První láska a dlouholetý vztah

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
18.10.21 23:37

První láska a dlouholetý vztah

Ahoj. Je mi 21 let, příteli je 25 let. Poznali jsme se, když mi bylo 15 a byl mojí první láskou, mým prvním klukem. Po všech stránkách. Dnes spolu žijeme 7 let a náš vztah ztratil TU JISKRU. Hodně mi na něm záleží, je to opravdu skvělý chlap, jen jsme uvízli v takzvaném stereotypu. Je nám spolu hezky, a přes to, že mám hodně, mám i pocit, že mi něco chybí. Je to asi ve mně, ale když jsem si začala uvědomovat, kam jsme se dostali, jsme někoho poznala. Je moc fajn a začalo mi na něm záležet. Vždy jsem moc ráda když ho vidím a vzbuzuje ve mně pocit, kterému nerozumím, ale moc mě přitahuje. Možná je to tím, že nic jiného neznám a nikdy jsem nic jiného nezažila. Svému partnerovi jsem ale nikdy nebyla nevěrná, ani tentokrát. Jen jsem teď ze všeho moc zmatená a tak jsem chtěla vědět i jiný názor. Máme s partnerem byt, všechno, vždy jsme si plánovali budoucnost a to všechno…nedovedu si představit jiný život, protože jiný ani neznám.. Jen mě pomalu začíná děsit, to napořád jen spolu.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7432
19.10.21 00:00

A ty jsi sirotek anebo jaktoze od 14let zijes s pritelem?
Rodicum to nevadilo, ze bydlite od tak nizkeho veku spolu?

Muj nazor je, ze uz mate davno prechozeny vztah, ty jsi dite a mas pritele uz 7let, tohle nema zadnou budoucnost-vrele radim rozchod.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1381
19.10.21 02:34
@Anonymní píše:
Ahoj. Je mi 21 let, příteli je 25 let. Poznali jsme se, když mi bylo 15 a byl mojí první láskou, mým prvním klukem. Po všech stránkách. Dnes spolu žijeme 7 let a náš vztah ztratil TU JISKRU. Hodně mi na něm záleží, je to opravdu skvělý chlap, jen jsme uvízli v takzvaném stereotypu. Je nám spolu hezky, a přes to, že mám hodně, mám i pocit, že mi něco chybí. Je to asi ve mně, ale když jsem si začala uvědomovat, kam jsme se dostali, jsme někoho poznala. Je moc fajn a začalo mi na něm záležet. Vždy jsem moc ráda když ho vidím a vzbuzuje ve mně pocit, kterému nerozumím, ale moc mě přitahuje. Možná je to tím, že nic jiného neznám a nikdy jsem nic jiného nezažila. Svému partnerovi jsem ale nikdy nebyla nevěrná, ani tentokrát. Jen jsem teď ze všeho moc zmatená a tak jsem chtěla vědět i jiný názor. Máme s partnerem byt, všechno, vždy jsme si plánovali budoucnost a to všechno…nedovedu si představit jiný život, protože jiný ani neznám.. Jen mě pomalu začíná děsit, to napořád jen spolu.

Kazda ( nebo takrka kazda) prvni laska nekdy skonci. Sedm let je hodne, vztah je prechozeny a sama citis, ze tu je neco jineho…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.10.21 05:34

Taky jsme se s přítelem poznali brzo (v 16, jsme stejně staří), prožili střední i vysokou, začali pracovat, po jedenacti letech se vzali a ted máme 2 krásné děti. Pokud je ti s tím člověkem dobře a víš, že je to parťák do nepohody a můžeš se na něj spolehnout, tak je blbost to zahodit jen proto, že u vás zavládl steteotyp. Zpětně když vidím, jak se ve vztazích plácali lidé kolem mě, tak jsem šťastná, že se na mě usmálo v životě tolik štěstí. Ale já jsem typ, co někoho k sobě potřebuje. Jestli máš pocit, že ti utíká život a jsi uvázaná ve vztahu, tak je samozřejmě lepší toho druhého nechat jít, už kvůli němu. Jestli ale hledáš někoho „zajímavějšího a lepšího“, tak abys nepřebrala. Stereotyp se objeví v každém vztahu, je jen otázka, co jsi ochotná s tím udělat.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
19.10.21 06:00

Spoluzacka je s manzelem od svych 14-ti let, byl z vedlejsi tridy. Ted je jim 38 a maji dve deti. Ja jsem taky se svym prvnim pritelem doted, mame dve deti, my jsme spolu ale az od 21 let, ted to bude 17 let

Pokud Ti to ale ted vadi a neplanujes ted svatbu ani deti (za me je brzo), tak bych premyslela vazne o tom rozchodu

  • Citovat
  • Nahlásit
154
19.10.21 06:22

To že spolu žijete od tvých 14 jsem pochopila tak, že od té doby spolu chodíte, ale nežijete. Jinak pokud ti na něm opravdu tak záleží, a máš ho ráda, zkusila bych to něčím oživit. Ano, po 7 letech už je to asi přechozené, ale proto se snad vztah nezahazuje. Pokud se na dítě ani svatbu necítíte, zkuste něco nového, zajímavého. Společný koníček, nový zážitek, cestování, stěhování. Možností je hodně. Kontakt s „tím novým“ bych asi omezila, pokud Ti na příteli opravdu záleží. Pokud ne, rozhodni se a netahej ho za nos.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26635
19.10.21 07:10

Za ty roky jste se oba změnili. Udělala bych inventuru. Není nic špatného si říct, že jste každý jinde, změnili jste se, dospěli, že ti něco chybí, že chceš něco jiného, a rozejít se. Nebo něco změnit, posunout vztah dál. Ale nezůstávat spolu ze setrvačnosti a cítit, že to není ono a vidíš se jinde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4720
19.10.21 07:57

V každém dlouhodobém vztahu dojdeš do bodu, kdy jste si oba jistí tím druhým, motýlci jsou dávno v trapu a stereotyp je toho důsledkem. To že jste spolu od nácti ještě neznamená, že vám to nemůže vydržet, ale na vztahu je třeba pracovat, bez ohledu na to, kdy začal. Někdo může mít potřebu zkusit ještě něco jiného, může přijít zájem o to zažít ještě jednou to zamilování a ty začátky. Za mě, tráva nikde zelenější není, pokud jsi v jinak spokojeném vztahu a jen máš problém se srovnat s tím, že jste partneři a už máte jen tu „lásku“. Já bych si s ním promluvila a zkusila se vrátit zpět, nemáte děti nic vás neomezuje, tak si udělat jednou za čas hezký večer či víkend atp. Každopádně musí to tam být, musíš vědět, že s ním chceš být a že ho miluješ. My žili na psí knížku 14 let, bez dětí, jen spolu a taky jsme měli svoje krize, ale vždycky jsme to přešli právě proto, že jsme prostě chtěli být spolu. I když pravda, nám pomáhalo i to, že manžel jezdil sem tam pracovně do zahraničí třeba na měsíc a tak, to si pak člověk uvědomil jak moc toho druhého potřebuje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22
19.10.21 08:03

Já jsem s manželem od 15 let, teď je mi skoro 30 a neměnila bych, ale krize samozřejmě byly. Důležité je, aby ses zamyslela nad tím, jestli bys pak nelitovala… Jestli to co vidíš, že můžeš mít s někým jiným (prvotní zamilovaní), ti stojí za ztrátu někoho takhle blízkého, s kým ti je vlastně dobře a „pouze“ ti začal vadit stereotyp.
Je to těžký… Asi si to sepis, co teď máš a co bys měla pak, co všechno máš na příteli ráda a chybělo by ti, co všechno jste ještě prožili a co bys ještě chtěla prožít. No a v neposlední řadě spolu mluvit. Tím, že je to takhle dlouhodobý vztah a zřejmě si s přítelem hodně rozumíte, tak bych s ním o tom mluvila… Probrala bych ten stereotypní život a co všechno bysme spolu mohli dělat, zažít, udělat jinak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1
19.10.21 08:50

@Chytrak
Začali jsme spolu žít až v mých 18 ti, omlouvám se, zapomněla jsem to zmínit. Nejsem sirotek, čekali jsme jen, až dodělám školu a tak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4453
19.10.21 12:06
@Anonymní píše:
Ahoj. Je mi 21 let, příteli je 25 let. Poznali jsme se, když mi bylo 15 a byl mojí první láskou, mým prvním klukem. Po všech stránkách. Dnes spolu žijeme 7 let a náš vztah ztratil TU JISKRU. Hodně mi na něm záleží, je to opravdu skvělý chlap, jen jsme uvízli v takzvaném stereotypu. Je nám spolu hezky, a přes to, že mám hodně, mám i pocit, že mi něco chybí. Je to asi ve mně, ale když jsem si začala uvědomovat, kam jsme se dostali, jsme někoho poznala. Je moc fajn a začalo mi na něm záležet. Vždy jsem moc ráda když ho vidím a vzbuzuje ve mně pocit, kterému nerozumím, ale moc mě přitahuje. Možná je to tím, že nic jiného neznám a nikdy jsem nic jiného nezažila. Svému partnerovi jsem ale nikdy nebyla nevěrná, ani tentokrát. Jen jsem teď ze všeho moc zmatená a tak jsem chtěla vědět i jiný názor. Máme s partnerem byt, všechno, vždy jsme si plánovali budoucnost a to všechno…nedovedu si představit jiný život, protože jiný ani neznám.. Jen mě pomalu začíná děsit, to napořád jen spolu.

Na první lásku se má vzpomínat v dobrém a s dávkou nostalgie…

Takže rozchod, poznat pár nekňubů, aby jsi si mohla stále připomínat, jaké by to bylo, kdyby jsi tenkrát vydržela :jazyk:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
823
19.10.21 12:28

Za půl roku jsme spoli také 7 let, ale máme pořád, co na práci. Napřed partnerova maturita, dva roky zábavy, výletů, navštěvování se (doma i na koleji, kolej a intr vedle sebe), pak moje maturita, rok na koleji (pres týden odloučení), pak dva roky spolu v bytě, následovala koupě barabizny a její předělávání (no spíš nové výstavby), byt jsme chvíli po koupi pustili a bydlíme v patře u přítelových rodičů. Nasledovaly me státnice. Mezitím ještě můj měsíční pobyt v zahraničí (chyběli jsme si). Nyní mé navazující studium, barák bude čvrt roku k nastěhování. Bude následovat zařizování, dokončení studia a poté svatba (přejeme si to tak).

Jo, už to není zamilovanost, ale je to láska, úcta, přátelství.
Uteklo to jako voda, nestili jsme se nudit.

Tím jsem chtěla říct, že je dobré najít nějaký společný cíl :).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
778
19.10.21 23:26

Tak neboj, nemusí to být napořád…po svatbě může následovat i rozvod.
Ber to jako příležitost zjistit, co ti v aktuálním vztahu chybí. Taky teď porovnáváš jabka s hruškama, dlouhodobý vztah prostě bude vždycky stereotypnejsi než nový.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
479
6.11.21 18:17
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat