První krize s partnerem. Jak jí řešit?

Anonymní
14.2.21 22:17

První krize s partnerem. Jak jí řešit?

Hezký valentýnský večer. Asi se chci jen vypovídat, protože už nějakou chvíli na mě vše padá. A protože mě na to všichni v okolí upozorňovali, nemám to komu říct. Jsme oba mladí a jsme spolu tři roky. Bydlíme spolu 2,5 roku. Ale začíná být problém, že nebydlíme sami, ale od začátku s námi bydlí i tři mladší sourozenci přítele. Vzal si je do pěstounské péče chvíli předtím, než jsem se nastěhovala já. Jsou z velmi nefunkční rodiny, kde nikdy nebylo dostatek financí ale o to více bylo alkoholu. Když se můj přítel v 18 odstěhoval, vše se zhoršilo tolik, že dětem hrozil děcák. Tím jak se přítel rozhodl u mě strašně stoupl, vážila jsem si ho ještě víc. V té době jsme spolu ješte nebydleli. Vsichni, hlavně moje máma mě od toho odrazovala a já si už nějakou dobu říkám, jestli neměla v něčem pravdu. I když jsem jí to ještě nepřiznala. Nikomu jsem to nepřiznala, protože jsem měla svojí hlavu a těšila se na život s přítelem i jeho sourozenci a vlastně si to i užívala docela dlouho. Přítel je skvělý, máma si zvykla a vše bylo v pohodě. Poslední měsíce už to na mě všechno padá a vlastně není ani moc důvod, ale cítím, že to přestávám dávát a stydím se za sebe, připadám si zbaběle a nevím co chci. Nechci o přítele přijít, mám ráda i děti, přítele miluju, ale doléhá na mě, že žiju úplně jinak, než moji vrstevníci. Chtěla bych to změnit, ale zároveň nechci přijít o přítele. Co s tím? Myslíte, že to přejde?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4787
14.2.21 22:29
@Anonymní píše:
Hezký valentýnský večer. Asi se chci jen vypovídat, protože už nějakou chvíli na mě vše padá. A protože mě na to všichni v okolí upozorňovali, nemám to komu říct. Jsme oba mladí a jsme spolu tři roky. Bydlíme spolu 2,5 roku. Ale začíná být problém, že nebydlíme sami, ale od začátku s námi bydlí i tři mladší sourozenci přítele. Vzal si je do pěstounské péče chvíli předtím, než jsem se nastěhovala já. Jsou z velmi nefunkční rodiny, kde nikdy nebylo dostatek financí ale o to více bylo alkoholu. Když se můj přítel v 18 odstěhoval, vše se zhoršilo tolik, že dětem hrozil děcák. Tím jak se přítel rozhodl u mě strašně stoupl, vážila jsem si ho ještě víc. V té době jsme spolu ješte nebydleli. Vsichni, hlavně moje máma mě od toho odrazovala a já si už nějakou dobu říkám, jestli neměla v něčem pravdu. I když jsem jí to ještě nepřiznala. Nikomu jsem to nepřiznala, protože jsem měla svojí hlavu a těšila se na život s přítelem i jeho sourozenci a vlastně si to i užívala docela dlouho. Přítel je skvělý, máma si zvykla a vše bylo v pohodě. Poslední měsíce už to na mě všechno padá a vlastně není ani moc důvod, ale cítím, že to přestávám dávát a stydím se za sebe, připadám si zbaběle a nevím co chci. Nechci o přítele přijít, mám ráda i děti, přítele miluju, ale doléhá na mě, že žiju úplně jinak, než moji vrstevníci. Chtěla bych to změnit, ale zároveň nechci přijít o přítele. Co s tím? Myslíte, že to přejde?

Neprejde rozejdete se, tva rodina mela pravdu, tvuj pritel, zije a bude zit jinak nez tvy vrstevnici, sourozence nevrati a Tebe to bude stvat cim dal vice az to nedas a rekla bych ze to bude drive nez pozdeji.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5
14.2.21 22:31

Tak buďto ho miluješ a akceptuje, ze vychovává sourozence a chceš se na výchově s nim podílet. Nebo ho až tak moc nemiluješ a chceš žít jinak. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6712
14.2.21 22:33

Co ti přesně vadí?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Dinocco
14.2.21 22:36

Upřímně nechápu, kde je ta krize mezi váma a co přesně ti vadí? To, že jste si přestali rozumět, že tam s vámi bydlí jeho sourozenci, začali jste se hádat,…?
Píšeš docela dost obecně. Ale pokud jsi se mu svěřila se svým problémem, co tě trápí a nebyli jste schopni se domluvit, tak tomu vztahu nedávám naděje. Kdyby jste se milovali, hledáte kompromisy oba dva. ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
5760
14.2.21 22:39

Nejsi tak dospělá jako tvůj přítel. A není to nic špatného. Máš na to určitě nárok. Buď dospěješ a nebo ne. To si musíš vyřešit sama a nikdo ti nemůže zazlívat, když život s ním nezvladneš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13643
14.2.21 22:40

Kolik jim je? Jak dlouho vas ještě čeká jejich výchova?
Upřímně bych se snažila vydržet protože Tvuj pritel bude muž do nepohody a určitě je na nej spolleh.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.2.21 23:10
@Kubula.K píše:
Co ti přesně vadí?

Asi to, že se vše točí kolem dětí. Mě to předtím nevadilo, já to brala tak, že jim prostě vynahrazujeme to co neměly a nikdy nezažily. Tohle já jsem chápala a vůbec mi to nevadilo, ale myslím, že teď už je čas se třeba alespoň jeden večer v týdnu věnovat sobě. Pro představu popíšu dnešní den. Celý den jsme trávili s dětma. Byli jsme na výletě na horách, pak jsme byli na návštěvě u mojí mamky, kde jsme hráli stolní hry. Pak večerní kolotoč a já si tak plánovala, že když je ten Valentýn, že mladší děti odpadnou, nejstarší si zaleze do pokoje a budeme mít chvilku pro sebe. Jenže nic, přítel usnul první. A takhle je to pořád. A je to proto, že se moc honí. Pořád jim vymýšlí nějaké aktivity, hodně se věnuje s nima škole, teď je to všechno horší, protože domácí výuka zabere víc času, nejsou kroužky. Já chápu, že je to potreba, ale třeba nechápu proč musí koukat na online trénink svého bráchy. Už by mohl pochopit, že toho máme hodně a ten čas může věnovat jinak a pak by zbyl třeba nějaký čas na nás. Jenže zase chápu, že jim chce dát to co sám neměl a mám na sebe za to někdy vztek.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
14.2.21 23:11
@Elen8 píše:
Kolik jim je? Jak dlouho vas ještě čeká jejich výchova?
Upřímně bych se snažila vydržet protože Tvuj pritel bude muž do nepohody a určitě je na nej spolleh.

Jo to on právě je, je úžasný, ale až moc někdy. Dětem je 10,skoro 12 a 15.

  • Citovat
  • Nahlásit
13643
14.2.21 23:22
@Anonymní píše:
Jo to on právě je, je úžasný, ale až moc někdy. Dětem je 10,skoro 12 a 15.

Tak to je slusna naloz. Takze minimálně ještě 8 let před vama. No, těžko radit.
Osobně nemám ráda ukončení vztahu bez snahy, takže mluvit, mluvit a mluvit. V co největším klidu a bez emocí. Myslet na to pozitivní co Ti vas vztah dava, dělat si radosti, případně pokud máš kam, cas od casu utéct na vikend a odpocinout si.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28022
14.2.21 23:25

Mas uzasnyho partnera! Obdiv prevelikej smerem k nemu.

A bavis ses s nim o tom? Ze je toho na tebe moc a ze bys rada nekdy byla i jen s nim? Deti jsou uz pomerne velky a vy hodne mladi, jemu je nejak lehce pred dvacet ne?

Rozhodne to nemas lehky, musi to byt narocny na vztah, ale byt tebou, zkusim na tom pracovat, nezahazovat to…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.2.21 23:36
@Elen8 píše:
Tak to je slusna naloz. Takze minimálně ještě 8 let před vama. No, těžko radit.
Osobně nemám ráda ukončení vztahu bez snahy, takže mluvit, mluvit a mluvit. V co největším klidu a bez emocí. Myslet na to pozitivní co Ti vas vztah dava, dělat si radosti, případně pokud máš kam, cas od casu utéct na vikend a odpocinout si.

Právě, že teď není kam. Tahle doba tomu nepřispívá. Předtím jsme alespoň i když třeba všichni vyrazili k večeru plavat, my si vlezli na chvíli do vyrivky, zatím jezdily děti na tobogánech a prostě bylo furt co dělat. Teď je každý den stejný, práce, večeře, oběd na další den, škola a pořád dokola a jezdit do hor už mě taky pořád nebaví. Tak alespoň večer bych občas chtěla čas jen pro nás dva. Já ani nechci nikam sama, ale chtěla bych být sama chvíli jen s přítelem. Ony s námi mladší děti i spí, protože mají noční desy a nechtějí spát samy. Dříve alespoň o víkend tu měly třeba kamarády nebo šly spát k nim, teď to jejich rodiče moc nechtějí a přítel se je právě snaží o to víc zabavit. A ten první rok měla tak jednou za měsíc jejich matka zájem a ty mladší vzala ven. Chvíli vypadalo, že se snaží dát dohromady a že se bude snažit děti vidět. To už se dlouho nestalo a navíc ani nestane, už je bezdomovec a žije někde v Praze po podobných existencích. A děti už se na ní ani neptají.

  • Citovat
  • Nahlásit
377
15.2.21 00:10

Jsi na to moc mladá, a to nemyslím nějak zle. V tvém věku máš mít úplně jiné starosti, než hrát macechu třem puberťákům, kteří nejsou tvoji.

Přítel je na jednu stranu úžasný, že zvládá péči o ně, na druhou stranu jako partner prostě úžasný není, o vztah nepečuje, nemá na něj čas - sice pochopitelně, ale výsledek je naprosto stejný. Z tvojí strany je to opravdu veliká oběť, kterou nikomu nedlužíš jen proto, že je to pěkné a líbivé navenek - kdo by se nezastal tak obětavého kluka, že? Ale to partnerské soužití s ním prostě takto fungovat nemůže. A není žádné zlo chtít fungující partnerský vztah.

Chodíte někam na rodinnou terapii? To byste v této situaci měli každopádně všichni (lze i přes Skype). To by bylo bezpečné prostředí, kde toto téma otevřít.

Neciť se provinile, že máš i svoje potřeby. Tvoje rodina to není a není tvoje práce jako ženy se vždy obětovat. Je v pořádku mít na partnerský vztah i nějaké „sobecké“ nároky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3345
15.2.21 07:41

Ono i jedno vlastní dítě bez možnosti hlídání pěkně naruší vztah. Natož tři a cizí. Nehledě na to, že ti je kolik ti je a nic sis neužila a za osm let už budeš mít věk na založení vlastní rodiny, takže další starání se o děti a s tím spojené povinnosti před tebou a ty nejlepší léta na užívání si pryč. S přítelem si o situaci zkus promluvit. Nicméně z toho nevidím moc východisko, on ty děti vrátit nemůže a ani by neměl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
15.2.21 11:58
@Liberalissima píše:
Jsi na to moc mladá, a to nemyslím nějak zle. V tvém věku máš mít úplně jiné starosti, než hrát macechu třem puberťákům, kteří nejsou tvoji.

Přítel je na jednu stranu úžasný, že zvládá péči o ně, na druhou stranu jako partner prostě úžasný není, o vztah nepečuje, nemá na něj čas - sice pochopitelně, ale výsledek je naprosto stejný. Z tvojí strany je to opravdu veliká oběť, kterou nikomu nedlužíš jen proto, že je to pěkné a líbivé navenek - kdo by se nezastal tak obětavého kluka, že? Ale to partnerské soužití s ním prostě takto fungovat nemůže. A není žádné zlo chtít fungující partnerský vztah.

Chodíte někam na rodinnou terapii? To byste v této situaci měli každopádně všichni (lze i přes Skype). To by bylo bezpečné prostředí, kde toto téma otevřít.

Neciť se provinile, že máš i svoje potřeby. Tvoje rodina to není a není tvoje práce jako ženy se vždy obětovat. Je v pořádku mít na partnerský vztah i nějaké „sobecké“ nároky.

Děkuji za tento příspěvek :srdce:. Tohle jsem potřebovala slyšet. Mě právě trápí, že mám takové pocity.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat