.

Pomáhá

  • porozumět tomu, kdy se taková záchvat spíš spustí (ňevyspání, únava, přetažené, hlad, nuda atp) a zkusit urpavit denní režim tak, aby se to minimalizovalo.
  • pokusit se být jasnovidná a v pikosekudně mezi vznikem frustrace a spuštěním záchvatu zkusit odvést pozornost.
  • nedělat ze záchvatu velkou vědu, netrestat ho za to, ale nedávat mu to co si chce vyvztehkat.
  • pomoci učit dítku pojmenovávat co se stalo, co se děje a hledat jiné situace, jak zvládnout frustraci - to je ale hodně závislé na tom, jak už umí mluvit a jak už zvládá abstraktnější myšlení, to se u dvouletých úplně čekat nedá.
  • nechat ho víc času trávit s manželem, který umí lépe nepropadnou emoci a v klidu je schopný mu nastavit hranice. To pomůže i tobě, aby sis odpočinula a pak delší doby zvládla být neutrální a nechytit od vztekajícího dítka emoci.
  • když je v záchvatu, tak nevidí, neslyší, nemyslí a nemá smysl to od něj očekávat.
  • vysvětlovat má smysl jen tak jednoduše, jak složité věty je schopný dát dohromady. Takže dokud nezvládá složitá souvětí, tak snažit se předat informaci složitěji, než třemi jednoduchými větami je kotnraproduktivní. Prostě nerozmí. Stejně jako začátečník v angličtině prostě neporozumí rodilému mluvčímu, co na něj vychrlí odstavec něčeho.

Více praktických tipů je na blogu linky bezpečí od dlouholeté psycholožky a zaslouzilé babičky.

https://blog.linkabezpeci.cz/…jeho-rodicu/
https://blog.linkabezpeci.cz/…ekle-batole/
https://blog.linkabezpeci.cz/…u-potrebuje/
https://blog.linkabezpeci.cz/…pravidlo-3z/
https://blog.linkabezpeci.cz/…pravidlo-3p/
https://blog.linkabezpeci.cz/…-neposluchy/

Pokud to fakt nepůjde (ale to bych se moc divila, kdyby to nešlo), tak má smysl domluvit si pár setkání v rámci videotréninku interakcí

http://www.spin-vti.cz/…-vti-trenera

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1039
18.2.20 11:14

Já si stojí za svým. Jde se pěšky, tak se prostě jde pěšky. když ho bolí nožičky, ok, poponesu ho. Chce jít jinam? ne, teď jdeme tady. nechceš? ok tak Papa, maminka, jde, ty si jdi kam chceš. ( velice rychle se rozeběhne). Nechceš ven? ok, mamka jde sama a ty tu hlídej pejsky( taky letí jak splašený). mám taky extra vzteklouna, kdybych se mu měla podřizovat tak neudělám nic. Ostatních lidí si nevšímej, můžou se koukat jak chtějí, toto zná skoro každá matka…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.2.20 11:40

Z ryze praktického hlediska, nemůže jet ráno na odrážedle, tříkolce nebo kole. Zkrátka nějak mu tu cestu zpříjemnit? Jinak já sama čistě za sebe bych ho i v tomto věku vrazila do sporťáku a nazdar bazar, já bych na toto ráno neměla nervy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.2.20 12:24
@Pantalaimon píše:
Z ryze praktického hlediska, nemůže jet ráno na odrážedle, tříkolce nebo kole. Zkrátka nějak mu tu cestu zpříjemnit? Jinak já sama čistě za sebe bych ho i v tomto věku vrazila do sporťáku a nazdar bazar, já bych na toto ráno neměla nervy.

On by to byl vesměs dobrý nápad, ale hysteráky chytá na odrážedle mnohem víc, protože se naplno rozjede a vynucuje si směr kam pojede (většinou opačný než chci já).Z toho důvodu jsem nechala odrážedla u babiček na vesnici, kde si může jezdit kam chce, ale tady ve městě to s ním nejde..
Sporťák u obou dětí nepoužívám od dvou let, všude se chodí pěšky. Navíc tam ke konci jít nechtěl, nebyl tedy důvod ho dál používat.

  • Nahlásit
  • Citovat
18.2.20 14:15

Nevím no. Já většinou šla cestou, že se bude se dělat to co chci já, obzvlášť v situacích jako je hektické ráno. Vrazila bych ho do golfáče, chce - nechce nezájem, prostě brácha jde do skolky a jinak to nejde. A odpo bych ho vzala ven s tím, že půjdeme jeho tempem a kam chce. Jinak taky se mi stalo, že se mi šprajcla 4 letá tak, že se válela v kuchyni na podlaze v luku a neodešli jsme se starším na trénink. To ale bylo naštěstí jen jednou a bylo to náročným obdobím v rodině, na které ona reagovala hysteráky. Pomohlo víc pozornosti a mazlení a hlavně se 4 letou už se zase dalo lépe domluvit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.2.20 14:17

Mám to samé s pětiletou a k tomu teď miminko. Vztekání, řev, vynucování a naschvály to je její životní náplň. Denně se tak 5× držím, abych jí nechytla a nevyhodila ven na chodbu, protože už opravdu nemůžu. Neplatí na ní ani manžel a moje babička, která se vnoučat a pravnoučat vždy zastávala a rodičům těch dětí vynadala i za to, že svému dítěti dali oprávněně na zadek mi řekla, že by potřebovala tu prd. el pořádně zmalovat. Nic na ní neplatí… Domluva po dobrém, vysvětlit, zařvat… Říct mi někdo dej mi jí na tři týdny, tak je do minuty sbalená, protože tohle se už fakt nedá… Dělá všem jen zle a pak ještě řve a dělá ze sebe chudáčka. No kdo tohle na vlastní oči neuvidí, ten neuvěří a nepochopí…

  • Nahlásit
  • Citovat
2213
18.2.20 14:23

Tak tohle bych fakt zažívat nechtěla…
holky tohle období snad ani neměly 8)
u nás jsou jasně dané mantinely, pravidla, co ano - co ne.. ale to nebude váš problém.. syn je prostě vztekavec a zkouší co může, kam až může a co ty na to…
hm.. tak mlátit ho na ulici je asi blbost, ale co ho odměnit za hezké chování (když třeba vycházíte ven a ještě je OK, tak mu strčit nějaké lízátko apod.?? nepomůže?) anebo naopak mu vysvětlit, že pokud se to bude zase opakovat, tak za trest nebude moct provádět ten den svou oblíbenou činnost (co dělá nejradši, např. tablet, telka..)
prostě vyzkoumat, co na něho zabere a hlavně fakt zůstat V KLIDU a NEUSTOUPIT NÁTLAKU (už jsi někdy tím autem „pro klid“ jela?? byla by to ta největší chyba…
nechci tipovat, že Ano, ale jinak moc nechápu, že to stále zkouší zas a znova..)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3340
18.2.20 15:58

@Lucy75 Odměny jsou cesta do pekel. Potřebuje dozrát.

AD zakladatelka: neustoupit, v klidu vysvětlit a jít. Časem to přejde :mavam: :kytka:

U nás pomáhá pouštět si cestou písničky, děti si zpívají a hned se jde lépe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.2.20 16:39
@Lucy75 píše:
Tak tohle bych fakt zažívat nechtěla…
holky tohle období snad ani neměly 8)
u nás jsou jasně dané mantinely, pravidla, co ano - co ne.. ale to nebude váš problém.. syn je prostě vztekavec a zkouší co může, kam až může a co ty na to…
hm.. tak mlátit ho na ulici je asi blbost, ale co ho odměnit za hezké chování (když třeba vycházíte ven a ještě je OK, tak mu strčit nějaké lízátko apod.?? nepomůže?) anebo naopak mu vysvětlit, že pokud se to bude zase opakovat, tak za trest nebude moct provádět ten den svou oblíbenou činnost (co dělá nejradši, např. tablet, telka..)
prostě vyzkoumat, co na něho zabere a hlavně fakt zůstat V KLIDU a NEUSTOUPIT NÁTLAKU (už jsi někdy tím autem „pro klid“ jela?? byla by to ta největší chyba…
nechci tipovat, že Ano, ale jinak moc nechápu, že to stále zkouší zas a znova..)

Ne, nikdy jsem neustoupila a autem nejela. Závidím Vám, že to neznáte. Holt má moje dítě vzteklejší povahu a je dost vytrvalej.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.2.20 16:44
@Anonymní píše:
Mám to samé s pětiletou a k tomu teď miminko. Vztekání, řev, vynucování a naschvály to je její životní náplň. Denně se tak 5× držím, abych jí nechytla a nevyhodila ven na chodbu, protože už opravdu nemůžu. Neplatí na ní ani manžel a moje babička, která se vnoučat a pravnoučat vždy zastávala a rodičům těch dětí vynadala i za to, že svému dítěti dali oprávněně na zadek mi řekla, že by potřebovala tu prd. el pořádně zmalovat. Nic na ní neplatí… Domluva po dobrém, vysvětlit, zařvat… Říct mi někdo dej mi jí na tři týdny, tak je do minuty sbalená, protože tohle se už fakt nedá… Dělá všem jen zle a pak ještě řve a dělá ze sebe chudáčka. No kdo tohle na vlastní oči neuvidí, ten neuvěří a nepochopí…

Rozumím Vám. Je to opravdu hodně náročné a já kolikrát přemýšlím, kde se stala chyba. Mám pocit, že celé dny jen řeším ječení, mrčení a kňourání. Ale stejně neustupuju.Jen jsem chtěla vědět, jestli si někdo s podobným dítětem dokázal poradit.

  • Nahlásit
  • Citovat
18.2.20 17:55

Já myslím, že je to hodně o tom, jak je matka přísná vnitřně, nebo jak to říct..prostě přísná doopravdy. Jsou maminy, které tu autoritu v sobě musí dolovat a děcka to prostě cítí. Je to jak se zvířaty-někdo se jim i může věnovat a snažit se atd, ale pak prostě přijde někdo, kdo to v sobě má a bum-všichni čokli panáčkujou :lol: moje děti se taky umí šprajcnout, ale jen do té míry, kdy jim to toleruju-jak cítí, že se spěchá, nebo prostě nemám náladu, sekají latinu. Starší teda komentuje pod nos, to je jasný. ale to, co popisuješ-to si přísahám nedovolí. A to jim na zadek často nedávám, když je fakt nejhůř. Takže si nemyslím, že bys selhala.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19.2.20 20:32

Ahoj, úplně tě chápu. Mám syna 2 roky a prošli jsme si neskutečným obdobím vzdoru. Zkoušela jsem úplně všechno a co nám opravdu pomohlo je to, že vždy dostatečně dopředu oznámit co po něm chceme. Opakovat klidně 3× než se někam třeba jde. Např. Měl vždy hysterak při odchodu z hřiště. Třeba 5min. Před odchodem jsem ho upozornila, že se může třeba ještě 4× zklouznout, nebo pohoupat a pak budu potřebovat jít domů uvařit. Komentovat…tak. jeste jednou se zhoupni a půjdeme. Teď odcházíme z hřiště úplně v klidu, bez jakýchkoliv scén. Jasně podle mě je to teď zase otázka času, kdy se začne projevovat :see_no_evil: :joy: Držím palce, ať se vám to spolu podaří zvládat :blush: :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama