Psychická nepohoda v těhotenství

Anonymní
22.6.21 12:49

Psychická nepohoda v těhotenství

Ahoooj holky, potřebovala bych poradit, jestli to, co se mi děje je normálni a stalo se to někomu taky. Miminko je u nás chtene, ale od začátku těhotenství je to se mnou jak na houpacce. Mám třeba dva týdny vkuse úplně depresivni nálady, kdy mi dělá problém normálně fungovat, vše vidím černe a běžný činnosti mě vůbec nenaplnuji. Pak zase jak když přepne a já jsem nejšťastnější člověk, na mimi se těším, plánuju, objednávám vybavicku a vse je sluncem zalité a takle se mi to pořád mění 8o nyní jsem 23. týden a říkám si, jak tohle ještě vydržím tolik týdnu. Zároveň mám strach, aby to bylo opravdu hormonama a nerozjela se mi nějaká deprese. Zažila jste to taky některá z vás? A dalo se to po porodu do pořádku? Moc všem děkuju za jakoukoliv zprávu :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1962
22.6.21 13:17

Měla jsem v těhotenství vždycky deprese a úzkosti, které mě po porodu do několika desítek hodin přešly. Každopádně je tohle (největší, ne jediný) důvod, proč už další dítě nechci, máme tři a v každém dalším těhotenství to bylo horší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.6.21 13:20
@Platanka píše:
Měla jsem v těhotenství vždycky deprese a úzkosti, které mě po porodu do několika desítek hodin přešly. Každopádně je tohle (největší, ne jediný) důvod, proč už další dítě nechci, máme tři a v každém dalším těhotenství to bylo horší.

To je šílené, co ta psychika v těhotenství dokáže. Aspoň že to hned po porodu přešlo, já mám strach už teď, abych pak neměla nějakou tu poporodní depresi 😩

  • Citovat
  • Nahlásit
3477
22.6.21 13:29

Já to měla v prvním těhotenství, v šestinedělí jsem pak měla dost silný baby blues, ale naštěstí to do pár týdnů přešlo, do klasický poporodní deprese to nepřešlo. V druhým těhotenství (30tt) je to podobný, akorát moc nemám ty pozitivní stavy :mrgreen: dítě jsme chtěli, ale moje těhotenství jsou vždycky náročný, blbě to snáším, těším se hlavně až bude malá venku. Občas se přistihnu že přemýšlím že s jedináčkem by mi bylo líp :roll: samozřejmě se bojim že po porodu zas bude baby blues, sice to není klasická deprese ale nepříjemný to bylo hrozně. Musíme vydržet :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.6.21 13:31

V těhotenství jsem měla to samé, dokonce jsem tu jednu úzkostnou diskusi zakládala… Hodně mi pomohlo psát si deníček, kam jsem napsala všechny pocity, co jsem cítila. Jak to zformuluješbv hlavě a hodíš na papír, tak se ti uleví a část si i srovnáš, zkus to. :palec:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.6.21 13:32
@Lily Evans píše:
Já to měla v prvním těhotenství, v šestinedělí jsem pak měla dost silný baby blues, ale naštěstí to do pár týdnů přešlo, do klasický poporodní deprese to nepřešlo. V druhým těhotenství (30tt) je to podobný, akorát moc nemám ty pozitivní stavy :mrgreen: dítě jsme chtěli, ale moje těhotenství jsou vždycky náročný, blbě to snáším, těším se hlavně až bude malá venku. Občas se přistihnu že přemýšlím že s jedináčkem by mi bylo líp :roll: samozřejmě se bojim že po porodu zas bude baby blues, sice to není klasická deprese ale nepříjemný to bylo hrozně. Musíme vydržet :)

Hlavně, že to nepřešlo do ty deprese, toho se bojím nejvíc 🙄 Jooo musíme vydržet, i když je to dlouhý a ty stavy mě fakt ubiji, ale co jiného dělat, než to nějak přežít zejo :mrgreen: :lol:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.6.21 13:33
@Anonymní píše:
V těhotenství jsem měla to samé, dokonce jsem tu jednu úzkostnou diskusi zakládala… Hodně mi pomohlo psát si deníček, kam jsem napsala všechny pocity, co jsem cítila. Jak to zformuluješbv hlavě a hodíš na papír, tak se ti uleví a část si i srovnáš, zkus to. :palec:

A měla jsi to celé těhotenství a pak po porodu se vše dalo do pořadku? Děkuju moc za typ, to bych taky mohla zkusit praktikovat ☺️

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.6.21 13:42

Deprese jsem měla poslední dva měsíce v těhotenství. Došlo to tak daleko, že jsem vůbec nespala. A skoro jsem se dostala do " blazince". Po porodu se to odrazilo ke vztahu k synovi. Naštěstí se to ve čtyřech měsících změnilo a už jsem byla v normálu. Nebojte si nechat pomoci…

  • Citovat
  • Nahlásit
3477
22.6.21 13:47
@Anonymní píše:
Hlavně, že to nepřešlo do ty deprese, toho se bojím nejvíc 🙄 Jooo musíme vydržet, i když je to dlouhý a ty stavy mě fakt ubiji, ale co jiného dělat, než to nějak přežít zejo :mrgreen: :lol:

Já jsem taky vyřízená. Pomáhá mi moc na to nemyslet, nepitvat jestli se těším nebo netěším, opakující se úzkostné myšlenky přebít nějakou aktivitou které jsem schopna, nezavírat se doma a chodit mezi lidi. A práce, vyhejbám se neschopence jak čert kříži, i když důvody by byly, protože to už bych zešílela, kdybych celý dny neměla čím si zaměstnat hlavu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.6.21 16:37
@Lily Evans píše:
Já jsem taky vyřízená. Pomáhá mi moc na to nemyslet, nepitvat jestli se těším nebo netěším, opakující se úzkostné myšlenky přebít nějakou aktivitou které jsem schopna, nezavírat se doma a chodit mezi lidi. A práce, vyhejbám se neschopence jak čert kříži, i když důvody by byly, protože to už bych zešílela, kdybych celý dny neměla čím si zaměstnat hlavu.

Přesně tak, ty myšlenky mě ubiji nejvíc a jakmile nemám na nějaké dny plán, je to hned horší :,( na neschopence právě jsem kvůli předchozímu zamlklemu těhotenství už od začátku. Jinak jsem nikdy žádné psychické problémy neměla, teď to teda stojí za to :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.6.21 16:39
@Anonymní píše:
Deprese jsem měla poslední dva měsíce v těhotenství. Došlo to tak daleko, že jsem vůbec nespala. A skoro jsem se dostala do " blazince". Po porodu se to odrazilo ke vztahu k synovi. Naštěstí se to ve čtyřech měsících změnilo a už jsem byla v normálu. Nebojte si nechat pomoci…

To je masakr, kam až to člověka může dovést :( hlavne, že se to dalo do normální nakonec. Já už byla u psycholozky, ale řekla mi, že tohle je vše normální a že se musím zaměstnat a nemyslet na to, takže pomoc nulova a nevím na koho jiného se obrátit, když ne na psychologa

  • Citovat
  • Nahlásit
3477
22.6.21 16:51
@Anonymní píše:
Přesně tak, ty myšlenky mě ubiji nejvíc a jakmile nemám na nějaké dny plán, je to hned horší :,( na neschopence právě jsem kvůli předchozímu zamlklemu těhotenství už od začátku. Jinak jsem nikdy žádné psychické problémy neměla, teď to teda stojí za to :(

Já mám za sebou taky zamlklé, ale neschopenkou stejně člověk nepomůže tomu, aby to dobře dopadlo. Buď a nebo. Na začátku jsem asi 5-6 týdnů na neschopence byla kvůli krvácení a blití, a jak to šlo, mazala jsem zpátky do práce. To domácí nicnedělání mi dělalo hrozně zle na hlavu. Ale já mám svoji práci ráda, kolegové jsou kamarádi, a ještě můžu dělat z domu. Tahat se každej den do kanclu mezi nějaký kyselý ksichty by se mi nechtělo :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.6.21 17:00
@Lily Evans píše:
Já mám za sebou taky zamlklé, ale neschopenkou stejně člověk nepomůže tomu, aby to dobře dopadlo. Buď a nebo. Na začátku jsem asi 5-6 týdnů na neschopence byla kvůli krvácení a blití, a jak to šlo, mazala jsem zpátky do práce. To domácí nicnedělání mi dělalo hrozně zle na hlavu. Ale já mám svoji práci ráda, kolegové jsou kamarádi, a ještě můžu dělat z domu. Tahat se každej den do kanclu mezi nějaký kyselý ksichty by se mi nechtělo :mrgreen:

Tak to je úžasný ☺️ já se právě taky chtěla vrátit do práce, ale už mají za mě náhradu po dobu těhotenství a rodičovský, takže mám smolika :? ale taky věřím, že by mi to na tu hlavu pomohlo nejvíc. Musím jen doufat, že se to po porodu dá dokupy, toho se bojím nejvíc 🙄

  • Citovat
  • Nahlásit
3477
22.6.21 17:24
@Anonymní píše:
Tak to je úžasný ☺️ já se právě taky chtěla vrátit do práce, ale už mají za mě náhradu po dobu těhotenství a rodičovský, takže mám smolika :? ale taky věřím, že by mi to na tu hlavu pomohlo nejvíc. Musím jen doufat, že se to po porodu dá dokupy, toho se bojím nejvíc 🙄

Nejdůležitější stran psychiky po porodu je podle mě vědět, že mateřská láska a návaly štěstí nejsou automatický. Ne každá matka se vznáší na obláčku. Některý z nás brečej a koukaj na to dítě a občas doufaj že si ho někdo odnese. Je to normální, jsou to hormony - pokud to odezní během šestinedělí. Pokud jsou ty pocity výrazně horší, nezvladála bys základní péči o sebe a dítě, trvalo to dlouho, vyhledej co nejdříve odbornou pomoc. A třeba budeš mít štěstí a po porodu to z tebe spadne a bude ti skvěle :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat