Psychiatrická diagnoza

Anonymní
26.11.19 16:02

psychiatrická diagnoza

Ahoj, kvůli tomu, že nejsem schopná normálně fungovat mezi lidma, ukončila jsem studium na vysoké škole, práci už jsem asi 3× vystřídala za poslední rok, momentálně dělám uklízečku. Pořád o tom přemýšlím a štve mně to, že jsem takhle skončila.
Před rokem jsem šla k psychiatrovi, u kterého jsem dělala testy, podle kterých jsem normální - jde o to, že jsem si tam trochu přilepšovala, protože by moje mamka neunesla to, že má psychicky nemocné dítě (např. tam byla otázka - máš hodně koníčků? Dala jsem ano, i když pravda je, že ne…). Před pár měsíci jsem si našla psycholožku, ale tak nějak se ji nedokážu otevřít. Když se mně zeptá, jak se mám, vždycky řeknu, že dobře, i když to není pravda, protože nevím, jak ji mám říct, co se mi děje, nejsem schopná se komukoliv svěřovat, ani ji, je to taky protože má strach, co si o mně pomyslí, že se tam lituju, atd. Mám pocit, že mně uplně každý nenávidí, že každý hodnotí všechno, co řeknu, co si obleču, co udělám, i když vím, že to ve skutečnosti nikoho nezajímá. Můj stav se od září ještě víc zhoršil a tak nějak jsem se přestala i snažit, začalo mi být všechno jedno, jediné co jsem dělala bylo, že jsem poslouchala smutné písničky, ležela v posteli a litovala se, jak je všechno nanic, ale byla jsem hrozně unavená s tím cokoliv dělat, protože nic nepomáhá. Pokusila jsem se o sebevraždu, ale nic se mi nestalo. Nemusela jsem ani do PL, ale začala jsem ambulantně docházet k psychiatrovi (k tomu, u kterého jsem už předtím byla), ten mi napsal sertralin a mám pocit, že zabírá. Když se moje psycholožka dozvěděla, co jsem udělala, byla z toho smutná a já se cítím za to hrozně blbě. Jen si říkám, že když chodím k psychiatrovi, jím léky a chodím k psycholožce, tak asi nebudu normální. Ne, že bych chtěla diagnozu, ale myslím, že by mi pomohla v tom, že bych se cítila, že jsem jen nemocná, že to nejsem já a není to moje chyba. Myslím si, že mám soc. fobii a depresi, ale doktor mi nic neřekl, jen mi napsal léky. Mám se ho na to zeptat? I když už jsem jednou dělala ty testy a vyšly dobře? Díky moc

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
31898
26.11.19 16:07
@Anonymní píše:
Ahoj, kvůli tomu, že nejsem schopná normálně fungovat mezi lidma, ukončila jsem studium na vysoké škole, práci už jsem asi 3× vystřídala za poslední rok, momentálně dělám uklízečku. Pořád o tom přemýšlím a štve mně to, že jsem takhle skončila.
Před rokem jsem šla k psychiatrovi, u kterého jsem dělala testy, podle kterých jsem normální - jde o to, že jsem si tam trochu přilepšovala, protože by moje mamka neunesla to, že má psychicky nemocné dítě (např. tam byla otázka - máš hodně koníčků? Dala jsem ano, i když pravda je, že ne…). Před pár měsíci jsem si našla psycholožku, ale tak nějak se ji nedokážu otevřít. Když se mně zeptá, jak se mám, vždycky řeknu, že dobře, i když to není pravda, protože nevím, jak ji mám říct, co se mi děje, nejsem schopná se komukoliv svěřovat, ani ji, je to taky protože má strach, co si o mně pomyslí, že se tam lituju, atd. Mám pocit, že mně uplně každý nenávidí, že každý hodnotí všechno, co řeknu, co si obleču, co udělám, i když vím, že to ve skutečnosti nikoho nezajímá. Můj stav se od září ještě víc zhoršil a tak nějak jsem se přestala i snažit, začalo mi být všechno jedno, jediné co jsem dělala bylo, že jsem poslouchala smutné písničky, ležela v posteli a litovala se, jak je všechno nanic, ale byla jsem hrozně unavená s tím cokoliv dělat, protože nic nepomáhá. Pokusila jsem se o sebevraždu, ale nic se mi nestalo. Nemusela jsem ani do PL, ale začala jsem ambulantně docházet k psychiatrovi (k tomu, u kterého jsem už předtím byla), ten mi napsal sertralin a mám pocit, že zabírá. Když se moje psycholožka dozvěděla, co jsem udělala, byla z toho smutná a já se cítím za to hrozně blbě. Jen si říkám, že když chodím k psychiatrovi, jím léky a chodím k psycholožce, tak asi nebudu normální. Ne, že bych chtěla diagnozu, ale myslím, že by mi pomohla v tom, že bych se cítila, že jsem jen nemocná, že to nejsem já a není to moje chyba. Myslím si, že mám soc. fobii a depresi, ale doktor mi nic neřekl, jen mi napsal léky. Mám se ho na to zeptat? I když už jsem jednou dělala ty testy a vyšly dobře? Díky moc

Určitě se ho zeptej.
Možná bys měla zkusit i jiného doktora.

Nevím, co myslíš tím „pokusem o sebevraždu“, ale pokud se ti nic nestalo, pro doktory z toho vyplývá, žes to nemyslela vážně (což je dobře!!!). Ale raději už nic takového nedělej, mohla by sis fakt ublížit.

Chtělo by to najít doktora, kterému se můžeš otevřít. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Lalelale
26.11.19 16:12

Změn doktory, oba. Chodíš k psychiatrovi, psycholožce, máš léky na předpis a nevíš jakou máš diagnózu? Strašný. Není to tvá vina, jen ses bohužel dostala do péče nekompetentních lidí

  • Citovat
  • Nahlásit
2746
26.11.19 16:20

Diagnózu určitě máš už teď, psychiatr musí kontroly a péči pod kódem vykázat pojišťovně. Takže se určitě ptej a máš i samozřejmě právo nahlédnout přímo do zdravotní dokumentace.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16908
26.11.19 16:38

Tak vzhledem k tomu, že úzkostnej a depresivní je skoro každej druhej, tak spíš normální jsi než nejsi - ve smyslu normy coby běžného chování.

Bohužel ani psychiatři ani psychoterapeuti nejsou jasnovidci a pokud říkáš že je všechno skvělé a v pořádku a nezkusíš jim věřit a říct jak ti doopravdy je a co tě doopravdy trápí (a tipuju že to dost souvisí s tvou matkou a jak se k tobě chovala a chová), tak se nic moc změnit nedá.

Zkus si, prosím, někde opatřit tuhle knihu a mrkni do ní.

https://www.kosmas.cz/…-dost-dobra/

A pak najdi někde odvahu zkusit věřit psycholožce a začít zkoušet co se stane, když řekneš co cítíš, nebo dokonce co bys potřebovala.
Neboj - to půjde. Sice to nebude snadné, ale nakonec se naučíš přijmout sebe sama a postavit se za sebe samu.

A pokud si ještě nepíšeš deník, tak s tím začni - ne o tom co si dělala, ale o tom, co se ti honí hlavou - když svoje strachy a problémy vypíšeš, tak se hlavě trošku uleví a zároveň díky tomu, že je dáš do slov a pojmenuješ, tak nad nimi získáš trošku kontroly.

Ideálně piš každý večer, tak 15-20 minut s tím, že si na to uděláš klid, pustíš si hudbu co máš ráda, uvaříš si třeba medunkový čaj a věnuješ si ten čas na vyčištění věcí, co tvou hlavu ten den zatěžovali.

Vždycky v neděli a 1. v měsíci a na Nový rok si přečti co už si napsala a nějak to zhodnoť - pomáhá to uvědomit si, že se člověk vážně mění a mít kontrolu nad tím, jestli jdeš správným směrem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8
26.11.19 17:13

Sertralin

Dobry vecer, mam na Vas dotaz, uzivam od zari Sertralin Apotex 50mg, jsou dny kdy je mi lepe a naopak, doktor mi rika, ze dva mesice je jeste kratka doma aby se moje telo uklidnilo. Mate nekdo zkusenosti s zim, ze Vam bylo dobre az po nekolika mesicich? Dekuji moc za odpoved :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1433
26.11.19 18:33
@Anonymní píše:
Ahoj, kvůli tomu, že nejsem schopná normálně fungovat mezi lidma, ukončila jsem studium na vysoké škole, práci už jsem asi 3× vystřídala za poslední rok, momentálně dělám uklízečku. Pořád o tom přemýšlím a štve mně to, že jsem takhle skončila.
Před rokem jsem šla k psychiatrovi, u kterého jsem dělala testy, podle kterých jsem normální - jde o to, že jsem si tam trochu přilepšovala, protože by moje mamka neunesla to, že má psychicky nemocné dítě (např. tam byla otázka - máš hodně koníčků? Dala jsem ano, i když pravda je, že ne…). Před pár měsíci jsem si našla psycholožku, ale tak nějak se ji nedokážu otevřít. Když se mně zeptá, jak se mám, vždycky řeknu, že dobře, i když to není pravda, protože nevím, jak ji mám říct, co se mi děje, nejsem schopná se komukoliv svěřovat, ani ji, je to taky protože má strach, co si o mně pomyslí, že se tam lituju, atd. Mám pocit, že mně uplně každý nenávidí, že každý hodnotí všechno, co řeknu, co si obleču, co udělám, i když vím, že to ve skutečnosti nikoho nezajímá. Můj stav se od září ještě víc zhoršil a tak nějak jsem se přestala i snažit, začalo mi být všechno jedno, jediné co jsem dělala bylo, že jsem poslouchala smutné písničky, ležela v posteli a litovala se, jak je všechno nanic, ale byla jsem hrozně unavená s tím cokoliv dělat, protože nic nepomáhá. Pokusila jsem se o sebevraždu, ale nic se mi nestalo. Nemusela jsem ani do PL, ale začala jsem ambulantně docházet k psychiatrovi (k tomu, u kterého jsem už předtím byla), ten mi napsal sertralin a mám pocit, že zabírá. Když se moje psycholožka dozvěděla, co jsem udělala, byla z toho smutná a já se cítím za to hrozně blbě. Jen si říkám, že když chodím k psychiatrovi, jím léky a chodím k psycholožce, tak asi nebudu normální. Ne, že bych chtěla diagnozu, ale myslím, že by mi pomohla v tom, že bych se cítila, že jsem jen nemocná, že to nejsem já a není to moje chyba. Myslím si, že mám soc. fobii a depresi, ale doktor mi nic neřekl, jen mi napsal léky. Mám se ho na to zeptat? I když už jsem jednou dělala ty testy a vyšly dobře? Díky moc

Jestli si myslis, ze ti to pomuze, tak se zeptej. Pracuji v oboru a psychiatr si vzdy vykazuje lecbu na pojistovnu na nejakou diagnozu, tudiz nejakou ti prisoudil. Otazka je jakou a jak bude pravdiva a tobe napomocna. Evidentne mas depresi z toho, ze nemuzes najit cestu ven z tech stavu, ktere ti zabranili udelat vysku a celkove brani v tvem zivote, to se pozna i takhle online. Takze chtelo by to ty stavy poresit. Zkus se otevrit te psycholozce, veris ji? Eventuelne ji zmen za nekterou jinou, ktere bys vice verila. Drzim palec, prosla jsem si horsi veci a dostala jsem se z toho, nadeje je, ale chce to najit nekoho, komu budes duverovat se sverit. Upozornuji, ze psychiatr tu je od tech leku, tak nic vic necekej. Psycholog by ti mel umet pomoci.-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
101
27.11.19 03:00

Ahoj, nevím přesně kolik ti je, podle toho co píšeš si už zletilá..ale proč se bojíš že by ti vyšla v testech blbá diagnóza? Vždyť nemáš povinnost někomu sdělovat svoje diagnózy.. mamce můžeš říct co chceš..Od správné diagnózy, se odvíjí léčba… psychiatr ti napíše jen léky, ten si s tebou moc povidat nebude.. je potřeba aby sis našla dobrou psychoterapeutku, která ti bude sympatická a nebudeš se bát se ji svěřit… ona je tam od toho, aby si tě vyslechla a poslouchala, je to její práce…tak se nemusíš obávat, že by si o tobě něco myslela.. je na takové lidi zvyklá.. jinak co píšeš, mi připadá trochu jako sociální fobie a úzkosti.. možná kvůli tomu si opustila i tu školu a práci?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27.11.19 06:04

Pokud nebudeš upřímná u psycholožky a psychiatričky, tak se ti nemůže dostat náležité pomoci. Pokud ke současným nemáš důvěru, změň je. Jestli máš v okolí někoho, komu věříš natolik, že ví o tvých stavech, tak je zkus poprosit, jestli ti nepomůžou najít pomoct a popostrčit tě. Poslední věta by mě donedávna ani nenapadla navrhnout, ale co mám vedle sebe partnera, který je společenský, komunikativní a přesto vůči mě velmi laskavý a sám mi navrhl, že mě na tu psychiatrii objedná (Mám diagnostikováno gener. úzkostnou poruchu, ale dlouhodobě teď léky neberu z vlastní blbosti a teď na to tvrdě doplácím), tak je tahle možnost velmi příjemná.
Ve tvém stavu je potřeba opravdu chtít něco s tím udělat. Vždy je cesta, jak z toho kruhu ven. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.11.19 13:04
@BiohazardMichell píše:
Pokud nebudeš upřímná u psycholožky a psychiatričky, tak se ti nemůže dostat náležité pomoci. Pokud ke současným nemáš důvěru, změň je. Jestli máš v okolí někoho, komu věříš natolik, že ví o tvých stavech, tak je zkus poprosit, jestli ti nepomůžou najít pomoct a popostrčit tě. Poslední věta by mě donedávna ani nenapadla navrhnout, ale co mám vedle sebe partnera, který je společenský, komunikativní a přesto vůči mě velmi laskavý a sám mi navrhl, že mě na tu psychiatrii objedná (Mám diagnostikováno gener. úzkostnou poruchu, ale dlouhodobě teď léky neberu z vlastní blbosti a teď na to tvrdě doplácím), tak je tahle možnost velmi příjemná.
Ve tvém stavu je potřeba opravdu chtít něco s tím udělat. Vždy je cesta, jak z toho kruhu ven. :hug:

A co když se nedokážu svěřit nikomu? V tom je právě můj problém. Kdykoliv s někým cizím mám promluvit, začnu přemýšlet o tom, aby se mi netřepal hlas, o tom, jak sedím, jak přesně to řeknu, to musím mít předem nacvičené. Když jsem na terapii a ona se mě zeptá na nějakou otázku, mám velký problém odpovědět, když to nemám předem nacvičené. Ona se o tom se mnou taky bavila, že jestli k ni chci chodit nebo proč se ji nedokážu otevřít a jestli nebude lepší ji změnit za někoho, komu víc věřím. Ale ten problém není v ni, ale ve mně. Já ji mám hrozně ráda. Nebo občas se mi stane něco, co bych ji chtěla říct, ale neřeknu ji to, pokud se mně na to nějak nezeptá, prostě nevím, jak začít a i když se mě zeptá, jak se mám, říkám vždycky, že dobře, protože nevím, jak ji mám odpovědět, že to vůbec nedávám. Taky mi hrozně záleží na tom, co si o mně ostatní myslí a chtěla bych, aby mě měl někdo rád, ale vím, že nikoho takového nenajdu, pokud nebudu mluvit. A vyřešit se to dá jen tak, že o tom mluvím s psycholožkou, ale jak když s ni taky nedokážu mluvit? Příjde mi to jako začarovaný kruh Myslím, že příčina může být taky v tom, že mám komplexy z toho, jak vypadám (mladě). Kdykoliv mám někam přijít, myslím si, že si každý říká : Co to je za holčičku? Já čekal 22 letou holku. Mám pocit, že mně každý nemá rád už hned po tom, co mě vidí. Já sama sebe taky nemám ráda, takže mě to zas tolik nepřekvapuje. Když to nemám nacvičené a někdo na mně třeba jen tak promluví, tak kolikrát nemám vůbec hlas nebo odpovídám jednoslovně. Ale dělala jsem servírku a tam mi to třeba nepřišlo tak hrozné, protože jsem říkala ty samé věty pořád dokola, ale mluvit s někým o životě, to je problém. Bohužel se nedokážu svěřit ani rodině.. promiň za slohovku

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.3.20 14:21

Ahooj, mám jednu kamarádku (no, vídáme se teda tak jednou za měsíc), ale čím dál víc jsem přesvědčená, že má psych. diagnozu…

má už delší čas nějaké zdravotní problémy, jako neurologické, migrény, břišní trable atd.
chodila na jedno gastro, tam ale nebyla spokojená, prý se jí dost nevěnoval doktor…

tak jsem jí blbec doporučila jiné pracoviště - samozřejmě opět se jí doktor dost nevěnuje, dělá ji málo odběry (nasadil ji imunosupresi kvůli Crohnovi), sestra je nepříjemná atd.

takže mi opět psala - že to je velké zklamání, že k tomu doktorovi už asi nepůjde, že v něm nemá už důvěru!

problém je, že ona podle mě nedůvěřuje absolutně nikomu!!! vždycky si najde proč ji někdo zklamal atd.

A vrchol je, že když jsem se teď snažila vysvětlit, že prostě ne každý doktor je 100% a žádný není úplný Bůh a všichni dělají chyby, tak mi vyčetla, že se ho ještě zastávam :zed:

Mám chuť už jí fakt napsat, že si myslím, že by měla fakt chodit někam na terapie!
Je ji 30 a neděla nic jinýho, než řeší svoje nemoci a který doktor ji zklamal - úděsný!!!

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.3.20 15:19

Bohužel, nic jiného než to aby si to uvědomila nepomuze, sama mám jak vy říkáte psychiatrickou diagnozu-deprese a panicka porucha, dlouho jsem s tím nikam nechtěla chodit, A pomohlo až to, že jsem se odhodlala já nikoliv okoli. Zkusila jste o tom s ní mluvit osobně? (Anonym-diagnóza)

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat