Průběh ukončení těhotenství v 18 tt

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.03.19 16:31
Průběh ukončení těhotenství v 18 tt

Zdravím, když jsem zjistila v 18-tém tt, že má miminko vážné vývojové vady, neslučitelné se životem hledala jsem všude možně co mě čeká, co se bude dít, odpověď jsem našla pouze částečně.
Ráda bych pomohl dalším takovým, aby jste v tom všem zmatku měly aspoň v něčem jasno.
Bohužel miminko je už moc velké a musí se těhotenství ukončit normálním porodem. Řekli mi den a hodinu kdy mám přijít na příjem do porodnice, vzali mi krev. Po příchodu mi sestřička sdělila, že dostanu tabletu pod jazyk, která se dává po třech hodinách, pouze jedna se zavádí k čípku, a že mi píchnou epidurál a bude se čekat. Když jsem řekla, že epidurál nechci, sestra se jen špatně podívala. Následně mě prohlídla doktorka, zavedla tabletu a vysvětlila mi proč epidurál ano. Pokud bych si nenechala zavést epidurální katetr celou dobu čekání na porod bych nesměla jíst a pít, bolesti jsou prý po podávaných tabletách větší a horší, katetr máte připraven od nástupu a v ruce kanylu, kdyby bylo cokoliv potřeba. Nedělá se žádný klystýr. Pouze čekáte na kontrakce. Pokud porod proběhne jak má utešující látku vám nemusí ani podávat a zase vám ze zad katetru vytáhnou, pokud v děloze zůstane něco co nemá, uspí vám právě pouze spodní část těla a na operačním sále spodem vydají co je potřeba, pokud by jste neměla epidurál, museli by vás uspat celkově a proto by se nesmělo celou dobu jíst. Čekání na porod bylo dlouhé, bolesti jsem měla únosné, ale každý to má jinak, porod sám o sobě byl už rychlý, bohužel mi zůstal kousek placenty v děloze a já musela na sál, i tam to bylo rychlé, celou dobu se mnou doktor komunikoval, následně mě převezli zpět na pokoj. Rodila jsem v noci, takže domů jsem šla až ráno, jinak je prý možné propuštění již po několika hodinách. Na cestu domů jsem dostala tablety na pozastavení laktace, tělo si musí projít normálním šestinedělí.
Holky bylo to moje druhé těhotenství, mám doma jedno zdravé dítě, ale i tak je to na psychiku strašný, důležité je pochopit a smířit se s tím co přišlo, časem bude zase líp.
Pomohlo mi, že od zjištění se mnou byl manžel a byl mi velkou oporou, byl se mnou i celou dobu v nemocnici, ať už je to kdokoliv, v tuhle těžkou chvíli vám nikdo nepomůže, ale pomůže nebýt na to vše sám! Na vše co nás zajímalo, otázky jako proč se to stalo, stane se to znovu, mohlo se na to přijít dřív, mohlo to něco ovlivnit… Na to vše jsme se ptali předtím, aby jsme to vše mohli nějak pochopit a uzavřít.
Hodně sil!

Reakce:
Mallorka
Závislačka 3135 příspěvků 14.03.19 17:31

Spíš bych napsala denicek.
Mrzi mě to, ať se brzy zadat

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.03.19 17:31

Mne zavadeli tabletu, plus neco do kapacky, kolem 10h rano. Epidural mi nenabidli. Porodila jsem v 14:30 na pokoji, pak jeste revize pod narkozou na sale. 2 noci v nemocnici, pak domu, dodrzet sestinedeli. Bylo to po 4.ivf, po samovolnem odtoku plodove vody… Preji hodne sil. Kazdy den si na to vzpomenu… Ted jsem po roce ve 20tt, opet po ivf. Je to stres, co se zase semele…

barabrambora
Zasloužilá kecalka 578 příspěvků 16.03.19 07:43

Ahoj. Moc mě to mrzí. Stalo se mi to taky v roce 2014, 22. týden vvv mozku. Byla to náhodná vada. Teď mám roční zdravou holčičku. Počkejte na výsledky z genetiky, určitě to taky byla jenom blbá náhoda.

Zuzana 30
Povídálka 25 příspěvků 05.04.19 22:03

Ahoj můžu se k vám přidat? Já mám před sebou ukončení těhotenství ve 23tt kvůli vvv. Už teď je to strašně těžké. S přítelem jsme se moc těšili. Naše první dítě a takový konec.
Můžu se zeptat jak jste se se ztrátou vyrovnaly? A jak reagovat na otázky z okolí? Moc děkuji za odpovědi.
Je až překvapivé kolik takových případů je. Je to hrozné. Člověk nad tím ani nepřemýšlí dokud se to nestane právě jemu. :(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.04.19 22:25

@Zuzana 30 Narovinu, hodně těžko. Za měsíc to bude rok a pořád to bolí, když si vzpomenu, jen se to trochu otupí, ale když je člověk sám, bolí to pořád. Nejhorší bylo to oznamovat, hlavně cizím lidem, co šlo, jsem nechala na manželovi a rodině, ze začátku bylo nejsnažší o tom prostě nemluvit, to už se ted změnilo. Já měla „výhodu“, že jedno zdravé dítě už mám a kvůli němu prostě nejde dlouhodobě smutnit a co asi nejvíc pomohlo, že jsem znovu těhotná, akorát se blížím k tomu osudnýmu 20 týdnu, tak nervy už trochu napochodu, ještě že to první tak zabavuje. Ale je to lepší, jen sem tam to fakt bodne, nějaká poznámka nebo vzpomínka. Ale doufám, že tohle už dopadne dobře a bude mít sestřičku andílka, co na něj dohlíží. Osobní info, tak radši anonym.

Zuzana 30
Povídálka 25 příspěvků 06.04.19 08:10

Děkuji. Trošku mně žene dál, že bychom mohli mít další. Doktorka říkala, ze by pockala 3 měsíce a pak by neměl být problém. Že jsme mladí. Ale strach mám už teď. Teď jsme čekali kluka. Měli jsme oba velikou radost. A ten strach z dalších kontrol, při dalším mimču pokud se povede mám už teď.
Ale stejně se v okolí najde někdo, kdo bude mít hloupé připomínky. Lidé si někdy nevidí do huby. A toho se bojím.
Začínám se s tím srovnávat, i když jak píšeš o samotě je to hrůza. Jsem moc ráda, že mou velkou oporou je přítel, jinak asi nevím.
Asi to tak má být, aby andílek dohlížel na svého sourozence.

barabrambora
Zasloužilá kecalka 578 příspěvků 06.04.19 08:41

@Zuzana 30 Ahoj, moc mě to mrzí. Mě se to stalo v roce 2014. Nejhorší byl první rok a půl. Rozjela se mi úzkostná porucha a skončila jsem na další rok a půl na antidepresivech. Nakonec mi pomohla psycholožka. Už jsem nikdy těhotná být nechtěla. V roce 2017 jsem si to rozmyslela a mám zdravou holčičku. Záleží jakou máte vadu. Většinou bývá náhodná a znovu se neopakuje. Dejte si chvilku čas, počkejte na výsledky z genetiky a běžte do toho znova. Přeju ať to máš rychle za sebou.

Zuzana 30
Povídálka 25 příspěvků 06.04.19 08:57

@barabrambora já se právě bojím, že mně nejvíc odrovná ten porod.
Nejhorší na tom je, že výsledky z genetiky máme zatím negativní, ale zrovna testují asi 400 vad na skeletální dysplazie. Do teď všechny testy v pohodě a ve 20tt už byl ultrazvuk špatný. Prckovi nerostou ani ručičky ani nozicky a kosti má lehce zahnuté a jinak a na posledním ultrazvuku, při větším zkoumání, se doktorovi nelíbila ani spodní čelist. Na genetice nám řekla, že na 90%bude mít postiženi, ale zatím nikdo neví jak moc rozsáhlé a jestli taky mentální. Dala nám příklad, že by to mohlo být tak špatné, ze by si nemusel v dospělosti ani utřít zadek nebo by umřel hned po porodu. Nejhorší rozhodování v našem životě.
A co je ještě asi horší, že se s takovými případy moc nesetkávají. Jsme vyjímeční. Byli jsme v Ostravě na fakultce a mají jeden max dva případy za rok. Někdy ani to ne. Jenže jsme se s přítelem shodli na tom, ze pro něho nechceme špatný život. Trápil by se on a my taky. Ale teď se s tím musíme srovnat my dva. První dítko na které jsme se moc těšili a bylo opravdu chtěné a teď takové rány.

Váš příspěvek
Reklama