První týdny těhotenství, pocity

Anonymní
6.3.20 15:30

První týdny těhotenství, pocity

Zdravím dámy, mám dotaz..jak jste prožívali první týdny těhotenství hlavne tedy po psychicke strance? Byli jste denne stastne, plne materske lasky a uzivali si to?
Ja se citim vselijak..i kdyz jsem si miminko moc prala, jsem teprve 6tt (asi) ale spis ve me vladnou pocity strachu, nejistoty, byvam podrazdena apod. Nevim vubec proc..zatim to s pritelem tajime a tak to ani nemam s kym rozebirat.(s nekym, kdo uz deti ma) Citim pocit viny, ze si to vic neuzivam. I kdyz jsem moc vdecna, ze se nam to povedlo asi jen za 3mes. snazeni tak to neni tak ruzove jak jsem si vzdy v hlave představovala a jak to vetsina zen prezentuje na soc. sitich.. budu rada kdyz se podelite o sve pocity v prvnich tydnech at vim ze nejsem sama. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

13301
6.3.20 15:36

Já jsem to teda zhluboka rozdýchávala, teprve s dvouma čárkama na testu mi to všechno došlo… A podruhý jsem to rozdýchávala ještě víc, protože už jsem měla být naprosto neplodná…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.3.20 15:52

I když bylo těhotenství chtěné, tak jsem byla po prvotní záplavě štěstí, že se to po takové době konečně povedlo, psychicky v pr. Mám psychickou poruchu, takže mě hormony dost rozhodily a potřebovala jsem zvednout dávku antidepresiv, do toho extrémní únava, nevolnost, naštěstí se mi vyhlo aspoň zvracení. Když jsem se o tom pak bavila s kamarádkou, tak mi říkala, že to měla dost podobně, že byl pro ni celý první trimestr jako tři měsíce trvající PMS. Ale to jsou prostě hormony. Ve druhým trimestru se to zlepšilo, teď na konci už jsem jen unavená a modlím se, aby se mi vyhla aspoň poporodní deprese.
Takže ne - nevyčítej si, že nejsi nejvíc happy a neužíváš si to. Snaž se na to moc neupínat, protože první trimestr je zrádný, spi, když budeš potřebovat, jez, když to půjde, a buď na sebe hodná a ohleduplná. Žádný měla bych se cítit tak nebo tak, necítím se tak, jsem špatná. Tak to prostě nefunguje. Držím palce, ať je vše v pohodě. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
419
6.3.20 15:57

Ja ten zacatek nijak zvlast neprozivala.. Přišlo to hrozně necekane.. Navíc jsem to zjistila tyden po tom, co mi prodlouzili v praci smlouvu na dobu neurčitou… Vypadala jsem, jako potvora co to tajila..zatimco ja to fakt netusila :think:
Cca do 3.mesice jsem si taky vycitala, ze se extra neraduju.. Vadily mi i vecny otazky typu..tak jak se těšíš? A bla bla.. Já měla v hlave absolutni zmatek, a sama nachapala svoje pocity.. Ale nikdy me nenapadlo, ze to dám pryc..
Divny pocity pak samy zmizely.. A ja se začala tesit.. Ted mam 5 mesicni princeznu :dance: :srdce:
Asi jsem proste musela vstrebat, to ze budu mama.. :nevim: :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
347
6.3.20 16:28

Já bych taky svoje pocity nepopsala zrovna jako záchvaty štěstí.. spíš mi bylo tak nějak zvláštně (psychicky i fyzicky). Byla jsem ráda, že se povedlo, to jo, ale tak nějak jsem nevěděla, co si se sebou počít.. Tak a je to. Jsem těhotná. Hm, dobrý. A co teď? Nic. :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1818
6.3.20 16:35

Většina žen na soc. sítích lže ;) U dcery aj teď u syna jsem měla ze začátku trošku taky obavy. U mně teď hodně byla nejistota pořád, dokud jsem necítila pohyby pravidelně :) Neboj se ničeho, vše bude v pořádku. Přeji hodně zdraví :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
609
6.3.20 16:36
@Anonymní píše:
Zdravím dámy, mám dotaz..jak jste prožívali první týdny těhotenství hlavne tedy po psychicke strance? Byli jste denne stastne, plne materske lasky a uzivali si to?
Ja se citim vselijak..i kdyz jsem si miminko moc prala, jsem teprve 6tt (asi) ale spis ve me vladnou pocity strachu, nejistoty, byvam podrazdena apod. Nevim vubec proc..zatim to s pritelem tajime a tak to ani nemam s kym rozebirat.(s nekym, kdo uz deti ma) Citim pocit viny, ze si to vic neuzivam. I kdyz jsem moc vdecna, ze se nam to povedlo asi jen za 3mes. snazeni tak to neni tak ruzove jak jsem si vzdy v hlave představovala a jak to vetsina zen prezentuje na soc. sitich.. budu rada kdyz se podelite o sve pocity v prvnich tydnech at vim ze nejsem sama. :srdce:

Ja jsem teda cítila velké štěstí :) jen občas hormony, tak jsem byla zla když jsem se špatně vyspala. I teď v těhotenství (35tt), všechno mě bolí, ale pořád se směju a těším se. Bojím se jen toho, že se něco stane malýmu, jinak ničeho.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6.3.20 16:42

Tehotenstvi bylo neplanovane a zacatky byly rozpacite. I kdyz jsme se hned shodli ze miminko chceme, a tesili se, zas nejake extra navaly lasky se nekonaly, spis jsem doufala ze bude vse ok. Ona ta materska laska prijde daleko pozdeji, dokonce ani nemusi prijit hned po porodu, ale az postupne, a bude stale rust. Takze at nejsi pak zaskocena a v depresi, az porodis a ta laska furt nikde ;) a socialni site nekomentuju, to je pozlatko ktery ma od reality daleko :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
118
6.3.20 16:42
@Anonymní píše:
I když bylo těhotenství chtěné, tak jsem byla po prvotní záplavě štěstí, že se to po takové době konečně povedlo, psychicky v pr. Mám psychickou poruchu, takže mě hormony dost rozhodily a potřebovala jsem zvednout dávku antidepresiv, do toho extrémní únava, nevolnost, naštěstí se mi vyhlo aspoň zvracení. Když jsem se o tom pak bavila s kamarádkou, tak mi říkala, že to měla dost podobně, že byl pro ni celý první trimestr jako tři měsíce trvající PMS. Ale to jsou prostě hormony. Ve druhým trimestru se to zlepšilo, teď na konci už jsem jen unavená a modlím se, aby se mi vyhla aspoň poporodní deprese.
Takže ne - nevyčítej si, že nejsi nejvíc happy a neužíváš si to. Snaž se na to moc neupínat, protože první trimestr je zrádný, spi, když budeš potřebovat, jez, když to půjde, a buď na sebe hodná a ohleduplná. Žádný měla bych se cítit tak nebo tak, necítím se tak, jsem špatná. Tak to prostě nefunguje. Držím palce, ať je vše v pohodě. :hug:

jsem na tom uplne stejne. Bohuzel mi hormony hodne zhorsily panickou poruchu. Takze jo, sice se uz ted, ve 3 trimestru tesim, ale zaroven se taky obcas tresu hodiny v zachvatu i pres AD a jen se tesim az bude po porodu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
237
6.3.20 16:55

Upřímně, žádný štěstí jsem necítila. Když jsem viděla ten pozitivní test, měla jsem pocit, že si ze mě někdo dělá prču. První co mě napadlo bylo, že jsme měli ještě počkat, a že tohle je průšvih a konec relativně bezstarostnýho života, a co že já budu delat s dítětem… Povedlo se nám asi 3.měsíc, kvůli věku jsem to rozhodně tak brzo nečekala. První týdny se mi v hlavě mlely myšlenky, že už nebude žádná pohodová dovča, a že od teď do konce života už to bude samá starost a strach o to malý. Dolehla na mě hrozně ta zodpovědnost. A do toho mi bylo blbě, asi měsíc v kuse. Bolely mě prsa, a cítila jsem, že se s mým tělem dějou divný věci. Doteď mám pocit, že vsichni kolem z toho mají větší radost než já, pořád to tak nějak vstřebávám. Myslím, že nejsem výjimka, a že dost ženských o svych pocitech lže.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
419
6.3.20 18:41
@MichaelkaT píše:
Tehotenstvi bylo neplanovane a zacatky byly rozpacite. I kdyz jsme se hned shodli ze miminko chceme, a tesili se, zas nejake extra navaly lasky se nekonaly, spis jsem doufala ze bude vse ok. Ona ta materska laska prijde daleko pozdeji, dokonce ani nemusi prijit hned po porodu, ale az postupne, a bude stale rust. Takze at nejsi pak zaskocena a v depresi, az porodis a ta laska furt nikde ;) a socialni site nekomentuju, to je pozlatko ktery ma od reality daleko :lol:

Presne tak s tou laskou.. Na to, abych sama sebe pochopila mi pomohl nejaky clanek, kde se psalo, ze s porodem se nerodi jen dite, ale i mama, a i mama si musí svuj vztah s miminkem vybudovat..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.3.20 18:47

Holky, měla jste některá, že jste v den vynecháme MS začali lehce spinit jenom při utirani? Omlouvám se za nechutný dotaz… Nevím jestli mám plasit, či ne… Začala jsem brát hned ascorutin… Takže moje pocity jsou teď plně obav a rozpacizosti :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
6.3.20 19:05

U me to byla radost z otehotneni, ale jinak prozivam spis obavy z materstvi. Je mi skoro 30 a nepopiram, ze jsem trochu sobecek zvykly na sve pohodli a cekam, jak to budu prozivat, mit to maly denne na krku. To uvedomeni, ze je to vlastne trvaly stav a hodne let musim obstaravat jeste dalsiho cloveka, kdyz kolikrat sama padam na hubu z prace, tak jak to budem zvladat…nejsem zrovna sebeobetujici typ…ale to nezjistim, dokud to nebude a hlavne ja mam sklony vsechno videt horsi nez to pak je. :) takze je to teseni a strach dohromady a hlavne cas na premysleni mi nesvedci :lol: jinak vzdy vse beru tak, jak to prichazi, coz uz ze zkusenosti neni uplne spatna vec :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
179
6.3.20 21:28

Začátek jsem nějak neprožívala. Měla jsem radost, když jsem to zjistila, ale to bylo všechno. Chovala jsem se první 3-4 měsíce jakoby nic a až začalo růst bříško tak jsem to začala prožívat, těšit se, plánovat pokojíček a tak.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7.3.20 10:47

Psychicky jsem se citila normálně, jen občas mě něco snadneji vytocilo a neměla jsem ale vůbec na nikoho náladu, což teda v omezené míře trvá doteď. Fyzicky jsem se cítila hrozně, byl to fakt záhul, obrovská únava, bolesti kde čeho, nevolnosti, občas křeče v břiše… No hrůza, první trimestr jsem si teda fakt neužívala. Teď už je to teda lepší. Ale nevím, co na těhotenství si užívat, je to náročné, já si užiju třeba saunu nebo kino a podobně, teď jsem takový inkubátor chodící :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama