První těhotenství a psychika

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
5.7.22 00:01

První těhotenství a psychika

Zdravím, chci se vypsat ze svých pocitů a třeba i posbírat nějaké rady.
Mám 21 let, jsem v 15 tt, dítě bylo plánované. Momentálně zažívám strašné vnitřní pocity. Za měsíc se mám vdávat, ale momentálně mám pocit, že snoubence a otce dítěte nenávidím. Nechová se nejlépe, jak jsem si představovala, ale snaží se. Mám pocity, že ho nechci už nikdy vidět, chci aby se sbalil a odešel z mého života. (Momentálně je nezaměstnaný, dost pije, v nervech padly i nějaké nadávky na mou osobu, v minulosti vypisování, takže stále podezírání z mé strany, nedůvěřuju mu, nevěřím, že se o nás momentálně postará, najednou nemá žádnou perspektivu) Otěhotněla jsem po delší době, pravě ve chvíli, kdy vše vyvrcholilo a chtěla jsem od nej odejít. Dítě s nim nechci, mám pocit, že je to jediné, co mě s nim spojuje a vždy spojovat bude a to si neumím představit. Je to ho na mě příliš. Měla jsem takové nápady, jako, že přestanu jist, abych potratila, apod. Na jednu stranu mám radost, že je vše v pořádku, jsem opatrná, aby se mě a miminku nic nestalo, ale občas mě přepadají takové myšlenky. Vadi mi, jak neustále rodiče mluví o svatbě, plánují, co a jak bude a já si ho vzít proste nechci. Nebo jak se všichni ptají na miminko, zjistuju, v jakem znamení se narodí, apod. Nemůžu to už slyšet, moje pocity nikoho nezajímají, všechno jen pro MIMINKO. Nemůžu nikam chodit, přítel mi vše zakázal, samozřejmě kvůli NAŠEHO MIMINKA, jsem stále zavřena doma. Nevím jak své pocity popsat, miminko jsem chtěla a teď takto přemýšlím, vše si uvědomuji, připadám si jako zrůda, ale nevím, co si s pocity počít, zda vyhledat odborníka, nebo od chlapa opravdu odejít? Mám strach, že mě už s dítětem nikdo nikdy chtít nebude. Mám pocit, že kvůli malému musím zůstat se současným chlapem, že už nemám na výběr, že jsem proste odsouzena k tomu, být s někým, jako on. Možná jsem přecitlivělá, ale nemyslím si, že je jeho chování správné. Navíc se hrozím, co z miminka bude. Nedávno jsme zjistili, že to bude na 90% chlapec, chtěla jsem spíš děvče, nicméně teď se bojím, že z něho vyroste stejný člověk, jako on. Nikdy mě sice neuhodil, ani nic podobného, ale křik a nadávky, neustále vyčítání na psychické deptání taky stačí. Nevím, kam tímto příspěvkem mířit, snad zde najdu pochopení, ve svém okolí to nikomu říct nemůžu. :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1634
5.7.22 00:18

Sama píšeš, že už jsi od něj chtěla odejít. Na tvém místě bych odešla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
322
5.7.22 00:25

Me je líto, v jaké si situaci a ze si neužívás těhotenství, ale proč si plánujes dítě s někým, od koho chces odejit?
Jinak tezko radit, tady moc neporadím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.7.22 00:30

@Anezka1990 ano, taky si zpětně uvědomuju, jak blbá jsem byla. Ale teď už nic nenadělám. Do poslední chvíle mě napadalo, zda nejít na potrat, ale nezvládla bych to. Teď mi říká, že jestli to dítě nechci, ze mu ho mám nechat a odejít, že se postará, ale on se nepostará ani sám o sebe, natož o dítě a nikdy bych mu ho nenechala. Nejradši bych, aby na dítě neměl žádné nároky, abych proste odešla a už ho nikdy nemusela vidět. Abych mu malého nemusela dávat, ale to nepůjde. Máme i světle stránky, ale po čase přijde opět období, když se cítím tak, jako teď.

  • Citovat
  • Nahlásit
20687
5.7.22 01:41

No, neres, co by kdyby, to ted stejne nevyresis ani nevymyslis (jak si bude brat dite a tak).

Ale res to, co je ted.

Krok cislo jedna nebrat si ho, krok cislo dva zvazit setrvani ve vztahu.
Krok cislo tri zacit myslet na sebe, svoje potreby, a na to „co rekne okoli“ se vyprdnout.
Zbytek zmaknes casem.

A ve 21 mas vsechno pred sebou i s prckem. Na nejake „zivot skoncil“ fakt zapomen.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5.7.22 03:30

Pan je asi dobrý manipulator. A rodiče vědí, jak se věci mají? Možná by sami nechtěli, aby svatba byla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
912
5.7.22 04:24
@Lucie_Sx píše:
No, neres, co by kdyby, to ted stejne nevyresis ani nevymyslis (jak si bude brat dite a tak).

Ale res to, co je ted.

Krok cislo jedna nebrat si ho, krok cislo dva zvazit setrvani ve vztahu.
Krok cislo tri zacit myslet na sebe, svoje potreby, a na to „co rekne okoli“ se vyprdnout.
Zbytek zmaknes casem.

A ve 21 mas vsechno pred sebou i s prckem. Na nejake „zivot skoncil“ fakt zapomen.

Souhlas se vším. Hlavně si ho neber za manžela!!! Vykašli se na to, co tomu řeknou tví rodiče. Oni nežijí tvůj život a ani nikdy nebudou, takže ti nemají co a jak vnucovat…svatbu bych zrušila. Místo toho bych promyslela, co dělat dál. Jako velký problém vidím to popíjení přítele. To zavání průšvihem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.7.22 05:49

Já ti nevím, zkusím se do toho vcítit jako holka které je 25. Jsem také čerstvě po svatbě a jsem ve 32 tydnu. Tyhle pocity jsem měla že začátku taky. Možná to jsou jenom hormony, protože pak mě tyhle pocity na přelomu 6 měsíce odešly a těšila jsem se víc a víc a přehlížela jsem to špatné… Možná to dítko přišlo do vašeho života v tom nejhorším, aby ho udělalo zase hezkým. Nikdo ti nemůže říct ať si ho bereš, je to tvoje volba.. ty jsi nevěsta ne tvoji rodiče. Ale dokud to nezkusis tak to nezjistis. Ještě jsi mu nedala prostor k tomu, aby se mohl angažovat v oblasti otce. Třeba ho to napraví, třeba taky ne a ty můžeš odejít. Ale se svatbou bych počkala, udělat to tak trochu vycurane. Dle mého se lidi v těhotenství více hádají… Kolikrát jsem byla u hádek v těhotenství svědkem. I u nás to bylo to samé, nadávky a člověk si myslel, že si sebe vůbec nevážime. Ale musíme se na to podívat i z jeho strany. Jsme třeba více podrážděné a je to ty chlapy štve… Zajímalo by mě jak to dopadne, každopádně mysli na miminko je to tvoje štěstí a cestu si našlo. :srdce: pro něho je to taky něco nového s čím asi ani on sám neví jak se vypořádat.. hodně štěstí ti přeji a nebuď smutná, nebo budeš mít smutné dítko a to přece nikdo nechce :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
2471
5.7.22 08:47

Rozhodně si neber člověka, který se ti nechutí. Odejdi od něj. Holt budeš samoživitelka, ale nebudeš žít s někým, kdo si tě neváží.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3407
5.7.22 10:34

Mam jedinoi radu - hlavne si ho neber! Je mozny, ze to hormony kali smysly…. takze pokud neni uplne nesnesitelny, tak bych asi pockala, jak se ten vztah vyvrbi po porodu… a di te doby si obcs vyrazila za kamaradkami ci rodici, klidne i na nekolik dni… trosku vycistit hlavu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.7.22 14:54

Zakladatelka!
Moc Vám všem děkuji, uvidíme, jak se to vyvrbí. Dam určitě vědět. Každopádně moc děkuji za rady a názory. :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
5.7.22 15:08

Sama jsem si vytvořila, nejspíš z filmů, představu, jak se mají muži k těhotným ženám chovat. Že by je měli pomalu na rukou nosit, protože přeci nosí pod srdcem jejich dítě. Ale ta představa se nekoná, nějak se ve mě vše zlomilo, po tom, jak mi nadával a bylo mi sebe samotné líto, jak to muže udělat, když mám bříšku JEHO dítě. Trpím kvůli něho, mám bolesti, neustale vyšetření u lékaře, mění se mi tělo, všechno odnáším já, pochopitelne… jako žena… a on na mě křičí a neváží si toho, co vše absolvuji. :? Vím, ze znim najivně, ale nepredstavovala jsem si to tak. Na jednu stranu mě nepouští nikam, aby se nám nic nestalo a na druhou stranu na mě vůbec tak opatrny v realitě není.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
5.7.22 15:14

Anonyme (promiň, nevím jak oslovovat) naprosto tě chápu. Ono to přejde, dej tomu všemu čas… Něco podobného jsem prožívala a upřímně občas prožívám do teď. Máš myšlenky jen na miminko a ocekavas že to tak budou mít všichni okolo tebe. Samozřejmě i na něho se vyvíjí tlak… Kdyby přece jen chodil do práce neměl by na nějaké nesmyslné hádky čas a ty by jsi měla i chvilku pro sebe… Hlavně se z toho nesesypavej, je to život. Někdy to tak bývá. Žádná z nás tady nemá dokonalý vysněný život a jestli nějaká řekne že jo, tak kecá.. :D to by museli chlapy chodit po nebi. Dopadne to dobře, na všem se domluvte,.mluvte spolu, mazlete se… Nepotřebuješ teď nic víc, než lásku a i to malé i když je v bříšku.. každé těhotenství je jiné a každá ho prozivame po svem :andel: :srdce: :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
5.7.22 15:45

Mne sa zdas z tvojho prispwvku teda maximalne nevyzreta.

  1. s chlapom, co nemam rada planujem dieta
  2. potrat nie, ale premyslat ako pottatit, to uz ano
  3. nechcem dieta, ale ani jemu ho nedam
  4. dieta je planovane, ale otec nevhodny
  5. zakazuje ti niekam chodit
  6. dusenie pocitov v sebe

Zaklad9m je teraz svadbu odlozit. Myslim, ze to je ten najvacsi spustac. Uvidis ako sa veci vykrystalizuju ci od seba pojdete… Hadam, ze ano on podla opisu nie je uplne suci na hlavu rodiny a jej zabezpečenie. Teraz je uz neskoro mudrovat ozaj… Ale zachran co sa da a to je sloboda… On ako otec vsao bude mat prava aj bez sobasa, na to nezabudaj

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.7.22 22:30

Ahoj, myslím si, že velká rozhodnutí by se v těhotenství dělat neměla. Hormony jsou svině. :) Já bych na tvém místě asi poprosila o odklad svatby, pokud tě má rád, jistě to pochopí. Asi bych se ani neunáhlovala teď v odchodu od něj a nechala si tohle rozhodnutí až potom, co mi v hlavě nebudou řádit právě těhot. hormony.
Na druhou stranu chápu tvé pocity, také vždycky čekám změnu v chování partnera, že uvidí, že nosím jeho dítě a bude si mě a hlavně mimi hýčkat. Ale změna nikdy nikde. Jsem už podruhé těhotná a pokaždé mam pocit, že jsem v tom naprosto sama. Žádná péče, nic, akorát dokáže být nasranej, že je mi pořád zle. Za normálního stavu mě to až tak nesere a neučila jsem se s tim žít. Zase má jiná pozitiva, proč s ním jsem - i když asi si je budu muset někam momentálně napsat, protože právě teď bych se nejradši ihned odstěhovala, nebo ho něčím přetáhla.
Promin za anonym, jen jsem se dost rozepsala o sobě a citlivých věcech. :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat