Nejraději mám vibrátory na klitoris, přiznává testérka erotických pomůcek

Ahoj.
Naše dcera (27 m.) je odmalička docela dost náročné dítě. Je chytrá,
krásná, úžasná, šikovná, k sežrání, ale děsně tvrdohlavá, vzteklá
a jako malá byla spíš takové to nespokojené miminko. Od prvních příkrmů
bojujeme s jídlem a skoro nic se na tom nezměnilo a pokud ano, mám někdy
pocit, že k horšímu. Každý den mě to stojí spoustu nervů, a tak
postupně zjišťuju, že se cítím chvílemi úplně vyhořelá, jindy jsem
vzteklá a řvu, jindy si pobrečím do polštáře, tak porůznu . Ale dcera si samozřejmě jede ve svým -
vztekání, bojkotu oběda atd., atd. Zkouším po dobrém i po zlém (ne
záměrně, ale tečou mi nervy), ale prostě je to hrozný svéráz.
Chtěli jsme jí pořídit sourozence, aby měla parťáka, za pár měsíců mi
končí RD a já najednou nevím, co dělat… S druhým takovým by mě brzy
odvezli do Bohnic, ale červík hlodá… A tak by mě zajímalo, jestli někdo
řešil podobné dilema, jak ho vyřešil a jak je teď spokojený.
Je mi jasné, že se nakonec musím rozhodnout sama, resp. s manželem, ale
opravdu by mě zajímalo, jak to vidí ostatní.
Díky za reakce.
Řešila kamarádka. Pořídila si druhé dítě, až když staršímu bylo osm, nebo šest, teď si nejsem jistá. Každopádně už bylo ve škole. Je spokojená.
Ne, neřešila jsem nic podobného, jen jsem k tomu přišla jak slepej
k houslím. První dítě klidná rybička a druhé tvrdohlavej beran. No ale co už, do Bohnic mne zatím
nevodvezli…
Nevím, proč je parťáctví u dětí podmiňováno tím, aby děti byly narozené blízko sebe i za cenu totálního vyčerpání maminky. Věnuj se malé, buď ráda za to, že je sama a že máš šanci si oddychnout a až přijde čas, pořídíte jí sourozence. Uvidíš, jak si i tak vyhrají, jak ti malá pomůže a jak si to užiješ.
Jsem ráda, že to náročné bylo až druhé, ale stejně jsme šli do třetího, i když s větším odstupem (6 let) a to třetí je taky katastrofální. Máme je rádi, máme z nich radost, ale zažíváme perné dny. Přesto bych se s jedním cítila nenaplněná, ale každý to má jinak, fakt zvaž, jak to cítíš ty.
Nechtěla bych jedinacka. My máme šílený dítě. Manžel mluví
o dalším, já mám v plánu jít za rok do prace tak na rok urcite. Máme
podanou zadost o adopci (syn je osvojenej) dalšího dítěte…kdoví kdy se
objevi. Třeba nečekaně brzo, nebo si pockame, nebo porodim…cejtim se
skvěle, ze me nic netlačí. Druhy bude, je mi fuk kdy…a vim, ze to preziju.
Teda tajné doufám, ze silenější dítě už nám dat nemůžou
Taky mam náročné dítě a ještě ke všemu z IVF, o druhé se snažíme
neúspěšně, ale já si říkám, že to mam asi v hlavě. Prostě to jedno
mi dává zabrat, že nechápu, jak někdo zvládne i tři děti. Je to prostě
takový trend mít děti hned po sobě. POkud se na to necítíš a netlačí
tě věk, tak to klidně odlož. Až bude větší a ve školce, určitě to
bude lepší
@Izzz píše:
Nechtěla bych jedinacka. My máme šílený dítě. Manžel mluví o dalším, já mám v plánu jít za rok do prace tak na rok urcite. Máme podanou zadost o adopci (syn je osvojenej) dalšího dítěte…kdoví kdy se objevi. Třeba nečekaně brzo, nebo si pockame, nebo porodim…cejtim se skvěle, ze me nic netlačí. Druhy bude, je mi fuk kdy…a vim, ze to preziju. Teda tajné doufám, ze silenější dítě už nám dat nemůžou
krásně jsi to napsala
@robinka Řešila,
nakonec se rozhodla, že si ty nervy odbydu v jednom období, než to třeba
prodlužovat na více let a druhé pořídím, no a nakonec se už přes rok
počít nedaří… Ale následně jsem ráda, že teď to mimino nemám, že
jestli vůbec, tak bude malá už větší. To si asi nevybereš, vše má pro
i proti, nech to plynout a život ti ukáže sám.
Já právě tak nějak cítím, že by to na mě bylo moc, jenomže také počítám s tím, že druhé by nebylo tak rychle (na první jsme si taky počkali), ale… co kdyby ano? Otázka je, jestli se to v našem případě vůbec podruhé povede a kdy. Co je vlastně lepší? Zklidnila by se dcera trochu? Nevím. Bylo by to ještě náročnější? Nevím. Asi ano, ale pokud mě ten kolotoč čeká ještě jednou, není lepší to mít rychle za sebou? Některé maminky tvrdí, že ač bylo to starší dítko náročné, se druhým už to bylo lepší. Jenomže to nikdo neví, jak to bude…
Příspěvek upraven 29.06.15 v 15:29
@robinka jak ja ti
rozumim jsem na tom uplne stejne. Syn 29m,
od malicka narocne dite. Prvniho pul roku jsme jen prorvali s prdikama, nespali
ani ve dne ani v noci. Se spankem to mame na prd dodnes. Do roku vstaval ve 4,
od roku do ted vstava mezi 5-6, chodi spat v 10 vecer. Dodnes nemluvi, takze
domluva zadna. Cokoliv mu reknu, odpovedi je mi opet rvani. No a
vztekani…mlaceni sebou o zem je u nas na beznem poradku. Neni u nas tyden,
kdy bych si nepobrecela. Taky mi konci materska. Manzel jedinacka nechce, ja asi
taky ne…ale kdyz si sahnu do svedomi, tak druhe nechci. Bojim se, ze se narodi
kopie prvniho a mit takove 2 deti bych nezvladla. S praci nevim jak to bude.
Na podzim se tam asi zajdu primo zeptat, jak to vypada. Pokud me vezmou, urcite
se vratim a druhe bude az proste to bude s prvnim lepsi. Pokud me nevezmou, tak
asi pujdem do druheho s tim, ze budu doufat, ze se za ten rok ten prvni alespon
trochu zklidni.
Malá měla takovéhle období přesně v tomto věku, cca mezi
1,5-2,5 roku, to bylo vážně šílený. Vztekání, problémy se vším, od
jídla až po oblékání a já nevím co. Ale přešlo to, teď má 3 a čtvrt
a je zlatá…čekáme druhé dítko po víc jak roce snažení, jsem v 15tt,
takže mimčo se narodí až bude malé 3 a 9 měsíců, tak budu doufat, že
to bude pořád v pohodě Začali jsme se snažit když bylo malé
20 měsíců, v té době to s ní fakt bylo složité ale já jsem holt
doufala, že to bude lepší, chtěla jsem navázat rodičáky. Může to
opravdu být jen období a postupem času se to zlepší. Tak jako tak bych ale
netlačila na pilu, pokud se na druhé dítě ještě necítíš, tak to prostě
zatím nechte být, nikde není psáno, že děti musí být chvilku po
sobě
@robinka Po první
dceři, kdy mi bylo 37let, jsem řekla, že už nikdy..
Prodala jsem oblečení, kojenecké potřeby, flašky, všecko a pak jsem nad
tím začala přemýšlet…
Za chvíli už možná nebudu moct mít děti a nechat ji samotnou?
Rozmyslela jsem se taky na „poslední chvíli“..Syna jsem porodila ve 40ti
letech.
Je hodnej, hodně na mě závislej..první půlrok byl strašný. Dcera
strašně žárlila (žárlí do teď)..on ji miluje..ona jak kdy, ale
většinou ho shazuje, řve na něj, kope do něj..
Ve středu mu bude 1 rok a já bych si moc přála, aby ho jeho ségra už
konečně přijala a pochopila, že už nikdy nebude sama jedináček
@robinka
Myslím, že je lepší mít ten kolotoč rychle za sebou, přesně jak
píšeš. Já bych se být tebou přestala chránit a nechala to osudu.
Já ne, kamarádka ano. Pořídili si druhé a první je ještě daleko
vzteklejší jak předtím Nevím, proč všichni chtějí mít děti brzy
u sebe. My teda taky plánujeme druhé. Dcerce je 2,5roku ale je to úplně
úžasné klidné nevztekající se batole, takže já se prostě občas už
nudím