Psychiatričtí pacienti - sociální zázemí

36
25.9.20 18:24

Psychiatričtí pacienti - sociální zázemí

Zdravím. Zajímalo by mě, jestli se tu najde někdo s podobnými potížemi na pokec a výměnu zkušeností. Je tu někdo s psychiatrickou diagnózou (popř. někdo, kdo někoho takového zná), kdo se vlivem svého špatného zdraví dostal do existenčních potíží? Jak jste to řešili? Já se na tohle ptala psycholožky a psychiatričky a celkem nic jsem se nedozvěděla. Ještě mě napadá obrátit se na nějakou organizaci, co se tímhle zabývá, zatím jsem to neudělala. :zed:

Něco o mně. Mám několik psych. diagnóz, „jiná“ jsem byla prakticky odjakživa. S vypětím sil jsem dokončila studium Ing. na technice (tudíž vzdělání a uplatnění bych měla, ale k čemu mi to teď je, že…). Během studia jsem se snažila živit sama, vystřídala jsem řadu zaměstnání a brigád, většinou se opakuje scénář, že někam nastoupím, práci se vcelku rychle naučím, objektivně nemám důvod být v nějakém stresu, ale cca po půl roce skončím v blázinci a pracovní poměr ukončuju. Pak se z toho několik měsíců vzpamatovávám, najdu si jinou práci, a pořád dokola. V blázinci jsem byla cca desetkrát.

V současnosti jsem zase na neschopence. Další práci už zkoušet v nejbližší době nechci, protože si myslím, že žádnému zaměstnavateli nemám co nabídnout a dopředu vím, že bude mít se mnou do budoucna jen problémy. Práce na sebe nepřipadá v úvahu, v minulosti jsem se tak živila a celkem slušně, ale teď si to nedovedu představit. Do chráněné dílny mě nevezmou, protože nemám ten důchod. A asi bych to nedala ani fyzicky, beru silné léky, celý den po nich prospím.

Bydlím v pidibytě za slušný nájem, žiju sama - náklady minimální, níž už to nejde, i za pokoj ve spolubydlení bych dala skoro stejně a navíc nevím, kdo by u sebe chtěl mít v bytě „magora“, co si často není schopnej pořádně uklidit, atd. Z neschopenky ještě živobytí od koruny ke koruně utáhnu. Rezervy nemám, v minulosti jsem vždycky měla, ale prostě došly, padly na pokrytí období, kdy jsem nemohla pracovat. Dluhy nemám. Mám celkem obavy, co bude, až mi skončí neschopenka. K rodině jít nemůžu, tam bych se zcvokla úplně (vyzkoušeno opakovaně). Invalidní důchod nemám, nechtěla jsem, ale asi mi nezbyde, než si zažádat.

Má někdo nějaký nápad nebo zkušenost? Jak žijete vy, co máte nějakou „těžší“ psychiatrickou diagnózu a značně sníženou kvalitu života a „provozuschopnost“?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
25.9.20 18:29

Koukej si zažádat o ten důchod. Nežiju sice v ČR, ale před několika týdny jsme přijali do našeho domova pro seniory paní, které je 65 let a 4 roky žila na ulici, kam se dostala z úplně stejných důvodů. Je to nádherná a skromná žena, krásně maluje, váží si každé maličkosti. Jen prostě nemůže být sama.

  • Citovat
  • Nahlásit
8906
25.9.20 18:32

Nejsem přímo člověk, který by měl až takové problémy, ale v rámci práce se stěmito lidmi setkávám a pokud není podpora rodniny, obvykle mají časem existenční problémy nezřídka končící bezdomovectvím. V podstatě s tím nemůžou celkem nic dělat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.9.20 18:33

Ale od toho co popisuješ je invalidní důchod. Nebo co jiného očekáváš? Že tě bude živit „někdo“ protože se na práci necítíš? :nevim:
Tvůj stav posoudí posudkový lékař, uzná jak moc si schopná práce a podle toho rozhodne. Ale u důchodu 1. i 2. se počítá s tím že nemocná osoba bude pracovat, byť na krátký úvazek. Takže za tebe nikdo nebude platit ani zdravotní ani sociální. Můžeš být na ÚP ale to nebudeš mít hrazené sociální. Žádná nechopenka apod. :nevim:
Takže tě ta práce stejně nemine. Ale třeba se pak upíchneš v chráněné dílně. Ale ty si zase neromantizuj. Většina z nich není o šití zástěrek ale o montování dílů, škrábání brambor apod. Nevím jak dlouho to můžeš ze svojí kvalifikací vydržet a nepřipadat si zbytečně.

V ideálním případě budeš mít důchod a k tomu nenáročnou práci na pár hodin denně. Ale jak to dopadne fakt těžko říct. Můžou ti důchod neschválit a ty budeš tam kde seš dnes.

  • Citovat
  • Nahlásit
36
25.9.20 18:34
@Anonymní píše:
Koukej si zažádat o ten důchod. Nežiju sice v ČR, ale před několika týdny jsme přijali do našeho domova pro seniory paní, které je 65 let a 4 roky žila na ulici, kam se dostala z úplně stejných důvodů. Je to nádherná a skromná žena, krásně maluje, váží si každé maličkosti. Jen prostě nemůže být sama.

Koukám, koukám. Fakt bych měla. Plus nějaká ta chráněná dílna, kdyby vyšla. To by mohlo být fajn, umím řadu věcí, například šít, vyrobím a opravím řadu věcí. Jen ta strašná únava. :zed: Víš co, já už jsem v poslední době takový magor, že i zvednout telefon je pro mě výstup na K2. Naštěstí se s tímhle můžu obrátit na rodinu, ale ten zatracenej pocit, že někoho obtěžuju, toho se nemůžu zbavit. Vždycky jsem se snažila být maximálně soběstačná, ale už to dál asi nezvládnu sama, no. :oops:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.9.20 18:36

Jo jinak já mám důchod a k tomu práci na částečný úvazek. Dohromady je to hezká částka a rozhodně neživořím. Ale kdybych nepracovala tak mám tak na nájem no :nevim: Ten důchod prostě dorovnává to že pracuju na částečný a dohromady mám vlastně peněz jako za celý úvazek. Priorita je ta práce ve které vydržíš, byť na pár hodin. Bez toho nikdy extra při penězích nebudeš.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.9.20 18:38

A z důchodem budeš pro zaměstnavatele lákavější. Na ID osoby má příspěvky. Takže tě budou skoro všude chtít všema deseti. To je taky velká výhoda. Můj šéf si to moc pochvaluje :mrgreen:

  • Citovat
  • Nahlásit
36
25.9.20 18:42
@Sany80s píše:
Nejsem přímo člověk, který by měl až takové problémy, ale v rámci práce se stěmito lidmi setkávám a pokud není podpora rodniny, obvykle mají časem existenční problémy nezřídka končící bezdomovectvím. V podstatě s tím nemůžou celkem nic dělat.

No, upřímně, vím to taky, že můj život k tomuto pomalu směřuje. Duševně se na tuhle variantu připravuju taky. Mám za sebou i pokus o „sebevraždu“ (nesnáším to slovo, jako kdyby to bylo něco zavrženíhodného - vražda, která se navíc ještě „spáchá“), čistě bilanční. Prostě jsem si reálně zhodnotila situaci, přemýšlela nad tím shora zdola několik měsíců a vyšlo mi to jako nejlepší řešení. Bohužel jsem to přežila. Když jsem svoje argumenty řekla psycholožce a psychiatričce, ani jedna mi to nedokázala vyvrátit, prostě řekly, že se mi budou snažit maximálně pomoct, ale že protiargument nemají. Léčím se řadu let, neúspěšně, je to den ode dne horší. Zčásti se to právě horší s tím, že nevidím východisko ze své sociální situace.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36
25.9.20 18:43
@Anonymní píše:
A z důchodem budeš pro zaměstnavatele lákavější. Na ID osoby má příspěvky. Takže tě budou skoro všude chtít všema deseti. To je taky velká výhoda. Můj šéf si to moc pochvaluje :mrgreen:

A můžu se optat, jakou práci děláš?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.9.20 18:47

Moje sociální zázemí se limitně blíží nule. Z rodiny jsem musela odejit, protože ta mě do blazince několikrát dostala, taky jsem vystudovala vysokou a jedinej rozdíl je, že jsem dokázala zhodnotit majetek, který jsem zdědila, takže finančně nestrádam. Nemám nikoho, kdo by mi pomohl a celý život jsou mi nejblíž moji psychiatři.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.9.20 18:49
@AZ29 píše:
A můžu se optat, jakou práci děláš?

Zaučuju nové pracovníky ve firmě, vlastně personalista/instruktor na ty praktický záležitosti (náplň práce, uniforma, základní papírovaní s nováčkama). Ale to jsem si prošla postupně odspoda a jak jsem nabyla sebevědomí tak jsem se vyšvihla nahoru. Pracuju 4-6 hodin denně. Zhruba jednou měsíčně mám výpadek protože jsem prostě nemocná a někdy to nezvládnu. Ale zaměstnavatel to bere v pohodě. Určitě i díky příspěvku co na mě má.
Chráněná dílna byla možnost jedna co škrábe brambory a druhá co dělá kontrolu dílů. Na mě absolutně nudná a nekvalifikovaná práce u které bych se zbláznila (ještě víc než jsem :lol: ). :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
36
25.9.20 18:52

Přesněji, mám tedy vystudovanou chemii, uvažovala jsem nad tím, že bych si zažádala o ten důchod a k tomu šla studovat doktorát na lékařskou fakultu (měla bych stipendium) a později pracovala jako výzkumný pracovník na nějaké psychiatrické klinice. Zajímám se o tohle téma docela intenzivně, studuju si články, výzkumy, fakt mě to zajímá. Ještě pár let zpátky by to asi bylo myslitelné se do toho pustit, ale dneska bych to asi nedala. Někdo by se na mě křivě podíval, případně bych se dva dny nevyspala, a už bych byla v blázinci. Taky je tu možnost, že bych třeba myslela na jiný věci a ne na „blbosti“ a mohlo by mi to napomoci k nějakému pocitu naplnění nebo co. Já nevím, no. Jak už tu někdo psal, takových těch ne úplně naplňujících prací a brigád jsem vystřídala dost a lezlo mi to fakt na mozek. Nejšťastnější jsem byla ve škole, když jsem dělala bakalářku. To jsem ještě byla relativně provozuschopná, byla jsem docela samostatná a šlo mi to, že půjdu na doktorát bylo tehdy jasný jak facka. Diplomku už jsem „ošulila“, to už jsem měla značné zdravotní indispozice. Na doktorát jsem si pak netroufla už.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1254
25.9.20 19:10
@AZ29 píše:
Přesněji, mám tedy vystudovanou chemii, uvažovala jsem nad tím, že bych si zažádala o ten důchod a k tomu šla studovat doktorát na lékařskou fakultu (měla bych stipendium) a později pracovala jako výzkumný pracovník na nějaké psychiatrické klinice. Zajímám se o tohle téma docela intenzivně, studuju si články, výzkumy, fakt mě to zajímá. Ještě pár let zpátky by to asi bylo myslitelné se do toho pustit, ale dneska bych to asi nedala. Někdo by se na mě křivě podíval, případně bych se dva dny nevyspala, a už bych byla v blázinci. Taky je tu možnost, že bych třeba myslela na jiný věci a ne na „blbosti“ a mohlo by mi to napomoci k nějakému pocitu naplnění nebo co. Já nevím, no. Jak už tu někdo psal, takových těch ne úplně naplňujících prací a brigád jsem vystřídala dost a lezlo mi to fakt na mozek. Nejšťastnější jsem byla ve škole, když jsem dělala bakalářku. To jsem ještě byla relativně provozuschopná, byla jsem docela samostatná a šlo mi to, že půjdu na doktorát bylo tehdy jasný jak facka. Diplomku už jsem „ošulila“, to už jsem měla značné zdravotní indispozice. Na doktorát jsem si pak netroufla už.

Muzu se jenom zeptat, jak se to u tebe vnitrne projevuje, kdyz pises, ze „skoncis v blazinci zase“? Nejak te to v te praci vystresuje, ze nejsi dal schopna fungovat? Promin, vubec to nemyslim spatne, jen nechapu, co se vzdycky stane v te praci, ze skoncis v tom bkazinci…neslo byctreba delat na home office? Nechapu, jestli je problem v kontaktu s lidma nebo v necem jinym :nevim: :nevim:…kazdopadne na me pusobis inteligentne, pises koherentne, takze si to tak nejak cely neumim predstavit…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.9.20 19:25
@AZ29 píše:
Koukám, koukám. Fakt bych měla. Plus nějaká ta chráněná dílna, kdyby vyšla. To by mohlo být fajn, umím řadu věcí, například šít, vyrobím a opravím řadu věcí. Jen ta strašná únava. :zed: Víš co, já už jsem v poslední době takový magor, že i zvednout telefon je pro mě výstup na K2. Naštěstí se s tímhle můžu obrátit na rodinu, ale ten zatracenej pocit, že někoho obtěžuju, toho se nemůžu zbavit. Vždycky jsem se snažila být maximálně soběstačná, ale už to dál asi nezvládnu sama, no. :oops:

Hele, ale tu únavu máš takhle trvale? On to bude vedlejší účinek léků, mám to taky tak, ale časem se mi to většinou stabilizuje - jako né že bych byla plná energie, ale dá se s tou únavou jakž takž fungovat. Jestli je to tak hrozné jak píšeš, tak máš být na neshopence, dokud se to nějak neusadí. Na neschopence můžeš být až rok, psychiatři většinou nemají problém a vycházejí vstříc pacientovi, neriskují ukončení neschopenky předčasně. Žádost o důchod neodkládej, 10 hospitalizací už je dost, měla bys mít nárok.

Jinak pogoogli, jsou různé organizace, které pomáhají - ne že by ti pomohli finančně, ale poradí, nabídnou podpůrnou skupinu a tak.

Ten důchod - no bohužel není o co stát, ale když ho budeš mít, můžeš hledat i částečný úvazek. Máš dobrou školu, třeba budeš mít štěstí a najdeš. Protože shánět částečný úvazek s tím, že víc pracovat nemůžeš, protože seš unavená, to je scifi. Když budeš mít ID, bude to chtít sice štěstí, ale mohla bys něco najít.
Hodně štěstí.

  • Citovat
  • Nahlásit
2377
25.9.20 19:25

Ono i s tím invalidním je to složité, nějak nejsem schopna identifikovat, co je přesně tvým problémem, ale na psychické potíže je člověk většinou rád, že dostane 1. stupeň. Nicméně je dobré to zkusit.
A pokud dají stupeň, kdy to není na celkové živobytí, najít si něco k tomu na doma, co není hnané nějakými šibeničními termíny odevzdání a nemusíš při tom nějak výrazněji vystupovat ze své komfortní zóny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama